Principy (nejen) Jujutsu 3

Přečteno: 83

Kontrola

Karate škola Goju ryu říká: „Braň sebe a kontroluj svého protivníka“, nebo řečeno jinak „nejdříve ochraň sebe a teprve pak útoč na jiné.“ Co vlastně znamená kontrolovat protivníka?

  • kontrolovat jeho tělo či jeho rovnováhu (např. vychýlením protivníka)
  • rozbít jeho stabilitu (např. pomocí pák)
  • knokautovat či jinak zneschopnit (např. pomocí úderů či přeseknutím šlach/svalových úponů)
  • způsobit bolest fyzickou (např. pomocí úderů, pák, tlakových bodů)
  • způsobit bolest mentální (např. pomocí zastrašení, vyhrožování, smyslovou dezorientací)

Co je to „pokročilý“?

Z vlastní zkušenosti vím, že člověk chce co nejdříve studovat „pokročilé“ techniky a teprve až když se k nim dostane, zatouží opět se vrátit k základům, protože teprve pak ocení jejich důležitost. A tak zatímco má začátečník problém během tréninku drilovat „jen“ 5-6 nových technik, skutečně pokročilý student nemá problém studovat třeba celý víkend jen přesun na nohou vpřed a vzad, protože již ví, že k tomu, aby se přesun stal co možná nejoptimálnějším, či chcete-li pokročilým, pak je nutné vědomě vnímat těžiště a jeho změnách při přesunu, sladit spolupráci horní a dolní části těla, sjednotit dech s pohybem, zapracovat na celkové struktuře těla při pohybu, zkrátka je tu mnoho věcí, které se nedají ani zběžně projít během hodinového tréninku….

Co je tedy „pokročilý“? Má to hned několik běžných významů: lepší, reálnější, náročnější, účinnější, pouze pro vybrané, tajný apod. Ve skutečnosti je termín „pokročilý“ spíše něco, co znamená, že aplikace naučené techniky již nemá žádný „pohybový šum“, tedy že aplikace techniky je vykonávána s minimem zbytečného pohybu. Jinými slovy s minimem energie, je dosažen maximální účinek. Věřím, že některým tento princip (Seiryoku Zenyo) přijde povědomý 😉

Stačí se podívat na staré mistry, kteří ovládají ony tzv. „pokročilé“ techniky. V čem jsou vlastně jejich techniky pokročilé? Zcela jistě ne v tom, že jsou motoricky/silově náročnější, ba naopak. Právě jejich provedení stejné techniky „pokročilým“ způsobem spočívá ve znalosti a zkušenosti z načasování, co nejoptimálnější práci nohou během konfliktu, dýchání atd. Zkrátka se u toho tolik nenadřou jako „začátečníci“, kteří stejnou techniku provádějí často s použitím (až příliš velké) fyzické síly, více mezikroků, bez vychýlení útočníka, útočí na méně účinné cíle apod. Jak vidíte, není to žádné „tajemství předávané pouze z mistra na nejlepšího studenta“ a podobné bláboly, kteří někteří „másteři“ říkají proto, aby si uchránili svoje „know how“.

Jde skutečně „jen“ o to, aby studenti získané teoretické znalosti a dovednosti dokázali co nejlépe aplikovat do svého fyzického světa (vy)řešení konfliktu. A proto je nutné cvičit, cvičit a cvičit, hrát si s detaily a pozorovat například, jak se změní těžiště svoje i útočníka, pokud posunete chodidlo maličko jinak, nasměrujete jinak boky, případně sladíte pohyb trupu s pohybem hlavy.

Co je to technika a co aplikace?

Pojďme nejdříve začít definicí termínu technika – jde o koordinovaný, opakující se pohyb, který člověk vykonává. Technika je většinou schválena tvůrcem systému, který věří, že tato specifická kombinace pohybu lidského těla může člověku pomoci v boji. Většinou je to odpověď na následující otázky:

  • Jak mám vyřešit konfliktní situaci, která se v mém okolí může objevit?
  • Jaké typy pohybu si myslím, že by bylo dobré zvládnout, abych vybudoval sílu a rychlost?
  • Co mohu nacvičovat sólo, abych se připravil na konfliktní situaci?

Aplikace je již (praktické) využití naučených technik. Takže existuje něco, čemu můžeme říkat školní provedení techniky a pak něco, čemu říkáme aplikace techniky do konfliktního scénáře. A zatímco (školní provedení) technika je pohyb (nebo kombinace pohybů) bez znalosti kontextu, aplikace již technice přidává kontext.

