Přečteno: 2241

Zatímco předchozí část byla jakýmsi shrnutím toho, jak se sebeobrana (nejen) u nás kdysi vyučovala, tato část se již podívá blíže na fázi konfliktu ještě předtím, než je hrozba jednoznačně identifikovatelná. Jak jsem uvedl již v předchozím díle, opravdu se nejedná o žádné ezoterické voodoo. Spíše si ukážeme, co vlastně naše podvědomí vnímá a následně nám sděluje. _A protože však tyto signály neumíme rozkódovat, většinou čekáme, až se hrozba stane zřetelnější. Jenže to už pak může být pozdě se jí vyhnout…

V předchozím díle jsem zmínil vojenský program Marine Corps’ Combat Hunter Program (M.C.C.H.P.), který se svou náplní dosti podobá A.S.R.T. (Adrenaline Stress Response Training) vyučovaném v rámci systému F.A.S.T. Defense. Program A.S.R.T. je však určený civilistům. V tomto cyklu článků budu kombinovat poznatky obou systémů tak, abych ukázal, že se fakticky jedná o totožné principy, jen jejich aplikace se bude lišit v závislosti na kontextu situace, ve které se potenciální obránce může nacházet. A samozřejmě tím chci i nastínit budoucí vývoj výuky sebeobrany.

Marine Corps’ Combat Hunter Program učí mariňáky věci, které je standardní výcvikový program nenaučí. Jde tu tedy o to nejen jak se vypořádat s nepřítelem, což je součást standardních výcvikových programů, ale i jak včas identifikovat hrozbu, zvláště když je od nerozeznání od ostatních lidí.

V zásadě tu rozlišujeme dvě hlavní fáze konfliktu:

Left of Bang („před výstřelem“)

Je období ještě před tím, než se stane něco špatného. To je přesně okamžik, kdy jste bdělí, ostražití, kdy vnímáte své okolí všemi svými smysly a jste na oranžové úrovni ostražitosti.
Jde o fázi, kdy se například blížíte k místu, kde na rohu postávají rozjaření agresivní fotbaloví fanoušci, případně jiná pochybná individua.
V zásadě se jedná na jedné straně o fázi příprav a plánování útoku a na straně druhé o identifikaci indikátorů, které svědčí o blížícím se konfliktu.
Tohle je část, kterou většina instruktorů podceňuje, protože sice si jsou vědomi, že jejich podvědomí přijímá signály z okolí, ale nedokáže je rozkódovat. Takže fakticky čekají, až se konflikt stane čitelnějším a jasnějším a teprve pak situaci řeší.

Right of Bang („po výstřelu“)

To je okamžik, kdy již byly vypáleny první výstřely a staly se první zranění.
Jedná se o fázi, kdy jsme již aktivováni minimálně na červené úrovni ostražitosti a reagujeme verbální či dokonce již fyzickou sebeobranou.
Jedná se také o útěkové drily (únik z místa konfliktu) a na druhé straně i o reakční drily (modelové situace, konfliktní scénáře)
Právě tato část konfliktu/sebeobrany je v současnosti nejčastěji ošetřovaná. Vojáci a policisté se učí nejoptimálnější řešení prostřednictvím taktických drilů a civilní zájemci se učí řešit situaci prostřednictvím verbální a fyzické obrany. V této fázi se již nejedná o prevenci, ale o co nejoptimálnější zvládnutí aktuálního konfliktu.

Oba výše zmíněné systémy učí lidi zcela jinak přemýšlet o potenciálním konfliktu. Těžiště je skutečně v prevenci konfliktu, než v jeho, často až fyzickém řešení, protože statisticky je opakovaně potvrzováno, že drtivá většina konfliktu se skutečně dá zvládnout již na úrovni verbální a nemusí nutně vyeskalovat do fyzického střetu.

Armáda tak například začala kompletně měnit svůj systém výcviku již po druhé světové válce. Zjistili totiž, že k tomu, aby skutečně připravili své vojáky na boj, je nutné co nejvěrněji takový boj simulovat. Výsledkem toho byla kompletní úprava jejich výcvikových programů. Nicméně stále to ještě nebylo ono, protože na konci výcviku armáda sice měla vojáka, který byl připraven a schopen bojovat i zabíjet, ale….příliš mnoho vojáků se dostávalo do konfliktu, kterým se i mohli vyhnout a příliš mnoho z nich bylo následně zraněných či mrtvých. Při další úpravě svých výcvikových programů objevili další velmi zajímavou věc – lidé, kteří vyrůstali na ulici, případně na venkově, kde často chodili lovit do přírody, dokázali intuitivně včas rozeznat, že „něco není v pořádku“ a jak se krátce poté ukázalo, i se vyhnout nastražené léčce, čímž zachránili život nejen sobě, ale i svým kamarádům. A tady se začal rodit právě popisovaný Marine Corps’ Combat Hunter Program.

Oba programy se tak více soustřeďují primárně na sledování signálů, které jsou předzvěstí blížícího konfliktu, než navýcvik fyzických technik ozbrojeného i neozbrojeného boje a souvisejících taktik, což je fakticky již řešení konfliktu (Right of Bang). A právě toto je dle mého názoru skutečná výuka v prevenci konfliktu.

Marine Corps’ Combat Hunter Program je vyučován až jako nadstavba pro ty, kteří již absolvovali základní výcvik a ví, jak řešit fyzicky konflikt, pokud se do něj dostanou.

A.S.R.T. je zase postaven pro absolutní začátečníky, kteří se naučí více důvěřovat své intuici (více si o ní řekneme v dalších dílech), ale naučí se i verbálně a samozřejmě i fyzicky bránit, pokud již nebude jiná možnost. Je však určen i pro pokročilé studenty toho kterého stylu boje, kdy mají možnost se seznámit s dalšími metodami výuky, které následně mohou zapracovat do svých tréninkových plánů, pokud jim budou dávat smysl.

Účastníci obou programů (vojenský i civilní) se tak učí, jak se do konfliktu vůbec nedostat. Učí se rozeznat nejen známky lidské činnosti, ale i anomálie v lidském chování, které pomohou určit, „že se něco děje“. A přitom se nejedná fakticky o žádné triky, ale o (podvědomé) signály, které jsme dodnes ignorovali, protože jsme si je zkrátka nedokázali správně vyložit.

Program se snaží, aby se lidé začali chovat jako lovci na lovu. Vnímat nepatrné stopy (ve změněném chování lidí) díky čemuž zvýší své povědomí o okolí, dále proaktivně hledat oblasti, kde by oni sami nastražili léčku (tedy přemýšlet jako útočník), apod. Lidé se tedy učí přemýšlet jako lovec, nikoliv jako kořist obávající se kde a kdy bude přepadena. Jedná se tedy o velmi výrazný posun v nastavení mysli z reaktivního (řeším konflikt) na proaktivní (detekuji a vyhnu se konfliktu).

Reaktivní chování má v sobě bohužel velkou taktickou nevýhodu, protože útočník, který zaútočí, již má zvolené místo, čas i zbraň. Obránce tak často zastihne nepřipraveného a ten je následně nucen reagovat s relativně velkým zpožděním (desetiny až jednotky vteřin), což samozřejmě obnáší pro obránce velké riziko. Jinými slovy řečeno – až když se něco stane, přijímáme obranná opatření, což je často již pozdě.

Více o tomto proaktivním přístupu budu psát později. Teď je pouze důležité vidět výuku sebeobrany v širším pohledu a pochopit, že se konfliktu dá zabránit ještě předtím, než eskaluje do fyzické podoby a přitom se nejedná o žádnou nadpřirozenou schopnost, kterou by mělo pozue několik vyvolených.

Další díly:

Zdroje: F.A.S.T. Defense metodika pro Senior Instruktory

Left of Bang: How the Marine Corps’ Combat Hunter Program Can Save Your Life; Patrick van Horne; Black Irish Entertainment LLC (17 Jun 2014); ISBN-10: 1936891301

Jak odhalí policisté zločin dříve, než se stane?; časopis Svět na dlani, číslo 12/2014; str. 78-80

Counscious vs uncounscious Information Processing in the Mind-Brain; Gary Bruno Schmid, PhD, www.mind-body.info

The Gift of Fear: Survival signals that protects us from violence, Gavin de Becker, Bloomsbury Publishing PLC; New edition edition (3 July 2000); ISBN-10: 0747538352

The spreading of disorder; Kees Keizer, Siegwart Lindenberg, Linda Steg; Faculty of Behavioral and Social Sciences, University of Groningen, Netherlands.

The sports gen: Inside the science of extraordinary athletic performance – street smart; David Epstein; Current Trade; 2014; ISBN-10: 161723012X

Combat Hunter – Cognitive Performance Group

Jarda Kolcun

TacFit – Field Instructor

CST – Clubbell Instructor

A.S.R.T. Senior Instructor

Jujutsu instruktor