Kurz přežití – základní kurz (01.-03.04.2022)

Přečteno: 119

Tohle byl zcela jistě zatím ten nejtvrdší kurz, který jsme zorganizovali. A přitom to nebylo ani naším původním záměrem, protože účastníci se měli teprve naučit základním technikám přežití. Jenže znáte to, člověk míní a…v tomto případě počasí mění…. A tak zatímco přes den byla teplota kolem 0 °C, tak v noci klesala až na -5 °C a vše nám ještě „zpříjemňoval“ sníh který se někdy změnil ve sníh s deštěm…. Tohle zcela jistě nebyly podmínky pro úvodní kurz, takže jsme v jedné chvíli vážně zvažovali i variantu, že kurz zrušíme.

Ale pak jsme si řekli, že máme připravený slušný plán B, kdyby se podmínky ukázaly jako nepřekonatelné, a proto jsme do toho nakonec šli. Rodičům jsme totiž několik dnů před odjezdem rozeslali emailem doporučení, aby posílili množství a kvalitu teplého oblečení.

Když jsme přijeli na místo, přivítal nás mírný sněhový poprašek na poli i v lese. Poprašek se později změnil v souvislou 5 cm vrstvu mokrého sněhu. A pokud rádi chodíte do přírody, víte, že pokud v takovém počasí trávíte na jednom místě delší dobu, pak se zpočátku zmrzlá půda mění v rozmrzlé bahno…které dokáže z člověka vysát nadšení docela rychle….
Ihned při příjezdu jsme dětem rozdali malé outdoor lékárničky a termofolie, které jim následně posloužily jako přístřešky. Přesunuli jsme se na místo přespání, a protože za necelou hodinu a půl již měla být tma, ukázali jsme jim, jak se připraví termofolie pomoci duckt tapu tak, aby ji mohli použít na stavbu přístřešku podobně jako například tarp (celtu). Vysvětlili jsme jim také pravidla stavění přístřešku (kde stavět a kde nestavět a proč, na co si při stavbě dát pozor apod.) a pak jsme již nechali na nich, aby si svůj první přístřešek postavili sami. Samozřejmě jsme jim při tom také pomáhali a na vzorovém modelu jim ukázali, jak by měl nakonec jejich přístřešek vypadat. Nakonec to zvládli všichni, takže s nadcházející nocí vyndali karimatky a spacáky a chystali se k první noci v přírodě. Jelikož někteří neměli úplně ideální modely, rozpůjčovali jsme jim naše náhradní tak, abychom měli jistotu, že mají nejvyšší možné pohodlí. Připravili jsme je psychicky na to, že tohle nebude úplně skvělá noc, a pokud jim bude již opravdu velká zima, mají nás probudit (část instruktorů spala s nimi a část byla připravená na Základně, kdyby cokoliv) a my jim pomůžeme. Oba jsme spali lehce, jako vyjukané surikaty, protože jsme měli o naše svěřence starost. Tohle skutečně nebyly podmínky pro začátečníky, ale po zaimprovizování jsme vybudovali nejlepší možné podmínky k přespání, což nás trochu uklidňovalo.
Ráno bylo…dosti náročné. Vylézt z teplého spacáku do toho mrazu, zatímco na vás padal déšť se sněhem, chtělo hodně silnou vůli….  Na účastnících, stejně tak jako na nás, bylo vidět, že jsme se moc nevyspali a morálka také nebyla úplně vysoká. Jakmile se však rozdělal oheň, morálka začala postupně stoupat. A když dorazil (ve várnici) horký čaj a k obědu si později uvařili na ohni vynikající zeleninový bujón, začali věřit, že to zvládnou.
Po ranní hygieně a horkém čaji následovala krátká přednáška o psychologii přežití, abychom si vysvětlili, proč se vlastně máme snažit přežít, a že vzdát to je jednak strašně jednoduché, ale zároveň by to nikdy neměli udělat. Život je příliš krásný na to, aby to člověk ve slabé chvilce vzdal. Také jsme jim vysvětlili, že v každé skupině budou 4 typy osobnosti, se kterými si musí poradit a využít jejich silné a slabé stránky, pokud by se někdy dostali do krizové situace a potřebovali přežít. To bylo zvláště pro některé zajímavé, protože si uvědomili, že možná právě oni mohli být ti, kteří nepříliš pomáhali přežít. Přísahal bych, že u některých jsem zaznamenal onen známý „AHA efekt“.
A samozřejmě jsme jim vysvětlili jednotlivé priority přežití a proč jsou sestavené tak, jak jsou sestavené. Zkrátka, aby věděli, čemu musí věnovat největší pozornost a čemu se věnovat až naposledy, tedy poté, co předchozí priority jsou splněné.
Pak nastoupil další instruktor, který jim rozdal kvalitní křesadla a ukázal, jak pomocí nich rozdělat oheň. Vysvětlili jsme si různé typy topiva (troud, podpal a otop) a kdy které má přijít na řadu, ale teorie byla krátká, protože si ji účastníci měli projít v rámci přípravy na kurz. Týden před příjezdem od nás totiž dostali link na teorii v naší eAkademii a tam se dozvěděli vše potřebné tak, abychom se na kurzu mohli věnovat již nácviku praktických dovedností. Tento model se nám skvěle osvědčil, protože jsme díky tomu měli mnohem více času i příležitostí vše dostatečně procvičit tak, aby z kurzu odjížděli s tím, že ví a skutečně umí.
A když již uměli rozdělat oheň, byl čas na jejich první teplé jídlo dne – zeleninový bujón, který si mohli dochutit například klobásou, což někteří učinili a musím říct, že to vonělo úžasně.
Po obědě přišla na řadu další priorita a účastníci se seznámili s prací s mapou tak, aby perfektně věděli, jak jednat určit světovou stranu i co znamenají všechny ty podivné značky v mapách. To bylo velmi důležité, protože pak jsme je náhodně rozdělili do dvojic a odvezli cca 6 km (pouze 6 kilometrů, protože ačkoliv morálka již byla mnohem lepší, venku začalo sněžit, a tak orientace dle významných bodů byla ztížená…a stresovat je ještě takto nám přišlo jako příliš intenzivní…na základní kurz).
Ještě, než jsme je vysadili a odjeli, dokázali se zorientovat v mapě, určit svou polohu, a určili i správně směr, kterým se měli vydat. I přesto, že trasa měla zabrat asi 2 hodiny, si ji někteří (nedobrovolně) protáhli na slušné 4 hodiny. Nicméně zvládli to nakonec úplně všichni, a to je hlavní.
Dorazili k večeru na Základnu a dali jsme jim opět vybrat. Díky počasí a tomu, co již zvládli si mohli jít lehnout do chalupy (naše Základna), anebo mohli zkusit přespat další noc venku. Teplota měla být + – stejná, ale díky tomu, že byli hodně utahaní, spánek bude tentokrát lepší. Překvapilo nás, že ¾ účastníků bez váhaní řekla, že pokračují dále a přespí venku. V chalupě zůstali jen ti, kteří měli absolutně nevhodné/zcela mokré oblečení, anebo již věděli, že jsou na pokraji svých sil. Ale i ty jsme pochválili, protože dokázali včas rozeznat, že jsou vysílení a potřebují načerpat síly. Ve skutečné krizové situaci by tak rozdělali pořádný oheň, usušili si ponožky a boty, pořádně se najedli, prospali se blízko ohně a teprve pak vyrazili dále. Takže jsme oběma skupinám řekli, že jsou skvělí, protože začínají chápat, že přežití není triatlonový závod, ale bezpečnost je vždy na prvním místě.
Nedělní ráno bylo o mnohem lepší. Účastníci potvrdili, že tentokrát se jim spalo mnohem lépe a bylo to vidět i na jejich morálce. Proto jsme přešli na další část programu – nouzová signalizace, kdy jsme jim vysvětlili, o čem to je, jak ji co nejlépe vyrobit a samozřejmě i jak se zorganizovat ve skupině tak, aby v případě, že například nad nimi přeletí záchranářské letadlo, dokázali co nejlépe signalizovat svou polohu a žádost o pomoc.
Poté přišla na řadu voda – kde ji najít, jak ji připravit k pití i jak ji skladovat. Vyzkoušeli si vyrobit z PET lahve filtr na vodu i ohřát vodu ze sněhu, kterého kolem nás bylo dost. No a úplně poslední téma bylo jídlo, kde jsme pro ně připravili malé překvapení. Nebudu to zde prozrazovat, ale z fotek to zcela jistě poznáte 😊 Opět nás potěšilo, kolik účastníků to nejen zkusilo, ale pak s velkým údivem řeklo, že to vlastně není tak špatné.
No a blížil se konec kurzu. Morálka již byla slušně vysoká, takže přišel čas na závěrečnou bojovku. Opět jsme je rozdělili do několika náhodných skupin a řekli jsme jim, že mají to obrovské štěstí, protože přežili pád letadla v rumunských horách, takže když vydrží 2-3 dny, záchranáři se k nim určitě dostanou. Měli postupovat podle priorit přežití a připravit se na nouzový pobyt v lese na 2-3 dny. My jsme hodnotili jejich organizovanost, spolupráci, komunikaci, rozdělení úkolů atd. a na konci si to s nimi podrobně prošli, aby věděli, co příště udělat lépe.
Věřím, že se s nimi příště uvidíme na dalším levelu, protože na sebe mohou být právem hrdí. Zvládli se o sebe postarat a přežít v přírodě v takovém počasí, že by to pravděpodobně nezvládli ani někteří dospělí. Zkrátka jsou to borci a borkyně a my jsme na ně obrovský pyšní.
Závěrem bych rád poděkoval mým kamarádům Zdendovi, Luďkovi a Markétě a své manželce Katce, kteří celou akci realizovali se mnou. Jste úžasní srdcaři a já jsem vám moc vděčný, že jste do toho šli, a že vás mohu zvát kamarády…a manželkou 😊
Tak a teď musím rozmrznout, roztřídit, usušit a uklidit všechny ty spacáky, karimatky a bivaky, co jsme je rozpůjčovali a pomalu se připravit na další level, který proběhne až v květnu. To snad již nebude takové počasí. Určitě tenhle kurz jednou bude hezký příběh u táborového ohně, ale zatím mám stále ještě pocit, že mi mrzne sedinka 😊

No a pokud se chcete podívat na fotky z kurzu, pak zde.

Jarda Kolcun

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *