Mýty a pověry v bojovkách 15 – seppuku 2

Seppuku se začalo používat i v rámci politických zákulisních her. Donutit někoho spáchat seppuku bylo mnohem výhodnější, než jej sám zabít a riskovat trest. A v Japonsku 16. století, svázaném mnoha pravidly bylo relativně jednoduché dostat někoho do situace, kdy neudržel své emoce a porušil některé z pravidel, viz nejznámější příběh 47 roninů.

Seppuku jako poprava

Trest smrti hrozil například i za následující zločiny: padělání oficiálních dokumentů, padělání peněz nebo krádež veřejných prostředků (nezáleželo na výši). Cizoložství také, protože sňatek byl považován za státní úkon a pokud někdo zcizoložil, provinil se tím zradou proti státu. Vražda člověka měla odpovídat brutalitě vyměřeného trestu. Pokud člověk zabil svého strýce, byl sťat obvyklým způsobem. Pokud však někdo zabil své rodiče nebo svého učitele, pak byl sťat obzvláště bolestivě – hlavu mu uřízli pilou.

Například v roce 1590 se v kronice provincie Echigo píše o následujících trestech pro samuraje za porušení kázně (seřazeno dle přísnosti trestu):

1. Domácí vězení
2. Propuštění sloužících a strážců
3. Konfiskace majetku
4. Vyhnanství
5. Smrt (seppuku)
6. Konfiskace rodinných mečů

Jak vidíte, smrt nebyla tím nejhorším trestem. V případě smrti si mohla rodina ponechat rodinné meče, které buď pak mohla prodat, anebo uchovat ve svém vlastnictví pro potomky. Smrt byla pro samuraje stále lepší než zneuctění tím, že by samuraj přišel o své (rodinné) meče, které se často předávaly po mnoha generací.

V tom samém dokumentu se popisuje i několik příkladů, jak se výše uvedené tresty aplikovaly. Například v roce 1560 samuraj Nagao Uemon nějakým způsobem urazil Uesugi Kenshina, který této provincii v té době vládnul. Uemon byl proto odsouzen k trestu 2, 3 a 6. Fakticky tak ztratil všechen majetek a stal se obyčejným rolníkem, avšak mohl být naživu. Jeho rodina u Kenshina orodovala za to, aby byl tento trest zmírněn pouze na seppuku a této žádosti bylo vyhověno. Majetek i meče byly rodině navráceny a Nagao Uemon mohl provést seppuku a navrátit tím rodině čest.

V provincii Kumamoto koncem šestnáctého století lord Kató Kiyomasa začlenil seppuku do oficiálních trestů pro ty samuraje, kteří se zúčastní nezodpovědných soubojů mečem. A trest platil jako pro samuraje, který hádku vyvolal, tak i automaticky pro toho, kdo se do ní nechal zatáhnout. Kromě toho Kiyomasa ustanovil i pravidlo tři porušení. Kdo třikrát jakkoliv poruší danou etiketu, bude muset spáchat seppuku, aby jeho čest byla opět neposkvrněná. I proto souboje, jak je často vidíme ve filmech japonského režiséra Akiry Kurosawy, rozhodně nebyly tak časté. Samurajové raději udělali vše proto, aby se nenechali vyprovokovat opilým róninem, protože hrozil skutečně velmi tvrdý trest i jim.

Role jednotlivých aktérů v seppuku

Nyní si již pojďme říci, jaké jsou v rámci seppuku důležité role jednotlivých aktérů:

• Azukarinin – nadřízený samuraje, který dostal příkaz vykonat seppuku. Jeho úkolem je zatknout takového samuraje a poté mu vysvětlit celý proces seppuku.
• Kenshi – inspektor nebo oficiální vládní přidělenec, který potvrdí, že spravedlnosti bylo učiněno zadost. Během seppuku sedí většinou po straně od místa, kde proběhne seppuku a dohlíží na celý proces. Na začátku řekne: “Ten a ten se dopustil toho a toho zločinu a proto byl odsouzen vykonat seppuku.“ Na to mu odpoví Azukarinin: „Rozumím a potvrzuji.“ A následně se Seppukunin v seiza ukloní a odpoví: “Děkuji vám za toto laskavé rozhodnutí.“ A vše zakončí opět Azukarinin, který odpoví Kenshimu: “Ten a ten rozumí a přijímá.“
• Seppukunin / Seppuku jin – ten, který na sobě vykoná seppuku. Seppukunin také musel znát speciální způsoby složení svého kimona v kleku takovým způsobem, aby se mu po setnutí hlavy neroztáhly nohy a on tak neskončil v nedůstojné pozici. Mít možnost provést seppuku bylo vyhrazené hlavně samurajům a považovalo se to za obrovskou výsadu, protože takový samuraj mohl zemřít důstojně mečem jako bojovník.

• Kaishakunin / Kaishaku jin – ten, který asistuje Seppukuninovi. Zajímavé je, že ještě počátkem šestnáctého století pokud věrný sluha/samuraj asistoval při seppuku jako kaishaku, musel následně také spáchat seppuku, protože bylo nemyslitelné, aby samuraj popravil pána, kterému sloužil a následně žil se ctí dál. Odsouzený samuraj si mohl vybrat svého kaishaku. Pokud je však ve vězení, pak se kaishakuninem automaticky stává dozorce. Samuraj, který může být vybrán za kaishaku, se na takovou roli musí připravovat již od dětství. Jak duševně, tak i technicky. Považuje se za ostudu, pokud by kaishaku nedokázal setnout odsouzeného jedním sekem. Za kaishaku nelze zvolit velmi mladé samuraje, pokud ovšem nejsou nadprůměrně zruční. Úkolem kaishaku není jen setnout odsouzeného, ale zajistit, že celý průběh seppuku proběhne jak má. Musí pohlídat i takové detaily jako zajistit, aby po setnutí krev nestříkala příliš daleko a nepotřísnila diváky, aby se odsouzený choval po celou dobu důstojně, aby se setnutá hlava neodkoulela k divákům, případně někam mimo místo popravy, atd. Role kaishaku byla skutečně velmi zodpovědná a zavazující. I proto ji zpravidla vykonávali velmi zkušení samurajové. Těsně před samotným aktem přistoupí kaishaku k odsouzenému a řekne mu: “Pane, byl jsem vám přidělen jako asistent. Buďte ubezpečen, že vás nezklamu.“ Cílem tohoto ujištění je udržet odsouzeného v klidu. A pokud se odsouzený zeptá, kdy jej bude chtít kaishaku setnout, ten by měl odpovědět: „Setnu vás, jakmile začnete řezat své břicho.“ Cílem je udržet odvahu odsouzeného, který tímto aktem ze sebe smyje vinu a navrátí čest sobě i své rodině. Kaishaku stál většinou šikmo vzadu za seppukuninem, aby ten neviděl, kdy mu setne hlavu a zároveň, aby kaishaku hlídal seppukunina, který by mohl ještě v posledních momentech provést nějakou hloupost, jako například zaútočit na svědky, případně ztratit odvahu. Soustředil se proto na jeho ramena, protože z nich šlo velmi dobře odečíst, kdyby se začalo dít něco nepatřičného. Role kaishaku mohla být rozdělena i mezi více lidí. Jeden například přinesl meč, druhý setnul odsouzeného a třetí ukázal hlavu svědkům. Jakmile je setnutí vykonáno a hlava ukázaná svědkům i Kenshimu, Kaishakunin pronese: “Byl to skutečně výjimečný moment.“

Zdroj:
Moving Toward stilness: Lessons in Daily life from martial ways of Japan; Dave Lowry; Tuttle Publishing; 2000; ISBN: 978-0-8048-3160-4
The Japanese Art of War: Understanding the culture of strategy; Thomas Cleary; Shambhala, Boston Book; 2005; ISBN: 978-0-87773-907-4
The essence of Budo – A practitioner’s guide to understanding the Japanese martial ways; Dave Lowry; Shambhala, Boston Book; 2010; ISBN: 978-1-59030-846-2
Clouds in the west: lessons from the martial arts of Japan; Dave Lowry; The Lyon Press; 2004; ISBN: 1-59228-590-2
In the Dojo: A Guide to the Rituals and Etiquette of the Japanese Martial Arts; Dave Lowry; Shambhala Publications, Inc.; 2006; ISBN: 978-8348-0572-9
Traditions, Essays on the Japanese Martial Arts and Ways: Tuttle Martial Arts; Dave Lowry; Tuttle Publishing; First edition; 2002; ISBN-10: 0-8048-3432-6
Transitions within Kodokan Judo Etiquette (Naoki Murata).pdf
Japanese hanko stamp – FAQ
History of Budo – part 1, History of Budo – part 2; Empty Mind Films

Persimmon Wind: A martial artist’s journey in Japan; Dave Lowry; Koryu Books; 2005; ISBN-13: 978-1-890536-10-7
Seppuku: A history of samurai suicide; Andrew Rankin; Kodansha USA, Inc.; 2018, ISBN 978-1-56836-586-2
Seppuku: Etiquette for the Seppukunin, Kenshi & Kaishakunin; Uemon Moridan; transl. Fumio Manaka, Eric Shahan; printed in Poland Amazon Fullfilment; 2016; ISBN-13: 978-1523486922

Jarda Kolcun