Principy bojových umění – VYCHÝLENÍ

Obecné vysvětlení

Tohle je patrně jeden z nejznámějších principů juda, které stále považuji za mladšího bratříčka jujutsu. Osobně si myslím, že právě toto je klíč k pochopení zápasových technik, nejen juda/jujutsu, ale i například zápasu či samba. Všechny judistické techniky tento princip obsahují a pokud máme naplnit obsah názvu JUJUTSU (tj. Jemné umění), tak by to měly obsahovat i všechny jujutsu techniky. Ano vím, že dříve existovaly jujutsu techniky, které stavěly na síle a nerespektovaly princip vychýlení, ale nějak se nemohu zbavit dojmu, že to možná bylo jen proto, že tehdejší mistr buď neměl již možnost svou techniku ověřit v reálném boji, anebo techniku špatně pochopil a to, co mu unikalo, nahradil tupou silou…. Tuto hypotézu zatím nemám patřičně doloženou historickými fakty, proto to prosím zatím berte pouze jako námět k přemýšlení.

A o čem tedy tento princip vlastně je? Vychýlit soupeře z fyzické stabilní rovnováhy a tím pádem jej učinit zranitelným.

Tento princip se aplikuje provedením následujících třech fází provedení techniky:

1. Kuzushi – vychýlit, rozbít
2. Tsukuri – nástup do takto vytvořeného prostoru
3. Kake – provedení hodu

Zvládnutí tohoto principu vyžaduje poznat přesný okamžik, kdy dojde k vychýlení, stejně tak jako poznat, kterým směrem soupeře vychýlit, tedy v jakém směru je zranitelný. Jde fakticky o to jeho „pyramidu posunout na hrot“ tak, že nebude již stabilní.

Aplikace do jujutsu

Abyste tedy se soupeřem mohli pohnout, musíte přesně znát, kde je jeho těžiště, rovnováha. Jinými slovy musíte zjistit, PROČ je tak stabilní a pak využít techniky (CO a JAK) k jeho porážce. A pokud neznáte PROČ, pak se velmi pravděpodobně dostanete do bodu, kdy sami budete vychýleni.

Všechny techniky musíte provádět tak, že nejdříve soupeře vychýlíte. Bez (dostatečného) vychýlení se vám buď technika nepovede, anebo budete muset nahradit vychýlení tupou silou. Teď, když jste mladí, vám to možná bude fungovat, ale povězme si to až vám bude 70 či 80 let…

Vychýlit soupeře můžeme buď s použitím vlastní síly, anebo vystihneme okamžik, kdy se soupeř chystá zaútočit a v tom okamžiku se musí pohnout, tedy kompromitovat svou stabilní pozici. V takovém okamžiku se nejčastěji aplikují buď různé strhy, nebo podmety.

Kuzushi princip je tedy o stabilitě a jak ji vychýlit (u soupeře), případně, jak ji mít co nejstabilnější (v případě nás).

Je potřeba si uvědomit, že Kuzushi princip neznamená jen fyzické vychýlení, ale i psychické. Pokud dokážete vašeho soupeře vmanévrovat do situace, kdy jedná na základě emocí, a nikoliv rozumu a zkušeností, pak máte slušnou šanci zvítězit. A naopak, pokud chcete situaci deeskalovat, pak musíte útočníka co nejrychleji zklidnit, na což jsou také prověřené metody, které jsou však samostatným tématem mimo rámce tohoto článku.

V judu rozeznáváme celkem osm směrů, ve kterých je možné soupeře vychýlit (Happo no kuzushi), ačkoliv v jujutsu nás učili ještě o dalších dvou – nahoru a dolu. Podívejte se na toto vynikající video o Kuzushi:

A jak lze soupeře vychýlit? Jednoduše tím, že jeho těžiště posuneme ze stabilní pozice do té, kdy je již nestabilní. Nebo zablokujeme/odstraníme některou z jeho opěrných končetin a tím jeho rovnováhu uděláme křehkou vůči jakýmkoliv změnám pozice. Pokud chceme soupeře vychylovat jednodušeji, není nutné jej dostat celou dráhu přes bod, kdy již přepadne. Respektive lze si to usnadnit tím, že jeho opěrné body posuneme do pozic, kdy následné vychýlení bude mnohem snazší. Například v postoji, když soupeř stojí v pevném postoji, pak vychýlit jej bude náročné.  Pokud však soupeře donutíme dostat obě nohy vedle sebe, pak v předozadním směru toto vychýlení bude snadné.

Uvědomte si, že tento princip je doslova ve všech technikách. Proto je nutné znát optimální směr vychýlení, abyste mohli techniku vykonat s co nejmenším výdaje energie.

V technikách na zemi je to podobné, jen je potřeba si skutečně uvědomit, kdy, kam a jak provedete vychýleni, abyste buď unikli, anebo naopak provedli svou techniku. Zvláště na zemi zkoušejte tento princip s někým, kdo je znatelně lehčí, protože pak bude snadné zkoušet v jakém směru je nestabilní a kdy naopak potřebujete (zbytečnou) sílu k překonání jeho odporu. Snažte se pochopit, proč (a jak) soupeř vlastně přepadl.  V jakém směru jste působili, kdy a jak. A u silnějšího soupeře zkombinujte tento princip s hybností. Bude-li vás tlačit do jedné strany, chvíli odporujte a pak využijte směr, kterým jste tlačení, ve svůj prospěch.

Tento princip umožňuje menší, slabší osobě porazit silnějšího a většího soupeře. Proto na tomto principu je postavené celé judo. Zkuste proto příště při sparringu zavřít oči a vnímat soupeře (pouze) prostřednictvím dotyku a souvisejících tahů a tlaků…hledejte nestabilní směry.

A pak se ptejte svého soupeře po sparringu “hej, jak blízko jsem byl tě nakonec přetočit? V jakém směru jsi byl nestabilní?” A pak se znovu vraťte do té pozice a tentokrát to zkuste znovu s tím, že lehce posunete boky, hlavu, ruku či nohu a uvidíte, co a jestli to bude snazší.

Nejsnázeji vychýlíte soupeře, pokud jste přímo pod ním/těsně u něj než vedle něj. To je velmi důležité pochopit jak pro hody, tak i pro práci na zemi. Také pokud je soupeř stabilní horizontálně, pravděpodobně nebude stabilní vertikálně (a naopak).

Jelikož se jedná o velmi základní princip, je tu nebezpečí, že se pak nesoustředíte na nic jiného než jen jak vychýlit soupeře. Ale to je chyba. Pokud by existoval jen jeden univerzální princip k porážce soupeře, pak by bylo zbytečné se učit ostatní, že? Ale tak to není. Princip vychýlení je velmi důležitý princip…stejně tak jako i jiné. Zkuste si principy představit jako mechaniku využití nástroje. Pokud se naučíte jen jeden typ mechaniky, např. mávat vertikálně shora dolů (přibíjím hřebíky), pak tento princip/mechanika pohybu nebude fungovat u šroubků (rotační pohyb), či broušení (horizontální pohyb). Musíte se naučit používat nejen různé nástroje (techniky), ale i principy, za jakých techniky optimálně fungují a pak můžete například horizontální pohyb použít při broušení stejně tak jako při lakování či kreslení.

Aplikace do běžného života

Nejde jen i vychýlení fyzické, ale i psychické, a v běžném životě je to podobné. Toto téma si zaslouží samostatný článek, takže jen letem světem. Zavřete oči a zkuste si představit situaci, kdy by vám někdo začal nadávat následujícími nadávkami (omlouvám se za vulgární slova, která nyní budou následovat, ale nadávat slušně sice možné je, nicméně teď sledujeme maličko jiný cíl):

• „Hej ty špekoune“
• „Hej ty buzerante“
• „Hej ty hobite“
• „Hej ty debile“
• „Hej ty…doplňte si sami“

Které z těchto nadávek se vás emotivně skutečně dotknuly? Tak přesně o to útočníkovi jde…vychýlit vás z rovnováhy, abyste se buď stáhli (přestali bránit), anebo naopak bezhlavě zaútočili bez nějaké promyšlené strategie. V obou případech budete mnohem zranitelnější a manipulativnější. V teorii sebeobrany se tomu říká triggery (spouštěče) a pokud absolvujete kvalitní výcvik sebeobrany, pak poznání konkrétně vašich spouštěčů je klíčové pro další nácvik vaší reakce. Protože jakmile je poznáte a uvědomíte si, že vás to vykolejuje…a proč to vlastně zaznělo, pak s tím můžete něco dělat, respektive pak se nenecháte tak snadno vychýlit z (psychické) rovnováhy. Ale jak jsem psal, tohle je na mnohem podrobnější diskusi (studenti našeho klubu mají (nejen) toto téma podrobně rozebrané v rámci své teoretické přípravy na hnědý pásek na eAkademii).

Další příklad aplikace do praktického života jsou již zmiňované 3 fáze provedení techniky (kuzushi, tsukuri, kake). Asi nejlépe se to vysvětluje na válce gangů, kdy nejprve “rozbijete rovnováhu” tím, že zlikvidujete klíčové vůdce jednoho gangu, díky čemuž gang učiníte bez vedení a fakticky velmi zranitelným…a následně se do takto vzniklého „vakua“ natlačíte a převezmete nadvládu na nějakou oblastí. Stejný princip i v případě obchodu, stačí si vzpomenout na strategii čínského obchodu Aliexpress či nyní Temu. Stejný průběh.

Tento princip se dá snadno přenést i do našeho běžného života, kdy se budeme snažit mít co nejstabilnější rovnováhu, aby nás tento princip co nejméně postihnul v případě nějakých „vychylovacích událostí“. Proto například investovat do více typů (diverzifikace) tak, aby pokud jeden způsob investic zkrachuje, budeme mít stále ještě další a my tak nepřijdeme o vše v případě, že bychom vše vsadili na jednu kartu. Nebo neustálé vzdělávání, nikoliv pouze v jednom úzce specializovaném směru, abychom byli schopni reagovat na požadavky trhu a nabídnout to, co je právě potřeba – zkušenosti, znalosti apod.

Ale také z obecnějšího pohledu je nutné mít rovnováhu mezi rodinou, prací/školou a svým osobním životem. Pokud budete zůstávat déle v práci, protože si budujete kariéru, postupně váš rodinný život i osobní život začne trpět a díky tomu i pracovní život půjde do háje. Je známo, že mnohem úspěšnější a šťastnější, z dlouhodobého pohledu, jsou ti, kteří mají všechny tři pilíře v rovnováze. A upřímně…dosud jsem nepotkal nikoho velmi úspěšného, který obětoval svůj rodinný život kvůli kariéře, že by v pozdním věku pak říkal „ale jo, stálo to za to. Sice jsem x krát rozvedený a moje děti se ke mně nechtějí znát, ale já byl ředitelem firmy XY, heč.“ Většinou takoví lidé ve stáří (tedy již pozdě) významně přehodnocují svoje priority a znovu hledají cestu ke svým blízkým…