Přečteno: 301

Pro zvyšování své odolnosti můžete využít i své smartphony. Až si budete příště nastavovat budík, či upozornění, změňte si název buzení tak, aby v okamžiku spuštění se rozsvítilo nějaké motto, nebo mantra, která vás vnitřně nastartuje. Například někteří vojáci mají jako název budíčku napsáno „Vstávej a začni trénovat. Tvůj nepřítel již začal.“ Já vím, je to hodně jednoduché, ale vezměte si z toho ten princip. Ti z vás, kteří pravidelně cvičí, se mnou asi budou souhlasit, když řeknu, že ne vždy se vám úplně bude chtít cvičit. A tohle je jeden ze způsobů, jak překlenout tu slabou chvilku. Napište si tam klidně důvody, ať je máte na očích, kdykoliv se budík/upozornění spustí. Zkrátka využijte cokoliv ve svém okolí, aby vám to pomohlo…třeba pravidelně trénovat.

1 % závazek

Tenhle „mentální hack“ vychází z následujícího předpokladu – 1 den má 24 hodin. 100 % děleno 24 hodinám je 4.16, což je zaokrouhleno 4 %. Jedna hodina tedy odpovídá zhruba 4 % vašeho celkového času, který máte k dispozici. Toto mějte na paměti, když půjdete například na hodinu cvičit…hodina…60 minut se může zdát jako dlouhý náročný úkol, ale když si uvědomíte, že ve skutečnosti hovoříme jen o 4 procentech vašeho (dostupného) času…pak to zase tak hrozné není, že? Naopak vám to také pomůže si ujasnit, jestli další 4-6 procent chcete věnovat sledování nějakého filmu, anebo ten čas raději věnujete čtení populárně vědecké knihy, které vám pomůže pochopit něco dalšího o člověku a světu, který vás obklopuje. Anebo…a je to odvážná myšlenka, to uznávám…byste mohli věnovat pouhé 4 procenta svého času každý den učení se cizímu jazyku, co vy na to? 😉

„Radím vám, nikdy nedělejte zítra to, co můžete udělat dnes…“ Charles Dickens

Lidské bytosti to mají ve své nátuře – odkládat věci na zítřek. Pokud je to důležité, pak se to jednou udělat musí a pokud to důležité není, pak to zítra nebude již potřeba udělat a tím pádem jsme ušetřili čas již dnes. Jenže…to je takové to „drbání se přes hlavu“. Vše nejdříve stojí a padá s tím určit si, co je skutečně důležité a co ne. A jakmile v tomto máte jasno, pak není čas něco odkládat. Podle některých psychologů je prokrastinace známka blížící se deprese, vyčerpání, ztráty soustředění (na dlouhodobý cíl), nízkého sebevědomí nebo jen zkrátka toho, že vnitřně člověk není šťastný.

Existuje mnoho technik, jak přestat prokrastinovat, jako například stanovení si reálných cílů, krátkodobých cílů, denní roztřídění úkolů a jejich prioritizace apod. Ty jsou docela známé metody, takže si tu raději ukážeme jednu, která se jmenuje „2minutové pravidlo“.

Jak už to tak bývá, ani toto není žádná „raketová věda“. V zásadě jde jen o to, soustředit se na nejbližší dvě minuty. To je tak krátká doba a vypadá to jako tak jednoduché, že je skutečně těžké najít smysluplnou výmluvu (a ne, nesnažte se teď zbytečně plýtvat svým časem nějakou výmluvu vymyslet, tohle není soutěž 😉 Je až neuvěřitelné, kolik úkolů ve skutečnosti nezaberou více jak dvě minuty času. A když je začnete plnit jeden za druhým, pak máte na konci dne skutečně úctyhodný seznam věcí, které jste ten den dokončili. Tahle metoda má jen dva kroky:

Soustřeďte se nejdříve na úkoly, které jste schopni DOKONČIT za méně než 2 minuty. Například vynést koš, roztřídit prádlo, nakrmit psa, ustlat postel, dát nádobí do myčky apod.
Poté se vrhněte na úkoly, které jste schopni ZAČÍT za méně než dvě minuty. Například napsat úvod domácího úkolu či článku apod. Cílem je začít.

A to samé je v prakticky v jakékoliv oblasti, do jaké se vám příliš nechce. Nejčastěji jde o cvičení, respektive vůli začít cvičit. Začněte tím, že si připravíte věci na cvičení, poté se oblékněte. Pak si najděte místo ke cvičení. Buď na zahradě nebo v bytě. Pokud nebydlíte v japonském typu bytu (tedy velmi malém), pak místo vždy najdete. A už máme tři úkoly za sebou, to je paráda, co? 😊 Pak ZAČNĚTE cvičit. Dejte si jeden cvik v 1-2 sériích, což se dá zvládnout do 2 minut. A pak se uvidí. Když už jste oblečení, jste na místě, kde se dá cvičit a máte za sebou první cvik, co zkusit druhý cvik? A pak se uvidí? Přestat můžete kdykoliv, takže zkuste cvičit další dvě minuty. A…najednou máte odcvičeno, skvělý pocit, ale vyhráno ještě nemáte. Zítra vás pravděpodobně bude vše bolet, protože jste neodhadli svou kondici. Počkejte den dva a pak znovu začínáme. Připravte si věci na cvičení a oblékněte se…

Je to zkrátka o procesu pokračování. Nezastavit se, protože pak začnete hledat výmluvy a co si budeme namlouvat – čím častěji je budete hledat, tím lepší v tom budete. Tak místo toho zkuste spíše pravidlo dvou minut. Uvidíte rozdíl….

Slib je slib

Také vám rodiče v dětství říkali, že když něco slíbíte, pak to zkrátka musíte dodržet? Dílem proto, abyste si uvědomili, jak závazné a vážné rozhodnutí je dát někomu slib (a proto s nimi neplýtvali) a dílem proto, aby se na vás mohli v budoucnu spolehnout, pokud jim něco slíbíte. Tohle jsem učil i své dcery a zpočátku zkoušeli uhýbat jako právník stylem „ale já jsem neřekla, že slibuji, jen, že to udělám“, nakonec však doufám pochopily, že podobná argumentace jich není hodna.

Abychom (si) byli schopni dát slib, který pak dodržíme, musíme si nejdříve udělat malou analýzu toho, co by nám v něm mohlo zabránit. Smrt a vážné zranění záměrně vynechám. Uvědomte si, proč vlastně chcete dát slib – pravděpodobně proto, že je tu nebezpečí prokrastinace či riziko nesplnění, protože se vám zkrátka nebude chtít. Najděte ty malé hlásky, které vám budou našeptávat, že slib je přeceňované slovo, že teď už se na čest a slib nehraje apod.

Dali jste slib, to vždy byl a je závazek, takže zkrátka zvedněte svůj zadek a splňte jej.

Pokud jste dočetli až sem, tak už víte jak.

Kdo plánuje, vítězí

Sen zarámovaný do časového plánu se stává cílem. Cíl, rozsekaný do jednotlivých kroků, se nazývá plánem. Plán, který je následně realizován, se stává realitou. Ať již se připravujete na jednodenní výlet, plánujete týdenní akci pro děti, nebo se chystáte do bitvy, plánování je klíčové. Ohledně stanovování cílů zde existuje jednoduché pravidlo, které se nazývá SMART:

S (Specific) – cíle musí být přesné, konkrétní. Co má být na konci uděláno. Jak přesně to má vypadat?
M (Measurable) – cíle musí být měřitelné, abychom mohli říci, jestli máme splněno, nebo ještě ne. A jak je změříme? „Dobře si zacvičit“ bude znamenat něco jiného u začátečníka a něco jiného u pokročilého.
A (Achievable) – cíle musí být dosažitelné. Je reálné splnit jednotlivé kroky? Skutečně se dá zvládnout 75 km s dětmi v noci? No tak, buďme soudní a vyhněme se zklamání, zranění i frustraci.
R (Realistic) – máme prostředky, znalosti i dovednosti, abychom vytyčené cíle mohli splnit?
T (Time) – jaký je časový limit ke splnění těchto cílů? Skutečně tohle všechno zvládneme během jednoho víkendu? A potřebujeme to všechno zvládnout v jednom víkendu? Nebylo by přeci jenom lepší do rozdělit a tím pádem mít dostatečnou časovou rezervu?

Vzpomínám si, jak jsem toto pravidlo viděl poprvé a prakticky jsem to zamítnul jako akademickou diskusi. Naštěstí jsem měl skvělého mentora, který mě tuto chybu nejprve nechal udělat a pak mě, po skončení nepřekvapivě nepříliš úspěšné akce, hezky „umyl hlavu“, že příště jsem akci nejen naplánoval podle tohoto pravidla, ale i poté skvěle zrealizoval.

Další doporučované pravidlo v rámci plánování je SWOT analýza. Vynikající záležitost, pokud plánujete něco dlouhodobého a potřebujete vědět, jak moc jste připraveni. Například, když jsem před x lety plánoval založení roztockého jujutsu klubu:

Interní faktory

- S (Strengths) – jaké byly moje silné stránky? O co jsem se mohl opřít? Proč by děti měly chodit zrovna do roztockého jujutsu klubu?
- W (Weaknesses) – jaké byly naopak moje slabé stránky? Kdy by to mohlo skřípat? Co se ještě musím naučit? A na čem pracovat v dlouhodobém pohledu?

Externí faktory

- O (Opportunitites) – jaké byly příležitosti kromě výuky jujutsu? Co dalšího bych s dětmi mohl ještě dělat, aby vyrostly v samostatné a inteligentní kluky a holky? Už tehdy jsem měl poměrně přesnou představu, že tohle nebude „jen“ jujutsu klub, ale bude mít mnohem širší pokrytí. A dnes už i vy víte, že tomu tak skutečně je. Stačí se podívat na proběhlé akce, které jsou vždy přednostně organizované pro děti z jujutsu klubu.
- T (Threats) – jaké jsou hrozby? Jaká je konkurence a je vůbec nějaká konkurence?

Díky tomu jsem si uvědomil, na čem musím zapracovat, aby plán a následná realizace byla co nejlepší. Ačkoliv se to nezdá, podobná analýza vás skutečně může překvapit, protože najednou zjistíte, že vlastně vůbec netušíte, jak své znalosti, dovednosti, svůj sen nabídnete ostatním, aby si řekli „jo, to dává smysl, do toho jdu také“. Takové to, „já budu učit a oni přijdou“, to úplně nefunguje. Pokud by tomu tak bylo, pak celá oblast marketingu a reklamy by tu fakticky nemusela existovat, protože zájemci by nějakým nadpřirozeným smyslem vytušili, o co vám skutečně jde a dle toho se rozhodli, jestli tomu věnovat i svůj čas…

Předchozí část

Dokončení

Zdroj: Special Forces mental strength hacks.pdf; 2020