Mýty a pověry v bojovkách 9 – deshi a senpai-kohai

Student se v japonštině řekne „deshi“ a znamená „mladší bratr“. V hlubším významu to znamená, že takový student je mnohem více, než jen fyzické tělo, tedy platící student v dojo. Je to „někdo z rodiny“, někdo, komu máme věnovat svůj čas a pomoci mu vyrůst intelektuálně, duchovně i dovednostně.

„Shoshinsha“ je dalším slovem, které se pojí s označením student a znamená „osobu s myslí začátečníka“, což je vlastně přesný popis začátečníka. Moudrý student si však ponechává „mysl začátečníka“ během celého svého studia bojových umění, protože jen tak, může s otevřenou myslí přijímat další aspekty a poznávat souvislosti.

Existuje však ještě jedno slovo, které souvisí se studentem a moc se bohužel již nepoužívá. A tím slovem je „monjin“. V překladu znamená „osoba před bránou“ a dle mého názoru asi nejlépe vystihuje, co vlastně student začátečník je – studentem před bránou do světa bojových umění. Tento svět není jasně ohraničený a často se prolíná s běžným životem (a tak to i má být). Je to podobné jako když se student poprvé v dojo postaví na tatami a rozhlíží se, jak to tam vypadá. Pravděpodobně nerozumí mnoha věcem, nezná ostatní studenty ani senseie. Vidí jen pohyb, slyší občasné výkřiky (kiai) a cítí ve vzduchu pot, ale i nadšení. Je na začátku….

A abychom to měli kompletní, je tu ještě jeden (mnohem méně) používaný termín a to je dohai, tedy „kamarád, který přišel ve stejný čas“.

Vztah senpai – kohai

Pak tu máme vztah senpai (先輩) a kohai (後輩). Poprvé jsem se s těmito pojmy setkal až ve filmu Vycházející slunce se Seanem Connerym. Senpai je služebně (nikoliv věkově) starší kolega. Předpokládá se, že takový člověk ví (o něco) více, než vy a v tradičních dojo je jeho úkolem pomáhat senseiovi s organizací výuky například tím, že zatímco sensei se věnuje pokročilým žákům, senpai se věnuje začátečníkům, mentoruje je a seznamuje se základy i s etiketou, aby se tím nemusel již sensei zabývat. Senpai v překladu znamená „starší kamarád“ a kohai znamená „později příchozí kamarád“, tedy ten, kdo se vydal na Cestu bojových umění až později a nemá dosud tolik zkušeností a znalostí.

Nejde však o žádný oficiální, řekněme smluvní, vztah. Původ tohoto vztahu je v konfucianismu, které zdůrazňovalo respekt ke starším a tím pádem i zkušenějším. Bohužel se tento vztah (nejen) na Západě zdeformoval do formy tupé šikany, kde senpaiové „zocelují“ tvrdými tresty a nesmyslnými příkazy kohaie tak, že to někdy vedlo až k vážným zraněním či dokonce smrti. Často se to stávalo v klubech, které vedl bývalý voják a ten měl systém výuky podobný výcviku v armádě. Své jednání obhajovali tím, že se přeci jedná o výcvik v „bojovém“ umění a proto je nutné být bojový, rozuměj brutální, aby studenti jednou na ulici přežili střet s protivníkem. Uniká jim fakt, že již nevyučují Bujutsu, ale Budó, kde hlavním smyslem již není příprava na válku, ale především zdokonalení sebe sama (prostřednictvím bojových umění). Není zde místo pro indoktrinaci ani nesmyslně tvrdý vojenský dril. To vše má své opodstatnění v armádě, ale nikoliv v dojo.

Takto tento vztah popisuje Dave Lowry ve své knize In the Dojo: “pokud je někdo vaším senpaiem, pak jím je již navždy. I kdyby pak skončil své studium a vrátil se o mnoho let později, stále bude vaším senpaiem. Je to trochu paradox, protože vy v té době již můžete být držitelem mistrovského stupně a váš senpai třeba jen 1.kyu. A i když bude mít právo opravovat vaše techniky a přitom je sám lépe provést nedokáže, musíte zatnout zuby a vydržet. Ne vše, co přetrvalo do dnešních dnů, musí dávat smysl i v současnosti“.

Typy tréninků

S tématem studenta a studia souvisí ještě následující termíny:

• Hikitake geiko – trénink pod vedením zkušenějšího člena dojo
• Kakari geiko – trénink s někým, kdo je zkušenější než vy (senpaiem/senseiem)
• Gokaku geiko – trénink s někým, kdo je zkušenostně na stejné úrovni
• Godo geiko – trénink mezi dvěma spřátelenými dojo
• Shido geiko – trénink prostřednictvím učení (jiných)
• Jishu geiko / Tandoku renshu – samostatný trénink
• Me geiko / Mitori geiko – trénink prostřednictvím pozorování
• Jiyu renshu – volný trénink, kdy je možné cvičit s kýmkoliv a cokoliv
• Kan geiko – zimní trénink
• Shinsa – zkoušky na technické stupně

Hosshin – motivace studenta

Hosshin je slovo, které symbolizuje skutečnou motivaci studenta. Takový člověk vnitřně může cítit, že mu něco v životě chybí a má pocit, že Budó by to mohlo zaplnit. Nebo chce jen být silnějším a umět se ubránit. Případně má romantickou představu o té které škole a proto ji chce studovat. Anebo „je před bránou“ proto, že mu to zrovna v této fázi jeho života přišlo jako dobrý nápad. Byli byste překvapeni, kolik právě těchto lidí nakonec zůstává a stává se doživotními studenty na rozdíl od studentů s jinou motivací. Možná by příště stálo za to se lidí ptát místo toho, proč si vybrali právě toto dojo/školu, proč se pak rozhodli zůstat. Odpověď bude pravděpodobně vyžadovat mnohem více zamyšlení než v prvním případě.

Je důležité zdůraznit, že bojová umění nemají sloužit jako terapie v případě, že například žena trpěla v dětství sexuálním násilím či byla (nedávno) znásilněna. Bojová umění nemohou napravit duši člověka poškozenou jiným násilným a traumatickým zážitkem. To je možné jen ve filmech a romantických knížkách. Jak jsme si již řekli, lepšího člověka z grázla neudělá výuka úderů a kopů, ale to, co výuku (bojových umění) provází, tedy historie, filozofie a samozřejmě chování mistra. Stejně tak se člověk nezbaví svých traumat, pokud bude (tupě) mlátit do pytle či jiného člověka. Teprve filozofie, etika, historie a kontext, který s bojovým uměním souvisí, umožní člověku chápat věci v širších souvislostech a MOŽNÁ se s nočními můrami konečně vyrovnat.

Dalším mýtem je, že výuka v dojo je ekvivalentem vojenského výcviku, nejčastěji nějakých speciálních armádních jednotek. Pokud v dojo uslyšíte „silnější přežívá“, „svět je zlý“ a „člověk se musí naučit mít ostré lokty“, a podobná silácká prohlášení, pak odsud co nejrychleji zmizte. Pravděpodobně je vedeno bývalým vojákem (či rádoby vojákem/špionem/policistou…), který si stále ještě neuvědomil, že už není v armádě, ale učí zcela rozdílnou skupinu lidí. Také notná dávka pozérství v tom bude více než jistá.

Na druhou stranu je neustále mít na paměti, že výuka „tehdy“ v oněch starých časech, byla MNOHEM tvrdší a náročnější, než je tomu nyní. Chyba či nedokonalý trénink vedl tehdy k zranění či smrti. Dnes vás maximálně vyhodí ze zkoušky…. Nyní je úplně jiná doba, studujeme bojová umění ve zcela jiném kontextu a se zcela jiným cílem. Současné kendo, iaido, jujutsu, krav maga, escrima, systema,…doplňte si sami… je ÚPLNĚ jiné, než tomu bylo předtím. Pokud se však tváříme, že trénujeme stejně (tvrdě) jako tehdejší samurajové/nindžové/vikingové/…, pak žijeme ve vysněném světě, kde existují také jednorožci, a každá rvačka končí přátelským upozorněním, že máte černý pás a není proto radno se do vás navážet….