Principy bojových umění – TEMPO

Obecné vysvětlení

Přizpůsobení rychlosti tak, abyste opět nabyli rovnováhy a vylepšily výsledek akce. V jujutsu se neustále snažíme měnit rychlost, s jakou zápasíme, aby si soupeř nezvyknul a neměl čas naplánovat svou protiakci. A pokud to děláme dobře, soupeř pouze reaguje a nemá čas na to, aby převzal iniciativu. Vy udáváte tempo, rychlost, rytmus a on se musí přizpůsobit.

Aplikace do jujutsu

Tento princip tedy pojednává o rychlosti vašeho zápasení a (ne)pravidelné změně rychlosti z pomalé do rychlé a naopak. Právě tyto změny rychlosti v zápasu nutí vašeho soupeře přemýšlet, o co vám asi jde, jakou techniku vlastně zamýšlíte nasadit.

Obecně řečeno rozdělujeme zápasníky do dvou základních kategorií:

1. Pomalí, kteří se postupně propracovávají ke své technice, šetří energii, hledají příležitosti
2. Rychlí a výbušní, kteří se snaží o co nejrychlejší nasazení techniky

Mnohem lepší je však (ne)pravidelně měnit rychlost. Když totiž jedete ve stylu “kulomet”, pak je váš soupeř neustále v obranném módu a nedává vám šanci nalézt skulinu ve své obraně. A když jste naopak stále v módu pomalém, jste tím i snadno předvídatelní a soupeř má navíc dostatek času se na vaši techniku připravit. Při střídání rychlosti budete vzbudit například dojem, že již nemůžete (zpomalíte) a on se pokusí rozjet svůj útok s tím, že nebude tolik opatrný, právě protože si bude myslet, že jste unavení. Zkrátka, kdo kontroluje tempo, kontroluje celý zápas.

A kdy tedy přejít z jedné do druhé rychlosti? Když to soupeř nejméně očekává. Představte si situaci, že nejste zrovna nejrychlejší běžec. Jak zvýšíte svou šanci na vítězství? Tím, že vy určitě moment, kdy závod začne. Takže například pomalým tempem budete ostatním říkat: “Dámy a pánové, za okamžik začne běžecký závod, který určí nejlepšího běžce a..” v tom okamžiku změníte tempo řeči a řeknete: „TEĎ” a vyběhnete jako první.  Než se ostatní vzpamatují, vy už budete mít slušný náskok.  Podobně je to i v boji. Změňte rychlost v okamžiku, kdy to soupeř nejméně očekává. Techniky se vám pak často podaří jen právě proto, že jste to byli vy, kdo řekl “TEĎ “. Pokud budete pořád ti rychlí, a pojedete svůj zápas ve (velmi) rychlém tempu, pak další zrychlení bude minimální (např. jízda z 60 na 90 km/h). A právě proto je nutné zpomalit, abyste následně mohli výrazně zrychlit (z 20 na 100 km/h). Počítá se okamžité zrychlení. Proto zkušení borci těsně před zrychlením zpomalí, schválně se podívejte na nějaké zápasy a uvidíte to tam.

Zkoumejte, kdy byste tento princip efektivně použili. Zjistíte, že se vám do cílové techniky půjde mnohem snadněji, než když se snažíte ve standardní (pomalé/rychlé) rychlosti snažíte k ní dostat. Naučte se měnit rychlost, abyste šetřili svou energii, která je pro vítězství klíčová.

Uvědomte si tento princip během sparringu. Hrajte si se změnou rychlosti a sledujte, jak vám to pomáhá při dosažení finální techniky. Uvědomte si, že díky tomu, že cíleně a znatelně zpomalíte, můžete poté vyvinout mnohem výraznější zrychlení. Snažte se během sparingového kola změnit tempo alespoň 5x a sledujte, jak vám to pomůže. Samozřejmě cílem je měnit tempo s rozmyslem, a nikoliv jen proto, abyste na konci mohli potvrdit, že jste rychlost změnili 5x. Ne vždy se vám podaří dosáhnout rychlosti, ale můžete tím uniknout z hrozící páky či škrcení, a to se také počítá. A pamatujte, vyhrává ten, kdo první řekne: „TEĎ“.

Uveďme si na závěr názorný příklad z jujutsu: Například při hodu O goshi záměrně nastoupíme pomaleji, což umožní obrannou reakci soupeře (záklon vzad). Toho pak rychle využijeme pro strh Tani otoshi či poraz O soto gari, který potřebuje právě tento směr vychýlení soupeře.

Aplikace do běžného života

Je to vlastně podobné jako při komunikaci, kdy využíváte pauz i různé hlasitosti, abyste mohli zdůraznit určitou myšlenku, či upozornit, vybudit posluchače na něco, co považujete za důležité. Je to tedy o nepředvídatelné změně rychlosti ať již v jujutsu při sparringu, nebo v běžném životě.

Vzpomínám si, jak jsem před mnoha lety absolvoval instruktorský kurz systému FAST. Ke konci bylo vaším úkolem projít stodolou, která byla rozdělena na několik oblastí. Každá obsahovala nějakou krizovou situaci, kterou jste musel vyřešit. Do toho hrála hlasitě metalová muzika, takže jste neměli ani chvilku si oddechnout. V jednu chvíli jste museli řešit někoho, kdo vás obtěžoval u bankomatu, abyste za okamžik řešili situaci, kdy se hádal mezi sebou muž se ženou. Za vámi, s vámi šel kouč, který hlídal, jestli emoce nepřemostily vaše rozumové jednání a pokud se tak stalo…vzal si vás stranou a vaším úkolem bylo dýchat dle předem daného vzorce…a hlavně zpomalit. Jakmile viděl, že jste opět OK, poslal vás do toho pekla znovu. První den jsem si ji prošel jako student, abych věděl, kdy budou patrně účastníci kolabovat a druhý den jsem již pomáhal jak jako agresor, tak i kouč. Právě tam jsem měl možnost si vyzkoušet tento princip na vlastní kůži, ačkoliv jsem jej v té době ještě nedokázal pojmenovat. Pokud bych byl neustále v rychlém módu, celou cestu stodolou bych nedokončil, protože bych to kondičně ani psychicky neustál. Pokud bych šel pomalu, pak by ani emoce, ani tělo na stres nereagovaly tak, jak bylo záměrem. Tam totiž šlo o to jednak vyzkoušet si vyřešit různé konfliktní situace a jednak včas na sobě poznat, že emoce přemosťují rozumové uvažování a místo zkušeností a znalostí pak člověk jedná čistě instinktivně, což ne vždy je správné řešení.