Quo Vadis sebeobrano? 1 – Úvod

Přečteno: 4552

V oblasti bojových uměních se pohybuji již více jak 30 let. Zpočátku mne zajímala hlavně sebeobranná forma bojových umění, poté jsem se chvíli věnoval sportovní formě, pak zkusil i tradiční/estetickou formu a následně, na více jak 12 let, přešel na formu sebeobrannou. A nyní? Teď už si prostě jen užívám radost z pohybu 🙂 Díky tomu si dovolím nastínit v tomto jedenáctidílném cyklu, jak se bojová umění a konkrétně sebeobrana u nás vyvíjí za posledních 20 let (zkráceně) i jaký bude pravděpodobně její vývoj i v budoucnu (tomu budu věnovat mnoho prostoru).

Budu zde však hovořit pouze o civilní sebeobraně, jelikož jsem nikdy nesloužil v řadách policie či armády a proto si netroufám odhadnout, jak se tam budou vyvíjet systémy neozbrojeného boje.

Zpočátku byla sebeobrana v Čechách vyučována jako prostředek pro řešení pouze fyzického konfliktu. Neřešily se nějaké fáze konfliktu, natož fyzická příprava studenta. Ti pokrokovější instruktoři většinou vtloukali do hlavy svým studentům, že „rvát se nemá a pokud to jde, uteč“. Hovoříme tu o době před více jak 15-20 lety. Za sebeobranu se tu považovalo karate, judo, box, zápas, prostě jakékoliv dostupné bojové umění či bojový sport. Bylo to logické, neměli jsme informace ze zahraničí a většina z nás ani neměla praktické zkušenosti s řešením sebeobranných situací. A tak jsme v dobré víře aplikovali sportovní či estetickou formu na formu sebeobrannou.

Dovolím si zde malou odbočku (ono jich asi bude více, ale věřte mi, je to ku prospěchu věci) – stále mám problém pochopit, proč instruktoři mermomocí vydávají své bojové umění či bojový sport za sebeobranu, když sebeobrana je úplně něco jiného. Rozumím, že je sebeobrana teď IN. Nejsem si však jistý, jestli si jsou vědomi, že tím dělají sobě i ostatním instruktorům, toho které ho stylu boje, medvědí službu. Jednak má sebeobrana zcela jiná „pravidla“, takže roubovat bojový sport na sebeobranu je hloupost. Dříve nebo později to studenti zjistí a odejdou zklamáni hledat něco jiného. A tím zkazí jméno i ostatním instruktorům, kteří jsou hrdí na to, že se věnují bojovému sportu či tradiční formě bojových umění a mají dostatek odvahy a hrdosti, že nepodlehnou tlaku doby svůj klub vydávat za sebeobranu. Zvláště když ví, že to sebeobrana nikdy nebyla (bojové sporty), případně se to za sebeobranu dalo možná považovat před mnoha…mnoha lety, ale nyní se jedná spíše o seberealizaci, než jak se ubránit.

Pokud bychom použili Maslowovu pyramidu potřeb, pak potřeba se bránit, a tím pádem i sebeobranné systémy, patří na úplně nejnižší úroveň (pozor – „nejnižší“ míněno ve smyslu „základní“). Pak je tu potřeba se bavit (bojové sporty) a následně i potřeba se vnitřně realizovat (současná bojová umění). Každá úroveň má své opodstatnění a zcela jistě si najde i své studenty. Jinými slovy řečeno – buďte hrdí na svůj bojový sport či bojové umění a vězte, že současní studenti sebeobrany se u vás dříve či později objeví. Tím jsem si zcela jistý, neboť hovořím nejen z vlastní zkušenosti.

A nyní zpět k vývoji sebeobrany – po Sametové revoluci jsme se začali seznamovat s takovými jmény, jako je Tony Blauer, Kelly McCann (Jim Grover), Andy Normann, Bill Kipp, atd. A najednou jsme zjišťovali, že konflikt fakticky nezačíná v okamžiku fyzického kontaktu, ale daleko dříve. Najednou tak pojem sebeobrana dostával zcela jiný rozměr. A kluby, které zůstaly pouze u řešení fyzického konfliktu, tak fakticky neučily sebeobranu, ale v lepším případě pouze uměle eskalované případy konfliktů, či česky řečeno rvačku. Ano, učily své studenty jak se lépe porvat. Asi mi však dáte za pravdu, že toto sebeobrana ve skutečnosti není, protože primárním cílem není se porvat, ale do rvačky se vůbec nedostat, že?

Takoví studenti tak v případě konfliktu záměrně či podvědomě eskalovali konflikt do stavu, kdy jej již uměli (vy)řešit, tedy do fyzického konfliktu. Jenže ne vždy se stalo, že vše zafungovalo, jak se to naučili v tělocvičně, a výuka se začínala dostávat do slepé uličky. Ostatně tento vývoj není specifický jen pro Čechy, prošli si jím všichni.

Někdy v té době se začínají objevovat i protiúderové obleky. Studenti i instruktoři přirozeně cítili, že konflikt v tělocvičně je zcela odlišný od konfliktu na ulici. Nakoupili tedy za drahé peníze tyto obleky a za mohutného pokřikování vulgarit se do sebe pustili na plný kontakt jako dva mastodonti. Výsledkem toho bylo, že se během tréninku naučili nová vulgární slova a jejich kondička (díky sparringu v oblecích) šla také nahoru. Ale ke skutečné realitě konfliktu je to nepřiblížilo.

Metody výuky jako je modelová situace či konfliktní scénář šly kompletně mimo ně. Buď byly nepochopené, viz řádky výše (sparring mastodontů), anebo je používali jako finální test svých znalostí. Obojí opět nevedlo k lepší přípravě studenta na realitu. Takže se začalo opět radikalizovat, a čím brutálnější technika a agresivnější nastavení mysli obránce (mind set), tím lepší. V tomto článku jsem již psal, že je to cesta do pekel…a ač to nevypadá, tak hlavně pro obránce, který takové techniky použije, ale absolutně není psychicky připraven na její následky.

Nu a jak asi bude výuka sebeobrany v budoucnu pokračovat? Jak se bude dále vyvíjet?

Již nyní si troufnu odhadnout, že kvalitní civilní systém sebeobrany rozhodně nebude „ohnutým/osekaným“ policejním či vojenským systémem boje. Civilní sebeobrana je velice specifická oblast, která má zcela jiné cíle než armáda či policie, nemluvě o faktu, že metodika výuky civilní sebeobrany je už nyní v mnoha oblastech daleko dále, než systémy boje cvičené ve státních ozbrojených složkách. Proč? Jednoduše proto, že v civilní sféře je více peněz na výzkum, takže mnoho vojáků či policistů si tak v současnosti buď najme civilního instruktora a učí se od něj, případně v době volna ještě navštěvují civilní klub sebeobrany, aby se připravili lépe na střet během výkonu své služby.

Pokud bychom se podívali například na rozhodovací schéma vojáka, pak se jedná o Zabij – Zajmi – Zkontaktuj. Zatímco rozhodovací schéma civila je zcela rozdílné: Uteč – Skryj se – Bojuj. Více o této problematice si řekneme v některém z dalších dílů.

Další odbočka – jsem přesvědčený, že civilní instruktor, který nikdy nesloužil v řadách policie, či armády, nemůže ani tyto ozbrojené složky učit, jak mají svou práci dělat lépe. A ani ex policista či ex voják nemůže učit sebeobranu civilní sektor, protože se celý svůj život věnoval zcela jiné sebeobraně, než civil potřebuje, viz výše uvedená rozhodovací schémata. To se vztahuje i na umělé adaptování armádních a/nebo policejních systémů z celého světa. Rozumím však tomu, že jde o skvělý byznys a tak tu tento nešvar asi hned tak nezmizí. Selským rozumem odvozeno platí, že mohu učit jen to, a přesně to, čemu jsem se do té doby věnoval jak v teoretické, tak i praktické rovině. Ale kde je poptávka, se dříve či později nabídka vždy objeví…základní pravidlo trhu.

Metodika výuky se dále rozšíří směrem dopředu před konflikt a posune se ještě před verbální komunikaci s potenciálním agresorem. To neznamená, že by se fyzická část sebeobrany přestala vyučovat (ta bude potřeba vždy), spíše se na problematiku sebeobrany začneme dívat a vyučovat ji komplexněji za pomocí nejnovějších vědeckých poznatků z oblasti psychologie, antropologie, ale i fyzické přípravy.

Již nyní se čím dál více začínají objevovat termíny jako neverbální komunikace (řeč těla), proxemika, biofeedback, kineziologie, práce s podvědomím, atd. Nehovořím tu o žádném ezoterickém voodoo, jak by se na první pohled mohlo zdát. Spíše jde identifikaci nebezpečí ještě předtím, než je jasně viditelné.

Něco, co se například již několik let vyučuje v ozbrojených složkách USA v kurzu určeném pro mariňáky. Kurz se jmenuje Marine Corps’ Combat Hunter Program (M.C.C.H.P.) a podle informací, které jsem získal při svém pobytu v Coloradu má kurz velmi podobnou náplň jako právě Adrenaline Stress Response Training (A.S.R.T.) pro civilní potřeby, jež je součástí systému F.A.S.T. Defense.

Na prevenci konfliktů, respektive trestných činů, se však pracuje i v oblasti informačních technologií. První vlaštovkou, byl film Minority Report s Tomem Cruisem. Ačkoliv se to může na první pohled zdát jako čisté sci-fi, v Americe se již začínají zavádět do praxe aplikace, které fungují na podobném principu jako právě výše zmíněné programy M.C.C.H.P. a A.S.R.T. Tuto aplikaci vymyslel George Mohler profesor matematiky z univerzity Santa Clara v Kalifornii. Profesor Mohler vychází z jednoduchého zjištění – k některým typům zločinů dochází dle předvídatelných vzorců, podobně jako se vyskytují bouřky či tornáda. Na vývoji této náročné aplikace se však podíleli i další odborníci, jako je antropolog Jeff Brantingham a kriminalista George Tita. Program navíc využívá přesné mapy Google Maps pro mapování a identifikaci problémových oblastí.

V prvním kroku jde o sběr dat, kdy počítačový systém shromáždí maximální množství dat z určité oblasti a nastaví tak „normální stav“. Při tom již zahrne i polohu i čas té které události. Následně tyto data zanalyzuje a vytvoří tak dynamickou mapu s pravděpodobností, kde dojde ke zločinu. Poté je již na místo vyslána policejní hlídka. Pokud například v některé oblasti dojde k vloupání, existuje zde zvýšená pravděpodobnost, že se objeví i další případy.

Existuje studie Dr. Keizera Keese, Siegwarta Lindenberga a Lindy Steiga, nazvaná „teorie rozbitého okna“, která opakovaně potvrdila, že když se v nějaké čtvrti objeví rozbité okno, velmi brzo se jednak objeví další rozbitá okna a následně se i zvedne v této oblasti kriminalita. Vědci si to vysvětlují tím, že rozbité okno znamená, že se o tuto oblast nikdo nestará, a pro gangy či zloděje je zde tedy menší riziko chycení. Jaká je zatím úspěšnost elektronického předpovídání kriminality? Tato aplikace dokázala odhalit více jak 30% případů, což je velmi zajímavý výsledek, že? A co je ještě zajimavější, je fakt, že tento přístup začali zkoušet i policisté u nás v Kolíně, jak je vidět v tomto článku. Pojďme však zpět k výuce sebeobrany.

Civilní verze (A.S.R.T.) učí rozeznat a „přečíst“ signály z podvědomí, když například vejdeme do restaurace a najednou máme pocit, že „je něco špatně“. Nebo když máme právě nastoupit do výtahu s cizí osobou a „něco“ vás varuje, abyste to nedělal. Podobných příkladů zcela jistě vymyslíme více. Je to fakticky stav, kdy se vám najednou zježí chloupky na krku a vy automaticky přejdete na oranžovou úroveň ostražitosti.

A protože se jedná o oblast sebeobrany, která se tu zatím prakticky nevyučuje, pojďme si o ní v následujících dílech říci více. Samozřejmě to neznamená, že pokud zvládnete toto, pak byste nepotřebovali se učit fyzickým technikám sebeobrany. Spíše se jedná o komplexní výuku sebeobrany tak, jak by se jednou měla vyučovat.

Výsledkem takové výuky totiž pak bude, že v drtivé většině případů se konfliktu vyhnete, ve zbylých případech se z nich „vykecáte“ (verbální komunikace) a v tom velmi malém procentu konfliktů, které se eskalují až na úroveň fyzickou, se ubráníte pomocí technik fyzické sebeobrany.

Ale o tom až příště 🙂

Další díly:

Quo Vadis sebeobrano? – část 1. – Úvod
Quo Vadis sebeobrano? – část 2. – Proaktivní vs reaktivní
Quo Vadis sebeobrano? – část 3. – Intuice v sebeobraně?
Quo Vadis sebeobrano? – část 4. – Profilování
Quo Vadis sebeobrano? – část 5. – Lidé jsou líní lháři
Quo Vadis sebeobrano? – část 6. – Kineziologie v sebeobraně
Quo Vadis sebeobrano? – část 7. – Biometrické signály
Quo Vadis sebeobrano? – část 8. – Proxemika
Quo Vadis sebeobrano? – část 9. – Geografie

Quo Vadis sebeobrano? – část 10. – Ikonografie a Atmosféra

Quo Vadis sebeobrano? – část 11. – Praxe

Zdroje: F.A.S.T. Defense metodika pro Senior Instruktory

Left of Bang: How the Marine Corps’ Combat Hunter Program Can Save Your Life; Patrick van Horne; Black Irish Entertainment LLC (17 Jun 2014); ISBN-10: 1936891301

Jak odhalí policisté zločin dříve, než se stane?; časopis Svět na dlani, číslo 12/2014; str. 78-80

Counscious vs uncounscious Information Processing in the Mind-Brain; Gary Bruno Schmid, PhD, www.mind-body.info

The Gift of Fear: Survival signals that protects us from violence, Gavin de Becker, Bloomsbury Publishing PLC; New edition edition (3 July 2000); ISBN-10: 0747538352

The spreading of disorder; Kees Keizer, Siegwart Lindenberg, Linda Steg; Faculty of Behavioral and Social Sciences, University of Groningen, Netherlands.

The sports gen: Inside the science of extraordinary athletic performance – street smart; David Epstein; Current Trade; 2014; ISBN-10: 161723012X

Combat Hunter – Cognitive Performance Group

Jarda Kolcun
TacFit – Field Instructor
CST – Clubbell Instructor
A.S.R.T. Senior Instructor
Jujutsu instruktor