Přijímání chyb v bojových uměních: lekce kappy, kendō i aikidō

napsal: Dave Lowry
„I opice padají ze stromů“ je známé japonské přísloví. Jedno podobné, ale méně známé, říká, že „kappa může být stržena proudem“. Kappa jsou zvláštní zvířata v japonské mytologii. Mají tělo člověka a krunýř a zobák želvy a podle legendy žijí v potocích a řekách. Podle vyprávění kappa napadá lidi, zejména děti, a vykuchá je obzvlášť hrůzným způsobem. Dovedete si představit původ těchto tvorů: mají sloužit jako odstrašující příklad pro děti, které láká jít se koupat do potoka, či řeky. Přísloví o kappě, kterou odnesl proud, stejně jako ten o opici, připomíná, že i něco, co žije v potocích, může být občas strženo proudem – stejně jako ty opice, které žijí a hrají si celý den na stromech, i ty mohou někdy spadnout.

Tato přísloví lze slyšet v japonském dōjō, když zkušený student udělá chybu. Měl jsem to štěstí, že jsem v průběhu let viděl mnoho takových chyb, kterých se dopustili opravdu zkušení jedinci. Ve skutečnosti si tyto chyby v bojových uměních pamatuji pravděpodobně živěji než jakékoli velkolepé, bezchybné provedení karate a jiných budō disciplín.

Jednou jsem viděl zápas v kendō mezi dvěma šermíři na vrcholu svých schopností. Byli dost mladí na to, aby byli fyzicky úžasní, a dost staří na to, aby si osvojili ty nejjemnější stránky tohoto umění. Byli si blízcí schopnostmi i duchem. Zdálo se, že ani jeden z nich není schopen získat nějakou výhodu.
Pak jeden z kendoků upustil svůj bambusový šinaj. Žádná výmluva, žádné vysvětlení.
Kendō učí uvolněnému držení; jen rádoby samurajové svírají zbraně pevně. V tomto případě však byl úchop příliš uvolněný. Šinaj dopadl na podlahu. A než dopadl, kendoka s prázdnýma rukama už zareagoval. Přiskočil k protivníkovi, chytil ho za zápěstí a provedl kop, který muže poslal k zemi dřív, než se šinaj přestal po zemi kutálet. Je úžasné – a inspirující – jak rychle kendoka zareagoval na vlastní chybu. Nebyla v tom ani vteřina zaváhání. Vypadalo to, jako by svou zbraň upustil záměrně. Ale neudělal to. Pravidla kendō se liší; obecně neexistuje způsob, jak získat bod jen tím, že protivníka odhodíte. Kendokovi z toho neplynulo nic strategického. Později řekl, že si byl vědom toho, že i když se k protivníkovi přiblížil, nezíská žádnou výhodu. Za tento čin byl skutečně diskvalifikován.
„Bylo to instinktivní,“ řekl později kendoka. „Útočil jsem, aniž bych o tom přemýšlel.“ Zápas prohrál, ale díky chybě, kdy upustil svůj šinaj, kendoka prokázal bojového ducha, který charakterizuje pravé Budō.

Jindy jsem viděl, jak učitel aikidō jménem Miyazaki udělal „chybu“, která pravděpodobně zachránila studenta před vážným zraněním. Obecně hodnotím ukázky aikidō podle jednoho stejného měřítka. Senior nebo učitel vyjde na žíněnku a předvádí sled technik, při nichž znovu a znovu odhazuje svého soupeře, někdy i několik soupeřů. Nesleduji techniky; sleduji pozici těla. Dobrý aikidoka se mezi jednotlivými technikami neustále pohybuje dopředu a zmocňuje se prostoru. Ovládá prostor. Méně zdatní studenti obvykle couvají a „připravují se“ na další techniku. Nejsou si vědomi konceptu kontroly prostoru kolem sebe. Někdy je samozřejmě nemožné, aby si člověk v malém prostoru nemusel upravovat svou pozici dle aktuální situace. I tak by ale k ústupu měli být nuceni především soupeři, nikoli osoba předvádějící umění boje. Proto na mě udělalo dojem sledovat, jak Miyazaki-san při ukázce neustále hází své soupeře, udržuje je v nerovnováze a má je díky tomu pod kontrolou. Jeden z nich zasadil silný úder; Miyazaki se otočil, chytil soupeře za zápěstí a přešel přímo do pozice, která by vedla k velkému hodu. Pak si ale všiml, že vzhledem k tomu, že je blízko okraje žíněnky, hod by dostal soupeře do nebezpečné pozice, která by znamenala pád napůl na žíněnku a napůl mimo ni. Místo hodu se Miyazaki opět otočil a přesměroval svého soupeře. Protivník však nebyl poslušnou „házecí figurínou“, jaká se v aikidō vídá až příliš často. Při dalším pohybu uhnul, obešel Miyazakiho a zasadil úder přímo do Miyazakiho středu těla. Miyazaki při úderu prudce vydechl. Zvuk, který vydal, mohli slyšet všichni přihlížející. Miyazaki ale mohl pokračovat, znovu se tedy posunul a provedl techniku, kdy soupeře dostanete na zem a tam je kontrolujete. Ukázku dokončil. Všichni však viděli, jak dostal ránu. Kolik z nich si ale všimlo, že úder inkasoval proto, že Miyazaki upřednostnil bezpečnost soupeře před svým egem? Byla to chyba, to ano, ale byla to chyba, která mě hodně naučila.

Možná jste viděli ukázku s okinawským bo, při níž se hůl při rychlé manipulaci skutečně zlomí. Může to vypadat fakt efektně. Někdy se to stává proto, že cvičenec drží bo nesprávně a namáhá ho způsobem, který nevyužívá efektivně jeho schopnosti. Jindy je příčinou neopatrnost cvičícího, který by si měl být před použitím zbraně vědom jejího stavu. Někdy se však zbraň prostě zlomí. To se stalo okinawskému karatistovi, kterého jsem jednou viděl na velké veřejné demonstraci. Byl v polovině kata a pohyboval se skvěle, s ostrou, soustředěnou silou. A hůl se najednou zlomila. Přímo v jeho rukou. Aniž by vynechal jediný úder, zastavil se, udržel dokonalou rovnováhu a soustředění, zatímco držel obě části v rukou. Vykročil vpřed a vrátil se na místo, kde kata původně začal. Zastavil se, pomalu se uklonil a odešel. „Udělal to schválně?“ zeptal se někdo vedle mě. Ne, ale udělal to tak, aby to tak vypadalo.

Protože víte…I opice padají ze stromů. A kappa se občas nechá strhnout proudem.

Ale když jsou dobří, vypadá to jako úmysl.

Zdroj: Embracing Mistakes in Martial Arts: Lessons from Kappa, Kendo, and Aikido