Quo Vadis sebeobrano? 6 – Kineziologie v sebeobraně

V předchozí části jsme si řekli tzv. „upřímných signálech“ (honest signals). Teď, když víme, že člověk je vcelku předvídatelný tvor, pojďme se podívat na oblasti, na které bychom se měli obzvláště zaměřit, abychom dokázali co nejlépe identifikovat, že „něco je špatně“.

V teorii výuky sebeobrany rozeznáváme následujících šest domén:

1. Kineziologie – vědomé a podvědomé signály řeči těla – toto je velmi důležitá oblast, protože lidé prostřednictvím své řeči těla – pozice těla, gesta, mimika – signalizují svůj záměr. Pokud dokážeme těmto signálům porozumět, dokážeme i včas rozeznat blížící se nebezpečí.
2. Biometrické signály – biologické autonomní reakce – jedná se nekontrolovatelné reakce těla na psychickou nebo fyzickou zátěž. Toto nám pomůže porozumět emočnímu stavu člověka včetně okamžiku, kdy dochází  k jeho změnám.
3. Proxemika – mezilidské prostorové interakce – pomocí této domény dokážeme porozumět vztahům mezi jednotlivými osobami ve skupině. Dokážeme také určit, jaký vztah má určitá osoba k ostatním lidem, kteří ji obklopují.
4. Geografie – vzorce chování v daném prostředí – zde dokážeme identifikovat, kdo se v daném prostředí pohybuje jako turista a kdo jako domorodec. A to nám pomůže následně přizpůsobit své chování tak, abychom se i my chovali jako lidé, kteří se v dané oblasti pohybují přirozeně a nevzbuzovali tak podezření u “domorodců”.
5. Ikonografie – vyjádření své víry, názoru, apod. prostřednictvím symbolů – zde pochopíme symboly, které lidé používají proto, aby vyjádřili svou víru a filozofii. Například tagy na zdech mohou spolehlivě určit, který gang má tu kterou ulici pod kontrolou.
6. Atmosféra – skupinové naladění, které vytváří určitý dojem v daném prostředí – zde můžeme zjistit, jestli a jak se bude vyvíjet nálada určité skupiny, ať už se jedná o fotbalové fanoušky, nebo místní obyvatelé, kteří například vyšli do ulic vyjádřit svůj názor na nějakou aktuální událost.

Neřešte nyní prosím terminologii, pokud neodpovídá přesně tomu, co jste doposud znali. To v tomto případě není podstatné. Cílem je pouze pojmenovat, alespoň nějakým způsobem, oblasti, kterými se nyní budeme zabývat. Berte výše uvedené body jako jakési „záchytné body“, které je potřeba mít neustále na paměti při vyhodnocování situace. A vždy platí (zazní to tu ještě několikrát), že odchylka identifikovaná v rámci jedné domény ještě nemusí nic znamenat. Pokud se vám však potvrdí minimálně tři odchylky, pak tu máme velice pravděpodobně událost, která stojí za bližší posouzení. Pojďme si nyní jednotlivé domény blíže vysvětlit:

Kineziologie

„Vše, co člověk dělá, vzniká dvakrát – poprvé v jeho mysli a poté v okamžiku, kdy svůj záměr realizuje. Myšlenky a záměry jsou signály k akci.“ Gavin de Becker

Poprvé se termín kineziologie objevil v padesátých letech minulého století, kdy jej americký antropolog Ray Birdwhistell publikoval ve své studii, která se zabývala přesným pohybem jednotlivých končetin, hlavy i trupu.

Studium odchylek od standardního pohybu nám pomůže identifikovat ty osoby, které si zaslouží naši pozornost. Například kulhající osoba může znamenat zranění, případně, že nese něco velmi těžkého. Vtažená hlava mezi ramena, vyhrbená záda mohou znamenat přípravu k útoku, ale i strach, nebo prostě jen zkrácené trapézové svaly, atd. Klíčové je tu však slovo „může znamenat”, viz odstavec výše. Je nutné zvažovat veškeré další projevy v celkovém kontextu, neplatí tedy nějaké 100% platné rady typu, „když člověk udělá xxxx, znamená to yyyy.“ Kromě toho, že můžeme jednak identifikovat takové lidi, můžeme i vcelku spolehlivě odhadnout jejich další aktivitu. Právě čtení řeči těla může pomoci odhalit „vlky v rouše beránčím“.

Ne vše se dá odhadnout z mimiky tváře. Existuje mnoho lidí, kteří dokážou své záměry skrývat za tzv. pokerovou tvář, takže mimika ve tváři se většinou změní až těsně před samotnou akcí, kdy již není čas na prevenci a člověk musí reagovat na přímo hrozící nebezpečí (a opět jsme u reaktivního vs proaktivního jednání). Nemluvě o faktu, že k tomu, abyste dokázali přečíst mikro výrazy tváře, je nutné být relativně blízko k podezřelé osobě. A to často není možné. Podle odborníků navíc takový výraz může „prokmitnout“ na tváři jen na 0,25 vteřiny, což skutečně vyžaduje plnou pozornost a relativně velmi blízkou přítomnost k člověku, kterého vyhodnocujete.

Nejdříve je nutné se proto zaměřit na ruce. Kontrolou rukou zjistíme, jestli v nich nemá zbraň, případně, jestli se právě nechystá zaútočit pěstmi, jestli v nich něco neskrývá, apod. Proto je nutné mít ruce neustále v hledáčku, protože pokud se rozhodnete osobu zkontaktovat, pravděpodobně zkrátíte vzdálenost a to znamená menší reakční čas pro vás a současně i zvýšené možnosti útoku a menší nutnost ovládat nějaké bojové schopnosti pro útočníka (hod kamenem vs. praštit kamenem, apod.)

Dalším důležitým indikátorem, že osoba stojí za prověření, je fakt, že si neustále kontroluje prostor kolem sebe (tedy, že se často například ohlíží za sebe). Pouze lidé, kteří jsou v oranžovém kódu, si toto pravidelně kontrolují. Většina lidí se tím však neobtěžuje (a pak jsou překvapení, když je někdo přepadne).

Je třeba se také zaměřit na to, jestli obsah / tón / intenzita slov odpovídá řeči těla. Jinak se chová člověk, který je klidný, jinak rozčílený a jinak člověk nervózní. Lidé často podvědomě vrtí hlavou při souhlasu, což může znamenat, že byly k souhlasu nějakým způsobem dotlačeni.

Chovat se přirozeně je velmi náročná záležitost. Buď se budeme pohybovat příliš pomalu, či příliš rychle, nebo pohyb nebude plynulý, přirozený. To opět znamená, že děláme jednu věc, ale naše mysl se zaobírá kompletně odlišnou věcí. Osobně tomuto jevu říkám, že osoba, která nevnímá například přednášku (protože je myslí někde úplně jinde), má „na tváři nasazený šetřič obrazovky“. V očích vidíte, že tělo je fyzicky přítomno, ale duch je hodně daleko (pozor u někoho jde o permanentní stav 😉

Jakmile dokážete určit minimálně tři odchylky od „baseline“, měli byste si položit následující tři dotazy:

1. Chová se člověk dominantně nebo submisivně?

Právě typ jeho chování může být reakcí organismu na enormní psychické/fyzické zatížení. Vyskytují se již instinktivní reakce typu Strnutí – Útěk – Boj? Jaká je jeho pozice těla? Sedí, leží, stojí? Co ruce a nohy? Nervozně podupává, nebo je má pohodlně natažené? Signalizuje něco někomu? „Vše OK“, „připraven“, „je to špatné“, apod. Psycholog Paul Ekman tyto symboly studoval a své poznatky shrnul do studie, která tvrdila, že „pozdravy, odchody, odpovědi, ukazování směru, tempa, vyhrožování či hodnocení něčeho či někoho“ jsou velmi univerzální gesta, která můžete vidět skutečně kdekoliv, a není potřeba se jim zvláště učit. Využijme proto těchto poznatků.

1. Cítí se dobře (ve smyslu pohodlně) tam, kde se nyní nachází?

Chová se člověk v dané situaci a prostředí přirozeně tak, že své okolí a prostředí zná a je mu tam příjemně? Je nervózní a neustále se kolem sebe ohlíží? Je turista, který zabloudil, anebo na někoho čeká a není mu místo setkání pohodlné?

1. 2.Zajímá se aktivně o své okolí, nebo jej ignoruje?

Zajímá se člověk o dění ve svém okolí, anebo se plně věnuje například čtení novin, případně hraní her na mobilu? Kontroluje pravidelně své okolí? Je na něco/někoho zaměřený? Působí přirozeně na tomto místě?

Pojďme si to tedy shrnout:

• Jedno gesto, které vybočuje z normálu, je nedostatečné k tomu, abychom mohli s dostatečnou pravděpodobností tvrdit, „že se něco děje“. Potřebujeme minimálně tři různé odchylky od „baseline“.
• Což znamená, že je nutné si nejdříve uvědomit, jak vypadá „baseline“, tedy stav normální.
• Hledejte takové signály, které mohou být projevem enormního stresu a tehdy uvidíte známky instinktivních reakcí typu strnutí, útěk a boj.
• Při dominantní instinktivní reakci typu boj se lidé snaží opticky vypadat větší.
• Při submisivní instinktivních reakcích typu strnutí či útěk se naopak lidé snaží vypadat co nejmenší (cíl).
• Nejdříve zkontrolujte ruce, protože ty mohou nést zbraň. Pak se zaměřte na tělo jako celek a v kontextu situace, kde se osoba nachází.

Další díly:

Quo Vadis sebeobrano? – část 1. – Úvod
Quo Vadis sebeobrano? – část 2. – Proaktivní vs reaktivní
Quo Vadis sebeobrano? – část 3. – Intuice v sebeobraně?
Quo Vadis sebeobrano? – část 4. – Profilování
Quo Vadis sebeobrano? – část 5. – Lidé jsou líní lháři
Quo Vadis sebeobrano? – část 6. – Kineziologie v sebeobraně
Quo Vadis sebeobrano? – část 7. – Biometrické signály
Quo Vadis sebeobrano? – část 8. – Proxemika
Quo Vadis sebeobrano? – část 9. – Geografie
Quo Vadis sebeobrano? – část 10. – Ikonografie a Atmosféra
Quo Vadis sebeobrano? – část 11. – Praxe

Zdroje: F.A.S.T. Defense metodika pro Senior Instruktory

Left of Bang: How the Marine Corps’ Combat Hunter Program Can Save Your Life; Patrick van Horne; Black Irish Entertainment LLC (17 Jun 2014); ISBN-10: 1936891301

Jak odhalí policisté zločin dříve, než se stane?; časopis Svět na dlani, číslo 12/2014; str. 78-80

Counscious vs uncounscious Information Processing in the Mind-Brain; Gary Bruno Schmid, PhD, www.mind-body.info

The Gift of Fear: Survival signals that protects us from violence, Gavin de Becker, Bloomsbury Publishing PLC; New edition edition (3 July 2000); ISBN-10: 0747538352

The spreading of disorder; Kees Keizer, Siegwart Lindenberg, Linda Steg; Faculty of Behavioral and Social Sciences, University of Groningen, Netherlands.

The sports gen: Inside the science of extraordinary athletic performance – street smart; David Epstein; Current Trade; 2014; ISBN-10: 161723012X

Combat Hunter – Cognitive Performance Group