Když tak nad tím přemýšlím, možná právě tohle je ten největší kámen úrazu, když se snažíme buď restaurovat staré techniky z historických psaných památek, anebo (v o něco lepším případě) z Youtube videí. Vidíme techniku, ale neznáme (často klíčové) technické detaily, ani kontext, pro jaký byla technika nejčastěji doporučována. A tak se snažíme (v dobré víře) předpokládat kontext a pokud to nesedí úplně přesně, ohýbáme techniku. Asi nemusím říkat, že to je velmi špatný přístup, protože pak určitě zaslechnete famózní hlášky typu „útočník špatně zaútočil“, apod. Skutečně může útočník „nesprávně“ zaútočit? Není přeci jenom chyba ve zvolené technice???

Jak vidíte máme zatím jen tři základní termíny a už se to začíná zamotávat. Pojďme se tedy domluvit, že „pokročilá“ (technika, aplikace) je taková, která splní původní cíl (v našem případě s plnou kontrolou protivníka) s nejmenší vydanou energií a maximálním účinkem.

A tím pak dokážeme jednak odlišit různé ptákoviny, kteří vymýšlí příliš tvůrčí senseiové, když prezentují pokročilé techniky takové, kdy obránce již dělá kombinaci několika (rozuměj až příliš moc) technik, aby dostal protivníka pod kontrolu. Základní technika je dle nich taková, které použije 1-2 techniky k získání kontroly. Asi sami tušíte, že tu pak nehovoříme o technikách sebeobrany či boje, která mají být co nejjednodušší (protože Mr. Murphy), ale o…Hmmm…o čem vlastně?

Jak učit techniku?

Tohle jsem již krátce popsal výše, pojďme nyní více do detailů a použijeme příklad z matematiky:

Krok 1

3+4+1

=

3+1+4

Krok 2

(3+4)+1

=

3+(4+1)

Krok 3

7+1

=

3+(5)

Krok 4

8

=

8
  • V prvním kroku máte techniku rozebranou na několik základních (motoricky jednoduchých) elementů. V tuto chvíli je jedno, jestli budete (odděleně) učit jeden element po druhém tak jak jdou přesně za sebou (doporučeno), anebo na přeskáčku. Záleží čistě na průpravných drilech nebo průpravných hrách, které rozvíjí požadovaný pohyb či celkově určitou dovednost.
  • Ve druhém kroku sloučíte dva elementy do sebe jako v lego stavebnici a stále ještě dále vyučujete ten, který je třeba z nich nejnáročnější.
  • Ve třetím kroku již sloučíte všechny tři elementy do sebe. Soustředíte se na plynulost a návaznost jednoho elementu pohybu na druhý.
  • V poslední kroku máte již techniku připravenou k aplikaci.

Tři dovednosti = Fa/Xing/Gong

Čínský styl Shihequan má jednoduchou strukturu, která slouží k pochopení systému a věřím, že v takové či jiné podobě ji mají i ostatní bojové systémy. Tyto tři dovednosti (san cai) se skládají z:

  • Principy (Fa) – Co, kdy, kde a proč dělat
  • Aplikace (Xing) – Jak použít techniky v konfliktu
  • Fyzické atributy (Gong) – Jak efektivně to použít (co do mechaniky pohybu a vydané energie), tedy zapojení síly, rychlosti, ohebnosti apod. do techniky či dokonce již do aplikace

Celý systém se pak točí kolem těchto třech atributů. Studenti rozvíjí pomocí fyzických cvičení rychlost, sílu i ohebnost či výbušnost, následně pracují na technikách, které se pak učí aplikovat do konfliktu.

Když lidé říkají, že to nikdy není o tom, kterém umění, ale o tom, kterém člověku, pak tím mají na mysli právě zapojení fyzických atributů (Gong) a i těch intelektuálních, tedy jestli dokáže zachovat klid v konfliktní situaci, vidět důsledky svých činů apod.

Načasování

Tohle je klíčový element všech bojových umění, bojových sportů či systémů sebeobrany. I kdybyste znali dokonalou obranu na nějaký útok, pokud neporozumíte umění správného načasování, bude vám k ničemu. Studenty učíme, že je nejdříve nutné se uchránit před útokem a teprve pak mohou zaútočit. Aby se nejednalo o dvě akce (a tím pádem je reakce delší), dají se spojit do jednoho, kdy například kryt slouží rovnou k „rozbourání“ útočníkovy stability, takže jeho další útoky jsou buď slabé anebo míjí zranitelná místa obránce.

V souvislosti s načasováním hovoříme o akci a reakci. A jak již napovídá druhý termín, jde o odpověď (reakci) na něco, co již probíhá (akce). To znamená, že reakce bude vždy pomalejší než akce.

Zatímco útočník má již rozmyšleno kdy, čím, jak a kam zaútočí, obránce čeká dosti náročný rozhodovací proces, který by se dal shrnout následujícím způsobem:

    1. Jejda, někdo na mě útočí
    2. Útočí přímým pravým direktem
    3. Míří na mou tvář
    4. Umím následující bloky: A, B, C, D….
    5. Vybírám C
    6. Používám C proti pravému přímému direktu na tvář

Jak vidíte, zatímco útočník již rozjel svůj útok (a je tak již v kroku 3), obránce musí teprve začít řešit výše uvedené kroky (krok 1-3 identifikace útoku a následně 4-6 identifikace a aplikace nejvhodnější obrany). Samozřejmě se nebavíme o vteřinách, protože mozek je schopen této analýzy ve zlomku vteřiny. Stále to však bude mnohem delší zlomek vteřiny, než má útočník ke svému útoku.

Existuje tedy nějaký způsob, jak urychlit rozhodnutí? Krátce řečeno ano. A to hned několik:

  1. Učte univerzální kryty/bloky. Pokud bude student umět 5 bloků na přímý úder, pak se v kritickém okamžiku bude muset rozhodnout mezi (minimálně) 5 bloky. Pokud však umí jeden blok, který vyřeší většinu přímých úderů, háků i pokusů o chycení, pak krok 4 a 5 můžete vyškrtnout. Například u nás v klubu vyučujeme jen dva bloky – „kopí“ (ze systému SPEAR Tony Blauera) a „střecha“ (ze systému Keysi Fighting Method Justo Diegueze). Obojí vyřeší 99 % útoků a liší se od sebe jen tím, jak daleko je útočník od obránce v okamžiku útoku.
  2. Metoda operantního podmiňování je metoda, která učí automatické (pozor neplést s instinktivní či intuitivní) reakce na nejběžnější začátky fyzických útoků. Například ve škole Small Circle Ju jitsu se vyučuje tzv. „startle position“, která vám umožní zareagovat v rámci možností co nejrychleji a získat čas na další reakci.
  3. Nácvik základních reakcí dle Cooperovy stupnice ostražitosti umožní postupně zvyšovat intenzitu konfliktu dle individuálních dovedností toho kterého studenta. Této metodě se někdy říká „stress inoculation training“ (očkování stresem), protože je student vystaven přiměřené intenzitě konfliktní situace a pokud ji zvládne vyřešit, intenzita se postupně navyšuje tak, že nakonec již intenzita připomíná reálný fyzický konflikt. Mimochodem, tato metoda je podrobně metodicky zpracována v rámci systému FAST a velmi úspěšně i aplikována nejen mezi profesionály (policie, armáda), ale i mezi civily (studenti bojových umění/sportů, oběti násilných trestných činů, děti, náctiletí, ženy i muži).

Nicméně ani to nezaručí, že obránce bude schopen konflikt vyřešit, jakmile bude stále jen reagovat na útok univerzálním leč pasivním krytem. Proto je nutné „rozbít“ útok, a to hned několika způsoby. Krytem či blokem nejen zablokovat přicházející útok, ale současně s blokem:

  • vzít fyzickou rovnováhu soupeře tak, že již nemůže dále pokračovat, protože jeho těžiště nemá pod kontrolou
  • způsobit bolest a tím přerušit jeho vůli útočit
  • mechanicky zastavit jeho tělo protiútokem na klouby, svaly, šlachy či svalové úpony

Nezáleží na tom, kdo začal souboj. Ten, kdo jej ukončí dříve, je vítěz

staré čínské přísloví

 

Předchozí díl

Pokračování příště

Zdroj:
Webinář Petra Matouška – Okcidentální středověká bojová umění; duben, 2021
Principle-driven skill development in traditional martial arts; Russ Smith; 2017; First Tambuli Media; ISBN: 978-1-943155-30-9

Jarda Kolcun

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *