Sen (převzetí iniciativy)

Přečteno: 155

napsal: Dave Lowry
Pokud si toto slovo vyhledáte v japonském slovníku, najdete tam jako jeden z možných překladů “priorita” nebo “přednost”. Je to termín běžně používaný v budó, který označuje časový interval, v němž se přebírá iniciativa. V bojových uměních sen znamená konkrétně onen rozhodující okamžik, kdy je akce zahájena.

Sen se v těchto disciplínách v základu dělí na dva druhy. Existuje go no sen (pozdní iniciativa), což je strategie umožňující protivníkovi zaútočit a vám poté kontrovat. Existuje také sen no sen (včasná iniciativa), kdy se využije mezery v jeho obraně nebo pohybu a zaútočí se dříve, než protivník zaútočí. To jsou možnosti, které má budóka na výběr v bojové situaci.

Zde je však určitý problém v překladu. Tím, že budóka popisuje sen v termínech “pozdní” a “včasná” iniciativa, může dojít k názoru, že go no sen má menší význam či hodnotu než sen no sen. Zní to tak, že pokud budóka přijme strategii go no sen, musí jednoduše vyčkávat a čekat, až se něco stane, a teprve pak reagovat.

Sen no sen se zdá být na první pohled agresivnějším přístupem k situaci, postoj “převzít velení” mu pravděpodobně vyhovuje více, protože místo reakce budóky, ten nečeká a proaktivně jedná.

Ve skutečnosti jsou tyto druhy výkladů poněkud povrchní a míjejí se s podstatou sen. Ve skutečnosti jsou si oba rovni. Jsou jako dvě kola spojená s jednou nápravou, přičemž každé z nich je na sobě závislé.

Go no sen, často nesprávně vykládané jako „nečinné stání a doufání, že toto vyvolá útok“, nic takového není. Budóka zaujímající postoj go no sen je velmi aktivní. Neposkytuje protivníkovi pouze prostor pro pokus o útok, ale manévruje tak, aby protivník provedl útok, který budóka v go no sen chce, aby provedl. Přiměje soupeře k útoku a díky tomu odhalí jeho slabinu. V tomto pozdějším intervalu je zahájen protiútok go no sen.

Například při pohybu proti protivníkovi spustíte ruce a posunete se dopředu, čímž viditelně odhalíte svou hlavu jako možný cíl. To je pro soupeře neodolatelná příležitost. Ve skutečnosti, ale jde o víc než to. Tím, že proti němu otevřeně postupujete, jste vlastně donutili svého soupeře převzít iniciativu. Pokud nezaútočí, budete za okamžik již tak blízko, že soupeř již nedokáže kontrovat váš vlastní útok. Proto udeří a přirozeně je jeho útok veden na váš nejatraktivnější cíl, v tomto případě (vaši) hlavu. Jak se jeho úder přibližuje, zdá se téměř jisté, že jeho pěst zasáhne váš obličej. Vy v poslední možné chvíli ustoupíte vzad, opravdu jen nepatrně. Síla úderu je díky tomu vyčerpána necelý centimetr od zamýšleného cíle. Váš protivník je v ten okamžik dočasně odkrytý a zranitelný vůči vašemu bleskovému protiúderu. To je skutečný význam go no sen – podniknutí akce vyčkáváním.

Sen no sen, převzetí včasné iniciativy, používá jinou strategii, avšak neméně odvážnou. Při sen no sen pozornost vašeho protivníka na malý okamžik poleví. Přizpůsobí svůj postoj, začne postupovat vpřed, aby provedl kop, a přitom možná mrkne. V ten rozhodující okamžik udeříte. Aniž byste vzali v úvahu jeho možný protiútok, nezadržitelně vstoupíte dovnitř, udeříte, kopnete nebo nastoupíte k hodu, s naprostým nasazením a přímo k cíli. To je postoj sen no sen, který přebírá iniciativu ve správném okamžiku.

Při go no sen musíte s chladnou hlavou odhadnout přesný úhel a vzdálenost soupeřova prvního útoku a o vlásek se mu vyhnout. Při sen no sen musíte stejně chladně ignorovat možnost jeho úderu a vklínit se do mezery v jeho pozici. Pravda, jde o odlišné strategie, ale obě vyžadují stejný smysl pro načasování, stejnou odvahu. Obojí je příkladem neústupné mentality japonských válečnických umění.

Průměrný budóka se ve své praxi občas setká s go no sen a sen no sen, spíše náhodou než aby tak činil vědomě. Dobrý budóka se je naučí v dójó používat záměrně a účinně. Ale co výjimečný budóka? Výjimečný budóka se naučí přenést koncept sen za hranice tréninku a umístit ho tam, kam patří všechny lekce budó – do svého každodenního života.

Například se budóka ocitne ve zcela cizím městě, nemá zde žádné přátele ani plány. Mnozí z nás by se zavřeli v hotelovém pokoji, zírali na nesrozumitelné programy v televizi a čekali na odjezd na známější místo. Budóka ten pocit zná. Ale místo aby se mu poddal, donutí se vydat na průzkum. Najde si mapu okolí, vyhledá zajímavé muzeum nebo nějakou jedinečnou ulici s malými obchůdky. Ochutná místní jídlo, snaží se mluvit s lidmi, poznává něco o tomto novém místě. Přijal postoj sen no sen, a tím, že se chopil takové iniciativy, se poučil a vyrostl z této zkušenosti.

Nebo možná je ten samý budóka na velkém společenském setkání, kde uvidí někoho, s kým se chce seznámit. V takovém případě by bylo příliš troufalé a nezdvořilé k němu rovnou přistoupit a představit se. Proto se vmanévruje do blízkosti společného přítele. Počká, až ho tento přítel představí. Tak dosáhne toho, čeho chce dosáhnout tím, že převezme pozdní iniciativu: go no sen.

Bylo by samozřejmě nesmyslné uvažovat o všemožných lidských aktivitách pouze v bojových termínech a souvislostech. A podobně, když uvažujeme o širším uplatnění bojových konceptů jako je sen, měli bychom také pochopit, že je stejně tak nesmyslné uvažovat o nich jako, že se uplatní pouze v boji. Jsou mnohem cennější a smysluplnější i v kontextu našeho každodenního života.

Zdroj: Traditions: Essays on the Japanese Martial Arts and Ways: Tuttle Martial Arts

Autor

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *