Mýty a pověry v bojovkách 26 – Ninja 2

Přečteno: 280

Rozmach ninjů a ninjutsu

Největší rozmach, či chcete-li sláva, ninjů a ninjutsu začala až někdy v roce 1965, kdy toto téma objevil (západní) filmový průmysl (viz také již dříve zmiňované filmy) a…no dál už to znáte. A pravděpodobně první japonský film o ninjích, respektive o shinobi, se jmenoval Shinobi no mono z roku 1962 a měl pak dalších tuším 7 pokračování (dají se stáhnout na Ulož.to).

Mimochodem, mám docela obavu, jak poznamená filmový průmysl jujutsu, až do toho nastoupí plnou silou. Před pár lety vzniknul film Redbelt z prostředí brazilského jiu jitsu a nebyl úplně špatný. Avšak zatím poslední filmový počin Jiu jitsu s Nicolasem Cagem v hlavní roli byl…řekněme, že některé filmy vůbec raději vzniknout neměly…ale zpět k ninjům.

Zajímavé je, že čím dále do historie půjdeme, tím více jsou shinobi (historicky správný název pro špiony) charakterizováni jako ti, kteří měli za úkol hlavně něco, čemu bychom dnes říkali hloubkový průzkum v týlu nepřítele anebo čistou špionáž. Jedná se tedy především o infiltraci a špionáž. Až mnohem později, prakticky v předmoderní době, jim je připisována i role, jak jinak než tajných, zabijáků.

Jak si později také ukážeme, shinobi nikdy nebyli nějakou samostatnou zvláštní (společenskou) entitou, ale vždy se jednalo o samuraje, kteří se časem specializovali na tento typ vojenské činnosti. Nešlo ani o nějaké rolníky či samuraje roniny, kteří by žili hluboko v lesích či horách v tajných vesnicích a nechávali se najímat samuraji či přímo daimjóem nebo shogunem. To je pohádka. Ve skutečnosti se jednalo skutečně „jen“ o samuraje, kteří byli vysíláni na tajnou misi, a i proto byly techniky špionáže běžně vyučováné v řadě koryu škol podobně jako jujutsu či kenjutsu jak jsme si řekli v předchozím díle.

Zkrátka umění dostat se nepozorovaně do týlu nepřítele bylo podobně důležité jako umění stavět opevnění, vyrábět výbušniny, házet jehlice apod. Ani tohle nebyla exkluzivní doména „ninjů“, ale opět samurajů, kteří plnili úkoly, které bychom nyní mohli klasifikovat jako shinobi, pokud by ovšem shinobi jako samostatná skupina/třída válečníků kdy vůbec existovala….

Historické “ninjutsu”? Ale kdeže…

Při studiu historie se mimo jiné ve spisu Taiheiki (太平記) ze 14.století dočtete o vraždě Honma Saburo mladým Kumakawou, který použil techniky, jež bychom nyní mohli klasifikovat jako techniky shinobi. Do hradu se totiž dostal nepozorovaně pod rouškou tmy. Jenže to má háček. Kumakawa nebyl žádný ninja/shinobi, ba dokonce ani trénovaný špion a zabiják. Šlo jen o mladíka, který se chtěl pomstít pánovi za příkoří, které od něj utrpěl. Ale samozřejmě pokud hledáte „historické“ argumenty, tohle se vám bude hodit, abyste mohli tvrdit, že ninjové již existovali mnohem dříve.

Původ slova ninjutsu

A když jsme již začali hovořit o termínech „ninja“ a „ninjutsu“. Zajímavé je, že tento termín se skutečně objevuje až v moderní době. Předtím se lidem, kteří provedli akce v utajení, říkalo například shinobi no mono (špion), což se dá přeložit „lidé se skrytými dovednostmi“.

Ačkoliv jsou bojové techniky ninjů speciálně pro západní nadšence klasifikovány jako „ninjovské“, ve skutečnosti slovo ninjutsu mělo v průběhu moderních let mnoho významů. Jednotlivé významy se od sebe značně lišily a vůbec neindikovaly, že by mělo jít o nějaké samostatné bojové umění. Pojďme se podívat na několik významů jen pro představu:

  • 1896 (Brinkley) – „magické umění schovat se před zraky jiných
  • 1920 (Inouye), 1927 (Saitó), 1949 (Vaccari) a1954 (Kenkyusha) – „umění neviditelnosti
  • 1962 (Nelson) – „okultní umění
  • 1955 ve slovníku Kójien je ninjutsu definováno jako „varianta mittei jutsu (techniky špionáže)“

