ZASTAVTE SE: NEŽ BUDETE ČÍST DÁL, STUDUJTE VÝŠE UVEDENÝ OBRÁZEK PO DOBU 60 SEKUND.
TEPRVÉ PAK SJEĎTE DOLŮ A ZKUSTE, ZDA DOKÁŽETE ODPOVĚDĚT NA NÁSLEDUJÍCÍ OTÁZKY:
- Kolik lidí celkem bylo účastníky této nehody?
- Kolik mužů a kolik žen?
- Jakou barvu měla obě auta?
- Jaké předměty ležely na zemi?
- Jaké zranění zřejmě utrpěl muž na zemi?
- Jakou poznávací značku mělo jedno z aut?
Jak jste si vedli v tomto malém testu? Ne tak dobře, jak byste si přáli? Možná je načase, abyste posílili své pozorovací schopnosti a zvýšili své situační povědomí. Zlepšování pozorovacích schopností má řadu výhod: pomáhá vám žít plněji v přítomnosti, všímat si zajímavých, a nejen oku lahodících jevů, které byste jinak přehlédli, využívat příležitostí, které mizí stejně rychle, jako přicházejí, a udržovat vás i vaše blízké v bezpečí. Dnes vám nabídneme několik her, testů a cvičení, které se budou soustředit především na tuto poslední výhodu: mít takové situační povědomí, které vám pomůže předcházet potenciálně nebezpečným a kritickým situacím a zvládat je. Výhody jejich procvičování se však jistě přenesou i do všech ostatních aspektů vašeho života. Jste připraveni začít posilovat své smysly a rozvíjet své pozorovací schopnosti? Čtěte dále.
Situační uvědomění a vaše smysly
Posilování situačního uvědomění je o ujištění se, že všechny vaše smysly jsou zapnuté a plně naladěné na vaše okolí. Pravděpodobně namítnete, že vaše mysl a tělo to dělají automaticky – copak nevidíte, necítíte a neslyšíte všechno kolem sebe, a to neustále? Ale když se vás někdo zeptá na něco jako: “Jaká je vaše poznávací značka?” a vy tápete, rychle si uvědomíte, že je možné, že jste se na něco podívali stokrát, aniž byste to skutečně viděli.
Ačkoli nám náš mozek dává pocit, že v každém okamžiku vnímáme celý obraz našeho okolí, je to vlastně jen iluze. Ve skutečnosti věnujeme pozornost pouze některým vybraným podnětům, zatímco jiné dokonale ignorujeme. Pokud tedy chcete posílit své situační povědomí, musíte se mu věnovat skutečně záměrně – musíte vědomě přemýšlet o tom, jak ve větší míře využívat a usměrňovat všechny své smysly. Musíte trénovat pozorování.
A prvním krokem k tomu je znovu se seznámit se schopnostmi a nástrahami svých smyslů:
Zrak
Zrak je to, co nás obvykle napadne, když přemýšlíme o pozorování, a je to to, o co se nejvíce opíráme, abychom pochopili smysl našeho světa. Přesto to, co naše oči vnímají, také není tak přesné, jak se nás náš mozek snaží přesvědčit. Očitá svědectví o zločinech jsou notoricky nespolehlivá a slavné studie – jako ta, v níž byli lidé požádáni, aby se soustředili na lidi, kteří si předávají basketbalový míč sem a tam, a přitom přehlédli muže v gorilím obleku, který procházel mezi nimi – nám ukazují, že se můžeme na něco dívat přímo, aniž bychom to skutečně viděli.
Tyto slepé skvrny jsou způsobeny tím, že naše oči nefungují jako kamery, které zaznamenávají scény právě tak, jak se odehrávají; náš mozek spíše přijímá řadu různých záběrů a pak je interpretuje a skládá dohromady, aby vytvořil souvislý obraz. Pokud je náš mozek ponechán v režimu autopilota, ignoruje mnoho věcí v našem okolí a považuje je při vytváření tohoto obrazu za nedůležité.
Přesto je zrak neuvěřitelně důležitou součástí našeho arzenálu situačního povědomí – zejména pokud se trénujeme v hledání věcí, které bychom normálně přehlédli. Naše oči nám řeknou, jestli někdo vypadá podezřele nebo jestli v našem hotelovém pokoji něco není na svém místě (což naznačuje, že tam někdo byl v naší nepřítomnosti); všimnou si zvláštních rysů krajiny a pomohou nám vytvořit mentální mapu, která nás dovede domů z výletu; pořídí záběry východů v budově nebo zločinu, které si můžeme později zapamatovat.
Sluch
Jako tvorové, kteří se řídí zrakem, přijímáme spoustu informací očima (až třetina výpočetního výkonu našeho mozku je určena právě pro zpracování vizuálních vstupů) a většina z nás raději přijde o sluch než o zrak. Sluch je však pro sledování a pochopení toho, co se kolem nás děje, mnohem důležitější, než si uvědomujeme – zejména pokud jde o bezpečnost. Náš sluch je neuvěřitelně přizpůsoben našemu okolí a funguje jako první reakční systém našeho mozku, který nás upozorňuje na věci, jimž máme věnovat pozornost, a zásadním způsobem utváří naše vnímání toho, co se kolem nás děje. Jak vysvětluje neurolog Seth Horowitz: “Slyšíte dvacetkrát až stokrát rychleji, než vidíte, takže vše, co vnímáte ušima, podbarvuje každý další vjem a každou vaši vědomou myšlenku. Zvuk se k vám dostává tak rychle, že modifikuje všechny ostatní vstupy a připravuje pro ně půdu.”
Náš sluch je tak rychlý, protože jeho obvody nejsou v mozku tak rozptýlené jako u zrakového systému, a protože je napojen na nejzákladnější “primární” části mozku. Zvuky nás zasahují přímo do nitra a vyvolávají hlubokou emocionální reakci. Rychlost a ostrost našeho sluchu se vyvinula z jeho výhody pro přežití. V noci, v hustých lesích a pod kalnou vodou se náš zrak značně oslabuje nebo zcela selhává a my nevidíme nic mimo naše zorné pole. Naše uši však stále dokáží zachytit smyslové vjemy ve tmě, za rohem a ve vodě, aby si mohly vytvořit mentální obraz o tom, co se děje.
Hluky nejsou nic jiného než vibrace a my jsme jimi každý den zcela obklopeni. Ale stejně jako v případě zraku mohou vaše uši naslouchat obrovskému množství zvuků ve vašem okolí, aniž by je váš mozek skutečně slyšel; vaše antény jsou stále nahoře, ale ne vždy vysílají signál, abyste jim věnovali pozornost. Takové signály zaregistrujete ve svém vědomí pouze tehdy, když jsou obzvláště výrazné (jako když uslyšíte své jméno na rušném večírku) nebo když naruší obvyklý vzorec/tón/rytmus, který váš mozek očekává (jako když se ozve křik, náraz nebo výbuch nebo když někdo mluví zvláštním/podezřelým způsobem). Můžeme se naladit na více zvuků, než obvykle slyšíme, když “napneme” uši, soustředíme se a snažíme se rozlišit a vytáhnout zvuky, ke kterým jsme obvykle “slepí”.
Čich
Ve srovnání s našimi smysly – zrakem a sluchem, se čichu nedostává příliš pozornosti a respektu. Je to přitom náš nejstarší smysl a máme tendenci si ho představovat spíše u zvířat než u sebe – například u vlka, který ucítí svou kořist téměř na dvě míle daleko. Zatímco psi mají skutečně 10 000-100 000× lepší čich než my, lidský čich není nic, co by stálo za to, no, čichat. Lidé mají schopnost rozpoznat jeden bilion různých pachů. A zatímco naše ostatní smysly musí být zpracovány mnoha synapsemi, než se dostanou do amygdaly a hipokampu a vyvolají odpovídající reakci, čich se spojuje s mozkem přímo, a tak se hluboce napojuje na naše emoce a dlouhodobé vzpomínky. To je důvod, proč vás závan něčeho dávného může okamžitě přenést zpět v čase.
Tyto zakořeněné vzpomínky vyvolané čichem slouží u lidí ke stejnému účelu přežití jako u zvířat – k identifikaci rodiny a partnerů, k nalezení potravy a k upozornění na možné hrozby. Náš čich dokáže podle pachu rozlišit příbuzné a nejenže dokáže rozpoznat nebezpečí díky tomu, že zachytí pachy kouře, smrti, plynu atd., ale dokonce dokáže u svých bližních zachytit strach, stres a odpor. Ačkoli se lidský čich skutečně nevyrovná zvířecímu, studie ukázaly, že dokážeme sledovat pachovou stopu stejně jako psi a že důvod, proč v tom nejsme lepší, spočívá v tom, že jde o dovednost, kterou je třeba rozvíjet praxí. Zdatní zálesáci z dob minulých, kteří byli velmi všímaví ke svému okolí, často uváděli, že dokázali vystopovat zvíře podle pachu. Zatímco zvířata i lidé zpracovávají pach automatickým způsobem – když na vás dýchne vůně čerstvě upečených sušenek, instinktivně vám zakručí v břiše – lidský čich je v jednom ohledu lepší než zvířecí: máme schopnost vědomě analyzovat pachy a interpretovat, co mohou znamenat. Čich vám tak může pomoci identifikovat přítele či nepřítele, orientovat se v prostoru – pokud se nacházíme v blízkosti továrny, skládky, borového háje nebo ohniště domovské základny, náš nos nám to dá vědět – a dokonce i sledovat zvěř.
Hmat a chuť
Hmat a chuť jsou dva smysly, které neuvěřitelně obohacují ty, kdo se snaží žít uvědoměleji a plně se ponořit do svých zážitků. Pro účely situačního uvědomování si rizik a nebezpečí je však nebudete tolik využívat. Hmat se však může hodit, když se snažíte orientovat ve tmě a musíte se nechat vést vjemy svých nohou a rukou.
Trénink pozorování: 10 testů, cvičení a her, které si můžete zahrát, abyste posílili své situační povědomí
“Jako skaut by sis měl dát záležet na tom, abys viděl a pozoroval více než průměrný člověk.” Skautská příručka, 1948
Pokud jsou naše smysly skutečně tak úžasné, jak jsme právě popsali, pak skutečně stojí za to je pravidelně procvičovat (a konečně tak vypnout jejich autopilota). Teprve pak zjistíte, jaký je svět, jenž vás obklopuje. Zvládnutí situačního uvědomění zahrnuje naučit se pozorovat, interpretovat a pamatovat si. Následující cvičení, testy a hry jsou určeny k posílení těchto dovedností a zároveň k aktivaci skrytých schopností vašich smyslů. Některé z her a cvičení lze praktikovat samostatně, zatímco jiné by se nejlépe osvědčily ve skupinách, například v oddíle, na setkání přátel nebo ve skautském oddíle (několik nápadů pochází z terénní knihy skautů z roku 1948). Hry se skvěle hodí i pro rodinné hraní – zabaví vaše děti, aniž byste museli sahat po chytrém telefonu!
1. “Kimova hra”
Ve slavném románu Rudyarda Kiplinga Kim prochází irský mladík Kimball O’Hara výcvikem na špiona britské tajné služby. V rámci tohoto výcviku je jeho mentorem Lurgan Sahib, zdánlivý majitel klenotnictví v britské Indii, který ve skutečnosti provádí špionážní činnost proti Rusům.
Lurgan pozve svého sluhu i Kima, aby si zahráli “hru na šperky”. Majitel obchodu položí na tác 15 šperků, nechá oba mladíky, aby si je chvíli prohlíželi, a pak kameny zakryje novinami. Sluha, který si hru již mnohokrát vyzkoušel, dokáže snadno pojmenovat a přesně popsat všechny šperky pod papírem, a dokonce dokáže přesně odhadnout hmotnost každého kamene. Kim však má potíže s pamětí a nedokáže přepsat úplný seznam toho, co se pod papírem skrývá.
Kim protestuje, že sluha se ve špercích vyzná lépe než on, a žádá o odvetu. Tentokrát je tác obložen drobnostmi z obchodu a kuchyně. Sluhova paměť však opět snadno poráží Kimovu, a dokonce vyhrává i zápas, v němž si předměty osahá jen se zavázanýma očima, než je zakryje.
Kim, pokořený i zaujatý, si přeje vědět, jak se chlapec stal takovým mistrem hry. Lurgan odpovídá: “Tím, že to dělám mnohokrát, dokud to nedělám dokonale – protože to stojí za to.”
Během následujících deseti dnů Kim a sluha společně cvičí znovu a znovu, přičemž používají nejrůznější předměty – šperky, dýky, fotografie a další. Brzy se Kimovy pozorovací schopnosti vyrovnají schopnostem jeho učitele.
Dnes je tato hra známá jako “Kimova hra” a hrají ji skauti i vojenští odstřelovači, aby si zvýšili schopnost všímat si a zapamatovat si detaily. Je to hra, kterou lze snadno provést: nechte někoho, aby na stůl položil několik různých předmětů (24 je dobrý počet), minutu je studoval a pak je zakryl látkou. Nyní si zapište tolik předmětů, kolik si jich zapamatujete. Měli byste si jich vybavit alespoň 16 nebo více. Zde je příležitost zahrát si Kimovu hru právě teď: dívejte se 60 vteřin na ilustraci níže, pak ji projděte a zkuste, kolik předmětů si dokážete zapamatovat!
Jak jste si vedli? Raději pokračujte v tréninku!
2. Rozšiřte a zkvalitněte své zorné pole
Většina z nás, i když si to neuvědomujeme, chodí s tunelovým viděním. Soustředíme se na několik věcí přímo kolem nás nebo před námi a vše ostatní nám vypadává ze zorného pole. Proto si při chůzi připomínejte, že tentokrát musíte vnímat více než obvykle. Záměrně si všímejte detailů ve svém okolí, které byste běžně přehlédli. Všímejte si zvláštností v krajině, toho, co mají lidé na sobě, bočních cest, uliček, značek a modelů aut, nápisů, graffiti na zdi – čehokoli.
Chcete-li si procvičit rozšiřování zorného pole při chůzi, postupujte podle těchto rad ze skautské terénní příručky: “Nechte oči pomalu bloudit v půlkruhu zprava doleva po úzkém pruhu země přímo před vámi. Pak jimi přejížděj zleva doprava po vzdálenějším okolí. Když budete takto pokračovat, můžete důkladně pokrýt celé pole.”
3. Co je to za zvuk?
Rozložte v rohu místnosti deku. Pak se střídejte ve stání za ní a vydávání zvuků náhodnými předměty, které se zbytek skupiny musí pokusit identifikovat. Čím obskurnější a náročnější zvuky lidé vymyslí, tím lépe – napodobte škrtnutí sirkou, loupání jablka, broušení nože, česání vlasů atd.
4. Test očitých svědků
Pozvěte na skupinové setkání někoho, koho vaši kamarádi neznají. Ať přijde na pár minut a pak odejde. Poté nechte každého napsat fyzický popis neznámého člověka a zjistěte, nakolik je přesný.
5. Navigace podle hmatu
Dokážete se rychle obléknout v černočerné místnosti? Dokážete projít temným lesem bez baterky? Dokážete chodit po domě se zavázanýma očima? Procvičte si manévrování a navigaci bez použití očí.
6. Čí nos to ví?
Nechte jednoho člena rodiny/skupiny naplnit papírové kelímky různými voňavými materiály – pomerančovou kůrou, cibulí, kávou, kořením (skořicí, pepřem, česnekem atd.), trávou atd. Poté předejte kelímky účastníkům se zavázanýma očima, kteří si přičichnou a kelímek předají dál. Jakmile organizátor kelímek znovu získá, účastníci si zapíší, co cítili.
7. Cítit to
Podobně jako ve hře č. 6, ale do krabice, která se pak předává dál, vložte různé drobnosti. Účastníci si musí předmět osahat a identifikovat ho pouze na základě hmatu.
8. Pozorovací hon na průzkumníky
Tento úkol se s dětmi skvěle hodí a může proměnit dlouhou procházku lesem nebo městem, při které by mohly mít tendenci si stěžovat, v zábavnou hru a šanci posílit jejich pozorovací schopnosti! Než se vydáte na cestu, vymyslete seznam věcí, které musí děti najít; například na procházce přírodou můžete napsat věci jako keř s bobulemi, ptačí hnízdo, mech, borovou šišku atd. Během procházky budou děti hledat předměty uvedené na seznamu a pokaždé, když je jako první zahlédnou, mohou si ze seznamu odškrtnout další položku. Zjistěte, kdo najde nejvíce věcí. Nemusí to být ani soutěž; předměty můžete hledat všichni společně jako rodina a jednoduše vést jeden kontrolní seznam.
9. Výstupní rozhovor
Až půjdete s rodinou do restaurace nebo jiného podniku, poznamenejte si několik věcí o prostředí: počet pracovníků za pultem, oblečení a pohlaví osoby sedící vedle vás, kolik je tam vchodů/východů atd. Až budete odcházet a nasednete do auta, abyste se vydali domů, položte dětem otázky typu: “Kolik pracovníků bylo za pultem?“. “Byla osoba, která seděla vedle nás, muž nebo žena?“. “Jakou barvu měla jeho/její košile?” “Kolik bylo východů?”
10. Cílevědomé pozorování lidí
V románu sira Arthura Conana Doyla Studie v šarlatové se doktor Watson poprvé přesvědčí o bystrých pozorovacích a dedukčních schopnostech svého budoucího společníka. Když si dvojice všimne muže, který jde po ulici, prohlíží si adresy a nese velkou obálku, Holmes okamžitě identifikuje cizince jako seržanta námořní pěchoty ve výslužbě. Poté, co nositel zprávy tuto totožnost potvrdí, je Watson Holmesovými pozorovacími schopnostmi zcela zaskočen. “Jak jste to proboha vydedukoval?” ptá se. Detektiv poté nabídne toto vysvětlení: “Bylo jednodušší to vědět než vysvětlovat, proč to vím. Kdybyste byl požádán, abyste dokázal, že dvě a dvě jsou čtyři, možná byste narazil na jisté potíže, a přesto jste si tím zcela jistý. I přes ulici jsem viděl velkou modrou kotvu vytetovanou na hřbetě ruky toho chlápka. To zavánělo mořem. Měl však vojenský kočár a předpisové boční fousy. Tady máme mariňáka. Byl to muž s jistou dávkou sebevědomí a jistým velitelským nadhledem. Určitě jste si všimli, jak držel hlavu a máchal holí. Na pohled také vyrovnaný, úctyhodný muž středního věku – to všechno byly skutečnosti, které mě vedly k domněnce, že byl seržantem.”
“Úžasné!” Doktor Watson vykřikne.
“Běžná věc,” odpoví Holmes.
Pokud byste chtěli mít podobné dedukční schopnosti jako obyvatel domu na Baker Street 221 B, cvičte se odteď v pozorování lidí s mnohem větším a vědomým rozmyslem. Všímejte si oblečení, tetování a doplňků kolemjdoucích a pozorujte jejich způsoby a to, jak se chovají. Pak se pokuste odhadnout jejich původ a povolání. Při dostatečném procvičování tohoto a dalších výše uvedených cvičení a her se vaše smysly zintenzivní, zvýší se vaše pozorovací schopnosti a posílí se vaše situační povědomí. Brzy budete moci spolu s Holmesem říci: “Vycvičil jsem se v tom, abych si všímal toho, co vidím.”
Zdroj: 10 Tests, Exercises, and Games to Heighten Your Senses and Situational Awareness
přeložil Jarda Kolcun
