- Dávejte si pozor na svá slova
- Sumo není jen o velikosti: Jak zápasníci používají strategii k vítězství (nebo prohře)!
- „Živý“ a „mrtvý“ pohyb
- Pravda o zenu, kterou by měl znát každý bojový umělec
- Překvapivá souvislost mezi rituály čajového obřadu a smrtícím uměním boje feudálního Japonska
- Tajemství samurajů: Jak duch válečníka buduje skutečnou sílu a čest
- Jaká jsou úskalí veřejných ukázek bojových umění?
- Můžete opravit svého senseie?
- Lekce v dojo pro začátečníky (i pokročilé studenty)!
- Přijímání chyb v bojových uměních: lekce kappy, kendō i aikidō
- Jak (ne)pojmenovat své dójó
- Osu! Původ karatistického zvolání
- Dosud nevyprávěné příběhy juda: Životy žáků Jigoro Kano
- Pořiď si novou ženu
- Několik příběhů…
- Mibune (telegrafování )
- Budó a Bach
- Nosič a zpráva
- Yami (zatmění cíle)
- Z místa, kde právě sedím
- Ma-ai (vzdálenost mezi dvěma válečníky v boji)
- Sen (převzetí iniciativy)
- Hacho (záměrná asymetrie)
- Ai-Uchi (vzájemný úder)
- Vaření a koryu
- Bílí kluci a bonsaje
- Smrt na objednávku
- Nitten Sóji (denní povinnosti)
- R-E-S-P-E-K-T
- Teď a…zen
- Dójó – návštěvníci nejsou vítáni
- Kolik byste zaplatili za všechna tajemství bojových umění?
- Pracovní definice Ki
- Karate, bojové umění, které jím není…
- Asobi ja nai . . . (Nehraj si)
- Naboso
- Jaku (Klid)
- Počítání do tisíce
- Smrt bojovníka
- Uke Waza (Umění přijímat)
- Kachinuki (turnaje ve starém stylu)
- Omlouvám se. . . Jsi v pořádku?
- Štěkání štěněte
- Ryomi (Odraz)
- Nechat mě vyhrát
- Co skutečně znamená kata
- Takže ty chceš skončit?
- Je rozumné udělovat černý pás dětem?
- Umění a Cesta
- Musíte to zasáhnout
- Spontánnost
- Tvrdý trénink jak za starých časů
- Nalezení vzoru
- Být mimo komfortní zónu
- Vítězství je v pochvě meče
- Co se skrývá v názvu?
- Lepší než váš sensei
- Tempo
- Buji kore kaere meiba
- Přijď si na to sám
- Hodnota pásku…anebo jeho absence
- Musím jet do Japonska?
- Souvislosti a důslednost
- Co si myslíte o dobrém špatném učiteli?
- Udržet se v pohybu
- Tradiční karate
- Hrát podle pravidel?
- Meč za úsměvem
- Výuka bez zahlcení detaily
- Jiný pohled na páskování
- Kde jsi?
- Nezamýšlené důsledky
- Válečná vs. bojová umění
- Co je to Kiai?
- Jak kodex samurajů Bushidó ovlivňuje japonskou policii
- Měl by sensei někdy odejít do důchodu?
- Co dělá dobrého učitele bojových umění dobrým učitelem a proč si ho musíte najít?
- Hledejte moudrost i z jiných zdrojů, abyste lépe porozuměli svému umění
- Luxus hněvu
- Čtěte vzduch
- Pozorování medvěda grizzly
- Klasická japonská bojová umění na Západě
- Kokosová palma v Missouri
- Inyógyó
- Návštěva vesnice Yagyu
- Samurajská cesta
napsal: Dave Lowry
Ti, kteří se chystají otevřít své vlastní dójó, mu často chtějí dát japonský název. To je pochopitelné a zdá se to být na první pohled i jednoduché: Stačí si jen vybrat jméno, které zní dobře, anebo které vyjadřuje ducha místa, že? Ale udělat to správně však není tak jednoduché, jak si teď řekneme.
Japonsko importovalo čínské znaky v průběhu 5. století, a to především pro úřední záležitosti, které se vedly v hovorové čínštině. Přibližně o dvě století později začalo Japonsko tyto znaky používat i k psaní v japonštině. Takže ano, používali čínské znaky, ale četli, a vyslovovali, je japonsky. Uvedu příklad: V Číně je znak pro „vítr“ stejný ať již v Číně či v Japonsku. V Číně se však vyslovuje „fung“, zatímco v Japonsku se vyslovuje jako „kaze“.
To by stále ještě bylo vcelku jednoduché, až na to, že vzhledem k úctě a respektu raného Japonska k Číně byla čínská výslovnost některých slov považována za „urozenou“ či chcete-li „vzdělanou“. Vyšší vrstvy v Japonsku proto často používaly tyto čínské výslovnosti výrazů nebo alespoň jejich pojaponštělou variantu. (U nás je to vlastně podobné: všichni známe německé nebo anglosaské výrazy pro slova, která by ve zdvořilé konverzaci byla považována za hrubá, a tak místo nich používáme kultivovanější a „správnější“ výrazy odvozené z latiny či francouzštiny.)
Proto má mnoho japonských slov dvě výslovnosti. Jednou z nich je kunyomi neboli původní japonská výslovnost. Druhá, nazývaná onyomi, je „vypůjčená“ z čínštiny.
A právě znalost správné výslovnosti japonského slova, ať už je původní, nebo vypůjčené, má velký význam pro porozumění. Například: Říká vám něco slovo shinpu? A co třeba kamikaze? Mohou být napsána úplně stejnými znaky, které znamenají „božský vítr“, ale v mluvené japonštině dává smysl jen ta druhá varianta.
Právě znalost správné výslovnosti se často zdá být nepoučenému člověku náhodná. Jak tedy můžete vědět, kterou výslovnost použít? Mohou vám pomoci slovníky, ale většinou je to otázka naučení a zapamatování.
Pokud se nyní ptáte, co to všechno má společného s pojmenováním dójó, vydržte ještě chvilku. Dójó a další místa učení obvykle nesou název, který jim dodává jistou důstojnost a pocit hlubšího smyslu. Z tohoto důvodu je běžné, že dójó ve svých názvech používají častěji spíše čínskou výslovnost slov. Například: Dójó, které v 19. století postavil slavný šermíř Jamaoka Tesshu, se jmenovalo Shunpukan. Znamená to „Síň jarního větru“ a používá se v něm pojaponštělá čínská výslovnost. Kdyby použil původní výslovnost, pak by překlad zněl jako „Haru Kaze“, což však nevyjadřuje smysl pro důstojnost tohoto místa.
Západní mistři bojových umění se díky tomu mohou dostat do situace, kdy potřebují vymyslet vhodný název pro své dójó, a tak si vyhledají pár slov v japonském slovníku a – voilá! – škola má název. Je tu však dosti velká pravděpodobnost, že použili špatnou výslovnost a vznikne tak název, který je krkolomný a podivný. Například: Na Západě je velmi populární pojmenovat svou školu podle nějakého zvířete, a tak se rozhodnete, že tu svou nazvete „Black Tiger Dojo“. V japonském slovníku najdete slova a vyjde vám „Kuro Tora Dojo“. Používáte však původní (tedy japonskou) výslovnost. Mnohem autentičtější by bylo použít pojaponštělou čínskou výslovnost, která zní „Koku Ko Dojo“.
No, a to by se teď konečně mohlo zdát správně – nebýt toho faktu, že dójó se v Japonsku téměř nikdy nepojmenovávají podle nějakých zvířat… V japonských bojových uměních se názvy zvířat používají jen zřídka, a to dokonce i pro názvy kata. Cvičitelé japonských umění obvykle pojmenovávají své kata podle přírodních jevů. Příklady: hangetsu (půlměsíc) a samidare (jarní déšť).
Podobně se zachází i s názvy dójó. Často se název tréninkové haly inspiruje filozofickými pojmy. Mezi nejznámější ve starém Japonsku patřily Meishinkan (Jasný duch) a slavný kyótský Butokuden (Síň bojových ctností).
A pokud ještě stále nezačínáte být (právem) zoufalí natolik, že chcete zapomenout na to, abyste své nové škole vůbec dali nějaké jméno, dovolte mi přidat ještě jeden prvek: V Japonsku, pokud prostor nevlastní konkrétní osoba, se dójó zřídkakdy nazývá dójó. Jedinou výjimkou, která mě napadá, je Noma dójó, pojmenované po Seijim Nomovi, zakladateli velmi známého nakladatelství Kodansha v Tokiu.
Místo toho se v názvech většiny tréninkových zařízení bojových umění používá jiný přívlastek. Třeba – kan je velký sál, jako například Kodokan v judu nebo Budokan. Nebo – den je obecně považován za budovu, která je menší než hala, jako například Butokuden. Někdy se vzhledem k osobnosti zakladatele dójó používá jiná přípona, například – in nebo – an, které pak mají konotaci chrámu nebo útočiště.
Zesnulý Daniel Furuya, učitel aikidó šestého danu a buddhistický kněz, který působil v Los Angeles, pojmenoval své dójó “Fukui Mortuary“, což je v překladu „Útočiště netalentovaného učence“. Byl to odkaz na poustevny náboženských asketů.
Ale co nejznámější dójó v Americe, nechvalně proslulé „Cobra Kai“? Kai zde znamená „klub“. Odkazuje na skupinu, ne na místo. Někdy se taková skupina, která se schází, aby trénovala bez formální výuky, označuje jako keikokai (tréninková skupina) nebo kenkyukai (studijní skupina).
A samozřejmě není nic špatného na tom, když své dójó jednoduše pojmenujete anglicky. Můžete si říkat třeba „Karate of East Smalleville“ nebo „Spring Wind Karate School“. To vám umožní pak vyhnout se celému zmatku s výběrem správného názvu školy.
A abyste si nemysleli, že chyby, kterých byste se mohli dopustit při snaze používat japonská slova, fungují jen v jednom směru, podívejte se, co se v Japonsku občas tiskne na trička. V paměti mi utkvěly dvě: „Čokoládová ryba Joy” a “Láska ruku opatrně“. V japonském oděvním průmyslu si pravděpodobně nikdy nikdo před vytvořením výrobku neověřuje s rodilým mluvčím, zda je to skutečně v angličtině správně nebo ne.
Možná byste se proto měli poučit z jejich chyb a nejprve se poradit s rodilým mluvčím, než dáte svému dójó japonský název, který vás pak bude reprezentovat….
Zdroj: How (Not) to Name Your Dojo