Quo Vadis sebeobrano? 4 – Profilování

V předchozí část jsme si řekli něco o intuici a její úloze v detekování možného konfliktu. V této a následujících částech tohoto cyklu si blíže vysvětlíme, co je to tzv. „profilování“.

Zatímco kompletní Combat Hunter Program zahrnuje jak bojové profilování, tak i sledování a průzkum/pozorování, my se budeme v tomto a dalších dílech bavit pouze o profilování, protože to je pravděpodobně jediná oblast, která nás v oblasti civilní sebeobrany zajímá v rámci prevence konfliktu. Nemusíme nikoho sledovat, natož dělat průzkum bojiště v takovém rozsahu jako vojáci či policisté.

Bojové profilování je metoda, která proaktivně vyhledává a identifikuje hrozby na základě lidského chování, ale i změn v prostředí, které člověka obklopuje. Nejedná se o kriminální, psychologické či osobnostní profilování, jak jej možná znáte z filmů. Klíčové je zde totiž slovo „proaktivně“, které znamená, že nereagujeme na hrozbu, ale snažíme se jí proaktivně vyhledávat a tomu upravit naše jednání. K tomu je samozřejmě nutné znát tzv. normální stav, tedy vědět, jak se lidé chovají na tom kterém místě. Případně jak vypadá prostředí, když je vše v pořádku (psi pobíhají kolem, ptáci zpívají, lidé mají otevřená okna…) a pak budeme schopni identifkovat jakékoliv odchylky od normálu.

Jinak se lidé chovají například v hospodě, kde se často schází fotbaloví fanoušci. Zde bude nezvykle tichý host asi vyčnívat. Pokud však budeme v luxusní restauraci, tam by naopak vyčníval host hlasitý. Chápete, kam tím mířím? Je nutné poznat, jak vypadá normální stav všude, kudy se pohybuji a kde trávím svůj čas.

Já například občas jezdím do práce vlakem a metrem. Sledoval jsem tedy, jak se lidé chovají na nádraží, v kupé, na nástupišti metra i v samotném vagonu metra. Jak daleko od sebe stojí, jak spolu komunikují, jestli a jak často se rozhlíží kolem sebe, jak stojí v porovnání k ostatními cestujícími, atd. Není to paranoidní sledování svého okolí, jak by se na první pohled mohlo zdát. Spíše jde o pozorování svého okolí, berte to jako hru, která vás zcela jistě bude bavit, zvláště když budete poznávat jisté vzorce chování. A pak, když se v takovém prostředí opět objevíte…a najednou budete mít pocit „že je něco špatně“, přesně toto vám pomůže identifikovat, kde a kdo je problém.

Vojáci se například učí dva základní postupy, jak jednat. Tomu prvnímu se říká BAMCIS a druhému OODA. Jelikož se oba postupy mohou určitým způsobem aplikovat i pro nás, civily, pojďme si o nich říci maličko více.

BAMCIS je zkratka pro 6 kroků vedení jednotek v boji:

1. Begin the planning – začni plánovat
2. Arrange the reconnaissance – připrav průzkum
3. Make the reconnaissance – proveď průzkum
4. Complete the plan – realizuj plán
5. Issue the order – vydej rozkaz
6. Supervise – dohlédni na jeho vykonání

Pokud bychom se pokusili aplikovat tyto kroky do civilní sféry, pak by velmi zjednodušeně mohly vypadat například takto:

1. Začni plánovat, kam chceš jít (například na dovolenou do Řecka)
2. Zjisti si, jak to tam vypadá (lidé, destinace, hotely, památky, počasí, měna…)
3. Zjisti si, jak se tam dostaneš (letadlem, autem..)
4. Dostaň se tam

Věřím, že právě toto většina z nás dělá prakticky denně a nemusí jít zrovna o plánování dovolené, že? Nicméně druhá metoda je pravděpodobně ještě důležitější a to je OODA – model rozhodování, který většina z nás pravděpodobně nevědomky již také používá.

1. Observe – pozoruj
2. Orient – zorientuj se
3. Decide – rozhodni se
4. Act – jednej

Je to většinou již v případě, že se dostanu na místo určení. Ze všeho nejdříve se tedy rozhlédnu kolem, abych viděl, jak to zde vypadá, kde přesně jsem, kdo (a jestli vůbec někdo) se dá považovat za potenciální hrozbu a na základě těchto informací se rozhodnu jednat.

Ačkoliv jsou oba výše zmíněné postupy hodně používané, mají jednu důležitou vadu. Jsou založené na tzv. analytické způsobu myšlení, což znamená, že shromáždíme maximum (ve smyslu dostatek) informací, zanalyzujeme je, identifikujeme všechny možné problémy, obhájíme si zvolenou variantu řešení a následně dle toho jednáme. Pro takovou analýzu v reálném životě často nemáme čas. Informací je pouze pár, čas na rozhodnutí se počítá na vteřiny a potenciální konflikt může eskalovat dosti rychle. Nemluvě o tom, že kdybychom tuto metodu rozhodování měli použít na každé naše rozhodnutí, pak se (doslova) nepohneme z místa. Právě proto je intuitivní řešení v reálném život ceněno a používáno více, než ono školní, založené na výše popsané analýze. Generál Patton kdysi řekl „Dobré řešení, které se razantně použije nyní, je lepší než řešení dokonalé, které se použije o deset minut později.“

Netrapte se tedy tím, že ještě nemáte dostatek informací. Například v tomto cyklu článků o hledání a nalezení optimálního stavu mysli pro jakoukoliv lidskou činnost (Flow) jsem napsal „Ve svém okolí asi každý známe mnoho lidí, kteří jsou schopni hodiny hovořit o tom, co by rádi dělali, jak mají vše vymyšlené do posledního detailu, ale když se jich zeptáte, proč to tedy již neuskutečnili, vyjmenují vám velmi dlouhý seznam překážek, které jim to bohužel “právě teď” neumožňují. A přitom jediné, co je potřeba, je udělat první krok, aby přeměnili energii, kterou věnovali teoretickému pilování detailů, do energie činu. Vždy tu bude něco, kvůli čemu „by bylo dobré ještě chvíli posečkat“. Velice často si pak až příliš pozdě uvědomí, že buď již zestárli, anebo to někdo realizoval místo nich. Častá reakce těchto lidí je zahořklost nad světem i vlastním životem.“

A proto jak vojáci, tak i my civilové, bychom se měli snažit více naslouchat své intuici, která fakticky není nic jiného, než využití našich zkušeností a získaných dovedností. Nu a jak to tedy funguje?

Zatímco předchozí, a náročnější na čas, metoda se nazývala analytická, tuto metodu bychom mohli nazvat heuristická, což je metoda, která využívá zkusmé řešení problému, protože přesnější informace prostě nemáte k dispozici. Aby tato metoda fungovala co nejlépe, je nutné:

• Vědět, které informace musím vyhledávat
• Vědět, kdy už budu mít dostatek informací
• Vědět, jak se rozhodnout

Uveďme si to opět na příkladu: vcházím s manželkou do restaurace. První věci, na kterou se zaměřím, jsou jestli:

• mají plno,
• zakouřeno,
• je tam příliš hlučno,
• případně zde vaří nepříliš dobře vypadající jídla.

Pokud ano, odcházíme. Pokud je zde možnost si sednout, je zde čistý vzduch a při dobrém jídle si můžeme i hezky popovídat, pak tu zůstávám. Výše uvedené čtyři informace mi stačí k tomu, abych se rozhodl buď zůstat anebo odejít. Již nebudu pátrat po tom, jestli tu vždy vaří z čerstvých potravin, jestli restaurace prošla hygienickou kontrolou, jestli, jestli, jestli….

Existuje však ještě rychlejší varianta rozhodování. V okamžiku, kdy vejdu do restaurace a uvidím například v místnosti rychle se rozšiřující oheň, či ozbrojeného člověka, nebudu se shánět po dalších informacích, ale VELMI rychle se vzdálím do bezpečí (odkud pak zavolám pomoc). Tento systém je fakticky založen na instinktivních reakcích – boj – útěk – strnutí, které je aktivováno amygdalou, nikoliv předním mozkem, kde sídli centru našich znalostí, zkušeností a dovedností. Takové rozhodování cílí na naše emoce, paměť a ovlivní tak i naše rozhodování. O tomto typu rozhodování si však řekneme více až v dalším díle.

Další díly:

Quo Vadis sebeobrano? – část 1. – Úvod
Quo Vadis sebeobrano? – část 2. – Proaktivní vs reaktivní
Quo Vadis sebeobrano? – část 3. – Intuice v sebeobraně?
Quo Vadis sebeobrano? – část 4. – Profilování
Quo Vadis sebeobrano? – část 5. – Lidé jsou líní lháři
Quo Vadis sebeobrano? – část 6. – Kineziologie v sebeobraně
Quo Vadis sebeobrano? – část 7. – Biometrické signály
Quo Vadis sebeobrano? – část 8. – Proxemika
Quo Vadis sebeobrano? – část 9. – Geografie
Quo Vadis sebeobrano? – část 10. – Ikonografie a Atmosféra
Quo Vadis sebeobrano? – část 11. – Praxe

Zdroje: F.A.S.T. Defense metodika pro Senior Instruktory

Left of Bang: How the Marine Corps’ Combat Hunter Program Can Save Your Life; Patrick van Horne; Black Irish Entertainment LLC (17 Jun 2014); ISBN-10: 1936891301

Jak odhalí policisté zločin dříve, než se stane?; časopis Svět na dlani, číslo 12/2014; str. 78-80

Counscious vs uncounscious Information Processing in the Mind-Brain; Gary Bruno Schmid, PhD, www.mind-body.info

The Gift of Fear: Survival signals that protects us from violence, Gavin de Becker, Bloomsbury Publishing PLC; New edition edition (3 July 2000); ISBN-10: 0747538352

The spreading of disorder; Kees Keizer, Siegwart Lindenberg, Linda Steg; Faculty of Behavioral and Social Sciences, University of Groningen, Netherlands.

The sports gen: Inside the science of extraordinary athletic performance – street smart; David Epstein; Current Trade; 2014; ISBN-10: 161723012X

Combat Hunter – Cognitive Performance Group

Jarda Kolcun