Moderní Musashi – komentáře Jocka Willinka k Cestě bojovníka (3)

Co vás jako studenta bojových umění nutí nestále růst a vyvíjet se?

Mí tréninkoví partneři. Je to nikdy nekončící válka. Pokaždé, když jdu do souboje, nachytám já je, nebo oni mě? Když budu víc pracovat, možná je nachytám. Když budou pracovat tvrději, možná nachytají oni mě. To je ta úžasná radost z tréninku.

Je to velmi zábavné [a] velmi důsledné, protože když prohrajete, víte, co to doopravdy znamená. Když odplácáte, pak skutečně popřemýšlíte o tom, co to pro vás znamená a současně víte, že už nechcete, aby se to stalo. Takže když se to stane (a vy odplácáte), je to příležitost poučit se a pokusit se zabránit tomu, aby se to znovu neopakovalo.

Mým hlavním tréninkovým partnerem byl několikanásobný mistr světa Dean Lister. Je lepší než já, takže to znamená, že mě neustále odplácává. Ale to je v pořádku, nevadí mi to. Líbí se mi to a budu dál trénovat a zlepšovat se.

Jaký je podle vás Faktor X, který dělá dobrého bojovníka v bojových uměních?

Pro každého je to něco jiného. Můžete mít někoho, kdo je neuvěřitelně ohebný nebo neuvěřitelně silný nebo má neuvěřitelně přirozené kardio, a to ho může udělat dobrým. Můžete mít lidi, kteří mají přirozený talent pro určitou část hry. Jsou lidé, kteří mají přirozený talent pro grappling, ale nemají přirozený talent pro údery. Někteří lidé mají přirozený talent pro údery, ale ne pro grappling. Jsou lidé, kteří mají přirozenou mysl pro kombinování všech těchto věcí dohromady ve smíšených bojových uměních (MMA), a jsou lidé, kteří mají problém kombinovat vše dohromady.

Ve snaze stát se dobrým mistrem bojových umění se často klade důraz na techniky. Jsou podle vás přechody opomíjeny?

Ano. Když jsem měl bílý nebo modrý pásek, sledoval jsem svého prvního instruktora BJJ Fabia Santose, jak trénuje s Jeffem Higgsem. Fabio se často záměrně nechával vmanévrovat do nevýhodných pozic, a když ho do nich Jeff dostával, Fabio mu již unikal. Tehdy jsem si poprvé uvědomil, jak je možné, že je tak daleko před námi.

Co dělá normální člověk, když začíná s jujutsu, je toto: Někdo vás dostane do nevýhodné pozice, vy si pak rozmyslíte, co uděláte, a následně pak teprve začnete unikat z této polohy. A to je vlastně to, co vás jujutsu učí. Nenaučí vás, jak uniknout během přechodu do (pro vás) nepříjemné pozice. To si musíte vyvinout sami během tréninku. Tyto momenty přechodů a úniků jsou skutečným klíčem k úspěchu.

Když jsem četl Musashiho, Marka Aurelia, Sun Tzu a některá vaše díla, četl jsem o tom, že smrt je velký učitel. Co se z vašich zkušeností můžeme naučit my, kteří jsme smrt přímo nepozorovali? Co nás může smrt naučit o životě?

Když jste v boji, určitě si uvědomíte křehkost života. Musíte se smířit se smrtí. Neříkám, že nebudete bojovat, že se nebudete snažit žít. Nesnažím se ani říct, že váš život není důležitý. Ve skutečnosti je to naopak: Váš život je důležitý a vy zemřete. Stane se to, takže raději využijte života, který máte. Zejména pro mě je ztráta kamarádů v boji, mladých kluků, nejlepších kluků na světě – když to prožijete, uvědomíte si, jak je život cenný. Smíříte se se smrtí, ale v životě jdete dál a děláte všechno pro to, aby byl dobrý. Pochopíte konečnost toho všeho. Pochopíte, že není úniku. Konečně vám to docvakne. Je obrovský rozdíl rozumět tomu, co říkám a pak to skutečně, opravdu, bezezbytku pochopit.

Takže to nejhorší, co se mi může stát, je, že zemřu. Nevím kdy, ale vím, že zemřu. Proto si s tím nebudu dělat starosti. Nebudu se toho bát. Budu na to připraven. A způsob, jak na to být připraven, je žít dobrý život.

Co se stane, když se nedokážeme zbavit strachu ze smrti?

Pokud máte někoho, kdo se smrti opravdu bojí, bude pro něj těžké soustředit se na to, aby dělal svou práci. Pokud máte někoho, kdo se smrti skutečně bojí, nebude fungovat tak dobře jako někdo, kdo smrt akceptuje jako realitu, jako možnost, a dokonce i jako pravděpodobnost. Takže rozhodně jde o to dostat své myšlení do bodu, kdy chápete, co se může stát, chápete důsledky, chápete následky a jste s tím smířeni. Nyní se můžete soustředit na svou práci.

Strach oslabuje mnoho lidí. Existují skutečné strachy, jako jsou ty, kterým jste čelili, a pak jsou strachy projektované, jako je strach lidí z názorů ostatních. Jak pomáháte lidem překonat strach?

Děláte to tak, že se těmto obavám pravidelně postupně vystavujete. Pokud se například bojíte vody, stačí nejprve přijít k řece a podívat se na ni. Příště do ní vstoupíte. Příště do ní vlezete po kolena. Příště do ní vlezete po pas a pak po hlavu. Příště vstoupíte do hluboké vody a hned zase zpět. Pak se začnete učit plavat. Vystavte se věcem, které ve vás vyvolávají strach, a zjistíte, že se není čeho bát. 

Kdybyste mohl dát jeden vzkaz studentům bojových sportů, jaký by to byl?

Poselství, o kterém vždycky mluvím, je zůstat pokorný. Pokud je takto nastavena vaše mysl – zůstanete pokorní, nebudete si myslet, že víte všechno, zůstanete otevření změnám – je to ten nejpozitivnější způsob, jak životem procházet. To je také ten nejpozitivnější způsob, jak dosáhnout růstu ve svém životě. Přemýšlejte o tréninku bojových umění: Pokud si myslíte, že víte všechno, přestanete se učit. Nechť jsou tedy bojová umění průvodcem celým vaším životem. Mějte otevřenou mysl a naslouchejte tomu, co říkají ostatní lidé. Pokud mají lidé dobré nápady, začleňte tyto dobré nápady do toho, co víte. Pokud to budete v životě dělat, budete mít v životě úspěch.

Když vás teď poslouchám, znovu slyším paralely s Musashim. Musashi řekl: “Pravá věda o bojových uměních znamená cvičit je tak, aby byla užitečná v každé době, a učit je tak, aby byla užitečná ve všech oblastech života”. Co si o tom myslíte vy?

Pokud znáte Cestu v celé své velikosti a obsahu, dokážete ji vidět ve všech oblastech. To je naprostá pravda. Mně sledování a pochopení jujutsu dalo také pochopení boje, dalo mi pochopení lidské povahy a dalo mi i pochopení nuancí vedení. Když mluvím o všech těchto věcech, všechny jsou spolu navzájem úzce propojené. Všechny jsou stejné, všechny vychází ze stejných předpokladů. Právě jujutsu bylo tím důvodem, proč jsem tyto podobnosti rozeznal, což mi pak umožnilo vidět je s mnohem větší jasností. V jujutsu jsem se naučil, že když chci tvou ruku, zaútočím nejprve na tvůj krk, a když se budeš snažit svůj krk bránit, vezmu ti ruku.

Vím, že na bitevním poli, pokud chci zabrat vaši pozici, musím na vás zaútočit zepředu – ale zároveň musím poslat někoho na vaše křídlo, a tak vaši pozici zabrat.

 Jsem si vědom toho, že pokud máte jako vůdce ego a jste zaseknutý v nějakém způsobu uvažování, pak pokud na něj (tento způsob uvažování) zaútočím přímo, neustoupíte. Ale pokud lehce namasíruji vaše ego, a přitom vás napadnu z jiného úhlu a podaří se mi vás přesvědčit, že má myšlenka je vlastně vaše, pak mohu v takové situaci vyhrát. Mohu vás tak ovlivnit správným směrem: To je pouze jeden příklad jednotných souvislostí a principů, které všechny tyto věci spojují.

A důvod, díky kterému jsem na tyto věci přišel, byl ten, že jsem je nejprve viděl prostřednictvím jednoduchých a nezpochybnitelných metod jujutsu: [Když] soupeř najde něco, co funguje, ale přitom naše ego je tak velké, že to nedokážeme vidět a akceptovat, pak prohrajeme. Ale pokud to přijmeme a uvidíme v nové technice, nové formě nebo nové metodě to dobré, pokud skutečně otevřeme svou mysl, naučíme se to a začleníme to i do své hry. A pak nejenže nás touto technikou už nebude soupeř porážet, [ale také] to můžeme použít k porážce ostatních.

KONEC

napsal: Harinder Singh

Zdroj: Modern Musashi