Bojový duch Japonska (E.J. Harrison) – Kapitola 11: Více o kiai

Přečteno: 72

KAPITOLA XI – VÍCE O KIAI

V předchozích kapitolách jsem se zběžně zabýval rolí, kterou hraje tajemná síla, známá jako kiai při vzniku některých jevů spojených s vojenským uměním, v širokém japonském smyslu. Toto téma je však velmi zajímavé i důležité, protože ve vývoji kiai spočívá takříkajíc jádro vojenské výkonnosti. Proto mě to přimělo k tomu, abych pátral trochu hlouběji a vyhledal názory japonského odborníka na skutečný význam kiai. Naštěstí v době, kdy jsem se věnoval svému nezávislému pátrání u japonských učitelů, vyšla v Tokiu kniha s názvem Umění kiai (samozřejmě v japonštině) od pana Kumashira Hikotara, kterému vděčím za mnoho cenného materiálu reprodukovaného na následujících stránkách, a to i za laskavé pomoci pana Umezawy, který provedl vynikající shrnutí nejpodstatnějších bodů.
Podle autora výše uvedené knihy lze kiai označit za přirozenou sílu, která řídí běh lidského života, i za zdroj energie vlastní lidskému rodu – zkrátka za energii všech energií. Existence kiai a schopnost ji ovládat byly uznávány od nepaměti, ačkoli dosud byla tato schopnost obvykle spojována s vojenským uměním a považována za jakýsi monopol třídy samurajů, o který prostí lidé nemohli usilovat. Tato představa je však mylná, neboť přítomnost kiai lze odhalit ve všech lidských činnostech, od politiky až po šachy.

Pro racionálně založeného západního člověka musí být nejdůležitějším aspektem zkoumání nějaký uchopitelný a měřitelný údaj o metodě, kterou lze získat schopnost využívat kiai, a já doufám, že ve spolupráci s pány Hikotarou a Umezawou poskytnu zvídavému čtenáři několik obecných pokynů, jejichž účinnost si bude moci sám vyzkoušet.

Jak bylo stručně naznačeno v předchozích kapitolách, slovo kiai je složeninou slov ki, což znamená “mysl” nebo “obrat mysli”, a ai, což je zkratka slovesa awasu, které znamená “spojovat”. Jak toto spojení slov tedy naznačuje, označuje to stav, kdy jsou dvě mysli (tj. útočníkovu i obráncovu) spojeny v jednu takovým způsobem, že silnější ovládá slabší. Z psychologického hlediska se jedná o umění soustředit veškerou svou mentální energii na jediný objekt s odhodláním tohoto objektu dosáhnout nebo si ho podmanit.

Z fyzického pohledu jde o umění hlubokého a prodlouženého dýchání, jak bude podrobněji vysvětleno dále. Jeho praktickým využitím je takříkajíc získání náskoku před protivníkem, s nímž se můžeme ocitnout tváří v tvář.

V souvislosti s kiai se někdy hovoří také jako o aiki. Ačkoli v širším slova smyslu jde o jednu a tutéž věc, při užším výkladu je však možné je rozlišovat. Stručně řečeno, kiai znamená aktivní stránku mysli, zatímco aiki souvisí s jejím pasivním stavem. Jinými slovy, první z nich představuje stav, kdy je ki neboli mentální energie aktivně soustředěna na sledovaný objekt, zatímco druhé označuje stav, kdy je tato mentální síla v klidu.

Pro praktické účely není třeba tyto dva typy rozlišovat. Jsou k sobě ve stejném vztahu jako viditelná a skrytá vlnová délka světelného spektra. Kiai je tedy hybná síla, která člověka podněcuje k činnosti s pevným odhodláním dovést ji do úspěšného konce; je to síla, která dává impuls k využití příležitosti.

Nejprve se můžeme zamyslet nad užitečností kiai tak, jak se uplatňuje ve vojenském umění. Bushidó má svůj základ v morální správnosti, a právě ta je podstatou kiai. Pokud je mysl člověka nespravedlivá, bude kiai málo funkční. Vojenská umění se dělí na mnoho odvětví, ale kiai je přitom obsažena ve všech; bez kiai je nelze dovést k dokonalosti.

