Principy bojových umění – KONTAKT

Obecné vysvětlení

Kontakt je způsob komunikace. Rozeznáváme celkem tři formy komunikace:

1. Neverbální, kdy například pomoci mimiky či neverbálních signálů jsme schopni tomu druhému dát vědět, jestli to, co právě činí, se nám líbí, anebo ne.
2. Verbální, kdy ten druhý bohužel nepochopil, že se nám například nelíbí, jakým způsobem jedná či hovoří, a proto je třeba mu to říci slovně.
3. Fyzická forma je nejvíce rizikové jak pro útočníka, tak i obránce (což se často opomíjí). Je to fakticky extrémní řešení, když obě předchozí formy komunikace nezafungovaly a jinými slovy řečeno – je to fakt průšvih, když již musíte riskovat především své zdraví, abyste zastavili jednání toho druhého.

Vzpomínám si, jak nám na jednom semináři japonský učitel mého učitele, Soke Jimmy Keido Yamaue říkal, že bojová umění jsou fakticky o formách komunikace (viz výše). Když člověk nerozumí našim gestům a mimice, pak je třeba s ním komunikovat jiným způsobem. Pokud ani verbálně (slovně) nejsme schopni to hrozící útok zastavit, pak je jasné, že „nemluvíme řečí jeho kmene“ a nastupuje ta nejrizikovější forma komunikace – fyzický boj. Proto nám opakoval: „kluci, když už se budete muset s někým porvat, dělejte to bez nenávisti v srdci. Pokud vás při boji přemostí zlost, nenávist a další negativní emoce, pak jste na stejné úrovni jako člověk, se kterým právě „komunikujete“ pomocí rukou a nohou. Berte to tak, že on zkrátka nerozumí ničemu jinému, a nemusí to být jeho vina, tak si nenechte zanést své srdce nenávistí. Je pak velmi těžké se jí zbavit.“

Aplikace do jujutsu

Zatímco otázku neverbální i verbální formě komunikace jsem podrobně rozebíral v těchto článcích, tady se budeme věnovat již té třetí formě – fyzické komunikaci. V rámci té se potřebujeme napojit/spojit se soupeřem, což je jeden z nejspolehlivějších způsobů, jak s ním poté komunikovat prostřednictvím doteků, tlaků a tahů. Ke kontaktu pak můžete použít ruce, nohy, ramena, boky, hlavu, zkrátka cokoliv (proto tak miluji jujutsu :-).

Tento princip nám především vysvětluje, PROČ se napojit na soupeře a poté zvolit takovou taktiku, abychom s ním zvládli jakoukoliv interakci.
Pokud komunikujete tímto způsobem, pak zjistíte, že to není o prostředcích, které ke kontaktu využíváte (CO), ale ve způsobu (JAK), kterým se soupeřem komunikujete. Tlačíte na něj, taháte jej, kopírujete, přesměrováváte jeho pohyb? Podobně jako novinář se snaží přeformulovat vaši odpověď tak, aby lépe vyhovovala jeho představám, tak i my se snažíme pohybem usměrnit soupeře tak, abychom vyhráli.
Znovu tedy opakuji, jde o princip, který říká, že k tomu, abychom se soupeřem mohli pracovat/komunikovat, je nutné s ním nejprve navázat kontakt. To je asi logické a pochopitelné. V případě Jujutsu se v rámci spojení využívá prakticky kterákoliv část těla (ruka, loket, rameno, boky, lýtko, pata…)

Rozeznáváme celkem tři typy fyzického spojení podle jejich funkce:

