Mýty a pověry v bojovkách 28 – Ninja 4

Přečteno: 34

Obchodní značka ninja a ninjutsu

Obchodní značka ninja i bojové umění ninjutsu se poprvé objevuje až v padesátých a šedesátých letech minulého století (tedy někdy v letech 1950-1969). Vycházely různé pamflety pro pobavení nejširší vrstvy Japonců, ale i vyšší třídy. Hrály se divadelní hry, kde se černý oděv často nosil pod kostýmem. Později se začaly točit i filmy (například Shinobi no mono z roku 1962). Bohužel nelze přesně vystopovat, kde a kdy přesně se to zvrtlo a najednou se objevily „tradiční ninjutsu školy“ a „ninja mistři“ nabízeli nejprve Japoncům, ale i později cizincům výuku v „japonském bojovém umění ninjutsu“ (pravděpodobně sedmdesátá léta minulého století).

Trochu mi to připomíná situaci na Filipínách, kterou nám popisoval Uwe Schwarz, německý instruktor Cacoy Doce Pares Escrimy, který tam často létal se učit. Potvrdil, že v té době bylo zcela běžné, že zvláště mladí (a bohatí) Američané cestovali na Filipíny s cílem objevit a naučit se nějaký dosud neobjevený styl Escrimy (Kali, Arnis). Jejich hledání pak většinou probíhalo tak že se ptali rolníků na poli, jestli neznají někoho, kdo umí Escrimu a nabízeli finanční odměnu za získání znalosti technik v hodnotě často až ročního výdělku rolníka. Ten by byl samozřejmě hloupý, aby odmítnul takový nečekaný zdroj peněz, a tak i když hole nikdy nedržel v ruce, většinou řekl, že buď on, anebo jeho příbuzný má rodinný styl a že mu jej za ty nabízené peníze ukáže a naučí. Asi si pak dokážete představit, jaké ptákoviny se takový Američan učil a následně vyučoval po návratu domů jako „tradiční filipínské bojové umění“. Mám velice silný pocit, že něco podobného mohlo nastat i v případě ninjů. A zatímco nyní se postupně vyvrací mýtus (vždy) čestného a poctivého samuraje, který se blížil zidealizovaným samurajům z Kurosawova díla Sedm samurajů, tak i zde je nutné začít odkrývat mýtus ninjů a vrátit jim jejich původní historickou hodnotu. Na univerzitě v Mie tento výzkum již začal, ačkoliv jsem k němu osobně maličko skeptický…Ninja a ninjutsu je obrovsky výnosný business a označit na akademické půdě celé toto za obrovský podvod by asi bylo dosti…mrzuté pro místní obchodníky s ninjutsu a ninja zbožím…

Samurajský mýtus

Samurajský mýtus se budoval prostřednictvím tzv. gunkimono (válečné příběhy), které vznikaly v 11.století a dále. Jejich cílem nebyla historická věrnost, ale byly psány pro pobavení šlechty, takže události byly zdramatizované a upravené tak, aby byl příběh napínavý a šlechtic pak toužil po dalším (placeném) pokračování.

Podobně i princip ryuha (škol bojových umění) vznikl a mohutně se rozvinul až v době, kdy válčení již nebylo tak intenzivní. Stejně tak i bugei (válečnická umění) a bujutsu (umění boje) jen velmi málo ovlivnily systematický armádní výcvik, protože v té době byla armáda příliš velká na to, aby umožnila nějaký systematický přístup (ten byl až mnohem později převzat z Evropy). Školy bojových umění tak existovaly především v rámci samurajských rodin, případně pro šlechtice daimjóa, který platil mistra pro své vojáky.

A po sjednocení Japonska se příležitost k válčení dostala prakticky na nulu. Školy bujutsu tak představovaly jedinou legální možnost, jak dále pokračovat ve výcviku boje s mečem i dalšími zbraněmi včetně dovedností jako bojové plavání, stavění opevnění, příprava výbušnin, ale i boj beze zbraně. Ostatně stačí se podívat na kurikulum nějaké koryu Bujutsu školy. V té době začínají také vznikat filozofické traktáty, které rozebírají boj, válku i úlohu samuraje. A postupně se z Bujutsu stává Budo, kde cílem není zabít protivníka, ale zdokonalit sebe sama prostřednictvím umění boje.

