Sebeobranný sport 12 – rozdíly v typech konfliktu

Přečteno: 2816

Rory Miller, autor knihy Meditations on Violence, vzpomíná, jak si po jednom zákroku ve vězení poranil koleno a byl dočasně přeřazen na místo pozici snipera zásahového týmu. Před zraněním byl totiž člen zásahové týmu. Řešili například situace, kdy byl vězeň velmi agresivní (a oni jej museli například dostat z cely), anebo pokud se ve vězení strhla hromadná rvačka.

A zatímco na tento typ konfliktu byl zvyklý a byl schopen se těsně před zásahem zklidnit tak, že prakticky neměl žádné větší projevy zastresování, na pozici snipera tomu bylo zcela jinak. Opět zažil tunelové vidění, jiné vnímání času (tachypsia) i zcela irelevantní myšlenky (jak vlastně vypadal dort na jeho svatbě?) během zákroku, kdy měl „pouze“ jistit okolí, zatímco jeho kolegové umravňovali vězně na vězeňském dvoře.

To je velmi důležitý poznatek, protože jasně prokazuje, že budete dobří pouze v tom, na co jste trénováni a co skutečně děláte každý den. A doufat, že když střílím na střelnici do terče, a zasahuji pokaždé desítku, budu mít takto přesnou mušku i při stresové střelbě, je velký sebeklam.

Ono to úzce souvisí i s tím, co jsem rozebral na úplném začátku – pokud chcete, abyste se naučili bránit na ulici, řekněte raději někomu, kdo se rve/rval na ulici. Pokud chcete umět dobře bojovat, vojenský veterán je dobrá volba. A pokud chcete vědět, jak podat co nejlepší výkon v ringu či na tatami, pak bývalý šampion vám v tom zcela jistě může pomoci.

V rámci stresových zatížení využíváme takzvanou Cooperovu stupnici připravenosti, která se dá aplikovat i na úrovně hormonální stimulace (tedy čím větší intenzita zastresování, tím větší/koncentrovanější hormonální koktejl si dáte).

Úrovně hormonální stimulace

Normální – žlutá barva na Cooperově stupnici připravenosti – toto je váš běžný stav, kdy sice zběžně vnímáte, co se kolem vás děje, ale nejste připraveni hned reagovat. Když vás pak útok zastihne v této fázi, většinou se projeví některá z instinktivních reakcí (strnutí-útěk-boj). Vaše mysl se bude nejdříve pokoušet pochopit, co se tu děje, než rozhodne o dalších krocích (OODA smyčka). To bohužel znamená, že po tu dobu budete zraňováni agresorem.
Optimální – – v tomto stavu již vnímáte, že se něco děje, ale nemusíte ještě nutně přesně vědět/vidět co. A protože máte již podezření (intuice, tedy řeč vašeho podvědomí), pak se připravujete jak psychicky, tak i fyzicky na možný konflikt. Pozor, nemusí se hned jednat o rvačku, ale i o požár, příliš rychle jedoucí auto, praskající větev, apod. Barva tváře je v tomto stádiu stejná jako v předešlém případě, tedy zdravě růžová.
Špatná – červená barva na Cooperově stupnici připravenosti – již řešíte konflikt a začínají se projevovat příznaky stresu. Čistota vykonávané fyzické techniky degraduje, přestáváte být schopni racionálně uvažovat. Mnoho lidí je v této fázi bledá, protože krev se začíná stahovat do středu těla, aby srdce a mozek měl dostatek energie a zároveň, aby tělo minimalizovalo ztrátu krve v případě poranění končetin.
Kritická – černá barva na Cooperově stupnici připravenosti – Absolutní projev instinktivních reakcí strnutí-útěk-boj. V této fázi je navíc obvyklé, že lidé ztrácí kontrolu nad svým močovým měchýřem a střevy a krátce řečeno se pokálejí a/nebo i pomočí.

