Mýty a pověry v bojovkách 16 – seppuku 3

Přesně definovaný rituál seppuku se objevil až počátkem šestnáctého století. Do té doby to bylo neorganizované a často i velmi nedůstojné. A tím, jak se seppuku dostávalo stále více do různých oficiálních pravidel a kodexů, sílila i snaha po jejím kodifikovaném a důstojném průběhu tak, aby odsouzený netrpěl více, než je nutné.

Příprava k seppuku

Zde je několik doporučení a pravidel převzatých ze starých samurajských manuálů:

• Posel, který přináší rozsudek seppuku by měl být stručný a hovořit jasným a rozhodným hlasem. Měl by pečlivě volit svá slova, aby povzbudil odsouzence a střežit se toho, aby v něm nevyvolal paniku či strach. Pokud odsouzenec bude chtít vyřídit nějaký vzkaz, pozorně jej vyslechne. Pokud však bude požadovat psací potřeby, tuto prosbu s omluvou odmítne. Předpokládalo se, že odsouzenec již u soudu řekl vše, co bylo potřeba říci a není potřeba dalších slov. Meče takto odsouzeného samuraje musí být ihned (dočasně) zkonfiskovány, aby nedošlo k nějakým nepatřičným akcím.
• Místo popravy by mělo být na pozemku chrámu, případně v domě, kde je odsouzenec zadržován, anebo ve vězení. Odsouzenec nemá právo si vybrat místo své smrti. Toto místo je však pečlivě vybráno dle hodnosti, závažnosti přečinu a duševního stavu odsouzence. Daimjóové mohou vykonat seppuku v prostorách svého hradu a výše postavení samurajové v zahradě svého domu. Níže postavení samurajové vykonají seppuku tam, kde byli zadrženi. Nutit samuraje, aby vykonal seppuku v domě svého nadřízeného je pro něj ponižující, nicméně pokud se takový samuraj dopustil obzvláště závažného zločinu, pak se na toto nebere ohledu.
• Příprava místa se liší dle hodnosti odsouzeného. Například v případě samuraje nižší hodnosti se pouze na zahradě vyhrabe díra, kam bude později pohřbena hlava samuraje. Pro samuraje s vyšší hodností se požadovalo, aby cesta na místo popravy byla vyložena tatami a samotné místo jen matně osvětlené, aby celá poprava byla pro přihlížející méně nepříjemná. Poté ještě následují přesné kroky, jak má samotné místo vypadat, ale to tu již nebudeme přesně vypisovat. Pro zájemce doporučuji zdroje uvedené na konci tohoto článku, ze kterých jsem čerpal.
• Poprava – jakmile je místo připravené, směrem ze severu vstoupí odsouzenec v kimonu speciálně určeném pro ceremoniální účely (Kami shimo). Na kimonu nejsou povolené žádné rodinné erby ani znaky, a pokud se jedná o vysoce postaveného samuraje, jeho kimono bude sněhově bílé. Odsouzenec se posadí tak, aby seděl přímo proti svědkům. Asistent by si měl stoupnout tak, aby nebyl zcela zády ke svědkům, avšak nemusí k nim být úplně čelem. Většinou se doporučuje, aby stál šikmou stranou od odsouzence a ten tak neviděl, v jakém okamžiku na jeho krk dopadne meč. Meč, který se použije k seppuku, koš na hlavu a džbán s vodou budou do poslední chvíle ukryty za zástěnou, aby zbytečně nerozrušovaly odsouzeného.
• K popravě se použije meč dlouhý 9 sunů (ostří cca 23 cm). Spodní část ostří (tj. nejblíže záštitě) se omotá papírem nebo látkou a je doporučeno udělat alespoň 28 obmotání. K setnutí hlavy se použije dlouhý meč z rodinné sbírky odsouzeného samuraje, nicméně v případě nouze lze použít k setnutí hlavy i krátký meč a v tom případě je povolené držet meč pouze jednou rukou. Je velmi neobvyklé, aby pro setnutí hlavy odsouzeného použil kaishaku vlastní meč. I když odsouzený přímo požaduje, aby kaishaku použil vlastní meč, ten naoko souhlasí, ale použije k popravě meč cizí.
• Odsouzenec se má před popravou vykoupat a oholit si hlavu (kromě onoho culíku na temeni) tak, aby žádné vlasy nezavazely při setnutí. Nedoporučuje se také mýt těsně před popravou horkou vodou, jelikož ta povzbuzuje krevní oběh. Naopak se doporučuje lehce nalíčit tváře ruměncem tak, aby tváře vypadaly růžové jako květy sakury.
• Svědkové se musí přihlásit předem a písemně. Rodinní příslušníci nemohou být seppuku přítomni.

Průběh seppuku

Odsouzený usedne na místo a v tichosti se ukloní svědkům. Sundá si svrchní šat s tím, že začne nejdříve pravou stranu a pak sundá i levou. Meč vezme do své levé ruky a následně se připojí i pravá ruka. Seppuku má pak následujících devět doporučených kroků:

1. Přitáhnout si stolek s mečem blíže
2. Uchopit meč, levá ruka a následně pravá ruka blíže k záštitě
3. Zatlačit špičku meče do levé části břicha a vymění si úchop rukou. Úchop by měl být takový, aby palce směřovaly směrem k břichu. Tak je kontrola meče při řezu mnohem lepší.
4. Provést řez ve výšce asi 3 centimetrů nad pupkem
5. Dotlačit (ve třech krocích (řezech)) ostří na pravou stranu. Je doporučeno jít maximálně do hloubky 3 centimetrů a do délky maximálně 12 centimetrů. Řez by měl být veden pravou rukou s tím, že levá je jako podpora.
6. Otočit ostří o 90°
7. Provést další řez dolů
8. Pokud je to nutné, je možné opět použít obě ruce, aby zatlačily ostří až pod úroveň pupku
9. Vyjmout meč a odložit jej na pravé koleno.

Tento poslední krok zapříčinil, že se odsouzený přirozeně předklonil a poskytl tak v perfektní pozici pro setnutí asistentem (kaishakuninem). V některých koryu se doporučovaly následující momenty k setnutí:

• Když odsouzený sahá pro meč
• Když namíří ostří proti svému břichu
• Když provede první řez

Často se tak stávalo, že kaishakunin setnul hlavu již v okamžiku, kdy se seppukunin dotknul mečem svého břicha. Vše záviselo na tom, jak probíhal samotný akt a když by již hrozilo, že odsouzený ztratí odvahu, či začne nedůstojně křičet, naříkat a plakat, kaishaku měl ihned zakročit a setnout hlavu, aby zachoval čest samuraje i důstojnost celého aktu. V ideálním případě by hlava neměla být zcela oddělená od těla, aby se nekontrolovaně neodkutálela například mezi svědky a proto se samurajové učili seknout takovým způsobem, že hlava zůstala viset na kousku kůže. Bohužel později, v době dlouhodobého míru (po roce 1600), již samurajové nebyli tak zruční a tolerovalo se i kompletní useknutí hlavy.

Rozhodně to tedy není tak, jak je vidět v samurajských filmech, že by samuraj pokračoval v řezání neúměrně dlouho. Jakmile se odsouzený předklonil, záměrně či přirozeně, přišel čas na setnutí.

Když je akt seppuku dokončen, svědkové zkontrolují hlavu a potvrdí, že seppuku bylo vykonáno. Tělo je následně odneseno pryč a svědkové opustí místo.

Pár zajímavostí na závěr

Při studování historických materiálů jsem narazil i na několik případů, kdy samurajovi nebyl dovoleno použít k seppuku meč. Místo toho mu dali papírový vějíř. Takový samuraj měl pak předstírat seppuku a než došlo k „otevření břicha“, kaishakunin mu setnul hlavu. Většinou se toto nabízelo těm, u kterých reálně hrozila ztráta sebekontroly a tím zneuctění vlastního jména i celého aktu seppuku.

Přemýšleli jste nad tím, co se pak dělo s těly? Podle práva totiž patřilo tělo takto zabitého samuraje kaishakuninovi a bylo čistě na jeho zvážení, co se s tělem stane. Zdali se předá rodině, anebo si jej nechá. Dozorci ve vězení, kteří posloužili jako kaishakuninové, si na tom založili celkem slušné živobytí, když obchodovali s těly popravených. Většinou je prodávali samurajům, kteří si na těchto tělech nacvičovali techniky i testovali svoje meče. Staré samurajské přísloví říká, že skvělý meč snadno přesekne dvě těla. I proto byly dodávány do samurajských domů těla rovnou v páru pevně k sobě svázaná za zápěstí a kotníky.

Dokonce jeden čas Japonsku existoval tzv. zvyk „yubi kiri“, kdy měl uchazeč o ruku nějaké slečny poslat rodině vyvolené svůj useknutý malíček jako důkaz toho, že svou žádost myslí vážně. Časem však přišli na to, že bude lepší využít malíčky těch, kteří je již nepotřebují a tak rozkvetl obchod i s malíčky popravených.

Zdaleka nejvýnosnější však byl obchod s vnitřními orgány popravených pro lékařské účely. Ledviny, játra a mozek byl vysušen a následně namlet na prášek a z toho se následně lisovaly tabletky, které po požití „zaručovaly dlouhý život, potenci, apod.“…

Možná vás při čtení výše uvedených řádků také napadlo, jestli se znalosti seppuku ještě někdy někde učí, anebo jsou již zapomenuté a jediné informace tak máme jen z nalezených samurajských manuálů. Podle Davea Lowryho, ze kterého jsem čerpal část informací, patří výuka povinností a dovedností kaishakunina stejně tak jako postup a průběh samotné seppuku do výuky v tradičních koryu bujutsu disciplínách. Pravděpodobně to nebudeme v současném světě potřebovat, ale osobně jsem rád, že se znalosti tohoto důstojného procesu jak odejít ze života se ctí bojovníka i nadále vyučuje vybrané studenty. Ne, že by člověk chtěl spáchat seppuku, ale je to součást výuky bojovníka a jako taková by neměla být zapomenuta, aby si student uvědomil, co všechno dříve obnášelo být samurajem. Občas mám pocit, že si lidé samuraje idealizují podobně jako na Západě Robina Hooda či Jánošíka. I proto mám obrovský respekt vůči studentům koryu disciplín, kteří pravděpodobně jako jediní z celé rodiny studentů bojových umění/sportů/sebeobrany, mají možnost proniknout do skutečného světa samurajů.

Seppuku jako trest byl oficiálně zrušen až v roce 1873 během éry Meiji, kdy Japonsko začalo procházet mohutnou (západní) modernizací a vše tradiční bylo automaticky považováno za zastaralé a nevhodné pro nové moderní Japonsko….

Zdroj:
Moving Toward stilness: Lessons in Daily life from martial ways of Japan; Dave Lowry; Tuttle Publishing; 2000; ISBN: 978-0-8048-3160-4
The Japanese Art of War: Understanding the culture of strategy; Thomas Cleary; Shambhala, Boston Book; 2005; ISBN: 978-0-87773-907-4
The essence of Budo – A practitioner’s guide to understanding the Japanese martial ways; Dave Lowry; Shambhala, Boston Book; 2010; ISBN: 978-1-59030-846-2
Clouds in the west: lessons from the martial arts of Japan; Dave Lowry; The Lyon Press; 2004; ISBN: 1-59228-590-2
In the Dojo: A Guide to the Rituals and Etiquette of the Japanese Martial Arts; Dave Lowry; Shambhala Publications, Inc.; 2006; ISBN: 978-8348-0572-9
Traditions, Essays on the Japanese Martial Arts and Ways: Tuttle Martial Arts; Dave Lowry; Tuttle Publishing; First edition; 2002; ISBN-10: 0-8048-3432-6
Transitions within Kodokan Judo Etiquette (Naoki Murata).pdf
Japanese hanko stamp – FAQ
History of Budo – part 1, History of Budo – part 2; Empty Mind Films

Persimmon Wind: A martial artist’s journey in Japan; Dave Lowry; Koryu Books; 2005; ISBN-13: 978-1-890536-10-7
Seppuku: A history of samurai suicide; Andrew Rankin; Kodansha USA, Inc.; 2018, ISBN 978-1-56836-586-2
Seppuku: Etiquette for the Seppukunin, Kenshi & Kaishakunin; Uemon Moridan; transl. Fumio Manaka, Eric Shahan; printed in Poland Amazon Fullfilment; 2016; ISBN-13: 978-1523486922

Jarda Kolcun