Zajímavé také je že někdy v té době se také začíná v beletristické literatuře prezentovat také shinobi (aka ninja) a samuraj jako dvě zcela rozdílné osoby. Někdy takový rozdíl spočíval v sociálním původu (ninja rolník vs. bohatý samuraj), kde ale často nešlo o ninju ve smyslu shinobi, ale lidového mstitele (jako např. Jánošík, Zorro mstitel, Černý tulipán…), který je v černém, má skrytou tvář a své kousky provádí často v noci.

Anebo šlo o rozdíl v morálce (lstivý zákeřný ninja vs čestný samuraj). Přesně takto jsem to osobně slyšel při jedné přednášce v Náprstkově muzeu před mnoha lety….

V bitvě jsou pak ninjové popisováni jako nečestní válečníci. Zatímco samuraj si hrdě stoupne čelem k nepříteli, ninjové je zbaběle napadají ze zálohy…V této souvislosti mne zase napadá nejslavnější japonský šermíř Miyamoto Musashi, který je také pro mnoho lidí dokonalým a čestným idolem šermíře. Doporučuji nastudovat skutečná historická fakta (a nikoliv notně zromantizovaný životopis) a možná se dozví, že i on neměl problém útočit ze zálohy a přepadávat nepřipravené samuraje, díky čemuž se mu podařilo i mnohem schopnější protivníky porazit….

Později se začali objevovat i ninjové, kteří bojovali za dobro, chránili chudé a slabé podobně jako ve Španělsku Zorro či na Slovensku Juraj Jánošík. Ale i v tomto případě šlo zprvu o literární a později i filmovou fikci. Ale opět platí, že když se někdo oblékne do černého úboru a pobíhá někde s mečem, ještě to z něj nedělá shinobi….možná tak (komiksového) ninju….

Nepolapitelný ninja

V prvé řadě je nutné si uvědomit, že každá společnost má své špiony, průzkumníky, špehy, jakkoliv jim budete říkat. Není to specifikum Japonska. Cílem takového špiona je být, pokud možno nenápadný a proto cokoliv, co by na něm vypadalo podezřele, by asi jeho životnost výrazně zkrátilo. To je logické. A přesto mnoho lidí například věří, že pravý ninja meč (ninjato) měl čtvercovou záštitu na rozdíl od samurajské, která byla vždy kulatá či oválná. Skutečně si myslíte, že špion, který to má v hlavě v pořádku, by se producíroval s takto jasně identifikovatelným znakem? Anebo možná měl meče dva – jeden samurajský na denní nošení a jeden ninjovský na noční nošení, co myslíte? 😉 K tomuto tématu se ještě vrátíme, zatím však prosím o tom popřemýšlejte.

Zajímavé je, že první zmínka o japonském špionovi v japonské historii pochází z kroniky Nihongi z roku 720. Avšak ještě zajímavější je, že tento špion ani nebyl Japonec, ale Korejec.

Na podzim 9.měsíce, 8.dne (roku 601) špion z království Silla jménem Kamata dorazil do Tsushimy. Zde byl chycen guvernérem provincie a uvězněn v Kamitsukenu (provincie Kozuke)“ Znak, který znamenal jméno Kamata, se skládal ze dvou znaků – „ukami hito“, což v překladu znamená „špion člověk“.

První historicky podložená japonská špionská mise je popsaná v kronice Shomonki. Týkala se povstání rodu Taira někdy v roce 940, kdy zemřel Taira Masakado. Špion Koharumaru spolu se svým kolegou měli za úkol prozkoumat obranné prvky sídla Masakada a za to jim byly přislíbeny pozemky a další bohatství. Jeho kolega se poté vrátil zpět k zadavateli tohoto úkolu Tairovi Yoshikanemu a vše mu pověděl. Na základě těchto informací Yoshikane následně podniknul útok na hrad, ale byl odražen a více jak 40 jeho mužů při tomto útoku zemřelo. Navíc byl během útoku prozrazen i Koharumaru a poté popraven.

Umění války (Su Tzu) jako hlavní „historický“ zdroj ninjů

V pravděpodobně nejznámějším strategické díle generála Sun Tzu Umění války se píše, že válka by vždy měla být až tím poslední řešením. Správný generál by se měl především snažit získat převahu nad svým nepřítelem, a právě využití špionů je jednou z cest. Generál rozeznává ve svém spisu několik typů špionů:

  • Inkan, což v překladu znamená „místní agent“. Většinou se jednalo o rolníky či místní obyvatelstvo, kteří za úplatu prozradili požadované informace
  • Naikan, což v překladu znamená „vnitřní agent“. Většinou se jednalo o agenta z řad nepřátelské vlády, kteří svého pána zradili z mnoha důvodů (peníze, povýšení, zisk pozemků apod.)
  • Yukan, což v překladu znamená „spřátelený agent“, ale v současnosti bychom jim říkali spíše „dvojitý agent“.
  • Shikan, což v překladu znamená „mrtvý agent“ a jednalo se o takové agenty, kteří byli postradatelní. Často byli vysílání na misi, jejímž cílem bylo jejich chycení a poskytnutí záměrně špatných či zmatečných informací například o velikosti vojska, připravenosti armády apod.
  • Shokan, což v překladu znamená „živý agent“, jednalo se agenty, kteří pronikli na nepřátelské území a získali potřebné informace. Vojáci, kteří byli schopni dlouhodobě snášet nepohodlí a měli vynikající kondici i bojový výcvik.

Toto byly historické vzory, které následně posloužily k vytvoření mýtu ninja. Japonští samurajové byli ve své době velmi vysoko postavenou společenskou skupinou. Měli přístup ke kvalitnímu vzdělání, a to jim umožnilo studovat nejen „mírové obory“, jako je čajový ceremoniál, či skládání haiku, ale i válečné umění, kam se zcela jistě výše uvedený spis a v něm obsažené dovednosti špionů řadily.

Někteří moderní autoři popisují ninji jako středověké Zelené barety, Rangery, SEALy či vojáky britské speciální jednotky SAS. Opět jde o romantické představy než skutečnost. Ano, někteří samurajové se specializovali na techniky (hloubkového) průzkumu i špionství, ale vždy šlo o jednotlivce a nikdy to nebyla nějaká speciální společenská třída, více elitnější než samurajové…a ani to nebyli odpadlíci, to je opět výmysl moderního filmového průmyslu.

Například v roce 1584 došlo pod vlajkou Toyotomi Hideyoshiho k útoku na hrad Inuyama. Útok vedl jeho generál Ikeda Nobuteru, který se svým vojskem v noci tajně překročil řeku Kiso s použitím malých člunů a vstoupil do hradu vodní branou. A přesto, že používali taktiku, které by se dala pojmenovat jako ninjovská, ve skutečnosti šlo jen o noční tajný útok, a tak je to i zaznamenáno v místní kronice, která nezmiňuje žádnou speciální jednotku ninjů, ale „jednotku statečných samurajů, kteří se pod rouškou noci dostali do hradu a zvítězili“.

Je zajímavé, jak se postupně podobné samurajské akce začaly měnit na akce ninjovské. Zpočátku se objevovaly v určitém typu literatury, jejímž cílem bylo hlavně čtenáře pobavit, nikoliv se striktně držet historických faktů. V Japonsku již v té době (za doby Tokugawů) více jak 80 % lidí umělo číst a psát a po podobných heroických historkách byla velká poptávka. Autoři si mohli dovolit dramatizaci a volné zpracování historických fakt, no a co je lepší téma, než tajemní „bojovníci tmy“? Známý překladatel starých japonských spisů Eric Shahan vydal již několik překladů podobných spisků a je tam jasně vidět, jak se mýtus začal šířit. Doporučuji si sehnat jeho historické překlady japonských bojových manuálů, například přes Amazon.

Předchozí díl

Pokračování

Jarda Kolcun

Zdroje:
Ninja – Unmasking the myth; Stephen Turnbull; Frontline books; 2018; ISBN: 978-1-47385-042-2
The Ninja: An Invented Tradition?; Stephen Turnbull; Journal of Global Initiatives: Policy, Pedagogy, Perspective, vol.9, Number 1 Interdisciplinary Reflections on Japan; March 2015
Historical Ninjutsu and Samurai Warfare; Fórum pro akademickou diskusi o feudálních japonských způsobech boje
Strategy and the art of peace (Tenshinsho-de Katori Shinto-ryu); Risuke Otaro; Nippon Budokan; 2016; ISBN: 978-4-583-10984-8

Můžete komentovat

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *