Také jste si všimli, jak ten čas letí? Čím je člověk…ehmm…zralejší…tím více si to uvědomuje a začíná si spíše více vážit času, který má k dispozici, než peněz. I proto je čím dál více našich aktivit a akcí zaměřených na to, aby tu člověk po sobě zanechal skutečně něco hodnotného. Alespoň dobrou vzpomínku, když už nic jiného.
Peníze byly a budou, to je odvěká pravda, ale vzpomínky, zvláště takové, které vyvolají šťastný úsměv, těch není nikdy dost. Ale dost už filozofování. Věřím, že na to bude ve stáří ještě času dost 🙂
Dětský klub Jujutsu v Roztokách
Na náš dětský klub jujutsu jsem osobně moc hrdý. Podařilo se nám s mým parťákem, Zdendou Novákem, dobře zkombinovat výuku japonského bojového umění s výukou všestranného pohybu, ale i výkladem filozofie, historie a etiky, která velmi úzce souvisí se světem bojových umění. A že jdeme správným směrem, dokazuje i fakt, že fakticky již od založení klubu před pěti lety máme neustále plný stav, nemluvě o tom, že k nám dojíždí děti z druhého konce Prahy. To je asi snem každého učitele, ale současně to znamená i mnoho práce a zodpovědnosti. A rozhodně to nejsou prázdná slova, to mi věřte…. Pravidelně také kontrolujeme i jejich žákovské knížky, abychom měli jistotu, že naši studenti se také dobře učí. Hloupých bojovníků je totiž na světě až příliš mnoho….
Jsem moc rád, že i nadále spolupracujeme s Dr. Michaelem Londesborough a všichni jsme zůstali ve skrytu duše těmi malými kluky, kteří si pořád hrají. Právě díky tomu se nám koncem roku opět podařilo zorganizovat pro děti skvělou vánoční besídku na téma „Evoluce zbraní i rozvoj využití energie nejen pro válku, ale i pro medicínu a vědu“. Ukázali jsme jim, jak spolu souvisí bojová umění a přírodní vědy a těší nás, že děti začínají chápat, jak jim studium principů a filozofie bojových umění může pomoci…hmmm…třeba i jednou změnit svět…. No a v tomto roce chystáme mnoho dalších akcí, které ty naše šikovné studenty budou rozvíjet i v dalších oblastech lidského poznání. Mají se rozhodně na co těšit 🙂
FAST systém – Sheepdog program
V roce 2017 proběhne dosti zásadní, skoro bych řekl, evoluční změna. Jelikož je vše v přípravě a já nechci hovořit o teoretických plánech, ale až o konkrétních aktivitách, zatím to ponechám bez dalších detailů. Jsem přesvědčen, že je to něco, co posune tento systém o další velký krok vpřed. Samozřejmě to nebude jen moje aktivita, ale zapojil jsem do ní i další podobně smýšlející lidé. Požehnání Billa Kippa, tvůrce systému F.A.S.T. k tomu všemu mám, takže…jo jo, je na co se těšit.
TacFit Česká republika
V systému výuky TacFit u nás v ČR proběhne také změna. Teorie se bude předávat prostřednictvím e-learningových materiálů na platformě Moodle a teprve pak bude možné se přihlásit na seminář, kde již budeme probírat pouze praktickou stránku systému. Hodně jsem nad tím vším uvažoval, a protože je pro mne důležitější mít na semináři lidi, kteří o věcech přemýšlejí, než sběratele certifikátů, rozhodl jsem se to zorganizovat právě takto. A protože v současné době mám již dost lidí přihlášených v rámci soukromé výuky, pokud bych měl někdy (z)organizovat skupinový seminář, budu striktně vyžadovat, aby nejdříve každý rozuměl teorii (PROČ), abych já se tak mohl soustředit na vysvětlení a aplikace této teorie do praxe (JAK). Jak jsem napsal v úvodu, důležitější jsou pro mne lidé, kteří skutečně chtějí rozumět o čem to je, a těmto svůj soukromý čas věnuji velmi rád.
A co mi osobně TacFit dosud dal? Nevěnuji se již více jak 5 let jinému dalšímu kondičnímu systému, protože TF mi zkrátka poskytuje vše, co potřebuji. Díky tomu je má kondice lepší než u většiny dvacetiletých kluků, což je vidět například při BJJ sparringách. S mým parťákem Michaelem jsme koncem roku již začali cvičit nejnáročnější Alfa level a je to paráda.
Víte, při cvičení TF si prakticky pravidelně sáhnete na dno, ale časem si zvyknete a už to pro vás není až takový zážitek. Vaše odolnost se totiž zvýší a pak se pro vás každý protokol stává vcelku standardním tréninkem, ač náročným. Tím, že jsme přešli na nejvyšší level (což nám trvalo asi 4 roky), jsme opět mohli zažít takový ten pocit, že „tohle snad nejde ani zvládnout…ale přesto se o to budeme pokoušet“. A co vy? Máte podobné pocity při cvičení? Pokud ne, možná je načase změnit systém 😉 Dělám si legraci, cvičte si cokoliv, co vás činí šťastným a zdravým člověkem.
Jungle BJJ Roztoky – klub brazilského jiu jitsu
Mám obrovskou radost z toho, že jsme letos v září mohli oslavit první rok úspěšného fungování klubu. Jirka Bartoš a Kryštof Šámal jsou skvělí a v kombinaci se všemi těmi pohodovými lidmi, kteří na trénink pravidelně dochází, je skutečně radost se nyní již dvakrát týdně poválet na tatami. Mám radost, že k nám přichází postupně další zájemci (i holky), kteří oceňují hlavně pohodovou kamarádskou atmosféru.
Navíc bude dál (ne)pravidelně docházet i Fernando Araujo, pod jehož patronátem všichni cvičíme, takže ke štěstí nám již chybí jen dobré pivko po tréninku…mimochodem už jsem se zmínil, že se učím vařit pivko? Tak možná za nějaký čas i „Roztocký opičák“ bude 🙂
Equilibrium Education, zájmový spolek
Prezentační dovednosti pro děti i dospělé
Letos jsme uspořádali vynikající seminář, který měl naučit děti prezentovat sebejistě, s grácií a k věci. A troufnu si tvrdit, že se nám to i podařilo, protože výsledkem byly děti, jež se velmi výrazně zlepšily ve formě i obsahu prezentovaných informací. A protože se nám ozvalo i dost dospěláků, rozhodli jsme se s Dr. Michaelem Londesborough uspořádat v tomto roce podobný seminář, ale tentokrát zde budou rodiče a děti prezentovat spolu. Věřím, že to bude opět úžasná akce jak pro rodiče, tak i pro jejich děti.
Roztocký Drsoň Junior 2017
Tento rok již proběhne jubilejní pátý Roztocký Drsoň. Moc mne těší, že s každým dalším Drsoněm se posouváme o další kus dále nejen po stránce obsahové, ale i překážky jsou fyzicky náročnější s každým dalším Drsoněm. To by nešlo bez dvou základních věcí – pečlivé odborné přípravy a účastníků, které dobře znáte. I to je důvod, proč primárně dáváme přednost našim studentům jujutsu, protože jednak je sledujeme celý rok, jednak s nimi pravidelně absolvujeme během výuky jujutsu i překážkové dráhy a proto víme, jak velkou komplexitu překážek můžeme nastavit. To by bylo velmi riskantní v případě, že bychom do této akce vzali „děti z ulice“, o kterých nevíme prakticky nic, kromě jejich jména. Nemáme problém celý koncept ukázat a vysvětlit i dalším skupinám. A protože celou akci vždy částečně sponzorujeme i z vlastních peněz, vyhradili jsme si právo určit si vlastní pravidla, aby nedošlo ke zbytečným zraněním.
Akademie hrdinů – letní dětský tábor
V létě proběhne první dětský tábor v krásném prostředí Zbraslavic, jehož cílem bude naučit děti, jak být v případě potřeby skutečnými hrdiny (pozor, neplést s hazardéry). Celý tábor bude o všestranném praktickém pohybu, komplexní výuce sebeobrany, ale i o tom, jak pomoci ostatním v případě nouze, to vše dle původního konceptu Georgese Héberta. Záměrně nebudu zabíhat do podrobností, ať se mají děti na co těšit 🙂
Heroic Imagination Project
Většina z vás znají Dr. Zimbarda a jeho proslulý Stanfordský vězeňský experiment. Ale asi ne všichni víte o tom, že před rokem spustil se svým týmem další projekt, který se nazývá The Heroic Imagination Project a jehož cílem je vychovat (nejen) z našich dětí skutečné hrdiny.
Jsem šťastný, že vám mohu oznámit oficiální navázání spolupráce s týmem Dr. Zimbarda a v tomto roce budeme tuto spolupráci mohutně rozvíjet. Koncem minulého roku jsem se osobně sešel s jeho týmem, odporezentoval naše aktivity a výsledkem je spolupráce zde v České republice. Celý koncept velmi dobře zapadá prakticky do všech (tu popsaných) aktivit, takže nebylo co řešit.
Opičí dráha Roztoky
Letos jsme rozběhli ještě jednu akci, která přispěje k propagaci nejen pohybového vyžití v Roztokách. Jestli se vše zadaří, pak snad už na jaře bude na krásném místě v Roztokách stát úžasná Opičí dráha (OD), ojedinělá svého druhu v celém Středočeském kraji, která bude sloužit nejen roztockým, ale i ostatním návštěvníkům našeho krásného města Roztoky. Máme již dřevěný stavební materiál uložený ve Sběrném dvoře a teď jen musíme dohnat úřednického šimla a získat všechny potřebná kulatá, šišatá a hranatá razítka, aby bylo oficialitám učiněno zadost. Moc nás s týmem těší, kolik dobrovolníků se přihlásilo z Roztok i blízkého okolí, kteří nám pomohou s vyčištěním pozemků i se samotnou stavbou jednotlivých překážek. Jedni z nich jsou i roztočtí dobrovolní hasiči, s nimiž již pravidelně spolupracujeme i na Drsoňovi. Je to paráda, když kolem sebe máte tak úžasné lidi vždy ochotné pomoci dobré věci. Sledujte naši facebookovou skupinu Opičí dráha a včas se dozvíte nejnovější zprávy 🙂
Osobní dovětek
Černý pás v jujutsu
Letos se mi podařilo dokončit jeden dosti dlouhý rest. Za to bych měl poděkovat jednak našim dětským studentům jujutsu, kteří nevynechali prakticky jedinou příležitost se zeptat, kdy už konečně získám černý pás. A já jim více jak čtyři roky opakovaně vysvětloval, že to není o barvě pásků, ale o znalostech a dovednostech…ale zkrátka některé věcí nevysvětlíte. Moc tomu nepomáhal ani můj kamarád Zdeněk Novák, se kterým vedeme náš jujutsu klub, který mne také neustále přemlouval, že dokud zdraví slouží, bla bla bla 😉
Abych to zkrátil, nakonec jsem uznal, že děti by měly mít svůj archetyp úžasného charismatického senseie s černým pásem (ale hlavu si kvůli tomu holit nebudu, ani si nenechám narůst bradku 😉 a rozhodl se do toho jít. Požádal jsem proto Zbyňka Góralczyka, majitele Tiger Teamu, kterého si velmi vážím nejen pro to, co pro jujutsu v České republice udělal, ale i jako člověka.
Zbyňka jsem znal již z dřívějška, takže jsem zhruba věděl, jakou formu jujutsu vyučuje, a protože byla podobná té, kterou jsem se dříve učil já, doučení se jemných fines mi netrvalo zase tak dlouho. Pod jeho vedením a s velkou pomocí i Ládi Rybníčka, mimochodem dalšího vynikajícího učitele jujutsu, jsem se na zkoušku připravoval intenzivně skoro půl roku. A nemohu zapomenout ani na mého sparring partnera Karima Louni, jehož občas až příliš optimistický pohled na výsledek zkoušek člověku pomáhal překonat i slabší chvíle v přípravě.
Výsledkem této intenzivní přípravy jsme ještě dalšími dvěma skvělými kluky (Shahin a Michal) v rakouském Seefeldu úspěšně absolvovali zkoušky na technické stupně dan. To vše před mezinárodní komisí složenou z respektovaných mistrů jujutsu ze Slovenska, Velké Británie i Švédska. I proto pro mne byla zkouška velmi důležitá, abych jednak nezklamal Zbyňka, ale i sebe (a navíc jsem zkoušku nechtěl opakovat, toho času zase tolik nemám ;-).
Navíc, jak nám bylo později prozrazeno, komisi bylo Zbyňkem řečeno, ať mají zcela nekompromisní přístup při hodnocení provedení všech technik i celkovém přístupu a pokud by kdokoliv z nich měl byť jen pochybnosti, zkouška by pro nás okamžitě skončila.
Nu a jak to probíhalo? Dvě hodiny velmi…velmi intenzivních útoků střídajících techniky obrany. Pro ty, kteří znají systém TacFit to bylo jako cvičit protokol EMOTM nonstop dvě hodiny. Beze zbraně i se zbraní (tyč a nůž). V postoji i na zemi. A to vše na konci završené sparringem na zemi. Tuším, že to bylo 2x 4 minuty, které jsem si velmi užil, díky tomu, že se věnuji i brazilskému jiu jitsu a podobné sparringy máme dvakrát týdně.
Pokud to tedy shrnu, pak ačkoliv jsem do toho šel hlavně proto, „abych měl od těch malých dotěrných potvor konečně pokoj“ ;-), nakonec jsem byl i sám moc rád, že jsem tím prošel a uzavřel tak jednu důležitou kapitolu svého života. A že jsem ji uzavřel pod vedením člověka, kterého si velmi vážím i pod dohledem zkušební komise, která sestávala z velmi respektovaných jmen na poli mezinárodního jujutsu. Za to vše patří výše jmenovaným lidem mé velké díky. 🙂
Ještě jednu věc bych rád zmínil – asi jsem měl v minulosti velmi dobré učitele, protože ačkoliv jsem měl doma černý pásek již před zkouškami, neodvážil jsem se jej si uvázat, protože se to…jaksi se to neslušelo nosit něco, co mi zatím nepřísluší. Byl to zajímavý pocit si po zkouškách pásek uvázat…o to více si jej vážím.
Projekt „Hrdina v nás“
Ten, kdo mě již nějakou dobu sleduje, si asi všimnul, že se já i mé články postupně posouvají určitým směrem. Ze studia i výuky bojových umění se člověk postupně dostal do obecnějšího studia pohybu a tělesné výchovy, aby díky tomu zjistil, že pointa je maličko jinde – v metodách zvyšování odolnosti těla i hlavy. A z toho byl jen krůček k tomu, PROČ vlastně toto všechno člověk dělá.
A díky tomu všemu začal krystalizovat projekt, který možná jednou bude mít výše uvedený název, ale možná také ne. Důležité je, že jsem zjistil, že podobně uvažují i další lidé, které znám, a já mám to štěstí, že nás osud postupně svádí dohromady. Můžeme tak spojit síly (znáte-li někoho dalšího, možná sebe, ozvěte se mi) a začít budovat něco, na co budeme jednou skutečně hrdí. Zatím nechci prozrazovat více, protože nerad hovořím o polotovarech. Ale už teď mohu slíbit, že…jo jo…jak řekl klasik…“bude to legen-počkejte si-dární“ 😉
A do té doby si užijte hladký vstup do roku 2017, který bude zcela jistě úžasný. Tím jsem si absolutně jistý 🙂
Jarda Kolcun