1. ZABRÁNIT/ZAMEZIT
   V tomto případě bráníme soupeřovi provést určitý pohyb (úkrok, ústup, nasazení páky/škrcení apod.), případně rozvinout svůj útok. Kromě toho můžeme soupeře cíleně přitáhnout (viz výše), nebo naopak oddálit od sebe, abychom změnili například optimální vzdálenost protivníka, ze které by mohl zaútočit.
2. NAVÁZAT/ZVÝRAZNIT
   V tomto typu spojení využijeme toho, že nás protivník tlačí/tahá například do strany a místo toho, abychom odporovali, přidáme se k jeho pohybu / navážeme na jeho pohyb. Tím pádem on poté propásne správný moment, kdy nás může například zakleknout a znehybnit. Jeho a naše (kinetická) energie zapříčiní, že tlak/tah bude v tom okamžiku mnohonásobně vyšší, než původně očekával a tím pádem máme šanci z tohoto pokusu uniknout, protože v oné kritické pozici (do které nás soupeř chce dostat) budeme jen zlomek vteřiny.
3. PŘEDVÍDAT
   V tomto případě se doporučuje nejprve vytvořit (jemný) kontakt formou tahu/tlaku, díky čemuž budete vnímat jemné změny v pohybu soupeře. Je to vlastně podobné jako při „lepivých rukách“, které musí být neustále v kontaktu s protivníkovou rukou, abyste dokázali určit, co asi bude dělat. A pak fakticky nepotřebujete zrak a „cítit“ pohyb pro předvídání dalšího pohybu soupeře. Předdstavte si to například v situaci, kdy na vás protivník leží a hrudníkem vás tlačí. Určitě snadno rozeznáte, kdy se začne měnit jeho poloha (tj. mění se pozice hrudníku a rozložení váhy). Toto je hezký příklad komunikace mezi obráncem a soupeřem čistě pouze prostřednictvím pohybu.

Aplikace do běžného života

Tento princip se dá snadno využít i v osobním životě, protože při komunikaci s lidmi musíte volit nejvhodnější formu kontaktu, tedy formu komunikace.
Vzpomínám si, jak nám na vysoké škole při přednáškách o marketingové komunikaci často říkali, že zákazník něco CHCE, něco (většinou jiného) POŽADUJE a něco (ve skutečnosti ještě jiného) POTŘEBUJE. A velice často se tyhle tři věci velmi rozcházejí. Nu a úkolem dobrého marketéra je najít a zvolit takovou formu komunikace, že bude schopen všechny tři tyto pohledy spojit.
A tehdy mi i došlo, že je to podobné i s našimi studenty. Ti by také nejraději chtěli získat černý pásek ideálně do měsíce od prvního vstupu na tatami, požadují, ideálně hned od první lekce, naučit se šermovat meči, přelamovat cihly anebo nějaké „tajné“ triky, jak zvládnout více útočníků najednou. Ale ve skutečnosti potřebují začít se základy, jako jsou pády, vnímání svého těžiště a poté i práci s těžištěm soupeře. Zkrátka takové ty „nudné“ věci, díky nimž zůstane jen, v lepším případě, polovina z původně přihlášených začátečníků.
A právě tady vidím klíčové mít senseie, který dokáže takové studenty zaujmout a provést je i tímto relativně nudným začátkem. Ukázat jim poutavou formou, že tohle je teprve začátek jednoho velkého dobrodružství, Cesty bojovníka, na kterou se rozhodli vybrat a pokud vydrží, čeká je mnoho velmi zajímavých poznání, které zcela jistě změní jejich život.
Zkrátka tento princip je o zvolení co nejvhodnější formě komunikace/kontaktu, kterou použijete ve svém životě a v komunikaci se svým okolím. Někdo je spíše sluchový typ, jiný vizuální a další potřebuje dotek. Je zajímavé, že právě dotek mizí jako první z běžných forem komunikace.

Nedávno jsem četl zajímavou studii, která říkala, že pokud se dítě (věk 5-8 let) nenaučí, či nezvykne si na až těsný fyzický kontakt s jiným člověkem, pak ve věku kolem 12 let se to už velmi těžce bude učit. I proto se doporučuje dát děti na takové sportovní aktivity, kde dochází k blízkému kontaktu, jako je například judo, fotbal, hokej, apod. A vidíme to i u nás v klubu, kde menší dětí (6+let) nemají problém jít do sparringu s jiným klukem či holčinou, a pokud s námi zůstanou, pak s tím nemají problém ani v pozdějším věku, protože to považují za něco normálního, běžného. Avšak když přijde student, kterému je již 10-12 let, již je tam jasně viditelná jistá zdrženlivost.

A přitom lidský kontakt je nejstarší formou komunikace….