Sebeobranný sport 6 – území a predátor

Pokud byste si pohovořili s lidmi, kteří mají za sebou mnoho rvaček na ulici, zjistíte jednu velmi zajímavou věc – mají zažitou jednu kombinaci technik v rámci jejich strategie a na fyzickou rvačku se nedívají jako na skupinu oddělených technik. Při studiu sebeobrany můžete v tělocvičně studentům ukázat desítky obran proti jednomu typu útoku, ale na ulici bude fungovat právě jen ta jedna.

Proto při výuce máte jako student jediný úkol – najít si pro sebe takové kombinace, které vám sedí jak po stránce fyzické (máte postavu jako pavouk, anebo naopak postavu zavalitého zápasníka?), tak i mentální (nevadí vám vykuchat člověka hezky zblízka z očí do očí, anebo raději použijete techniky, které lámou kosti, trhají šlachy, či uspí, vypnou, ale nezabijí útočníka?).

OODA komunikace v komunikaci

Pojďme se ještě na chvíli vrátit k OODA smyčce. Ta totiž funguje jak pro obránce, tak i pro útočníka. Ono je to vlastně taková komunikace v komunikaci (rvačce). Akce útočníka jsou zároveň pozorováním obránce. Jakmile se to, co pozorujete, změní, musíte analýzu stavu udělat znovu. A pokud to dokážete udělat rychleji, pak nejen, že se možná dokážete ubránit útokům, ale role se obrátí. A najednou bude mít útočník moc práce s tím, aby on vyhodnotil vaše akce.

OODA a různé systémy boje

Představte si to tak, že by na vás někdo zaútočil zcela neznámým stylem bojem. Nevíte, jestli a jak bude útočit rukama, nohama, jestli má nějaké zbraně, na co s nimi bude cílit, jaké případně používat triky, aby vás zmátnul a on tak mohl následně zaútočit na skutečný cíl, atd. Jediný způsob, jak se s takovým útokem vyrovnat, je reagovat pouze na aktuální ohrožení a nikoliv to předpokládané. Krátce řečeno nepředpokládejte, ale reagujte.

Ostatně, nedávná historie to potvrzuje. Když se na Západě objevilo koncem devatenáctého století jujutsu, bylo velmi efektivní v sebeobraně, protože jej nikdo moc neznal. Časem začali všichni cvičit jujutsu/judo a najednou se forma boje i sebeobranných technik změnila. Podobně to bylo v padesátých letech s příchodem karate a v devadesátých letech s příchodem brazilského jiu jitsu. A podobně to tak bylo s příchodem thajského boxu, filipínských systémů boje nožem či izraelského vojenského systému Krav Maga. Pokaždé se systém boje více či méně změnil, aby reflektoval nové metody útoku, ale i obrany.

OODA zacyklení

Čím lépe budete znát různé způsoby boje, tím rychleji projdete úvodní fáze OODA smyčky (Observe a Orient) a tím rychleji i budete reagovat. Nicméně pokud budete opět (chybně) předpokládat, že již víte, jak bude útočník pokračovat ve svém útoku, a on bude útočit jinak (a většinou bude), pak nejen, že musíte vyřešit v hlavě prvotní zmatek, ale musíte projít celou OODA smyčkou znovu. A na to čas mít nebudete. Velice často navíc zůstanete zacyklení v prvních dvou krocích (Observe a Orient), protože váš mozek se zoufale bude snažit najít nějaký známý / nejvíce podobný vzorec pohybu a z něho následně udělat analýzu.

Pokud jste však prošli kvalitním výcvikem, případně máte dostatek praktických zkušeností z rvaček, pak dokážete buď ucítit, že se tento moment (zacyklení) blíží, případně dokážete aplikovat hned plán B – “udeř jakkoliv a kamkoliv”, abyste opět narušili ODDA smyčku útočníka. Takto to zní možná příliš komplikovaně, ale ve skutečnosti je to jednoduché:

Reagujte na to, co se děje, nikoliv na to, co očekáváte, že se dít bude.
Pokud se útočník nechová tak, jak předpokládáte, udeřte jakkoliv a kamkoliv a pak znovu….a znovu…..a znovu….
Trénujte odolnost vůči tomuto typu zastresování a pak rozhodovací doba (OODA smyčka) bude čím dál kratší. V tomto případě platí, čím kratší tím lepší 😉

Druhy násilí

V předchozích dílech jsme si řekli, že většina bojovníků poznala jiný druh a vždy jen část násilí. Voják zažil jiné násilí než vyhazovač a ten zažil jiné násilí než například bachař ve vězení, nebo ostraha v domě psychicky nemocných. A pokud se chcete naučit bránit, pak hledejte někoho, kdo se pohybuje v oblasti, ve které žijete. Protože jedině tak budete mít jistotu, že se budete učit obranu proti typům útoků běžným v oblasti, kde trávíte většinu svého života.

Potřeba lidí nalézt své místo ve společnosti je prastará. Toho dosahují tak, že bojují primárně o svůj sociální status, anebo si jej koupí tím, že bojují o zdroje potřebné k jeho zakoupení. Tohle je velmi důležité, protože si uvědomíte, že tu máme fakticky jen dva typy útoku – teritoriální a predátorské.

Teritoriální se vyznačuje výhružkami typu „Co tady ku.va děláš?“, „Vypadni vodsud, než ti rozbiju držku.“, „Co si myslíš, že jsi, že se tu takhle roztahuješ?!“, apod.
Predátorské se naopak vyznačuje výhružkami typu „naval prachy“, „máš hezkou samičku, co bys řekl na to, že si s ní teď a tady zašpásuju?“, „Dej sem tu peněženku“, „Vlez do auta“, „To jsou ale hezké hodinky, ty asi musely být docela drahé, že?“, apod.

Máme tu tedy teritoriální agresory, kteří si chtějí pouze udržet vládu nad svým územím (gangy, okupační armáda, apod.), a kteří mohou také značkovat své území (graffiti, vlajka, apod.). Dalším typem útočníků jsou predátoři, kteří loví kdekoliv (loupeže, znásilnění, vloupání…) a buď sami, anebo ve skupině. Více si o nich řekneme až později.
A proč je vůbec důležité vědět, o jaký typ útoku se jedná? Protože pokud pochopíte skutečné důvody vznikajícího konfliktu, můžete jej možná deeskalovat bez nutnosti se fyzicky porvat („jasně, omlouvám se, zabloudil jsem a vypadnu hned odsud.“).

Pokračování

Předchozí díl
Zdroj:
Rory Miller; Meditations on violence – A Comparison of Martial Arts Training & Real world Experience; YMAA Publication Center; 2008, ISBN-10: 1-59439-118-1

Jarda Kolcun