Kurz přežití pro děti – Level 2

Přečteno: 67

Tak to máme za sebou…a ani to moc nebolelo…no možná trochu 😉 Ale začněme hezky od začátku…

Po více jak roce nucené COVID přestávky se nám podařilo zorganizovat navazující Kurz technik přežití pro naše studenty z roztockého klubu Jujutsu.

Příprava zabrala více jak dva měsíce, kdy jsme konečně sehnali vhodné místo. Na rozdíl od předchozího kurzu, který se zabýval naplněním priorit prostřednictvím komerčně dostupných udělátek, na druhém levelu jsme již probírali co nejvíce využití přírodních materiálů a pomůcek. Náročnost byla mnohem větší, tedy hlavně ta fyzická náročnost, ale s tím se samozřejmě pojí i náročnost psychická, jak se účastníci měli možnost přesvědčit na vlastní kůži. 😉

Druhý je náročnější

Základním předpokladem účasti na tomto druhém levelu bylo absolvování předchozího levelu a nastudování teorie, kterou jsme pro ně připravili formou elearningu na eAkademii. Z prvního kurzu jsme totiž zjistili, že jsme strávili až příliš mnoho času vysvětlováním nejen CO, ale i PROČ mají dělat, avšak o to podstatně méně času už JAK to mají udělat. Tedy jinými slovy, jak aplikovat teorii do praxe. Proto jsme se rozhodli, že je příště (nyní) necháme nastudovat teorii v rámci eAkademie předem a teprve až splní test z teorie, pak bude jejich přihláška platná.

Moc mě potěšilo, že jeli prakticky všichni. A ti, co nejeli, tak to bylo z důvodu nemoci, nikoliv proto, že by je to již nebavilo. No a jak to probíhalo? Samozřejmě vám nemohu prozradit celý průběh do detailů, protože tento článek budou možná číst i ti, kteří se zúčastní budoucích kurzů. My chceme, aby i je čekaly leckterá překvapení, přesně jako tu skutečně skvělou partu účastníků, která se sešla teď o víkendu (25.-26.9.2021).

Chcete také?

Mimochodem, pokud se vám tento typ akcí líbí a chtěli byste je také pořádat, doporučuji si k sobě sehnat dalších 5-6 podobných šílenců a vhodného instruktora, nejlépe z armády. Ten vám vysvětlí nejen CO, JAK a PROČ dělat, abyste přežili, ale hlavně jak celý kurz zabezpečit, tak že účastník bude mít pocit, že je sám bez pomoci. Ale vy přitom budeme mít perfektní přehled, kde se nachází včetně kompletně zpracované analýzy rizik. To je asi to nejcennější, co vám takový armádní instruktor předá, protože naučit se například rozdělávat oheň 150 způsoby je možné klidně i z youtube…A pokud chcete kontakt na takového instruktora, pak doporučujeme nadrotmistra Milana Ježka (email: milan.jezek@seznam.cz), zástupce velitele průzkumné čety 42.mechanizovaného praporu (toho času již ve výslužbě). Ale teď již zpět k našemu kurzu.

Příprava

Na přísně utajované místo konání část instruktorů dorazila, již den předem. Připravili jsme si vzorové přístřešky, signální pyramidu i improvizovaný filtr na vodu tak, abychom jen účastníkům ukázali, jak to vypadá, upozornili je na klíčové věci při stavění (kde ano a kde ne, jak apod.) a pak jim již dali prostor, aby si sami stavěli a budovali.

Jakmile jsme toto měli udělané, prošli jsme si i prostor, kde budou účastníci rozdělávat ohně i stavět své přístřešky, ve kterých následně stráví krásný a nezapomenutelný víkend 😉

…A šli jsme spát, protože jak jsme správně předpokládali, další noc si asi moc nepospíme.

Začíná utrpení 😉

Druhý den ráno již přijeli se zbytkem týmu natěšení účastníci. Přivítali jsme je a nařídili jsme jim hned v úvodu vysypat batohy i své kapsy, abychom se ubezpečili, že nemají nějaký potravinový kontraband. K našemu velkému potěšení (i mírnému zklamání 😉 se však našlo jen pár zapomenutých žvýkaček a bonbonů. Bohužel na nás tedy nečekal žádný řízeček, na který jsme se všichni těšili 🙂

No a pak už začal samotný program, který sledoval jednotlivé priority přežití. Nejdříve jsme si s účastníky krátce zopakovali obsah minulého kurzu a vysvětlili jim, jak na něj navazuje tento level. Následně jsme si otestovali, jestli skutečně prošli požadovanou teorií a co si z ní pamatují. Účastníci tak viděli, že se nejedná o sadu různých náhodných dovedností, které je dobré umět, ale je v tom systém, priority, struktura, a přesně to tu budeme dále rozvíjet.

Priority

Při stavění přístřešků jsme zjistili, že je zde velký prostor ke zlepšení…naštěstí pak ještě měli další příležitosti, kdy si mohli přístřešek (opakovaně) postavit.

Po přístřešku si účastníci nejprve vyzkoušeli rozdělat oheň s pomocí křesadla a vaty, tamponu apod. a poté jsme přešli na přírodní materiály (bříza, ptačí hnízdo, suchá tráva…). I tady se ukázalo, že delší procvičování rozhodně neuškodí.

Noční pochod

No a pak přišla na řadu navigace a orientace v mapě, protože účastníky čekal dlouhý noční přesun. Vysvětlili jsme jim, kde je přibližně vysadíme, na co si dát pozor, kudy určitě nechodit tak, abychom snížili riziko případných zranění.

Slunko pomalu zapadalo a nastal čas na (náhodné) rozdělení účastníků do dvojic a jejich postupný rozvoz. S přibývající tmou začali být někteří lehce nervózní, protože ne nadarmo se noční orientaci říká, že jde o královskou disciplínu a jak nám říkali i na našich kurzech, i mistři v orientaci v noci nezřídka zabloudí, takže mohou prakticky s jistotou počítat s tím, že zabloudí. Naštěstí existují opatření, která když dodrží, pak riziko (delšího) bloudění bude menší.

Účastníci také dostali jasné instrukce, kdy nám mají volat a kdy naopak ne-e. Například důvod „únava“ nebyl důvodem k zavolání transportu, ale pouze proto, aby se zastavili, odpočinuli, převlékli se do suchého, ošetřili nohy, apod…a pak pokračovali dál. Zkrátka jsme je chtěli lehce vykopnout z jejich komfortních zón, avšak, a to je klíčové, stále v kontrolovaném prostředí.

Hrdost na sebe sama

A podle jejich reakcí se to podařilo. Vidět ty hrdé obličeje a rozzářené oči, když tuto výzvu zvládli…to byl přesně ten důvod, proč tyto kurzy pořádáme. Jsem si 100% jistý, že jejich úroveň hrdosti na sebe sama se dramaticky zvýšila…nemluvě o tom, že si tento zážitek budou pamatovat po zbytek života.

Účastníci, kteří se již dostali na základnu, byli zkontrolováni naší skvělou zdravotnicí, kterou znají například z letního tábora. Jakmile usoudila, že se účastník nenachází ve stavu života ohrožujícím, byl poslán do svého zbudovaného přístřešku, kde si vzal bivak, karimatku a…během 10 minut usnul zaslouženým spánkem nejtvrdším.

Druhý den jsme ráno udělali krátkou rekapitulaci a prošli jsme si skutečné cíle nočního přesunu. Teprve tehdy jsme účastníkům vysvětlili, o co nám ve skutečnosti šlo. A teprve tehdy patrně i ti, kteří si zavolali odvoz na základnu, protože si například vyvrknuli kotník, přestali o sobě pochybovat…a více již neprozradím 😉

„Švédský stůl“ jinak

A jelikož byli účastníci již notně vyhládlí, připravili jsme pro ně za odměnu velmi speciální „švédský stůl“. Nebudu prozrazovat více, snad jen to, že po prvním překvapení nás pak překvapili oni, kdy si pochutnávali na…nu…na tom i onom 😉 No a poté, co do sebe dostali dostatek proteinů, jsme jim nabídli ještě vynikající buřt guláš (pokud by měli ještě hlad), který jsme celé dopoledne pro ně tajně připravovali.

Opakování matka moudrosti

Po najezení jsme se opět vrhli na ty dovednosti, které byly v kurzu nejslabší – stavění přístřešků a rozdělávání ohně. Po několika opakováních již bylo vidět zlepšení, ale mezi námi děvčaty…k dokonalosti to stále ještě má daleko. Nevadí, budou i další kurzy a příležitosti…. 🙂

Úklid a odjezd

Jelikož se již blížila doba odjezdu, vše jsme po sobě uklidili tak, aby nebylo poznat, že jsme tam vůbec byli. Chceme se tam vracet, pokud možno pravidelně, proto jsem i osobně obešel nejbližší sousedy, představil se jim a omluvil se, pokud jsme v noci například svítili dlouho do noci, anebo je jinak rušili ve víkendovém rozjímání. Potěšilo mě, že starousedlíci, když slyšeli, co a pro koho to děláme, nám fandili a někteří chtěli, abychom ihned vzali do kurzu i jejich děti 🙂

Závěr

Zkrátka tenhle kurz se opět skvěle vydařil. A to díky lidem, kteří jsou opravdoví srdcaři a chtějí, aby na tomto světě zanechali stopu v paměti (nejen) svých potomků. Aby kluci se jednou stali skutečnými chlapy a holky skvělými ženskými, které si dokážou poradit s jakoukoliv situací, jež je v životě potká.

Velkou úlohu sehrálo také to, že se opět sešla skvělá parta jak na straně insturktorů, tak i účastníků. To je pak čirá radost pořádat podobné kurzy.

A jak tam opakovaně zaznělo od (náctiletých) účastníků: „Tohle byl BCE – Best Course Ever“ 🙂

Nás teď čeká zotavení, úklid pomůcek a samozřejmě i naplánování dalších kurzů. Asi se už opakuji, ale přesně tohle je důvod, proč podobné kurzy děláme. Jde o skutečnou hodnotu, skutečnou stopu v životě těch dětí, kteří snad jednou budou podobní magoři a budou organizovat podobné akce i pro další děti, až my tu nebudeme. Ale my tu právě díky nim budeme pořád…

 

Život je fajn, přátelé. Fakt že jo 🙂

 

P.S. Jo a fotky z kurzu naleznete zde 🙂

 

Jarda Kolcun

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *