Quo Vadis sebeobrano? 9 – Geografie

V předchozí části jsme začali podrobněji rozebírat jednotlivé domény, kterým bychom měli věnovat zvýšenou pozornost při vyhodnocování svého okolí. Nyní si pojďme více rozebrat další doménu – Geografii.

Geografie

V jakém smyslu máme vnímat termín „geografie“ v souvislosti se sebeobranou? Představte si například města nikoliv dle městských hranic, ale dle tagů na zdech a jiných značek, kterými si městské gangy značkují svá území. Pokud je dokážeme vidět a následně i porozumět, pak máme větší šanci, že na takovém území nedojdeme k úhoně. Člověk, který je na tom kterém území doma, se pohybuje a cítí i jinak, než takový turista, či vetřelec. A na rozdíl od „domorodce“, který se pohybuje plynule a stejným tempem jako ostatní obyvatelé, se bude turista zastavovat, protože si bude chtít něco vyfotit, případně se zorientovat na mapě. Automaticky tak bude přitahovat pozornost domorodců.

Mám podobnou zkušenost, kdy jsme se s manželkou procházeli Havanou a nějak se nám podařilo dojít do čtvrtí, které nejsou asi příliš turisty navštěvované. Když jsme se chovali jako typičtí turisté, začali se kolem nás objevovat stále více domorodců, z nichž ne všichni vypadali přátelsky (ale možná jsem si to jen namlouval, protože jsme byli ucouraní z celodenního chození po městě a navíc jsme i zabloudili při hledání místa, kde jsme nechali zaparkované naše pronajaté auto). Jakmile jsem si však uvědomil, že zde skutečně vyčníváme, změnili jsme naše chování (a schovali fotoaparáty). Zvolili jsme tempo chůze jako ostatní obyvatelé té čtvrti, příliš okatě si neprohlíželi své okolí a za chvíli zájem opadl. Netuším a nechci ani spekulovat, jak by to dopadlo, kdybychom se i nadále chovali jako turisté. Možná by se ale skutečně vůbec nic nestalo….

Nuže geografie nám pomůže si udělat představu o lidech, kteří v té které oblasti žijí (a identifikovat tak později ty, kteří vybočují z normálu), pochopit vztahy mezi nimi i vztahy, které mají k dané oblasti, ulici či domu. Člověk, který je doma, zná přesně veškeré zkratky a omezení na cestě. Těmto cestám se říká „natural lines of drift“ – přirozené cesty proudu. V tomhle jsou velmi dobří například taxikáři, kteří znají město v jakoukoliv denní či noční dobu a mohou tak zvolit nejrychlejší cestu, pokud to potřebujete. Často totiž cesta, která se na první pohled zdá jako nejrychlejší, nám pak prodlouží dojezd o pěkných pár desítek minut díky kolonám, dopravním nehodám či jiným omezením. To se však týká i chodců, kteří znají kombinaci dopravních prostředků a jejich jízdní řád tak, aby se dostali na místo určení včas. Anebo znají zkratky, kudy lze zkrátit cestu domů. Bohužel však podobné zkratky znají i predátoři a proto je nutné přemýšlet nejen jako zákona dbalý občan, ale právě i jako predátor a zvážit jestli je vhodnější přeci jenom se dát delší, ale za to bezpečnější cestou, anebo mohu zariskovat a vydat se zkratkou, protože vím, že tudy v tuto dobu chodí dostatek lidí. Nicméně mějte také na paměti, že ne všechny přepady a znásilnění se stávají v noci. Proto je skutečně velmi důležité uvažovat jako lovec a přemýšlet jestli a kam byste vy případnou oběť zatáhli, pokud byste chtěli „mít klid na práci“.

V armádním světě se toto uplatňuje například při identifikaci míst, kde mohou být položena IED (Improvised Explosive Devices) – nástražná výbušná zařízení. Pokud například jezdí hlídka z místa A do místa B tři měsíce vždy po stejné trase, kam byste vy, jako lovec, položili past? A přesně tento způsob myšlení se nyní mariňáci učí, protože pak mohou učinit preventivní (nikoliv reaktivní) opatření k tomu, aby se těmto smrtícím pastem vyhnuli.

Na druhou stranu však mohou tento model myšlení využít k přepadu nepřítele, který se například na svém území cítí bezpečně a proto se pohybuje neustále po stejných trasách. Jak vidíte, jde o široké uplatnění něčeho, čemu se u nás v Čechách říká „selský rozum“. Toto uvažování lovce či predátora je zde klíčové nejen pro vojáka, policistu, ale i pro civila. Neznamená to však paranoidní mysl, ale mysl, která vnímá své okolí. Mezi tím je velký rozdíl, jak jsem již psal v tomto a tomto článku. Je pouze nutné vnímat své okolí a jednotlivé odchylky od „baseline“ tak, abychom byli schopni z celého kontextu situace „vycítit, že je něco špatně“ a identifikovat tak „vlky v rouše beránčím“.

Spolu s porozuměním dané oblasti se pojí i místa, která jsou přístupná pouze pro omezenou skupinu lidí. Například váš dům je přístupný pouze pro členy vaší rodiny a případně i pozvané přátele. Kdokoliv cizí, nepozvaný, který by se uvnitř domu pohyboval, by byl minimálně podezřelý. To samé například luxusní restaurace, koupaliště, atd. Důležité je si uvědomit, že jsou místa, kam můžete vstoupit jen za předpokladu, že dodržíte jistá pravidla (oblékání, chování, apod.) Kdokoliv, kdo toto nedodrží, bude na takových místech vyčnívat a bude tak podezřelý. V případě policisty a jeho práce jsou například známé noční kluby či restaurace, kam mohou jen pozvaní a kde se pravděpodobně schází místní zločinci. A takto bychom mohli pokračovat, věřím, že byste dokázali sami přijít na další příklady. Pojďme si tedy shrnout základní signály, které nám říkají, že nějaké místo je „pouze pro zvané“:

• Pouze určití lidé mají přístup povolen. Cizinci jsou odmítání, případně musí projít určitou formou fyzické prohlídky.
• Místo je chráněno nějakou formou fyzické či elektronické ostrahy. Vstup je kontrolován buď člověkem, nebo jinou formou (klíč, elektronický přístup, apod.) Pokud se někdo pokusí proniknout do těchto prostor, hrozí nějaká forma postihu.
• „Domorodci“ tyto místa znají a vědomě či podvědomě se jim vyhýbají, případně dodržují jistá pravidla. To se může týkat například souseda, který bez vašeho svolení nevstoupí na váš pozemek (stejně tak jako vy na jeho), ale třeba i nočního klubu, kde víme, že se schází místní kriminálníci. Nebo hospody, kde jsou často rozjaření (či dokonce agresivní) fotbaloví fanoušci, kteří tuto hospodu považují za svůj neoficiální klub.
• Zvláště u míst, které obývají zločinci, jsou vidět po zdech nastříkané tagy gangů dávajících si vzájemně najevo, kdo tu vládne. Toto je však pro většinu lidí nesrozumitelná hatmatilka, což je pak může stát i život….

Je také důležité si uvědomit, že se nemusí jednat o permanentní místa, ale může jít i o dočasná místa. Například roh ulice, kde postávají podezřelá individua, či právě výše zmíněná hospoda po nedělním fotbalovém zápasu, kdy navíc ještě domácí utrpěli potupnou porážku. V takovém případě se těmto místům člověk, znalý poměrů, raději vyhne, než aby riskoval konflikt.

Policisté vědí, že zločinec je nejvíce zranitelný při pohybu z místa A do místa B, kdy většinou obě místa jsou pro něj bezpečná místa. Proto také vědí, že eliminací těchto bezpečných míst jej může donutit se pohybovat v nechráněném území a pravděpodobnost jeho zadržení tak exponenciálně vzrůstá.

Navíc se zločinci většinou nedopouštějí zločinů v blízkosti svých míst, protože tím vzrůstá i pravděpodobnost, že spolu se zločinem mohou policisté odhalit i jeho bezpečné místo.

V případě vojáků je asi nejnázornějším případem využití prvku (nejen) geografie při dopadení Bin Ladina. Právě odchylky od vybavení ostatních domů v té oblasti pomohly nejdříve identifikovat dům, který působil nepatřičně a následně i potvrdili přítomnost nejhledanějšího teroristy světa. Mezi ony odchylky patřila například nezvykle přísná ochrana domu (vysoké zdi a nahoře ještě obehnané ostnatým drátem), absolutní absence elektronického připojení k internetu (zatímco sousedící domy připojení měly), minimální dění na pozemku, atd. Právě snaha na sebe neupozorňovat tak nakonec vedla specialisty na bojové profilování k tomu, že tento dům je „něčím“ jiný. A výsledek již znáte – dopadení Bin Ladina.

Pojďme si to tedy opět shrnout:

• Lidé jednají a chovají se různým způsobem v různých oblastech a situacích. Záleží na tom, jestli se v dané (geografické) oblasti vyznají anebo jsou zde poprvé.
• Přirozené cesty proudu jsou takové cesty, které znemožňují lidem bezpečně se dostat z jednoho místa na druhé a za využití minimální námahy.
• Veřejná místa jsou taková, kde může být kdokoliv. Jedná se tak o náměstí, tržiště, obchody, apod.
• Bezpečná místa jsou ta, kam má přístup jen určitá skupina lidí.
• Bezpečná místa lze identifikovat dle stupně ochrany, které jej obklopuje. Například banka bude mít jednak elektronickou ochranu, ale i fyzickou v podobě strážců, kteří do bankovního trezoru nepustí neautorizovanou osobu.

Další díly:

Quo Vadis sebeobrano? – část 1. – Úvod
Quo Vadis sebeobrano? – část 2. – Proaktivní vs reaktivní
Quo Vadis sebeobrano? – část 3. – Intuice v sebeobraně?
Quo Vadis sebeobrano? – část 4. – Profilování
Quo Vadis sebeobrano? – část 5. – Lidé jsou líní lháři
Quo Vadis sebeobrano? – část 6. – Kineziologie v sebeobraně
Quo Vadis sebeobrano? – část 7. – Biometrické signály
Quo Vadis sebeobrano? – část 8. – Proxemika
Quo Vadis sebeobrano? – část 9. – Geografie
Quo Vadis sebeobrano? – část 10. – Ikonografie a Atmosféra
Quo Vadis sebeobrano? – část 11. – Praxe

Zdroje: F.A.S.T. Defense metodika pro Senior Instruktory

Left of Bang: How the Marine Corps’ Combat Hunter Program Can Save Your Life; Patrick van Horne; Black Irish Entertainment LLC (17 Jun 2014); ISBN-10: 1936891301