Sebeobranný sport 5 – OODA smyčka

Pokud vyučujete sebeobranu správně, začněte dávat studenty do situací, které nejsou standardní. Například rychlý útěk z malého pokoje či auta (a někdo se jim v tom současně snaží zabránit), vytáhnutí zbraně z pouzdra na opasku jednoho či více protivníků, případně co nejrychlejší vytažení makety telefonu a vytočení tísňové linky. To jsou věci, které studenti využijí více, než osmou variantu řešení útoku nožem na břicho.

Cíle určují strategii

Strategie je obecný plán k dosažení nějakého cíle. To může být útěk, útok, anebo nalezení úkrytu, což jsou tři základní strategii přežití. Pokud si vezmeme bojová umění, pak například v karate je hlavní strategií způsobení co největšího poškození, v judu je zase strategií vychýlit protivníka z rovnováhy, abychom mohli aplikovat některou z technik hodů, strhů či porazů. A ve zvířecí říši to funguje obdobně. Strategií šelmy je získat potravu a současně minimalizovat riziko zranění (při jejím získávání). Proto si vyberou nejslabší nebo osamocený kus a zaútočí. Riziko zranění je minimální.

Strategie určuje následně taktiku

Taktika je „JAK“ dosáhnu svého cíle, nebo také „JAK“ budu implementovat strategii. V úvahu beru prostředí, kde se nacházím, dostupné zbraně či nástroje, které mohu použít jako zbraň, útěkové trasy, osvětlení, atd. atd. Toto je například klíčové pro policejní zásahové týmy, které mají vstoupit do objektu a zachránit rukojmí. Jejich strategie je jasná – zachránit rukojmí. Taktika – vstup hlavním vchodem, střechou či okny. Ve dne či až po setmění. Jedním nebo více týmy, tiché nebo naopak dynamické vniknutí, apod.

Taktika určuje techniky

Techniky jsou již konkrétní nástroje, které například výše zmíněný tým použije k tichému vstupu do objektu (sada paklíčů), anebo naopak dynamickému (beranidlo), zbraně (krátké i dlouhé) a způsob zneškodnění pachatelů (kulka nebo pouta).

Jelikož je tento způsob uvažování velmi důležitý, a budeme s ním pracovat i v budoucnu, pojďme si uvést ještě několik dalších příkladů:

Cíl: zastavit útočníka, který mi ubližuje

Parametry: žádné

Strategie: boj

Prostředí: les a dostupné klacky

Taktika: udeřit jej klackem co možná nejsilněji a nejčastěji

Podmínky: útočník má svěšené ruce, protože neočekává obranu

Technika: úder do spánkové části hlavy

Cíl: zastavit útočníka, který mi ubližuje

Parametry: obava ze žaloby

Strategie: co nejrychlejší únik z místa

Prostředí: dostupný únikový východ

Taktika: útěk

Podmínky: východ na protější straně od útočníka

Technika: blafovat útěk napravo, následně změnit směr vlevo a sprint k východu

Cíl: zastavit dva útočníky, kteří mi ubližují

Parametry: omezený čas k deeskalaci konfliktu

Strategie: sehnat pomoc / odradit je od útoku

Prostředí: dostupný mobilní telefon, žádný kolemjdoucí

Taktika: telefonát o pomoc

Podmínky: útočníci vás mohou slyšet a budete na ně působit jako snadná kořist

Technika: vytočit tísňovou linku a hlasitě požádat o pomoc

Cíl: nebýt zabit dvěma únosci rukojmí

Parametry: žádné

Strategie: útěk při první příležitosti

Prostředí: devět rukojmích, velká budova

Taktika: nějak odvést pozornost a útěk

Podmínky: únosci se mezi sebou hádají

Technika: útěk, jakmile hádka mezi únosci vygraduje

Jak vidíte, těch možností je mnoho. A přitom snaha o co nejlepší dosažení jednoho jediného cíle je známkou nepochopení celého konfliktu. Skutečný život je daleko komplikovanější a proto i naše snaha se musí přizpůsobovat aktuální situaci…

Rozhodování v jednom okamžiku

Rozhodovací schéma, které je pro naše potřeby asi nejlépe aplikovatelné, je tzv. OODA smyčka. Tu poprvé definoval John Boyd, poručík U. S. Air Force. V zásadě tento rozhodovací proces říká, že každá osoba musí nejdříve pozorovat, co se děje (Observe), následně zanalyzovat/zorientovat se v získaných informacích (Orient), poté se rozhodnout, co dál (Decide) a pak již jednat (Act). Jak to vypadá v reálu?

O – vidím pěst směřující k mé tváři

O – to znamená, že na mě útočí, pravděpodobně mě zasáhne do hlavy nebo do čelisti

D – proti tomuto typu útoku umím úhyb stranou s navazujícím protiútokem – hákem na břicho

A – úhyb stranou a protiútok hákem na břicho

A jak jsme si řekli již v předchozích dílech našeho cyklu, útočník má většinou v konfliktu náskok, protože už ví kdy, kde a jak zaútočí. Takže zatímco vy jste teprve ve fázi Observe, on už je ve fázi Act.

Věda v sebeobraně

A tady se opět projeví slabá stránka bojových umění, případně rádoby sebeobranných systémů. Pokud totiž vyučují na jeden útok několik možných obran (například úhyb do strany, blok horizontální, blok vertikální, blok ramenem, atd.), obránce ztrácí zbytečně čas tím, že se snaží v hlavě zanalyzovat a vybrat nejvhodnější typ obrany. Když však umí pouze jednu kombinaci obranných technik, která může být navíc snadno aplikovatelná i do jiných konfliktů, pak má šanci se i ubránit. Pokud vás tato problematika více zajímá, pak doporučuji nastudovat tzv. Hickův zákon.

Sebeobrana nejsou šachy

Další chybou je také očekávání/pozorování obránce, jak se útočník zachoval po poslední provedené technice. Tohle je chybné šachové uvažování a nikoliv barová rvačka. Předvídání/předpokládání, co udělá útočník v následujících pěti krocích je cesta do pekel (ale ve filmu jde o velmi efektní záležitost, viz filmy Sherlock Holmes s Robertem Downey Jr.). Jednejte na základě skutečného ohrožení, nikoliv toho předpokládaného.

Proč zrovna já? Neřeš a jednej!

I proto je důležité rozumět spíše principům a biomechanice, než se soustředit na memorování 150 technik, jak vyřešit jeden útok. Právě to je častá chyba obránce ve fázi Orient, který v případě přepadení tráví až příliš mnoho času analyzováním, proč na něj útočník zaútočil, z jakého vlastně důvodu, apod., jako by mu to mělo pomoci v právě probíhajícím fyzickém útoku na jeho osobu. Filozofováním a psychoanalýzou svou či útočníka může následně trávit dlouhé zimní večery…pokud se jich dožije.