Pro současné studenty jsou tak termíny „ninja“, „tedy ten, kdo praktikuje umění ninjutsu“ a „shinobi no mono“, tedy „ten, kdo ovládá umění špionáže“ prakticky zaměnitelné. Například jeden z těch novějších ninja filmů se jmenuje Shinobi no kuni (Země/provincie shinobi) a nikoliv Ninja no kuni. I nejnovější ninjovské atrakce pro veřejnost se jmenují v japonštině „Shinobi no sato“ (Vesnice shinobi), zatímco v anglickém překladu je používáno spíše slovo „Ninja village”. Na druhou stranu je také potřeba zmínit, že stále častěji se již mezi těmi osvícenějšími západními studenty objevuje snaha používat spíše správnější slovo shinobi, místo ninja. Již ví, že termín ninja nemá historický základ v tom, co studují. A i když přejmenujete „ninjutsu“ na historicky přesnější „shinobi no jutsu“ (umění shinobi), ještě stále to z toho nedělá tradiční historický styl boje, protože jak jsem si již řekli dříve, nikdy žádná samostatná škola ninjutsu ani shinobi no jutsu neexistovala.

Současný ninja

V Japonsku se v současné době stále více začíná používat termín ninja převážně jen v komiksech, beletristických románech a filmech. Je zde patrná snaha odlišit fantasy ninju, který je schopen létat a používat magii k dokončení mise od historického shinobi, kterým je samuraj pověřený tajným úkolem od svého pána a jehož činy jsou mnohem více uvěřitelné.

Čestný ředitel Iga ryu Ninja muzea Kawakami Jinichi definoval tento rozdíl jednoduše jako „ninja je fiktivní shinobi“. Tohle je velmi přesné a výstižné pojmenování rozdílu mezi oběma termíny.

Bohužel zatímco v Japonsku začíná být čím dál silnější tendence tyto dva termíny od sebe již odlišit, západní svět si jede dál svou cestou, a i nadále vyučuje japonské bojové umění „ninjutsu“ a „ninja techniky“. Dokonce i mnoho současných knih o shinobi se nadále překládají do angličtiny jako ninja, ačkoliv již víme, že ninja je literární / filmovou pohádkou.

(Ne)informovaný západní student by si tak mohl myslet, že ninjutsu klub je vlastně jakousi fanskupinou speciálního kaskadérského (filmového) směru….podobně jako když se kaskadéři specializují na akce na Divokém Západě (jízda a padání z koně, rvačky v baru, apod.)

S realitou to zkrátka nemá nic společného…umění špionáže bylo opravdu vyučováno pouze jako subdisciplína (a nikoliv samostatná škola) podobně jako třeba jujutsu. A zatímco studenti jujutsu nemají problém (alespoň doufám) přiznat, že techniky s mečem přejímají z (koryu subdisciplíny) kenjutsu a například techniky s holí z (koryu subdisciplíny) bojutsu, mám intenzivní pocit, že student „ninjutsu“, bude zavile tvrdit, že jeho škola „ninjutsu“, obsahuje kenjutsu, bojutsu i jujutsu…pardon…taijutsu. Je to ale podobně nesmyslné tvrzení, jako kdyby někdo na střední škole tvrdil, že se zde vyučuje jen čeština a tento předmět v sobě obsahuje i matematiku, fyziku, chemii a tělesnou výchovu….

V historických zdrojích, které byly napsány před rokem 1950, můžeme sice také najít termíny jako ninjutsu-sha (člověk ninjutsu), nebo ninjutsu tsukai (uživatel ninjutsu). V té době však ninjutsu bylo převážně chápáno jako kouzelnictví a například v románu Ninjutsu no daimeijin z roku 1914 je hlavní postava Sarutobi Sasuke známá tím, že prožívá různá dobrodružství a při tom mu pomáhá znalost bojových umění i klamy a triky, takže někteří tvrdí, že právě toto je jasný důkaz, že ninjové existovali a jsou přesně to, co tvrdí i nyní. To je však podobně logické jako tvrdit, že Zorro mstitel, který si při svých dobrodružstvích zakrýval tvář a používal meč, je představitelem španělských ninjů. Také vám to nějak nepasuje, že? Zkrátka ne každý, kdo se pohybuje v noci, má zakrytou tvář a vloupává se do hradů, je hned ninja, respektive shinobi. V případě evropských reálií je to hned jasné, ale jakmile máme japonské realie, pak….

Je dobré si také uvědomit fakt, že špionáž byla i dříve po celém světě doménou především jednotlivců (samurajů), kteří se specializovali na formy průzkumu v týlu nepřítele, získávání informací apod. A i to dává smysl – do hradu se nepozorovaně dostane spíše jednotlivec, než nějaký větší oddíl. Ani ve světě neexistovaly nějaké speciální špionské školy a bylo by proto s podivem, že zrovna v Japonsku by takové školy, či dokonce celé vesnice, existovaly…to zkrátka nedává smysl. Podívejte se i na moderní špiony. Ani v tomto případě nemáme žádné oddíly špionů, ale vždy se jedná o jednotlivce, kteří mají za úkol někam proniknout a něco získat. Zkrátka špionské řemeslo bylo odpradávna doménou jednotlivců.

Zajímavý je ještě jeden zdroj – v portugalsko-japonském slovníku Vocabulario da Lingoa de Iapan, který sestavila jezuitská misie v Nagasaki, je zmíněn termín xinobi (shinobi), který je vysvětlen jako „špion, který se dokáže dostat do opevněných hradů, aby získal informace“. S tímto slovem jsou zde uvedena ještě další dvě – xinobi suru (vyšetřovat, zjišťovat utajené) a xinobi itta (vstoupit skrytě, nepozorovaně). Toto je další důkaz, že svět špionů byl definován právě tímto slovem (a nikoliv termíny ninja či ninjutsu).

Po sjednocení Japonska shogunem Tokugawou se práce shinobi omezila hlavně na špiclování a poslouchání drbů v hospodách, než aby šlo o tajné vnikání do hradů a vraždění nic netušících samurajů. I v tomto případě šlo vlastně o podobný úpadek této vojenské subdisciplíny jako v případě šermu (kenjutsu) a boje beze zbraně (jujutsu), kdy bylo již pramálo možností je uplatnit v reálném boji. Část samurajů se proto uplatnila v nově vznikajících policejních jednotkách, ale znovu opakuji – nešlo o nějaké speciální oddíly, jak se nás filmaři snaží přesvědčit. Shogun pro ně musel najít nějaké uplatnění, protože po bitvě u Sekigahary (1600) se již tolik neválčilo a samurajové za chvíli začali dělat problémy a výtržnosti. Proto je začal zaměstnávat jednak jako vojáky, ale i nově jako policisty, úředníky atd. A samozřejmě i jako špicly a špiony, jak si později více řekneme.

Původ slova shinobi

Mnoho japonských historických pramenů používá termín shinobi jako podstatné jméno, tedy špion, průzkumník, infiltrátor, ale i jako sloveso, či přídavné jméno. Například v kronice Momoriki, která byla napsána v roce 1360, je popis akce, kdy 300 mužů pod vedením Wada Masauji podnikli noční útok na hrad patřící rodu Yuki poté, co se k němu tajně přesunuli. Jeho muži nejsou nazýváni shinobi, ale tsuwa mono (vojáci, válečníci) a sousedící znak pro shinobi jen značil jejich tajný příchod k hradu. Zde se tak můžete dočíst o spojení shinobi iru, či shinobi komu, což oboje znamená „tajný příchod někam“. V pozdější literatuře pak můžete vidět spojení tohoto přídavného jména i se slovy jako lupič, zloděj apod. Ani to však neznamená, že se jedná o ninji, ale pouze o lupiče, kteří se tajně (shinobi no …) někam dostali, případně tajně/nepozorovaně někoho oloupili.

Až někdy v době kolem 16.-17.století se začínají stále více objevovat dva zajímavé směry v propagaci a následném ohýbání významu slova shinobi, kdy se čím dál více začíná používat jako podstatné jméno, zatímco dříve se jednalo spíše o činnost (skrytý vstup do hradu, utajená akce apod.). A pak se zde začínají čím dál častěji objevovat i jména provincií Iga a Koka ve spojení se slovem shinobi. To následně vedlo k tomu, že si čtenář začal logicky myslet, že shinobi akce neprobíhaly nikde jinde a centrum všech shinobi bylo jen a pouze v provinciích Iga a Koga. Už brzo si vysvětlíme, že oboje je také omyl.

Předchozí díl

Pokračování

Jarda Kolcun

Zdroje:
Ninja – Unmasking the myth; Stephen Turnbull; Frontline books; 2018; ISBN: 978-1-47385-042-2
The Ninja: An Invented Tradition?; Stephen Turnbull; Journal of Global Initiatives: Policy, Pedagogy, Perspective, vol.9, Number 1 Interdisciplinary Reflections on Japan; March 2015
Historical Ninjutsu and Samurai Warfare; Fórum pro akademickou diskusi o feudálních japonských způsobech boje
Strategy and the art of peace (Tenshinsho-de Katori Shinto-ryu); Risuke Otaro; Nippon Budokan; 2016; ISBN: 978-4-583-10984-8

One comment

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *