napsal: Dave Lowry
Dvě příhody během jednoho měsíce.
– Dostal jsem email z jedné reklamní firmy. Dostali na mě od někoho doporučení. Zavádějí v rámci nové kampaně novou “samurajskou postavu”, která má propagovat výrobky nějakého klienta, a plánují večírek s japonskou tematikou, na kterém tuto postavu představí. Konkrétně by chtěli nějakou ukázku “samurajského bojového umění“. Chtějí o mně vědět, “jaké služby poskytuji a jaký je můj honorář“.
– Z univerzity mi dorazila brožura, která mě zve na víkendové sympozium o japonském umění a estetice. Vystoupí tam trojice renomovaných profesorů, kteří budou mít přednášky. Bude vystavena expozice keramiky z éry Meiji; v plánu jsou další programy a přednášky. A úplně dole v brožuře je pak menším písmem napsáno, že “pokud to počasí dovolí, bude se na univerzitním trávníku konat ukázka kendó“.
Vidíte v těchto dvou událostech souvislost? Pokud ne, dovolte mi, abych na ně upozornil – každá svým způsobem ponižuje budó. Každá z nich totiž degraduje budó na úroveň zábavy, jakési vedlejší podívané nebo zábavného zpestření odpoledne. Ani v jednom případě se budó nepovažuje za úctyhodné nebo důstojné.
Zároveň však chápu, že tyto incidenty velmi pravděpodobně nebyly míněny ve zlém. Nikdo nechtěl úmyslně projevit neúctu k bojovým uměním. Ani člověk z PR oddělení, ani univerzitní oddělení, které připravilo brožuru pro program japonského umění, vědomě nešlapali po tradici budó. Možná i proto je obtížné pak tyto situace řešit. My, kteří se věnujeme studiu budó, se musíme snažit, aby lidé pochopili, o čem budó je.
Před mnoha lety jsem měl co do činění s jednou dámou, která pořádala japonský kulturní festival. Potřebovala “bojové umění”, a proto si prolistovala telefonní seznam a našla inzerát na místní školu taekwonda, který se jí velmi líbil. Taekwondo si určitě najde své fanoušky a napadá mě hned několik druhů veřejných shromáždění, kde by se jeho ukázka hodila. Avšak japonský kulturní festival mezi ně nepatří. Snažil jsem se ji na to citlivě upozornit. Také jsem si všiml, že rok předtím pozvala skupinu karate Shito ryú, která byla publikem dobře přijata a předvedla prý moc pěknou ukázku. Souhlasila s mou námitkou, ale chtěla, jak mi pak řekla, “dát šanci i někomu jinému“.
Nehledě na rádoby rovnostářské pohnutky té ženy mám podezření, že si někam založila číslo na dójó Shito ryu a nechtěla se namáhat s jeho hledáním. A tak v seznamu našla další “bojové umění” a to, že pochází ze zcela jiné země, to pro ni prostě nebylo tak důležité.
Dokonce i když by se mu věnovala hlavní pozornost, jako to zamýšlel onen PR chlapík ukázkou zviditelnit spolu se svým výrobkem, skutečnému obsahu se nevěnovala příliš pozornost. Pro něj šlo hlavně o podívanou, která má diváky zaujmout a spojit si to s novým výrobkem…a o pravou hodnotu budó tu ve skutečnosti vůbec nešlo.
Vím, že to pro vás není novinka, když řeknu, že veřejnost nebere bojová umění příliš vážně. Jejich pohled téměř výhradně formují filmy, televize a nově i internet. Možná mají v rodině nějakého příbuzného, který “dělá karate“.
Kdybyste se náhodně zeptali deseti dospělých, jestli a jaký mají osobní vztah k nějakému bojovému umění, vsadil bych se, že většina řekne, že buď ho dělali v dětství, nebo znají dítě svého kamaráda nebo příbuzného, který se mu věnuje. Už tak je v jejich představách budó něco hlavně pro dospívající, avšak nikoli seriózní oblast studia pro dospělého člověka.
Zeptejte se těch samých deseti, kde bojová umění viděli, a ještě větší většina řekne, že na internetu. Jistě, máme určité možnosti, kde veřejnost můžeme do jisté míry vzdělávat. Ale mediální obrazy jsou mocné. Co však my můžeme udělat, je poukazovat na stereotypy a hrubé parodie budó předváděné v populární zábavě.
E-mail od toho člověka z oddělení pro styk s veřejností mě bohužel zastihl ve špatný den. Musím se vám přiznat, že jsem odpověděl trochu agresivně. Naznačil jsem, že demonstrace jakéhokoli tradičního japonského umění nejsou žádné “služby”, jako by ti z nás, kdo je provádějí, byli z nějaké cateringové firmy…anebo prostitutky. Řekl jsem mu, že bojové umění, které praktikuji, se dědí z generace na generaci a je staré přes čtyři století, že je to skutečná kulturní tradice. Vysvětlil jsem mu také, že toto bojové umění nepředvádím jako způsob zábavy, ale jako prostředek ke vzdělávání lidí o japonské kultuře obecně a o budó konkrétně. Asi tušíte, že se mi pak už neozval, což chápu. Nemyslím si, že večírek sponzorovaný PR agenturou by byl tím nejvhodnějším prostředkem, v němž by se dalo prezentovat jakékoli seriózní bojové umění. A ano, jsem asi i dost naivní na to, abych doufal, že by mu moje odpověď mohla pomoci získat jiný pohled na budó.
Nu a v případě onoho univerzitního sympozia jsem jim odpovědět ani nemohl, protože jsem byl pozván pouze jako host. Kdybych však byl se skupinou kendó požádán o ukázku, požádal bych o nahlédnutí do všech propagačních materiálů, které toto sympozium propagovaly. Ještě předtím bych jasně řekl, že kendó má stejně dlouhou a důležitou historii jako vystavená keramika z doby Meiji. Má své dědictví, které má v Japonsku hluboké kořeny, a jeho zásady, stejně jako zásady všech budó, měly na Japonsko dramatický a hluboký vliv. Kendó není o nic méně vhodným předmětem pro seriózní studium a předvádění v rámci programu, jaký univerzita připravila, než čajový obřad nebo aranžování květin. Zaslouží si, aby se mu věnovala stejná úcta a pozornost jako jakémukoli jinému umění. Trval bych na tom, sice zdvořile, ale přesto, aby pokud se má kendó na sympoziu předvádět, musí být pro tuto ukázku předem zajištěn vhodný prostor. Řekli byste snad: “Pokud se nám podaří najít prostor, promluví pan profesor ten a ten?“. Univerzita začala plánovat program tím, že našla vhodné prostory pro výstavy a prezentace. Kendo buď bude do tohoto plánování zahrnuto, nebo nebude prezentováno vůbec. Alespoň tak bych to udělal já.
Někteří by s tímto přístupem možná nesouhlasili. Tvrdili by, že je třeba využít každou příležitost k prezentaci jejich umění. Zábava na dětských narozeninách, slavnostní otevření nákupních center; na tom nezáleží. Tito lidé by poznamenali, že k propagaci jejich umění by se měla využít jakákoli veřejná akce. To je asi do jisté míry pochopitelný postoj. Možná si myslíte, že popularizace budó je důležitější než jeho respektování v očích široké veřejnosti. Mějte však na paměti, že ať už se rozhodnete jakkoli, až přijde čas, cesta, kterou se vydáte, bude vypovídat něco nejen o vás, ale i o vaší Cestě.
Zdroj: Traditions: Essays on the Japanese Martial Arts and Ways: Tuttle Martial Arts