Z evolučního hlediska je adrenalin dobrá věc. Během okamžiku nás dokáže zmobilizovat a my jsme tak připraveni čelit nebezpečí. I proto příznaky popsané ve třetí a čtvrté kategorii jsou pro nás vlastně dobré. V prvním případě náš organismus minimalizuje riziko ztráty krve a ve druhém případě snížíme svou váhu, i když to nemusí být nějak výrazně. Vzpomínám si, jak jsem četl rozhovor se záchranářem, který 11. září pomáhal zachraňovat lidi z trosek WTC. Onen záchranář si všimnul, že mnoho lidí bylo pokálených, zatímco on byl čistý. Zprvu si myslel, že je to proto, že je odolnější než ostatní, ale pak si vzpomněl, že těsně předtím, než jej povolali do akce, vykonal svou potřebu a zbavil se této přebytečné zátěže. Tělo pak při akci neměl čeho se dále zbavovat. Podobné zážitky mají i vojáci a další lidé, kteří se vyskytují ve velmi intenzivních života ohrožujících situacích. Je důležité říci, že se nejedná o žádnou ostudu, ale zcela přirozenou reakci těla.

Adaptace k projevům hormonálního koktejlu

Je důležité pochopit, že existuje několik cest, jak se vypořádat s náhlým nárůstem adrenalinu v organismu. Vše je závislé na dvou hlavních veličinách – čase (v jakém působí) a intenzitě (tedy úrovni zastresování). Je to vlastně podobné jako s užíváním nějaké látky (např. jedu). Je důležité vědět, kdy jste si ji vzali a v jakém množství. Od toho se odvíjí reakce těla i hlavy. Pojďme si to ukázat v přehledné tabulce.

Konfliktní scénáře

Abyste proto vhodně trénovali, je nutné si najít parťáka (školu, instruktora), který dokáže být dostatečně agresivní, ale zároveň mu věříte, že vás přesto během scénáře nezraní. Toto je základní předpoklad všech konfliktních scénářů, jež jsou vyučovány v systému FAST. Cílem pak je zatížit člověka tak, aby věděl, že přichází adrenalin (respektive hormonální koktejl) a poznal projevy na svou mysl i tělo. Avšak pozor, pokud budete používat pouze jednu metodu zatížení, pak se tělo bude adaptovat pouze a jenom na tento způsob a tréninkovou metodu. I to je důvod, proč například v systému TacFit existuje celkem až šest různých způsobů zatížení těla i hlavy a ty se dále aplikují v protokolech, kde se používá buď vlastní tělo, nebo i různé tréninkové náčiní (clubbells, kettlebell, atd.). Znovu tedy opakuji – cílem není v první fázi výcviku a priori zvládnout nějakou sebeobrannou situaci, ale dostat studenta do stavu, kdy již začíná mít obavy, strach či je dokonce vyděšen a umožnit mu poznat všechny „příchutě“ těchto stavů. Často se konfliktní scénáře zcela chybně vyučují jako forma testu, kde si student ověřuje, jestli mu vše funguje i pod stresem. Ale to je až sekundární, možná až terciální cíl podobně jako při cvičení TacFitu není cílem mít hezké vysportované tělo. V obou případech těchto cílů dosáhnete také, ALE nejsou hlavním cílem aplikace této metody výuky. Cílem je poznat a navyknout si na intenzitu mezilidské agresivity.

Vraťme se tedy zpět ke konfliktním scénářům – v okamžiku, kdy student již cítí zvýšenou hladinu stresových hormonů (česky řečeno, začíná mít strach), musí aplikovat naučenou metodu dýchání a opět tak zklidnit tělo i mysl. Podobně jako v jiných případech, i zde pouhé popsání metody zcela jistě nezaručí, že bude přesně vystihnutá pointa, proto doporučuji si najít nejbližší školu, kde se vyučuje buď systém FAST anebo systém TacFit (možná existují i jiné školy, ale já je neznám) a tam toto absolvovat pod dohledem zkušených instruktorů.

Pokračování
Předchozí díl

Zdroj:
Rory Miller; Meditations on violence – A Comparison of Martial Arts Training & Real world Experience; YMAA Publication Center; 2008, ISBN-10: 1-59439-118-1

Jarda Kolcun

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *