Samurajové a Bushido 1

  • Samurajové a Bushido 1
Přečteno: 194

Co je to Bushido? A existoval tento etický samurajský kodex vůbec? Tak tahle otázka mě zaměstnávala po mnoho let.

Nejprve jsem si myslel, pod dojmem knih i filmů, že doslova každý samuraj byl vzorem ideálního válečníka. Vždy čestný, spravedlivý, pomáhající slabším, zkrátka takový spravedlivý Robin Hood, hrdinný Král Artuš a filozofující Sokrates v jednom.

Poté, co jsem začal studovat japonské dějiny, jsem zjistil, že mezi samuraji byli čestní a stateční bojovníci stejně tak jako se v japonské historii vyskytli i neskuteční hajzlové a zbabělci, kteří zradili svého pána buď proto, aby přežili, anebo proto, aby získali přislíbenou odměnu. A má představa ideálního válečníka dostávala značné trhliny. A že podobná situace byla i mezi středověkými rytíři asi netřeba dodávat.

No a pak jsem se před pár lety dozvěděl, že kodex Bushido, který popsal Inazo Nitobe ve své knize Duše Japonska, je vlastně moderní výmysl (psal jsem o něm zde), který je navíc mixem západních i tradičních japonských idejí…Tak jak to vlastně je? Pokud vás zajímá stejná otázka, pak následující řádky jsou přesně o tom. Užijte si to 😊

Vznik kodexu samurajů

Pojďme si nejdříve lehce nastínit vývoj samurajského kodexu, který byl mnohem později laickou veřejností (nesprávně) vnímán pod sjednoceným názvem Bushido.

Historii samurajského morálního kodexu lze fakticky rozdělit do několika hlavních fází:

  1. Před obdobím Edo (počátek-1600) existoval jakýsi válečný étos (povaha, charakter).
  2. V období Edo (1603-1868), kdy již začalo existovat něco, čemu bychom mohli říkat intelektuální Bushido.
  3. Po reformách Meiji (1868-1912) a o pár let později, kdy se Bushido stává pevnou a neoddělitelnou součástí japonské národní identity.

Vznik válečného étosu samurajů (12. století)

„Cesta válečníka“ nikdy nebyla přesně definovaným seznamem pravidel, jak by ideální samuraj měl žít a jednat. Ta se postupně vyvíjela s tím, jak se vyvíjelo Japonsko. Vznikaly postupně a velice pravděpodobně se vyvíjela z válečnických příběhů z období Kamakura (1185-1333) a Muromachi (1336-1573), které byly popsány v Příběhu rodu Taira a Taiheiki (Kronika velkého míru). A ačkoliv realita byla jiná, zde jste se mohli dočíst o statečných čestných samurajích, kteří hrdinně padli zlotřilou zradou jiného samuraje. Realita byla, jak už to tak bývá v podobných případech, jiná, ale to pro toto povídání není asi tolik důležité. Pro naše potřeby stačí jen říci, že v té době platilo především ono klasické pravidlo „já na bráchu, brácha na mě“, nebo „když mě podrbeš záda, pak zase na oplátku podrbu záda já tobě“. Nějaká hluboká filozofie a samurajské ctnosti se v tomto období příliš neřešily.

Intelektuální Bushido (17. – 19. století)

V té době vznikaly následující úžasná díla s již hlubokými myšlenkami, které přežily až dodnes. Jen pro představu uvedu ta nějznámější:

V té době také vznikaly první psané manuály technik té, které školy bojových umění.

Již se totiž neválčilo, byl relativní klid na sepisování pamětí, prvních pokusů o definování filozofie, metodiky či taktiky a strategie boje.

A tak paradoxně největším nepřítelem pro napsané svitky již nebyl člověk, ale příroda. Svitky totiž postupně podléhaly zkáze, takže se musely jednou za čas přepisovat. Nu a ten, kdo někdo něco většího přepisoval, zjistil dvě důležité věci. Jednak je velice snadné z nepozornosti zaměnit slovo za jiné (holinky/hodinky, celibate/celebrate). A jednak, pokud přepisuje něco, čemu úplně nerozumí, s čím nemá přímou osobní zkušenost, pak se snadno může stát, že v dobré víře napíše vlastní vysvětlení, které je ale ve skutečnosti zcela „mimo mísu“. Ale to již pak další vlastníci oněch svitků netuší…a považují vše, co bylo takto „nepřesně“ předáno, doslova za „slovo Boží“.

Japonsko je země, kde jsou častá zemětřesení a následné požáry budov (v době, o které píšu, tj. období Edo, je historicky doloženo více jak 85 velkých požárů, z nichž některé například zcela zničily hrad v Edo a blízkém okolí). Pomyslete, kolik svitků jen díky těmto katastrofám tak bylo zničeno….

Vraťme se nyní k budování Bushido… Yamago Sogo, významný učitel a stratég tehdy například prosazoval, že v době, kdy již samuraj nemusí válčit, i přesto jeho úloha stále významná. Měl by totiž sloužit jako vzor morálky pro běžné lidi. A zatímco ti mají za úkol být poslušní a pracovat, samurajové mají za povinnost je ochraňovat, protože právě díky těmto obyčejným lidem mají samurajové co jíst.

Ono nesobecké sebeobětování je také hlavním tématem výše zmiňované knihy Hagakure, kde by cílem samurajů mělo být sebeobětování pro dobro svého pána a pro dobro panství, kterému slouží. Právě zde se poprvé objevuje ona věta „žít tak, jako by člověk již byl mrtvý“, což mu umožní se osvobodit od strachu ze smrti a jednat zcela naplno. Nedávno jsem znovu shlédnul film Ghost dog: Cesta samuraje a pokud budete ignorovat některé scény, pak myšlenka filmu přesně vyjadřuje výše uvedené. Jestli jste neviděli, doporučuji shlédnout.

Dovolím si zde malou osobní odbočku. Ono přijetí toho, že můžete zemřít, skutečně člověka osvobodí od strachu ze smrti, to mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, kdy mi před rokem diagnostikovali rakovinu prostaty a já v té době neznalý hlubších informací o rakovině, jsem byl postaven před nový stav „já asi umřu mnohem dříve, než jsem si myslel“. Vzpomínám si, jak jsem tehdy dlouho seděl v autě, nakonec postupně vytlačil z hlavy myšlenky typu „proč sakra já“ a soustředil se na nový stav mého světa. A jakmile jsem si dokázal připustit, že možná skutečně zemřu o mnoho let dříve…najednou to ze mě spadlo a já byl konečně schopen racionálně přemýšlet. Mimochodem, lidé si to neuvědomují, ale každý z nás může kdykoliv „odejít na onen svět“, nikoliv kvůli rakovině, ale kvůli tomu, že je srazí opilý či nepozorný řidič apod. A když si to plně uvědomí, pak ono fatalistické smíření se s tímto faktem vám umožní žít život naplno. Zpět k mému příběhu, po akceptaci faktu, že možná zemřu o mnoho dříve, než jsem si plánoval, jsem si zjistil mnohem více informací o tomto specifickém druhu nádoru a zjistil jsem, že mám vlastně docela slušnou šanci to přežít. Takže jsem se rozhodl bojovat a zatím dobrý. Co je však důležité, ono nastavení mysli, ono až stoické přijetí toho, že mohu zemřít dříve…vlastně kdykoliv, mi teď umožňuje se soustředit na život a přestat se obávat smrti. Až to přijde, tak to přijde. Do té doby… A věřím, že tento, nebo alespoň hodně podobný, stav myšlení měli i tehdejší samurajové. Možná zemřou již zítra, ale do té doby….

Nu a pak tu máme knihu Budo Shoshinshu (u nás vyšlo česky v roce 2006 pod nesprávným názvem Bušidó: Cesta samuraje a pak znovu v roce 2024 ve vydavatelství Ozbrojtese.cz, ale tuto verzi opravdu nedoporučuji, protože je hodně zkrácená a autor nebyl schopen uvést ani pravý zdroj překladu) , která sloužila jako jakási příručka pro mladé samuraje. Kniha doporučuje studovat Shinto i Konfucianismus, které by měly pomoci s ideály „dobrého samuraje“. Podtrhuje důležitost dodržovat etiku a pravidla chování. Zdůrazňuje také stav mysli mushin (mysl bez mysli) jakožto prostředku k předcházení konfliktů.

Bushido nedílnou součásti národní identity (19. století a dále)

Ačkoliv se Japonsko prakticky rozpadlo, aby se následně přetvořilo v moderní stát, neznamenalo to hned konec samurajů ani jejich hodnot (později popsaných Inazo Nitobem v Bushido). Inazo Nitobe napsal nejpreve v angličtině a poté vydal v roce 1900 knihu Bushido – duše Japonska, která nejprve vyšla na Západě, aby přiblížil především Západnímu světu Japonsko a ukázal hluboké hodnoty samurajských válečníků, jež si svůj obdiv zcela jistě zaslouží. Jak jsem však již napsal zde, autor nečerpal pouze z japonských zdrojů, ale použil i západní myšlenky v dobré víře, že když západní čtenář uvidí něco, co mu bude znít povědomě, pak přijme celý text mnohem lépe. No a až teprve o několik let později se kniha vydala i v japonštině a jak jsem popsal v těchto článcích, zpočátku se na ní snesla dost velká vlna kritiky japonských historiků. Ale protože doba tomu svědčila, politici toto dílo zneužili k podpoře militarizace Japonska, a zatímco předtím se termín Bushido objevoval v japonských dějinách jen velmi zřídka, nyní se začal skloňovat prakticky denně s tím, jak se Japonsko připravovalo na válku s Čínou (1894-195, 1937-1945), Ruskem (1904-1905) či později se západním světem (1941-1945).

Vznik samurajské třídy

Nevím jak vy, ale já si tak nějak myslel, že samurajové existovali již do samého počátku v podobě, jak je známe nyní. Jak si však nyní povíme, vznikal postupně a postupně se také vyvíjel do stavu, kdy se samurajové stali klíčovou silou ve vývoji Japonska.

Vše začíná někdy v období Heian (794-1185), kdy císařský dvůr zrušil brannou povinnost, k níž byli nucení logicky neochotní rolníci, kteří pak byli vedení nepříliš zkušenými šlechtici. Tehdy totiž platilo nařízení, že každá rodina se třemi a více dospělými musela poslat jednoho z nich na vojenský výcvik, který trval až tři roky. Ale nešlo jen o vyslání člověka, ale museli jej také vybavit zbrojí a zbraněmi. To bylo pro hodně rodin velmi zatěžující, protože zbroj i zbraně byly docela drahé.

Místo toho se začíná objevovat zcela jiný koncept – vládci (na úrovni nižší až střední šlechty) jednotlivých panství si sami začali vytvářet svoje soukromé armády, které pak nabízely za úplatu jiným panstvím jako ochranku, či zkrátka soukromou armádu v hlavním městě nebo v některých z provincií. Tito vojáci si následně vytvářeli svoje sítě vlivu a začali si budovat svou karieru.

V té době mnoho z nich zamířilo do vzdálených provincií (např. Kanto), aby pomáhali chránit panství proti různým nepřátelům. A díky tomu se postupně mezi vojáky začal budovat „esprit de corps“ (týmový duch) a začala vznikat i nová subkultura založená na násilí, která se výrazně lišila od té, jež zastávala změkčilá šlechta. Samurajové nade vše začali vyznávat čest a statečnost, která byla nadřazena všemu ostatnímu. Za čest se vyplatilo i zemřít.

Nejvyšší šlechta sídlící v Kyótu začala tyto odborníky čím dále častěji zaměstnávat, aby si zajistili, že jim zůstane monopol na vysoké vládní posty. A když se nějaký šlechtic cítil ohrožený, využil svou armádu žoldnéřů, kteří se postarali o to, že vymazali z povrchu zemského jak konkurenta, tak i jeho rodinu. Díky tomu rostlo i bohatství samurajských velitelů, kteří se tak postupně vypracovávali z původně rolnických rodin do nižší až střední společenské třídy.

A už v období Kamakura (1185-1333) se samurajové stávali hlavním politickým hráčem. Tady je nutné uvést jméno Minamoto no Yoritomo, který vytvořil v roce 1192 v malém přímořském městě Kamakura, jež se nachází nedaleko dnešního Tokia, první japonskou vládu samurajů, zvanou Bakufu. Bakufu v žádném případě nenahradilo dvorskou vládu sídlící v Kyótu. Ve skutečnosti pro založení Minamoto potřeboval povolení od císaře, který mu tímto udělil oficiální titul Sei’i Tai-Shogun („generalissimus potlačující barbary“). Bakufu se stalo jakýmsi společenstvím válečníků, kde měl Minamoto výhradní právo na komunikaci s císařským dvorem. Jen pro vysvětlenou. Ačkoliv se Bakufu nazývá vojenská vláda, mnohem výstižnější je spíše přirovnání k jakémusi ministerstvu pro vnitřní bezpečnost a které existovalo paralelně vedle císařské vlády.

Pokud byste hledali drsného a zručného samuraje, pak přesně tehdy to byla jejich doba. Jednalo se o zkušené muže zocelené v boji, kteří si čím dál více všímali změkčilé šlechty a bylo tak jen otázkou času, kdy se rozhodnou s tím něco udělat…. A nakonec pak upevnit svou vládu po následujících dlouhých 700 let.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Zdroj: Bushido Explained: The Japanese Samurai Code: A New Interpretation for Beginners (Alexander Bennett)

Autor

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *