Quo Vadis sebeobrano? 11 – Praxe

V předchozích dílech jsme si podrobně rozebrali jednotlivé domény. Nyní si pojďme říci, jak všechny tyto získané teoretické znalosti aplikovat do praxe.

Rozhodovat se v boji či hádce není jednoduché. Zvláště, když máte pocit, že si potřebujete vše řádně promyslet a zvážit, ale není na to bohužel čas, protože váš protivník nebude čekat, až zvážíte vše pro a proti a uděláte svůj další tah…bohužel toto nejsou šachy, kdy nějaký čas na rozhodnutí máte vždy.

Není potřeba však házet flintu do žita, protože existuje způsob, jak se naučit rozhodovat rychle a hlavně správně. Co pro to potřebujete? Zkušenost a znalosti. Z výše uvedených článků již byste měli mít aspoň rámcový přehled na co se zaměřit a nyní je čas vše aplikovat do praxe.

Krok 1 – určit si „baseline“, tedy normální stav v dané oblasti.

• Jak se v daném prostředí cítím? (v pohodě, divně)
• Co se zde děje? Odpovídá to prostředí? (tržiště, hypermarket)
• Co lidé, kteří se zde nachází? (prodavačky, zákazníci, ostraha)
• Přirozeně sem všichni patří? (ano)
• Vše plyne jak má? (ano)
• Je tu přiměřený počet lidí, nebo příliš plno / prázdno? (je doba výprodejů, takže je plno, případně je skoro půlnoc, tak tu moc lidí není)
• Odpovídá to denní/roční době, či situaci v oblasti, atd.? (je jaro, takže lidi nakupují sekačky a věci na zahradu, je mráz a ostrý vítr a tak moc lidí venku není)

Krok 2 – identifikovat odchylky od „baseline“, rozhodnout se a jednat.

• Děje se něco neobvyklého?
• Co?
• Kde?
• Kdo?
• Jak a čím je podezřelý?
• Patří do tohoto prostředí všichni, kdož tam nyní jsou?
• Je to bezpečnostní místo někoho či nějaké skupiny?
• Koho, jaké a jsou nepřátelští k ostatním?
• Jaké jsou přirozené cesty proudu?
• Obchází lidé nějaké místo? Proč?
• Přichází k nějakému místu? Proč?
• V jaké vzdálenosti od sebe jednotliví lidé stojí a je to přirozené?
• Je někdo kdo tuto vzdálenost nedodržuje? Proč?
• Chová se podezřele? Kontroluje si například pravidelně své okolí?
• Vykazuje nějaké známky stresu, viz biometrické signály?
• Vidím ještě nějaké jiné aktivity, které nezapadají do běžné situace?
• Představuje hrozbu pro mne nebo pro ostatní lidi?
• Jde o okamžitou hrozbu, nebo se teprve připravuje? K čemu?

Platí zde velmi důležité „pravidlo tří“. To znamená, že potřebujete minimálně tři odchylky proto, abyste začali věnovat dané situaci větší pozornost. Proto jsou například knihy o řeči těla, které se vás snaží přesvědčit, že „když člověk udělá toto, tak to znamená toto a když udělá tamto, tak to již znamená něco zcela jiného.“ Řeč těla a člověka obecně je nutné posuzovat v celkovém kontextu situace. Takže zkřížené ruce mohou jednou znamenat pokus o zahřátí, jindy se jedná o vyjádření obrany, či obavy, v jiném případě se jedná o vyjádření bolesti v hrudní oblasti, apod. Právě proto vnímejte více signálů a teprve, když identifikujete více jak tři signály, které jsou v souladu, pak teprve se rozhodněte a jednejte. Paul Ekman, odborník na řeč těla k tomu často dodává, že “pokud bychom měli takto jasné signály o tom, že člověk lže, pak by lidé lhali daleko méně.“ Neexistuje univerzální jednoznačné gesto, mimika tváře, slovo či cokoliv jiného, co by autora výroku usvědčilo ze lži.

Pravidlo tří však také znamená, že po identifikaci tří signálů již MUSÍTE jednat a nečekat na další, pak se totiž může stát, že jste čas na prevenci propásli a je již čas na reakci. Jakmile jsme tedy identifikovali hrozbu, je nutné se co nejdříve rozhodnout a jednat.

V prvním díle jsme si krátce popsali rozhodovací schéma vojáka a porovnali jej s rozhodovacím schématem civila a policisty. Pojďme si toto rozhodovací schéma ještě jednou probrat, ale tentokrát podrobněji.

Rozhodovací schéma vojáka: Zabij – Zajmi – Zkontaktuj

• Pro vojáka v nepřátelském prostředí musí být primárním rozhodnutím, zdali zabít nepřítele, nebo jej zajmout. O připravenosti lidské bytosti zabít jiného člověka, jsem psal v tomto cyklu článků, nazvaným Kapitoly o zabíjení.
• Pokud nepřítel vojáka přímo neohrožuje (střelbou, apod.), pak je možné se pokusit jej zajmout (je-li to potřeba)
• Pokud nepřítel nesignalizuje nebezpečí, pak je možné jej zkontaktovat.

Rozhodovací schéma civila: Uteč – Skryj se – Bojuj

• Pokud civil uvidí nějakou nebezpečnou situaci, měl by utéci a nevystavovat se tak riziku. Z bezpečí pak může zavolat pomoc. Je to podobné jako v letadle, kde vám jasně nařizují, abyste v případě nebezpečí nejdříve nasadili dýchací masky sobě a teprve poté se snažili pomoc ostatním. Princip stejný.
• Pokud nemůže z jakéhokoliv důvodu utéci, pak by se měl skrýt před nebezpečím a odtud pak může opět zavolat pomoc.
• Pokud však nemůže utéci, ani se skrýt, pak mu nezůstává nic jiného, než bojovat. Všimněte si, že toto rozhodovací schéma fakticky kopíruje instinktivní reakce člověka uteč – strni – bojuj (Flight – Freeze – Fight).

Jiné rozhodovací schéma civila: Zkontaktuj – Ptej se – Nahlaš

• Pokud civil uvidí něco nezvyklého, může zkusit danou osobu zkontaktovat
• Následně může položit pár otázek a sledovat reakce této osoby
• Pokud se mu nebudou pozdávat, měl by ihned kontaktovat nejbližšího policistu a vše nahlásit. Například uvidíte na parkovišti člověka, který se nějak podezřele ochomýtá kolem aut. Když se ho zeptáte, co tam dělá a jestli nepotřebuje pomoci, odpoví vyhýbavě, případně se rychle vzdálí. To je signál k tomu, abyste zkontaktovali policistu nebo ochranku (a nikoliv se jali tuto podezřelou osobu sami pronásledovat)

Rozhodovací schéma policisty: Zkontaktuj – Zadržení – Použití donucovacích prostředků

• Pokud policista zjistí podezřelou osobu, zkontaktuje ji k výslechu
• Pokud se osoba nebude bránit, pak ji zadrží a odvede ji k výslechu
• Pokud se osoba bránit bude, pak použije donucovací prostředky a odvede ji k výslechu

Není potřeba si také dělat starosti, že zvláště zpočátku bude naše profilování, tedy pozorování a vyhodnocování déle trvat. Je to vše pouze o cviku a zkušenostech, které postupně budeme získávat. Právě pravidelný trénink vám pomůže identifkovat i nepřítele, který se snaží lovit vás, nicméně znovu připomínám, je tenká hranice mezi vědomím si svého okolí a paranoiou.

Dalším krokem je provádět toto profilování a současně udržovat konverzaci s kamarádem bez toho, aby tušil, že toto právě provádíte. Pokud se začne ptát, co s vámi je, co se děje, pak máte ještě prostor ke zlepšení. Pokud si ničeho nevšimne a vy máte „zmapované okolí“, pak jste postoupili na vyšší úroveň. 🙂

Gary Klein popsal následující rozdíly mezi začátečníkem v profilování a expertem:

• Experti vidí vzorce chování, kterých si nováček nevšimne
• Experti vidí odchylky – události, které nováček přehlédne
• Experti vidí celý kontext, nováček vidí oddělené aktivity/odchylky
• Experti improvizují a vytváří si tak příležitost jednat preventivně, nikoliv reaktivně
• Experti mají schopnosti určit budoucnost za použití předchozích zkušeností
• Experti rozeznají i nejmenší odchylky od „baseline“
• Experti znají své limity….a respektují je.

Osobně často takto trénuji například na nádraží, protože sem tam jezdím do práce vlakem. Sleduji lidi, kteří čekají na vlak, jiní zase již spěchají na svůj spoj, který zanedlouho odjíždí, a další trpělivé čekají před displejem, kde jsou vidět aktuální příjezdy a odjezdy vlaků. Buď čekají na ten svůj spoj, případně se chystají někoho vyzvednout. Mezi nimi se pohybují bezdomovci, kteří většinou v nepravidelných intervalech krouží kolem odpadkových košů, ale lidí si více méně nevšímají. Sdružují se na lavičkách, které jsou dále od hlavních prostor, aby zbytečně nevzbuzovali pozornost policie. Celé prostředí doplňují prodejci zlevněných knih, párků v rohlíků, nápojů, atd. Je toho ještě více, ale v zásadě to je můj “baseline“ pro Masarykovo nádraží. Hlavní nádraží v Praze, nebo vlakové nádraží v Roztokách se liší několika důležitými detaily, které však již záměrně nebudu sdělovat, abyste na ně postupně přišli sami. A takto si zjišťuji i „baseline“ například na stanici v metru, ale i v restauraci kam chodím, případně do obchodního centra, kam sem tam zajdu se podívat na nově vydané knihy. Fakticky tak časem budu mít zmapované prostory, kde trávím přes den svůj čas a budu tak vědět, co se děje, pokud najednou získám pocit, že „něco je špatně“.

Čím více takto „zmapovaných míst“ budete mít, tím rychleji dokážete i „mapovat“ místa nová. Už jsme si v předchozích dílech řekli, že člověk je tvor líný, což znamená, že po nějaké čase budete muset pouze určit specifika daného prostředí a nikoliv celé prostředí od A do Z.

Podle FBI je právě tento stav mysli klíčem k přežití nejen ve válečné zóně, ale i v oblastech se zvýšenou kriminalitou. Příliš mnoho obětí trestných činů je přepadeno naprosto nepřipravených. Nevnímají své okolí, případně se v něm cítí až příliš bezpečně. Ti, kteří jsou pak zastiženi nepřipraveni, často reagují instinktivně a to jim moc nepomůže v efektivní obraně, pokud samozřejmě nejsou patřičně trénováni. Opět však zdůrazňuji (já vím, už jsem s tím otravný, ale věřte mi, je to potřeba), je rozdíl mezi vnímáním svého okolí a paranoiou. Proto se doporučuje místo tzv. survival mindset (stav mysli cílený na přežití), který negativně evokuje již nejhorší možný scénář, spíše zvolit hunter mindset (stav mysli lovce), který je více proaktivní a pozitivnější pro lidskou mysl. To je stav, kdy jsme dle Cooperovi stupnice na žluté úrovni. Právě tato vědomá pozornost může odlišit oběť od přeživšího.

Je nutné si uvědomit, že většina útoků se nestává z ničeho nic. Většinou je tam určitá fáze pozorování a vyhodnocování potenciální oběti. Marc „Animal“ Young této fázi říká „interview“, kdy agresor zkoumá, jak moc náročný bude konflikt s budoucí obětí (o této problematice si více řekneme v některém z dalších článků). Následně ji musí sledovat, dokud se nenaskytne vhodné místo k přepadu. A pak musí zkrátit vzdálenost a přepadnout. To vše doprovází množství signálů, které jsme si podrobně popsali v předchozích dílech. Stačí jen jim věnovat svou pozornost.

Časem tak budete řadu věcí dělat podvědomě stejně tak, jako děláte i při řízení auta. Dejte tomu čas, buďte trpěliví, ono to přijde přirozeně. Pozor na přehnanou sebejistotu. To je stejné, či dokonce ještě horší než nedostatečné znalosti. Poznejte svoje limity a respektujte je, že i toto je proces učení.

Vzpomínám si, jak nám před nějakými 20 lety na kurzu sebeobrany vždy zdůrazňovali, abychom „věnovali pozornost svému okolí“, nebo „abychom se neustále dívali kolem sebe“, a „pokud možno nenápadně“. Jednalo se tedy o aplikaci Cooperovy stupnice. Do detailů však již nezacházeli a jaksi předpokládali, že víme, o čem hovoří. Nu…nevěděli jsme. A jak jsme později zjistili, hrozba většinou nebyla přiliš viditelná, až do momentu, kdy se nestala velmi aktuální. To znamená, že agresor stál již přímo před námi a my jsme museli situaci řešit. A na to jsme již znali metody, respektive techniky fyzické sebeobrany, jak jsem psal v úvodním díle tohoto cyklu. Nu a  nyní jsme si konečně přesně vysvětlili, na co se mám dívat a čemu mám přesně věnovat pozornost. Je totiž obrovský rozdíl mezí „díváním“ a „díváním se“, jak teď již víte 🙂

Posledním důležitým krokem je uvědomit si jakým způsobem budu či mohu situaci řešit v rámci svých duševních, fyzických schopností a dovedností, ale i v rámci zákonů dané země. „Nehrajte si na hrdiny, těch jsou plné hřbitovy“, jak říká jedno velmi moudré rčení, na druhou stranu však nezůstávejte pasivní k věcem, kolem vás. Edmund Burke, britský politik a filozof říkal, že „jediná věc stačí k triumfu zla, když dobří lidé nedělají nic“. Teď už víte „jak“, najděte v sobě i vaše vlastní důvody „proč“.

KONEC

Další díly:

Quo Vadis sebeobrano? – část 1. – Úvod
Quo Vadis sebeobrano? – část 2. – Proaktivní vs reaktivní
Quo Vadis sebeobrano? – část 3. – Intuice v sebeobraně?
Quo Vadis sebeobrano? – část 4. – Profilování
Quo Vadis sebeobrano? – část 5. – Lidé jsou líní lháři
Quo Vadis sebeobrano? – část 6. – Kineziologie v sebeobraně
Quo Vadis sebeobrano? – část 7. – Biometrické signály
Quo Vadis sebeobrano? – část 8. – Proxemika
Quo Vadis sebeobrano? – část 9. – Geografie
Quo Vadis sebeobrano? – část 10. – Ikonografie a Atmosféra
Quo Vadis sebeobrano? – část 11. – Praxe

Zdroje: F.A.S.T. Defense metodika pro Senior Instruktory

Left of Bang: How the Marine Corps’ Combat Hunter Program Can Save Your Life; Patrick van Horne; Black Irish Entertainment LLC (17 Jun 2014); ISBN-10: 1936891301

Jak odhalí policisté zločin dříve, než se stane?; časopis Svět na dlani, číslo 12/2014; str. 78-80

Counscious vs uncounscious Information Processing in the Mind-Brain; Gary Bruno Schmid, PhD, www.mind-body.info

The Gift of Fear: Survival signals that protects us from violence, Gavin de Becker, Bloomsbury Publishing PLC; New edition edition (3 July 2000); ISBN-10: 0747538352

The spreading of disorder; Kees Keizer, Siegwart Lindenberg, Linda Steg; Faculty of Behavioral and Social Sciences, University of Groningen, Netherlands.

The sports gen: Inside the science of extraordinary athletic performance – street smart; David Epstein; Current Trade; 2014; ISBN-10: 161723012X

Combat Hunter – Cognitive Performance Group

Jarda Kolcun