Moderní Musashi – komentáře Jocka Willinka k Cestě bojovníka (2)

Když se správně uvolníme a dostaneme se do stavu flow, čas jako by se zpomalil. Nemusíme přemýšlet. Stáváme se stoprocentním pozorovatelem. Jaké jsou vaše zkušenosti s tímto stavem?

Pro mě to byl cíl po celou dobu, zejména když jsem šel do boje. Musím být v takovém režimu, kdy se dívám zvenčí a díky tomu vidím celkovou situaci. I když se nechám vtáhnout do taktického problému, jako je například přestřelka, pořád jsem velitel. Nepředpokládá se, že se budu aktivně zabývat nepřítelem. Mám být vůdcem. Možná budu muset vystřílet pár nábojů, poskytnout někomu krytí, zasáhnout cíl, ale jakmile to udělám, mým bezprostředním cílem je udělat krok zpět a prohlédnout si celou situaci.

Podle mých zkušeností si na to musíte dávat opravdu pozor, protože se můžete snadno nechat vtáhnout do děje. Ale pokud se správně vycvičíte, když tyto nátlakové situace nastanou, budete schopni vstoupit dovnitř, vyřešit problém a okamžitě se stáhnout a odpoutat se od situace, abyste mohli vidět širší obraz.

Jak učíte studenty bojových umění, kteří nemají bojové zkušenosti, aby se přizpůsobili a překonali situaci?

Chcete trénovat co nejrealističtěji. To znamená postavit se do těžkých až vysloveně špatných situací. Čím více se budete dostávat do nepříjemných situací, tím více si uvědomíte, že panikaření a emoce nepomáhají. Musíte se uvolnit. Musíte to dělat opakovaně, abyste se kognitivně naučili, co musíte dělat, když se tyto situace vyvíjejí. Myslím si, že bojová umění, zejména ta, kde se můžete utkat s jinými lidmi, jsou skvělým způsobem, jak se dostat do situací, kdy potřebujete ovládat své emoce.

Další podobnost, kterou s Musashim sdílíte, je disciplína. Říkáte, že disciplína se rovná svobodě. Jak člověk v disciplíně nachází svobodu?

Napsal jsem knihu „Disciplína rovná se svoboda“ (Discipline equals freedom), protože jsou na první pohled v protikladu. Lidé by si mohli myslet, že svoboda je opakem disciplíny, ale to není pravda. Pokud chcete mít svobodu, musíte mít disciplínu. Nejsem první, kdo to říká; možná jsem však první, kdo použil tato konkrétní slova. Je to psáno v celé historii lidstva, kdy lidé říkali stále totéž. Pokud chcete finanční svobodu, potřebujete finanční disciplínu. Chcete-li mít více volného času, potřebujete disciplinovanější hospodaření s časem. Pokud chcete fyzickou svobodu, musíte mít disciplínu, abyste cvičili, trénovali a zdravě jedli. Pokud tedy budete mít ve svém životě disciplínu, získáte nakonec více svobody.

Další z vašich knih je „Extrémní vlastnictví“ (Extreme ownership). Jak vznikl tento název?

Název vznikl tak, že jsem kdysi kdesi vysvětloval, že nemůžete přenášet svou vinu na někoho jiného. Když se něco nepovede, musíte převzít odpovědnost. Extrémní verzí tohoto přístupu je extrémní vlastnictví. To znamená, že všechno, co se pokazí, když jste ve vedoucí pozici, je vaše chyba.

Co dělá dobrého šéfa?

Dobří šéfové jsou pokorní a špatní šéfové pokorní nejsou. Špatní šéfové si myslí, že všechno vědí, že jejich způsob řešení je ten nejlepší. Nepřijímají žádné podněty od ostatních. Dobrý šéf má otevřenou mysl a naslouchá tomu, co říkají ostatní. Nemyslí si, že ví všechno, a je vždy otevřený novým řešením problémů. Rozdíl mezi dobrým a špatným šéfem je tak hlavně otázkou pokory.

Lze ji vypěstovat, nebo ji již musíte mít?

Rozhodně se dá vypěstovat. Jujutsu je v otázkách pokory opravdu dobré. Můžete si myslet, že jste velký tvrďák, a pak se dostanete na žíněnku a necháte se uškrtit někým, kdo je o 50 kilo lehčí než vy. Uvědomíte si, že jste nevěděli všechno, co jste si mysleli, že víte. To je jeden z důvodů, proč mám Jujutsu opravdu rád: Je to velmi pokorné umění boje.

Proč někteří lidé skončí, když je porazí nebo když se cítí nepříjemně?

Bohužel se do toho zapojuje lidské ego. Nikdo nemá rád, když ho někdo odplácá. Nikdo nemá rád, když ho někdo porazí. A tak se snaží po zbytek života obtížným situacím vyhýbat. To je bohužel špatný přístup a je to dost smutné. Ale není to jen v jujutsu. Pokud jste někdy boxovali s dobrým boxerem nebo dobrým bojovníkem muay thai, budete mít úplně stejný pocit. Pokud se necháte řídit svým egem a řeknete si: “Dostal jsem nakládačku, nemám rád, když mě někdo porazí. Už to nikdy nechci zažít!” – to je důvod, proč lidé nakonec jdou jednou nebo dvakrát na jujutsu nebo na muay thai a už se nikdy nevrátí.

Rickson Gracie říkal: “Udělejte si pohodlí v nepříjemných situacích.” To je pravda. Když trénujete studenty, jak je přimějete překonat nepohodlí?

S Ricksonem Gracie jsem trénoval v polovině 90. let. Jednou, když jsme skončili, když zrovna skončil s tím, že mě mlátil a drtil jak malého kluka, mi následně složil kompliment: “V nepohodlných polohách se cítíte velmi dobře.” Přestože jsem dostával zabrat, snažil jsem se uvolnit a využít techniky, které jsem v té době znal. Doporučuji mít přesně takový postoj: Pokud existují věci, které jsou vám nepříjemné, přibližte se k nim a dělejte je tak dlouho, dokud se v nich necítíte pohodlně.

Ve své knize „Dichotomie leadershipu“ (Dichotomy of leadership) hodně mluvíte o rovnováze. Jak byste popsal rovnováhu pro studenty bojových umění?

Pro mě osobně to znamená, že nemáte extrémní názory ani neděláte extrémní kroky. Pokud se vydáte do extrému tím či oním směrem, vyvede vás to z rovnováhy a jen velmi zřídka budete mít pravdu. V jujutsu, zápase nebo jakémkoli jiném bojovém umění si musíte udržovat rovnováhu. Pokud zasadíte příliš silný úder, ztratíte rovnováhu a soupeř toho využije. Pokud se k něčemu příliš odhodláte, telegrafujete to a váš soupeř toho využije. Stejné je to i s vedením: Pokud to s něčím přeženete, vyvede vás to z rovnováhy a způsobí to problémy. Proto se nezdržujte v krajních polohách; držte se uprostřed.

Je rovnováha míněna ve smyslu všechno 50:50, nebo je to spíše záležitost střídání a přizpůsobování?

Své jednání musíte přizpůsobovat aktuální situaci. Pokud na vás někdo tlačí, musíte mu trochu odporovat. Jinak se převrátíte. Pokud ale budete tlačit zpátky ze všech sil a on ustoupí, také se převrátíte. Takže se musíte přizpůsobovat aktuální situaci, ve které se nacházíte.

napsal: Harinder Singh

Zdroj: Modern Musashi

přeložil Jarda Kolcun