Podle názoru onoho japonského bojovníka to není pouhé konkrétní umění, tedy techniky, co umožňuje bojovníkovi zvítězit. Tajemství úspěchu spočívá právě v kiai. Zvítězí ten bojovník, který si zajistí převahu nad svým protivníkem. Není to tedy o umění zvládnutí technik šermu nebo zápasu, ale o kiai, které dává bojovníkovi sílu tuto převahu zajistit.

Zesnulý pan Yamaoka Tesshu, nejzkušenější mistr šermu své doby, odhaluje tajemství umění šermu následujícími slovy: “Neupínejte svou mysl na postoj, který zaujímá váš soupeř, nemějte ji připoutanou ani k vlastnímu postoji, ani k vlastnímu meči. Místo toho upněte svou mysl na svůj saika tanden [doslova na tu část břicha, která leží pod pupkem] a nemyslete ani na to, že byste měl zasadit úder svému soupeři, ani na to, že by on měl zasadit úder vám. Zapomeňte na všechny konkrétní plány a vrhněte se do útoku v okamžiku, kdy uvidíte svého nepřítele, jak se ohání mečem nad hlavou.

Jujutsu (doslova “měkké umění”), jak už název napovídá, je založeno na principu protikladu měkkosti či pružnosti a tvrdosti či tuhosti. Jeho tajemství spočívá v tom, že tělo je plné ki, končetiny jsou pružné a člověk je neustále ve střehu, aby dokázal sílu protivníka obrátit ve svůj prospěch s minimálním nasazením vlastní svalové síly. Právě ono “měkké vítězí nad tvrdým” je rčení, které skvěle vyjadřuje myšlenku správného používání kiai. Nejen v šermu a jujutsu, ale i ve všech ostatních odvětvích vojenského umění je tedy třeba kiai používat inteligentně, pokud chceme dosáhnout nejlepších výsledků.

Dále se můžeme zabývat kiai i v souvislosti s dýcháním. Když člověk vypuzuje vzduch z plic, cítí, jak se jeho svaly a kosti uvolňují, zatímco když plní plíce a břicho vzduchem, je si vědom opačného jevu. Při vypuzování vzduchu člověk ztrácí sílu, zatímco při vdechování sílu získává.

V jazyce japonského esoterismu se druhý stav nazývá “plnost” (jitsu) a první “prázdnota” (kyo). Útok na prázdnotu plností je jistým prostředkem k vítězství. Má-li při úderu jeden z bojovníků plíce plné vzduchu a druhý prázdné, ten první jistě zvítězí. Taková je alespoň teorie. Z tohoto pohledu lze kiai považovat za synonymum umění dýchat.

Fráze, kterou často používají japonští mistři šermu, “kiai wo kakeru” (vyslovit kiai) znamená s výkřikem udeřit na protivníka přesně v okamžiku, kdy vydechl. Tajemství dechu kiai spočívá v již popsaném naplnění saika tanden namísto hrudníku, jak to máme ve zvyku my Západoevropané.

O tom, co lze nazvat hlubokým břišním dýcháním, se v japonštině hovoří jako o fukushiki kokyu. Existuje mnoho metod tohoto dýchání, ale jedna z nejjednodušších je popsána takto: “Vezměte si asi půl metru dlouhý kus bavlněné látky, dvakrát jej přeložte, dvakrát jej obtočte kolem břicha těsně pod dolními žebry a v této poloze jej pevně upevněte. Pak se snažte vdechovat vzduch hluboko do žaludku. Tento postup opakujte třistakrát až čtyřistakrát denně, nebo dokonce dvakrát až tři tisíckrát, dokud si na tento způsob dýchání nezvyknete. Přitom udržujte tělo měkké, ramena držte dobře stažená, záda rovná a seďte tak, aby špička nosu byla v jedné linii nad pupkem (neboli saika tanden). Při sezení si zvykněte tlačit na sedadlo takříkajíc boky a při chůzi vystrčit břicho za nohy.

Tyto pokyny může být obtížné splnit doslovně, ale jde o to, abyste své pohyby regulovali tak, jako byste měli výše zmíněný objekt stále na očích. Když stojíte tváří v tvář protivníkovi, ať už ve stoje, nebo vsedě, dívejte se mu pevně do tváře, ale ani na okamžik nezapomínejte, aby vaše vnitřní soustředění směřovalo k vašemu saika tanden – tj. dbejte na to, abyste dýchali, jak již bylo nařízeno, a tak vás nebudou rušit cizí vjemy.

