Quo Vadis sebeobrano? 10 – Ikonografie a Atmosféra

V předchozí části jsme se podrobně věnovali doménám jako je kineziologie, biometrické signály či geografie, což jsou oblasti kterým bychom měli věnovat zvýšenou pozornost při vyhodnocování svého okolí. Nyní si pojďme rozebrat poslední dvě domény – Ikonografii a Atmosféru.

Ikonografie

Ikonografie je vizuální jazyk a může být buď permanentní anebo dočasný. Mezi stálé ikonografické symboly řadíme například tetování.

Malá odbočka – doporučuji shlédnout film Sibiřská škola, kde se otázkám tetování věnují docela dost. Z tetování ruského zločince jste schopni vyčíst, jestli a co ten člověk spáchal, kolik a kde seděl, atd. Je to fakticky příběh jeho života vytetovaný do kůže.”…Tetování není jen pouhá kresba. Každý tatér je vlastně zpovědníkem. Zapisuje příběh muže na jeho vlastní tělo. Může se zdát, že životy mužů jsou jeden jako druhý. Narodíš se, vyrosteš, zamiluješ se, pořídíš si děti, chodíš do práce a zemřeš. Někteří si život užívají, a jiní zase ne. Ale není tomu tak.” A jinde měl hlavní hrdina přečíst tetování muže, který se vydával za zločince: “Čti. Ten chlap někoho zabil. A koho? Policajty. Zabil pár policajtů, ale… Ale co? Není z toho jasné proč je zabil. Odkud je? Co jeho rodina? To z toho není jasné. Přesně. Není to z toho jasné. Není to žádný zabiják policajtů. Patří k Černuškám. A spolupracuje s policajtama. Přesně! Je to špeh!” Právě proto, že tehdejší policie tento „jazyk symbolů“ moc neznala, její pokusy infiltrovat se do ruského podsvětí často zkrachovaly právě na tom, že tetování, které měli tajní policisté na těle, nedávaly zločincům smysl a tak byli nastrčení agenti rychle odhaleni a následně i zabiti.

Mezi dočasné symboly řadíme například oblečení či jinou výstroj. V případě vojáků je identifikace nepřítele vcelku jednoduchá – jiná uniforma (pokud se jedná o nepřátelské vojsko). V případě policisty či civila je identifikace potenciálního agresora již náročnější a zahrnuje to opět kombinaci již dříve popsaných domén spolu s touto (a dalších, které jsme si již popsali v předchozích dílech)

Co nám tyto symboly mohou napovědět?

• Jestli je daná osoba naším nepřítelem (viz uniforma)
• Jakého je daná osoba vyznání, případně co má v úmyslu (muslim, fotbalový fanoušek, pankáč…)
• Jaký vztah je mezi skupinou takto „označených“ lidí a lidmi, kteří v dané oblasti žijí (policisté, hasiči, apod. vs občané)

Rozeznáváme celkem tři hlavní kategorie ikonografických symbolů:

1. Graffiti – jde o nápisy či obrázky nastříkané na zdech domů bez povolení jejich majitelů. Rozeznáváme tzv. teritoriální graffiti („toto území patří nám“) a politické či ideologické (vyjadřující podporu nějaké politické straně nebo třeba náboženství)
2. Tetování – většinou se jedná o trvalý symbol a má pro majitele extrémní hodnotu. Vyjadřuje tak jeho víru, úspěchy, sny, ale i náklonnost či členstvínějaké skupině (motorkáři, zločinci, člen gangu…).
3. Oblečení a jiné artefakty – zde se může jednat o nášivky, emblémy, typické části oděvu (kožená vesta, vysoké boty…) Jinými slovy se jedná o jakýsi branding, tedy sounáležitíurčité skupině či ideologii.

Pojďme si to tedy opět shrnout:

• Ikonografie není nesrozumitelný element. Má jistá pravidla, která když pochopíme, pomůže nám to v identifikaci odchylek od „baseline“
• Ikonografie může být jak osobní (tetování, oblečení), tak i geografická (graffiti).

Atmosféra

Poslední doménou, kterou zde zmíním je tzv. Atmosféra. Opět prosím mějte na paměti, že nám jde o pojmenování a nikoliv dokonalou terminologii. To přenecháme akademikům, my se pojďme věnovat praktické části této domény. Atmosféra v tomto významu je, jaký dojem máte z místa. Je to podobné, jako kdybyste se dívali na umělecké dílo – film, obraz či tanec. Získáte z něj nějaký dojem a budete také pravděpodobně schopni říci, jestli a jaké rušivé elementy jste vnímali (lidé bavící se v sále příliš hlasitě, nevhodný rám obrazu či tanec, který nebyl synchronizován s tempem hudby). Toto je přesně i náš případ – udělat si jakousi představu, dojem z daného místa a následně být schopen říci, pokud se něco změní. Jak vidíte, je to již o kombinaci předešlých znalostí do jednoho (dis)harmonického celku.

Vojáci často například vypovídají, že těsně před útokem je „najednou takové zvláštní ticho, napětí ve vzduchu, kdy můžeš nepřítele skoro cítit“. Je to kombinace neverbálních projevů, geografických indikátorů, ikonografických a několika dalších. Jak jsme si vysvětlili již dříve, tento intuitivní pocit není žádnou magií, ale právě identifikací odchylek v prostředí, které známe a jejich správnou interpretací.

Například vejdete do obchodu a pokladní, která vás obvykle zdraví, má vyděšený pohled a hýbe se toporně, jako by se bála, že prudší pohyb ji „nějak“ ublíží. Nebo přijdete domů a váš pes, který vás normálně vesele vítá, má nyní stažený ocas a výraz typu „já to nebyl“. Nebo vejdete někam do místnosti a ta najednou ztichne a všichni se snaží tvářit a chovat „nenápadně“. Ten dojem, atmosféra z takových situací vám jasně říká, že „něco je špatně“.

Pokud bychom se podívali na příjem informací na vědomé a podvědomé úrovni, pak podle studie (která byla potvrzena i dalšími vědci), přijímáme na vědomé úrovni přibližně pouze 0,01% všech informací. Zbytek informací je přijímáno na podvědomé úrovni. Abychom si to dokázali ještě lépe představit, pak je to jako bychom se vědomě dívali na zhruba 10,000 filmů najednou a přijímali je všemi svými smysly (zrak, sluch, chuť, čich, dotyk i rovnováha). V množství dat, které tak do mozku přijímáme, hovoříme o 320Gb za vteřinu.

Vidíte tedy, že těch signálů, které přijímáme z okolí je nepoměrně více, než dokážeme vědomě rozšifrovat. Ale není potřeba věšet hlavu, je spíše nutné se naučit těmto signálům porozumět, naslouchat jim a důvěřovat své intuici, protože to skutečně není nic jiného, než kombinace výše popsaných faktorů – domén.

Proto je také potřeba vnímat své okolí všemi smysly a nikoliv pouze zrakem, který je často naším primárním smyslem vnímání. I úroveň hlasitosti v dané oblasti nám může napovědět, jestli odpovídá situaci, anebo je nezvykle hlasitý či tichý. Klasický případ u dětí, které něco provedou a v následujícím okamžiku je v pokoji velmi nezvyklé ticho, jak se snaží neupoutat pozornost a včas vše uklidit. Jenže právě ta absence „normální intenzity zvuku“ je často prozradí 🙂

Když přijdete do restaurace, do banky, do obchodu, všude je nějaká „obvyklá“ úroveň zvuku, kterou automaticky vnímáte, ale pozornost ji začnete věnovat až v okamžiku, kdy se změní. A to je chvíle, abyste začali posuzovat i další aspekty, které jsme si popsali výše a teprve v celém kontextu si situaci vyhodnotili.

Pojďme si to tedy opět shrnout:

• Atmosféra je kolektivní naladění, dojem určité situace, či místa, které nám říká, jestli je místo bezpečné nebo rizikové.
• Atmosféra je kombinace informací získaných z ostatních domén, úroveň hlasitosti, aktivit a pocitu pořádku („vše je jak má být“) v dané oblasti.
• Pozitivní atmosféra evokuje pocit bezpečí
• Negativní atmosféra je častým signálem „že se něco děje“, viz Left of Bang v úvodu našeho seriálu.
• Změny z pozitivní na negativní jsou často náhlé a měly by být jasným signálem pro člověka, že musí svou ostražitost o okolí ihned zvýšit.

V posledním díle si řekneme, jak toto všechno aplikovat postupně do praxe.

Další díly:

Quo Vadis sebeobrano? – část 1. – Úvod
Quo Vadis sebeobrano? – část 2. – Proaktivní vs reaktivní
Quo Vadis sebeobrano? – část 3. – Intuice v sebeobraně?
Quo Vadis sebeobrano? – část 4. – Profilování
Quo Vadis sebeobrano? – část 5. – Lidé jsou líní lháři
Quo Vadis sebeobrano? – část 6. – Kineziologie v sebeobraně
Quo Vadis sebeobrano? – část 7. – Biometrické signály
Quo Vadis sebeobrano? – část 8. – Proxemika
Quo Vadis sebeobrano? – část 9. – Geografie
Quo Vadis sebeobrano? – část 10. – Ikonografie a Atmosféra
Quo Vadis sebeobrano? – část 11. – Praxe

Zdroje: F.A.S.T. Defense metodika pro Senior Instruktory

Left of Bang: How the Marine Corps’ Combat Hunter Program Can Save Your Life; Patrick van Horne; Black Irish Entertainment LLC (17 Jun 2014); ISBN-10: 1936891301