Mýty a pověry v bojovkách 23 – vnitřní aspekty

Pamatuji si, jak jsem před mnoha lety otevřel Knihu pěti kruhů Miyamota Musashiho a….po chvíli ji opět zavřel s tím, že vůbec netuším, o čem ten zatracený chlap píše. Byla přeložená do češtiny, to ano, ale skutečný význam těch slov mi nedocházel. Pak jsem ji otevřel nedávno a….pochopil jsem, že musím ještě hodně studovat, aby mi došly alespoň základní myšlenky obsažené v této knize. A upřímně, myslím si, že to je případ i drtivé většiny ostatních, kteří hrdě říkají, že ji (pře)četli. Ano, slova přečetli, ale význam jim uniká, tím jsem si skoro jistý. Proč? Knihu napsal člověk, který prakticky celý svůj život strávil skutečným, tedy reálným bojem, nikoliv nácvikem technik v klimatizovaném dojo.

Porozumění vs pochopení

Získal tím jisté…nesdělitelné…zkušenosti a zcela jistě i dovednosti. Jeho techniky se posunuly na úplně jinou úroveň. Doslova. Jeho myšlení pak bylo logicky úplně zcela jiné a tím teď nemyslím fakt, že se jedná o Japonce, ale fakt, že se jednalo o velmi zkušeného válečníka (otázkou je, jestli a nakolik byl i odvážným, protože podle některých historiků to s jeho bojovným duchem nebylo zase tak…řekněme ideální). A pokud mi náctiletý nebo dvacetiletý či třicetiletý klučina bude tvrdit, že “skutečně chápe”….pak (pravděpodobně nevědomky) lže. O tom jsem přesvědčený.

Další příklad – Morihei Ueshiba, zakladatel japonského systému aikido tvrdil (a určitě i někde napsal), že „láska je nejvyšším principem bojových umění“ a „pokud zraníte protivníka, zraníte tím i sebe“. Jen tyhle dva citáty by vystačily na mnohé diskuse za dlouhých zimních večerů. Každý by přispěl svým „fundovaným“ názorem (který většinou není podepřeným zkušenostmi srovnatelnými s těmi, které získal právě zmiňovaný pán) a následně by jej tvrdě obhajoval. Cílem tu není dát vám vysvětlení, protože bych si naběhnul do stejné pasti, před kterou varuji.

Věřím, že každý, pokud bude pilně studovat bojová umění, se časem dostane do bodu, kdy mu leccos v podobných spisech začne dávat smysl. A jak to poznáte? Podle mé zkušenosti pokud si řeknete, „no jo, to je přeci jasný“, tak pouze rozumíte slovům, ale ve skutečnosti nechápete jejich pravý význam. Když třeba mistr radí stát vzpřímeně, tak to není kvůli “hrdé duši samurajského bojovníka”, ale zkrátka jen proto, aby nebyl zasažen. Když jsem si tuto radu přečetl poprvé, tak přirozená reakce byla, “no jasně, to je logický“. Ale skutečný “aha moment” se objevil až o mnoho let později během jednoho tréninku kendo 😉 a teprve pak jsem pochopil, co chtěl autor říci a jak je to velmi odlišné od neozbrojeného boje, kdy můžete být v předklonu, aby…ale ne, to již odbočuji až moc… Zkrátka, těžko se to vysvětluje blíže, pokud jste podobný “aha moment” dosud nezažili. Prostě najednou máte pocit, že to skoro slyšitelně zapadne na své místo a začne vám to dávat smysl i v širším kontextu. Jsem si jistý, že jakmile se to stane, poznáte to, věřte mi. A ne, mě se to stalo zatím jen párkrát, ale pokaždé jsem věděl, že to je ono, když se to stalo.

Neznamená to, že byste teď měli přestat číst podobné filozofické knihy. Jen nebuďte frustrovaní, pokud budete takovou knihu číst jako „jízdní řád“, bez emocí a bez barev. Nepřestávejte, cvičte a časem vám to docvakne a třeba i v těch nejméně pravděpodobných chvílích. Mně například hodně věcí dochází těsně poté, co se probudím, kdy je mozek ještě v mezi stavu mezi sněním a bdělostí. Anebo když nechávám běžet mozek na volnoběh a najednou mi hlavou bleskne něco, co mne osvítí…alespoň na chvíli 😉

Tajemství neexistují. Jsou jen (zatím) nepochopené aspekty

A nyní zpět k těm vnitřním aspektům. Zjistil jsem, že lidé mají tendenci věci, kterým nerozumí, buď ignorovat, anebo je začnou ezoterizovat. A pozor, netýká se to jen západního způsobu myšlení, ale je to nešvar celého světa. Jakmile si pak někdo dá tu práci (a je to jen VELMI málo lidí) a pronikne do podstaty, najednou zjistí, že veškeré to mambo woodoo shinto bubu magic, které zaslechl v bojových uměních od svého „senseie“ má ve skutečnosti velmi jednoduché a praktické vysvětlení. A že co je přítomné v jednom systému boje, vždy existuje většinou (pod jiným jménem) i v jiném systému boje.

Jelikož se prakticky celý svůj život zabývám studiem jujutsu, vidím, jak se při migraci jujutsu na Západ objevovaly „odborné“ knihy, které popisovaly tajné jujutsu dotyky smrti, nebo dokonce sektářské jujutsu obřady, kdy byl student zasvěcen/vysvěcen na mistra. Byla mu sdělena tajemství vesmíru, nekonečné síly a neporazitelných technik a jako bonus byl možná i “odháčkován” ;-).

Dlužno říci, že na druhé straně tohoto spektra pak byli tupí jujutsu rváči, kteří také zrovna nedělali jujutsu dobrou reklamu. Ty jen zajímalo, kam a jak co nejrychleji a nejtvrději zasáhnout a nějakou etiketu, filozofii či historii úspěšně ignorovali jako zbytečný balast. Organizovaly se různá cirkusová vystoupení, kde spolu zápasili buď jujutsuka se zápasníkem, či boxerem, anebo přijímali výzvy z publika. Jejich jujutsu se tak degradovalo na poměřování…však víte čeho…Ale to se vlastně týká všech oblastí lidského počínání.

Takže když to shrnu – jujutsu není (ezoterická) filozofie, ale není to také tupý zápas “jednozáviťáků”. Je zde vyvážené intelektuální a fyzické vzdělání přesně dle principu Bun Bu Ryo Do. Je velká škoda, že tento aspekt jujutsu není v současnosti příliš populární a upřednostňuje se spíše sportovní forma. Připravujeme se tak o to nejcennější, co může jujutsu nabídnout.

Studium vs. návštěva

Hodně studentů také není skutečně ochotno se věnovat studiu Budó/Bujutsu disciplínám na plný úvazek. A tím nemyslím hned opuštění rodiny a odjezd do Japonska, ale fakt, že jakmile skončí trénink, pouští jujutsu/kendo/karate/… z hlavy a věnují se zase něčemu dalšímu. Ve společnosti mezi kamarády sice hrdě říkají, že studují/trénují ten který styl boje, ale…no schválně:

• Kolik článků o vašem stylu jste si přečetli v cizím jazyce, anebo alespoň v češtině v posledních…řekněme několika týdnech…měsících…letech?
• Kolik knih jste o tom svém stylu přečetli? Opět ideálně v cizím jazyce, abyste zlepšovali i svou znalost cizího jazyk, protože bojovník se má zlepšovat po všech stránkách. Ano, někteří možná namítnou, že na to nemají čas, protože cizí jazyk jim úder či kop nezrychlí, ale věřím, že mezi takové tupouny vy nepatříte.
• Na kolika seminářích jste letos byli? A nemusí to být jen seminář z oblasti bojových umění. Pokud vnitřně cítíte, že vás posune seminář o hrnčířských technikách jihoamerických indiánů, běžte do toho. Bojovník musí být všestranně vzdělaný a teprve pak začne skutečně chápat, že vše souvisí se vším.
• Kolikrát jste objevili v běžném životě společné znaky vašeho systému v širším kontextu, tedy nejen s jinými systémy, ale i s běžným každodenním životem?

Nemusíte mi to říkat/psát, jen se nad tím zamyslete a možná pak, pokud máte dostatek vnitřní sebereflexe, příště řekněte, že spíše „navštěvujete“ lekce bojových umění, místo toho, abyste tvrdili, že…studujete….studium vypadá jinak, jak už asi začínáte chápat.

Vše souvisí se vším

Slyšeli anebo četli jste někdy o tom, že máte sami aktivně „hledat propojení bojových umění do běžného života“? Nevím jak vy, ale slovům jsem rozuměl, avšak význam mi až do nedávna velmi úspěšně unikal. To není o tom, že budu mít určité situační povědomí, že budu chodit obloukem kolem rohů, apod. To je jen taktika sebeobrany, respektive prevence konfliktu. Velmi velmi malá část bojových umění.

Mně to začalo docházet až v okamžiku, kdy jsem před nějakou dobou studentům vysvětloval princip jedné konkrétní techniky jujutsu. Jde o techniku, kdy jakmile se rozhodnete ji použít, už nesmíte váhat. Máte veškeré informace, které jsou v tu chvíli dostupné a pokud chcete uspět, nesmíte se již nechat ovlivňovat pochybnostmi, jestli to bylo přeci jenom dobré rozhodnutí. Pokud totiž o sobě začnete pochybovat a zastavíte se, pak vás situace převálcuje. A v případě popisované techniky O soto gari to platí doslova. Pokud záváháte, protivník použije stejnou techniku proti vám.

Nebo jiný případ. Pokud stojíte před situací, která je nad vaše síly, pak se uvolněte a nechte ji co nejdříve “přes vás přeběhnout”. Využijte té dynamiky ve svůj prospěch. Čím déle budete nesmyslně vzdorovat, tím bolestivější to pro vás bude.…podobně jako například při technice Tomoe nage. Ale koneckonců i v řadě jiných technik, přesně dle principu Seiryoku Zenyo Jita Kyoei. Už chápete, kam tím mířím? Je to aplikace principů do běžného života, tedy že technika není jen fyzická, ale je “pouze” vnějším vyjádřením určitého principu a ten lze následně aplikovat i v životě. Jsem přesvědčen, že bychom podobné příklady našli i v ostatních bojových uměních. Jen je nutné postupovat v těchto jednoduchých…no jednoduchých….krocích:

• nejdříve pochopit principy (moc jich není, nebojte)
• naučit se je aplikovat do dalších technik (jakmile toto zvládnete, najednou se vám počet technik „scvrkne“ na minimum, protože ostatní budou jen variantou toho samého)
• rozšířit chápání i na další oblasti života (to je váš hlavní a finální cíl)

A jakmile nastoupíte na tuto Cestu, pak to ovlivní váš život v oblasti mezilidských vztahů, osobního i profesního rozvoje, koníčky, zkrátka všude. Není to o tom „vidět za každou cenu v každé skvrně nádherného motýla“, ale zkrátka „jen“ začít přemýšlet. Osobně znám tak 1-2 lidi, kteří jdou touto cestou…zbytek se opájí získaným černým pásem/instruktorským stupněm v mylném domění, že teď už ví…hmmm…

Jiné metody předávání informací

I proto jsou učební metody Dálného Východu dosti rozdílné od těch západních. Máme jiný způsob myšlení a učení a pokoušet se to aplikovat tady, je samozřejmě možné, ale je to stejné jako se snažit psát nohou. Jde to, ale…

I proto se Japonci (například Jigoro Kano, tvůrce Kodokan Judo) na konci devatenáctého století nechali inspirovat západním modelem vzdělávání, kdy jsou jasné noty včetně měřících kritérií. Dříve jste se učili techniky prakticky neorganizovaně, nebyl v tom nějaký propracovaný systém. Často jste i platili učiteli za jednotlivé techniky, nikoliv za oblast/téma (boj na zemi, boj mečem, páky…). A na vás bylo se v tom pak nějak časem zorientovat. Právě to je dle mého názoru největší přínos Jigoro Kano, který tomu dal “štábní kulturu”, kterou následně převzaly i jiné styly boje prakticky po celém světě. Nedokážu si představit dálněvýchodní tradiční model výuky u nás. Jeden den ukážu studentům přímý kop a druhý den obranu proti seku mečem na hlavu. Další den páku na zápěstí a další den škrcení bez gi. Já osobně bych z toho byl za chvíli zmatený jak polární včela. A přesto to takto dříve bylo…a fungovalo…nějak 😉

Zdroj:
Moving Toward Stillness: Lessons in Daily life from martial ways of Japan; Dave Lowry; Tuttle Publishing; 2000; ISBN: 978-0-8048-3160-4
The Japanese Art of War: Understanding the culture of strategy; Thomas Cleary; Shambhala, Boston Book; 2005; ISBN: 978-0-87773-907-4
The essence of Budo – A practitioner’s guide to understanding the Japanese martial ways; Dave Lowry; Shambhala, Boston Book; 2010; ISBN: 978-1-59030-846-2
Clouds in the west: lessons from the martial arts of Japan; Dave Lowry; The Lyon Press; 2004; ISBN: 1-59228-590-2
In the Dojo: A Guide to the Rituals and Etiquette of the Japanese Martial Arts; Dave Lowry; Shambhala Publications, Inc.; 2006; ISBN: 978-8348-0572-9
Traditions, Essays on the Japanese Martial Arts and Ways: Tuttle Martial Arts; Dave Lowry; Tuttle Publishing; First edition; 2002; ISBN-10: 0-8048-3432-6
Transitions within Kodokan Judo Etiquette (Naoki Murata).pdf
Japanese hanko stamp – FAQ
History of Budo – part 1, History of Budo – part 2; Empty Mind Films

Persimmon Wind: A martial artist’s journey in Japan; Dave Lowry; Koryu Books; 2005; ISBN-13: 978-1-890536-10-7
Seppuku: A history of samurai suicide; Andrew Rankin; Kodansha USA, Inc.; 2018, ISBN 978-1-56836-586-2
Seppuku: Etiquette for the Seppukunin, Kenshi & Kaishakunin; Uemon Moridan; transl. Fumio Manaka, Eric Shahan; printed in Poland Amazon Fulfillment; 2016; ISBN-13: 978-1523486922

The Swordsman’s handbook – samurai teaching on the Path of the sword; William Scott Wilson; Shambhala Publications Inc.; 2014; first edition; ISBN 978-1-61180-062-3

Jarda Kolcun