To, co se označuje jako munen mushin (doslova “bez myšlenky a bez mysli”), je základním faktorem kiai a lze ho získat regulací dýchání. V této souvislosti lze citovat slavného buddhistického kněze Takuana. Ten ve svém slavném díle Kitsuyo-shu píše: “Munen mushin – to je Buddhovo jméno. Když při vypuzování vzduchu doširoka otevřete ústa, získáte “na”, a když při vypuzování vzduchu ústa zavřete, získáte “mu”. Když příště znovu otevřete ústa, dostanete “a”, a když je opět zavřete, dostanete “mi”. Když znovu otevřete ústa, dostanete “da”, a když je znovu zavřete, dostanete “butsu”. Třikrát opakovaný výdech a nádech je tedy ekvivalentem buddhistického zvolání “Namu Amida Butsu”, které symbolizuje písmena “a” a “um”. Zvuk “a” vzniká otevřením úst a zvuk “um” jejich zavřením. Lze tedy říci, že ve stavu naprosté nepřítomnosti mysli (munen mushin) stále opakujete Buddhovo jméno, i když ho nevyslovujete nahlas.” Z toho je patrné, že tajemství buddhismu je obsaženo v tomto “a” a “um” – tj. v umění regulovat svůj dech.

Vedle hlubokého dýchání je nejpodstatnější fyzickou podmínkou umění kiai i regulace držení těla. První věcí je udržet tělo měkké, poddajné a pružné jako guma. K dosažení tohoto stavu je opět nutné soustředit svou sílu do saika tanden a zároveň udržovat hrudník prázdný. Držení těla má důležitý vliv na dýchání a je třeba je studovat souběžně. Druhým bodem, který je třeba dodržovat, je mít zavřená ústa a bradu dobře přitaženou k hrdlu. V systému zazen se student učí, aby držel uši v jedné linii s rameny a nos v jedné linii s pupkem.

Zde tedy máme přesně takovou pozici, jaká je požadována i při kiai. Pokud máte zavřená ústa a bradu staženou dozadu, hlavní svaly krku jsou napjaté a páteř se napřímí. Ta zase dodává správnou sílu spodní části břicha. Účinek na tělo a mysl je obrovský. Fyzicky správné držení těla simuluje krevní oběh a oživuje svaly a další orgány. Neméně významný je i duševní účinek.

Ve výcviku samurajů i zenových kněží se od nejstarších dob učilo, že je třeba zavřít ústa a vdechovat vzduch nosními dírkami, aby se dodala síla spodní části břicha neboli tandenu. Udržování popsaného postoje osvěžuje mysl a dodává subjektu důstojný vzhled, což je také důležitým faktorem v umění kiai.
V budó neboli “Cestě bojovníka” existuje staré přísloví, které zní: “Nejprve oči, za druhé hbitost, za třetí odvaha a za čtvrté tělesná síla.” V případě, že se vám to podaří, můžete se obrátit do svého nitra a soustředit se na své saika tanden.

V kiai se přikládá velký význam očím, a to ze dvou důvodů: prvním je nutnost pěstovat jasný a rychlý zrak a druhým pomoc, kterou tyto orgány poskytují při nabývání důstojnosti, o níž již byla řeč. Proto je třeba vytrvale cvičit zvyk dívat se na věci přímo. Slavný čínský filozof Mencius říká, že “oči jsou nejlepším měřítkem, podle něhož lze posuzovat lidi. Když je mysl člověka temná, oči jsou matné. Poslechněte si člověka, jak mluví, a podívejte se mu do očí; nedokáže skrýt tajemství své duše.
Oči jsou zrcadlem duševního stavu a jen málo mužů či žen s provinilým svědomím má jasné oči. Student vojenského umění a kiai si proto musí vypěstovat zvyk dívat se přímo a pevně do tváře svého nepřítele a stejným způsobem si bez mrknutí oka prohlížet každý další objekt.

To, čemu se říká nigiri-katami (doslova “pevné sevření”), znamená pevné sevření prstů a palce pod sebou. Říká se, že toto cvičení dodá tělu elán a odvahu a umožní zachovat si duchapřítomnost i za těch nejtěžších okolností.

Ve všech vojenských uměních mají Japonci sklon přikládat mnohem větší význam tělu pod linií pasu než nad ní. Doporučuje se vkládat více síly do nohou než do paží a rukou. Při studiu umění kiai je třeba pečlivě trénovat nohy. Dobrým plánem je čas od času silně dupnout, poskakovat ze strany na stranu s rukama a pažemi drženými u pasu; při chůzi je třeba dbát na to, aby váha těla spočívala spíše na špičkách než na patách.

Slavný čínský filozof z dynastie Ming řekl: “Pokud mysl zůstane jednotná a nerozdělená, přizpůsobí se deseti tisícům různých okolností. To je důvod, proč vynikající člověk dokáže udržet svou mysl prázdnou a nerušenou.” Tato slova vysvětlují psychologický aspekt umění kiai. Jednotou a nedělitelností mysli je míněno sjednocení mentální síly, které je základním faktorem kiai.

Mysl (kokoro) musí být vždy připravena čelit mimořádným situacím, které mohou kdykoli nastat. Nejenže musíte trénovat svou mysl výše popsaným způsobem, ale je třeba také dbát na to, abyste si vypěstovali návyk dobře využívat i mentální sílu svých protivníků. Abyste své protivníky dostali pod svou kontrolu, je třeba je zbavit jejich mysli – to znamená odvést jejich pozornost a podmanit si je ve svůj prospěch. Slavný buddhistický kněz Takuan řekl: “Mysl dělá z ki prostředek, který ji dopravuje daleko.” Mysl ovládá ki, ale ta druhá mysl může někdy ovlivňovat tu první. Když je ki v klidu, zůstává v klidu i mysl. Mysl se skrývá v nitru duše; ki působí navenek, aby mysl dopravila k cíli, který má člověk na mysli. V umění kiai je velmi důležité pěstovat a trénovat ki. V šermu a dalších vojenských uměních se klade důraz na soulad mysli (ki) a síly (chikara). Pro ilustraci předpokládejme, že toužíte získat něco pěkného. Tomu se říká kokoro neboli mysl, doslova srdce. Abyste ono něco získali, vztáhnete ruku nebo vaše ruka dosáhne na předmět v poslušnosti příkazů vašeho kokoro. Tomu Japonci říkají ki. Když vaše ruka dosáhne na předmět, vy jej uchopíte a přitáhnete k sobě, máme tu manifestaci síly, japonsky chikara. Bez pomoci každého z těchto faktorů se nikdy nic nestane vaším vlastním. Kokoro (mysl) diktuje jednání ki a chikara (síla nebo moc) vykonává příkaz mysli. Umění kiai se zabývá kultivací tohoto ki.

Když je ki otupělé a slabé, může mít velkou sílu plnit příkazy mysli. My Evropané říkáme: “Silná mysl v silném těle“. Kiai znamená vytvoření silného těla pomocí silné mysli. Kiai zpevňuje kostru a činí ji nezranitelnou vůči útokům, alespoň teoreticky.

Náš japonský autor tímto tedy vysvětlil, že umění kiai lze získat prostřednictvím kultury mysli. Na tomto místě cituje několik starých rčení a uvádí několik praktických příkladů, aby odhalil tajemství tohoto umění a ukázal, čeho může dosáhnout. Následující verše vysvětlují tajemství kiai:

“Nemám rodiče, nebesa a zemi činím svými rodiči.
Nemám domov; svým domovem činím saika tanden.
Nemám božskou sílu; poctivost činím svou božskou silou.
Nemám žádné prostředky; poslušnost činím svým prostředkem.
Nemám žádnou magickou moc; osobnost učiním svou magickou mocí.
Nemám život ani smrt; dělám um svým životem a smrtí.
Nemám tělo; stoicismus činím svým tělem.
Nemám oči; blesk blesku činím svýma očima.
Nemám uši; citlivost činím svýma ušima.
Nemám končetiny; pohotovost učiním svými končetinami.
Nemám žádné zákony; svými zákony činím sebeobranu.
Nemám žádnou strategii; mou strategií je sakkatsu jizai [doslova “svobodně zabíjet a svobodně navracet život”].
Nemám žádné záměry; mým záměrem je kisan (uchopení příležitosti za předek).
Nemám žádné zázraky; svými zázraky činím spravedlivé zákony.
Nemám žádné zásady; přizpůsobivost všem okolnostem [rinkiohen] činím svými zásadami.
Nemám žádnou taktiku; svou taktikou činím kyojitsu [plnost a prázdnotu].
Nemám žádný talent; mým talentem je toi-sakumyo [pohotový důvtip].
Nemám přátele; mým přítelem je má mysl.
Nemám nepřítele; mým nepřítelem je neopatrnost.
Nemám žádnou zbroj; mou zbrojí je jin-gi [laskavost a spravedlnost]. .
Nemám žádný hrad; fudoshin [nehybná mysl] je můj hrad.
Nemám meč; svým mečem činím mushin [nepřítomnost mysli].”

Tajemství vítězství v soutěži spočívá v tom, že nemyslíte na to, jak soutěž vyhrát, ale spíše přemýšlíte o tom, jak soutěž neprohrát. Jste poraženi, říká náš autor, protože se pokoušíte soutěž vyhrát. Proto pokud nejste poraženi, vítězství pak tedy musí vždy spočívat na vaší straně. Mohu tento postřeh upřesnit tím, že v judu – alespoň co se týče přátelských soutěží – je třeba počítat s remízou, v níž ani jedna strana nevyhraje, ani neprohraje, ale pravděpodobně v letu do cíle bude jeden nebo druhý z bojovníků v devíti případech z deseti poražen.

Senno Rikiu, který v Hideyoshiho době vyučoval čajový obřad, byl odborníkem na umění kiai. Hideyoshi ke svým poddaným poznamenával: “Sledujte Rikiua, jak připravuje čaj, a všimněte si, že celé jeho tělo je plné kiai a nezbývá mu žádný prostor pro útok.

Kato Kiyomasa, slavný Hideyoshiho generál, který hrál nejdůležitější roli při invazi do Koreje, když náhodou slyšel, jakou vysokou poklonu Rikiuovi jeho pán vyslovil, rozhodl se, že zkusí najít příležitost, jak experta na kiai pokořit. Jednoho dne doprovázel svého pána do Rikiuova domu, a když vycítil, co považoval za dobrou příležitost, zvedl vějíř na úrovni svého břicha a chtěl jím Rikiua udeřit. Sotva však vějíř zvedl, obrátil se Rikiu k Hideyoshiovi a klidně poznamenal: “Vaše Excelence má v Kiyomasovi chvályhodného pobočníka.” Pak na Kiyomasu upřel pevný pohled, který proslulému válečníkovi vyrazil dech. Říká se, že v tomto případě Kiyomasa skutečně našel příležitost k útoku, ale jeho mysl se rozvolnila v okamžiku, kdy pomyslel na svůj nadcházející úspěch, a tak si Rikiu zajistil náskok a přemohl ho svým kiai.

Yagyu Matajuro byl synem slavného mistra šermu Yagyu Hida-no-kami, který byl ve feudálních dobách učitelem šógunů Tokugawů. Vzbudil nelibost svého otce a byl vyhozen z domu. Matajuro svého prohřešku litoval a rozhodl se napravit. Proto se několik let učil šermířskému umění u známého mistra za poměrně obtížných podmínek. Nakonec dosáhl velkého mistrovství a po návratu do Eda (dnešního Tokia) se obrátil na jistého Okubo Hikozaemona s prosbou, aby využil svého vlivu na Matajurova otce a zrušil zákaz vydědění, aby mohl v pravý čas nastoupit po svém otci jako šógunský mistr šermu. Hikozaemon měl svéhlavého syna svého starého přítele velmi rád a ochotně souhlasil, že se stane prostředníkem, aby dosáhl usmíření.

Současně požádal Matajuru, aby mu předvedl své umění v šermu, neboť věděl, že ujištění v této věci bude mít pro otce větší váhu než cokoli jiného. Matajuro okamžitě souhlasil a navrhl, aby mu někdo dělal protivníka, ale protože v domě zrovna nikdo nebyl, řekl nakonec Hikozamonovi, že mu místo toho předvede kiai. Podíval se tedy do zahrady, kde spatřil několik vrabců sedících na větvi vysoké borovice, upřel na ptáky svůj pevný pohled a vydal ze sebe výkřik kiai, načež vrabci bezvládně padli k zemi. Když kiai uvolnil, ptáci se probrali a odletěli. Hikozaemon byl při pohledu na tento podivuhodný výkon zasažen obdivem a díky tomu poté dosáhl smíření mladíka s jeho otcem, jak slíbil. Tento zvláštní výkon je v japonských šermířských školách znám jako toate-no-jutsu neboli “umění úderu na dálku”. ”

Yamamoto Kausuke, slavný stratég, který sloužil Takedovi Shingenovi před Hideyoshiho invazí do Koreje, jednoho dne procházel horským lesem, když se náhle objevila smečka hladových vlků a obklíčila ho. Kausuke chtěl v tu chvíli zvířata rozsekat jednoho po druhém a za tím účelem položil svou ruku na jílec meče, ale po zralé úvaze od toho upustil, protože usoudil, že by bylo zneuctěním samurajské cti, kdyby proti těmto zvířatům použil takovou zbraň. Místo toho klidně sevřel pěsti, palce držel pod ostatními prsty a chladně prošel smečkou vlků. Zdálo se, že vlky Kausukeho klid a důstojné vystupování zaskočily, a dali se na útěk.

O podivuhodných kouscích, které předvádějí znalci umění kiai, se vypráví mnoho příběhů. Uchopení rozžhavených želez bez viditelného zranění rukou a další podobné výkony se připisují praktickému použití kiai, které působí nejen na živé lidi, ale stejně tak i na neživé předměty díky jemnému psychologickému efektu.

Náš japonský autor se v závěru zmiňuje o kuji goshin-ho neboli metodě ochrany vlastního těla pomocí devíti ideogramů, která zaujímá velmi důležité místo v učení tajné buddhistické sekty shingon. Tato metoda přitom není ve skutečnosti ničím jiným než součástí kiai. Kuji neboli devět ideografů se skládá z rin, hei, tó, ša, kai, jin, retsu, zai a zen a způsob praktikování tohoto umění lze vysvětlit následovně:

  1. Rin: Ukazováčky uvolněte a natáhněte jeden proti druhému: zavřete obě ruce, pak je uvolněte a natáhněte jeden proti druhému. Přibližte spojené prsty k hrudi a třikrát opakujte slovo rin. Pak zvedněte sepnuté ruce nad hlavu a tam je od sebe oddělte. 
  2. Hei: Zavřete malíček a prsteníček a poté roztáhněte prostředníčky jeden proti druhému. Ukazováčky položte pod prostředníčky a třikrát zopakujte hei, poté prsty oddělte. 
  3. : Přibližte otevřené ruce k sobě tak, aby se konečky prstů lehce dotýkaly, a třikrát zopakujte slovo
  4. Sha: Přibližte otevřené ruce k sobě tak, aby se konečky prstů těsně dotýkaly, a třikrát zopakujte slovo sha.
  5. Kai: Pevně protněte deset prstů a pevně je složte, ale nechte dva ukazováčky natažené vzpřímeně a jeden proti druhému. Opakujte třikrát Kai.
  6. Jin: Překřižte deset prstů dovnitř tak, aby byly dobře složeny v dlaních, a pak třikrát opakujte slovo jin
  7. Retsu: Obalte levou ruku pravou dlaní. Ukazováček uvolněte směrem vzhůru; palec položte na spodní kloub prostředníčku; přiložte ruku k hrudi; pravou rukou uchopte špičku ukazováčku levé ruky a třikrát opakujte retsu
  8. Zai: Roztáhněte prsty obou rukou, spojte špičky ukazováčků a palce tak, abyste vytvořili kosočtverec, a tímto způsobem je přiložte k obličeji a třikrát opakujte zai
  9. Zen: Přiložte levou ruku s dlaní otočenou vzhůru, přiložte ji k hrudi a tam ji zakryjte pravou rukou s nataženými prsty. Třikrát opakujte zen.

Poté, co projdete výše uvedené formy v rychlém sledu, propleťte prsty obou rukou, zvedněte je nad hlavu a třikrát zopakujte wo, načež můžete ruce uvolnit.

Věří se, že tento proces zničí síly zla a nebezpečí a ochrání tak tělo před všemi možnými nebezpečími. Toto umění hojně praktikovali samurajové ve starých feudálních dobách. Můžeme se domnívat, že jeho účinnost nespočívala ani tak v nějaké okultní ctnosti, která je vlastní citovanému ideografu, jako spíše v návyku mentální koncentrace a kontinuity, který mohl být vypěstován neustálým opakováním těchto formulí. Nepřijímám za ně žádnou odpovědnost, ale pouze je reprodukuji, abych doplnil to, co je nejlépe jen nedokonalým přehledem velmi zajímavého tématu.

POKRAČOVÁNÍ

Series Navigation<< Bojový duch Japonska (E.J. Harrison) – Kapitola 10: Cvičení po přednášceBojový duch Japonska (E.J. Harrison) – Kapitola 12: Kult Zenu v Japonsku >>

Autor

One comment

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *