Seděl jsem s jedním učitelem karate v jeho dojo, kde jsem ho navštívil, a on najednou začal hovořit o člověku, který se přišel podívat na jejich trénink dnes odpoledne. Tento návštěvník se mu svěřil, že by chtěl cvičit karate, ale má strach, že pravidelné tréninky by pro něj byly problém. Dělá totiž maratón a každý týden stráví mnoho hodin běháním, ale také ježděním po závodech. A neví, jak se mu s tím bude trénink karate snášet.
Jiný učitel mi kdysi vyprávěl o člověku, který u něj chtěl cvičit Aikido. Ale byl to učitel na základní škole, takže nebyl nijak dobře placený a měl strach, že si nemůže dovolit platit 30 dolarů měsíčně, což byly klubové poplatky. Ovšem současně je potřeba dodat, že tentýž člověk byl silný kuřák, který za svoji vášeň platil bez nejmenšího zaváhání měsíčně mnohem víc než 30 dolarů.
Vždy, když slyším o tomto druhu lidí, tak si vzpomenu na sokolníka, o kterém mi kdosi vyprávěl. Sokolnictví je, jak všichni víte, umění chovat a vychovávat ptáky k lovu – jestřáby, sokoly a někdy i orly. Jedná se o velice staré umění, které vyžaduje dlouholeté pečlivé studium života a návyků ptáků. Také je nezbytné vnímání a pochopení jejich povahy, protože bez toho je nemůžete zkrotit. Proto sokolník stráví denně mnoho hodin mezi svými ptáky. A tento sokolník kdysi potkal člověka, který mu řekl, že by se rád sokolnictví věnoval, ale má strach, že jeho manželka by nebyla schopna pochopit, že na zahradě mají trvale dravce. a co má tedy dělat? Odpověď zněla: “Pořiď si novou ženu!”
Domnívám se, že toto je nádherná ukázka naší nové doby, kdy, abych parafrázoval Churchilla, mnoho z nás si přeje příliš mnoho, ale je ochotno pro to obětovat příliš málo. Proto máme rodiče, kteří chtějí vychovat dokonalé děti, ale současně budují svoji kariéru, což jim nedovoluje věnovat se těmto dětem déle než pár minut denně. Máme osamocené lidi, kteří by rádi vytvořili stabilní a ideální celoživotní vztah, ale myslí si, že vše, co pro to potřebují udělat je napsat pár slov o sobě do inzerátu, který uveřejní v novinách. A blíže k našemu problému, máme budoky, kteří by chtěli sklízet plody na cestě bojových umění, ale nejsou ochotni tomu nic obětovat. Ti všichni směřují jednoznačně ke zklamání.
Vždyť vychovat dobré děti vyžaduje nekonečnou trpělivost a úsilí. Dobrý vztah nemůže být založen na reklamě. Ten přece vyžaduje čas a ochotu ke kompromisům, aby se mohl rozrůstat. A dosáhnout cesty Budó v životě vyžaduje totéž. Začátečníci, kteří se domnívají, že mohou vstoupit na tuto cestu a projít jí bez obětí, obelhávají sami sebe.
Sokolníkovo doporučení najít si novou ženu, asi zní velice nekompromisně. Ono asi nebylo, mám ten pocit, myšleno úplně vážně. Ale mělo zájemci naznačit, že tak složitá a obtížná oblast, jakou sokolnictví je, vyžaduje některé nepříliš obvyklé oběti. Možná, že zájemce, který se o sokolnictví zajímal, nemusel nutně vyměnit ženu, aby se sokolníkem mohl stát. Ale pokud se skutečně rozhodl vstoupit na cestu tohoto umění, tak musel být připraven udělat významné změny ve svém životě. A to proto, že na rozdíl od běžného názoru, nejsou všechny záliby dostupné pro každého z nás.
Stává se zvykem, že někteří učitelé bojových umění a popularizátoři budó, tvrdí, že se jedná jen o nějaký druh koníčku, který se dá provozovat stejně jako kuželky nebo mariáš. Podle nich je možné zajít párkrát týdně do nejbližšího dojo, rychle tam něco odcvičit a zase vše nechat za sebou, jen jak zavřete dveře.
Z tohoto pohledu se trénink bojového umění podobá návštěvě fitness centra, jejichž plakátky také můžete najít kdekoliv. Budó ale není stejné jako zvedání činek nebo aerobic. To, čeho chceme na cestě budó dosáhnout se výrazně liší od cílů, které si klademe při cvičení ve fitness centru.
Budó – velice těžko popsatelné ve své úplnosti, protože na Západě nemáme nic odpovídajícího – je mnohostranná disciplína. Vyžaduje striktní, extrémně náročné fyzické úsilí, založené na starých a často cizojazyčných kulturních danostech. Také vyžaduje ochotu podstoupit způsob výuky a předávání znalostí, který je často odlišný od způsobů, které známe. Jen cvičení přesunování se po místnosti na kolenou, základní cvičení v Aikidó, vám zabere mnoho let, než bude prováděno perfektně a bez pocitu nepohodlí. Koncept budó na své vyšší úrovni vyžaduje velkou spotřebu energie a času. Nikdo bez alespoň deseti let souvislého tréninku a přemýšlení o budó nemá šanci pochopit alespoň základy tohoto konceptu. A navíc, protože budó není původem z našich krajin, skutečně kvalifikovaných učitelů je zde jen velice málo a málokdy žijí blízko vás. Takže dojíždění do vzdálených míst nebo dokonce do Japonska je pro většinu budoků v jistém stadiu nezbytností.
Každý budoka musí chápat všechny tyto faktory. Jsou jednoznačně odlišné od těch, které musí zvažovat, pokud se chce věnovat posilování, fotbalu či jiné zálibě, které jsou v našich krajích běžné. Budó prostě není běžným koníčkem. A ani ti, kdo se mu věnují, nemohou být běžní. Takže maratonec, který měl strach, že mu karate bude překážet v běhání, měl nejspíš pravdu. To je vlastností každého budó, ať se jedná o karate nebo kterýkoliv jiný druh. A pokud nemůžete obětovat bojovým uměním ten čas a pozornost, který si vyžadují, aby se stala významnou součástí vašeho života, potom pro budó i pro vás bude lepší, když si nebudete křížit cestu. Na adresu člověka, kterému bylo líto za cvičení Aikidó utrácet peníze, které tak snadno obětoval svému kuřáckému návyku, nemám vlastně ani co bych řekl.
Každý s podobným citem pro priority zjistí časem, že cena, kterou by za život na cestě Budó musel zaplatit, je pro něj příliš vysoká a nezáleží na tom, kolik by to vlastně bylo.
Zdroj: Moving Toward Stillness Moving Toward Stillness: Lessons in Daily Life from the Martial Ways of Japan (Dave Lowry), překlad Zdeněk Kurfürst
