Proč jsme takoví, jací jsme – úvod

Občas vymýšlíme různé koniny, abychom si ulehčili život….téměř vždy však s krátkodobým a nedomyšleným dopadem na život. Jako by nás příroda/vesmír/Bůh schválně obdařil mozkem a schopnostmi přemýšlet jen proto, aby viděl, jaké blbosti dokážeme vymyslet ve jménu vědy a pokroku…a zpočátku se možná i skvěle bavil. Ale nyní již čím dál častěji pláče zoufalstvím.
Ne ne, tento cyklus nebude o ekologii a podobných tématech. Neznamená to, že by nebyly důležité, ale nechť o nich píšou ti, kteří o tom vědí více. My se pojďme zaměřit na homo sapiens a vylomeniny, které v průběhu věků dělá v dobré víře, že je to k jeho prospěchu.

Zkouška zvládání nástrah evoluce

Jako lidstvo již přestáváme zvládat nástrahy evoluce tak, abychom byli stále ještě zdraví a měli tak co nejvíce potomků (primární poslání každého biologického organismu). A to vše navzdory jakémukoliv prostředí, jež nás obklopovalo. A i když jsme schopni nahlédnout za oponu vesmíru, dokážeme se podívat na dno nejhlubšího oceánu i na vrchol nejvyšší hory světa, nějak přestáváme důvěřovat našemu přirozenému selskému rozumu na úkor reklamy a tzv. „opinion leaderů“ (což je většinou nějaká celebrita, která cítí nutkavou potřebu se vyjadřovat ke všemu, od problémů nelegálních imigrantů až po specifika chovu činčil). Nedávno jsem dokonce četl, že mezi oblasti vědy, které jsou nejvíce zaneřáděné mýty a předsudky, je právě věda o stravování a její „vědecké“ studie…. A ačkoliv v hloubi duše cítíme a víme, že to co děláme a čím se sytíme, není úplně nejlepší pro naše tělo i mysl, z lenosti jsme rezignovali na kvalitu a jíme věci, které nám často škodí, než aby nám život zlepšovaly.
Tělo a mysl stále ještě nedohnalo moderní civilizaci
Naše tělo i mozek navíc stále fungují v jakémsi módu přežití, ačkoliv se vnější podmínky velmi výrazně změnily. Výsledkem je současný člověk, který je obézní, psychicky velmi křehký, fyzicky čím dál slabší a který se již o sebe nedokáže postarat bez moderní technologie, která jej obklopuje. Tyto „dovednosti“ (rozuměj neschopnosti) následně předáváme našim dětem, které v jejich rozvoji pokračují, bohužel také úspěšně…
Zvláště v průmyslově vyspělých zemích, kde je většina dospělých zhýčkaných bohatstvím, mají obyvatelé velmi špatnou fyzickou kondici, což se následně odráží i na jejich „pružném“ myšlení. Dětská obezita roste raketovým tempem a minimálně v době psaní tohoto cyklu článků dosud není jasná strategie, která by zároveň i fungovala v praxi. Máme tu stovky, možná i tisíce, „zaručeně“ účinných kondičních systémů, výživových programů, ale…počet obézních a frustrovaných lidí i přesto nadále roste. Ruku v ruce s obezitou jdou i nemoci srdce, mrtvice a různé formy rakoviny, chronické choroby (diabetes typ 2, osteoporóza…), alergie, krátkozrakost, nespavost, ploché nohy, atd. atd.

Takzvaná “paleo dieta”

Ale ať nehovoříme příliš obecně – v posledních letech se například objevila, tzv. paleo dieta, která si záhy získala své příznivce po celém světě. Jenže….dovolím si zde ocitovat přímo Dr. Leiebermanna, předního světového antropologa, který se k paleo dietě vyjadřuje takto: “Myslíte-li to skutečně vážně, doplňte svou dietu červy a nikdy nejezte obilné produkty, mléčné výrobky ani nic smaženého. Do svého každodenního programu taky můžete zařadit více paleolitických aktivit. Nachodit nebo naběhat denně 10 kilometrů denně (samozřejmě naboso), vylézt na pár stromů, prohnat veverky v parku, házet kamením, nesedět na židli a spát na tvrdém místo na matraci.“
To už se asi nebude člověku chtít, že? Ono je to vlastně podobné jako s lidmi, kteří si pořídí tričko Navy Seals, Viking, nebo spartský válečník a myslí si, že jsou podobně drsní, jako tito bojovníci. A velmi podobně je to i v oblasti bojových umění – kde kdo chce být ve skupině lidí, kteří studují nějaký hodně drsný styl boje, ale již nechtějí podstoupit dřinu výcviku s tím související, aby skutečně mohli do takové skupiny patřit. Často to pak skončí jen u nošení trika s logem/znakem/mottem dané školy. A nakonec pak stejně jako v případě paleo diety i zde jde pouze o šikovný marketing a/nebo o pózu.
Schválně se příště při procházce městem dívejte kolem sebe a uvidíte ten zjevný nesoulad mezi stylem oblečení, chováním některých lidí….a skutečným stavem věcí. Stačí se podobným pozérům podívat do očí a zjistíte, že drtivá většina z nich by se při první konfliktu sesypala…Hodně je to časté například v různých klubech sebeobrany, kde naleznete lidi nadmíru osvalené, potetované a holohlavé, ale v jejich očích vidíte, že neustojí vážnější konflikt ani bolest. Tetování a vzhled tak u nich plní roli mimikry, které mají odradit případné agresory.
Ale život není jen rvačka s jiným člověkem….daleko častěji je to o věcech, kde tetování, osvalení a další mimikry jsou jen na škodu. Současným problémem je, že takoví lidé se v těžkých chvílích nedokáží postarat ani o sebe, ani o svou rodinu. A když jim život postaví do cesty nějakou překážku (přijdou o práci, řeší partnerský konflikt…), své pocity pak hojně sdílejí na sociálních sítích a sbírají soucitné „lajky“, místo toho, aby se sebrali, postavili se problému čelem a situaci vyřešili. Většinou to za ně musí udělat někdo jiný (partnerka/manželka/rodiče). Ale jakmile problém pominul, opět jsou těmi drsnými bojovníky. Takoví lidé žijí v mylné iluzi, že když budou studovat nějaký drsný, nejlépe vojenský, styl boje, nosit triko s nápisem Instruktor, že dokáží čelit podobným výzvám jako skuteční elitní vojáci…..
Na druhou stranu, veškeré adaptace se vyvíjejí nejvýrazněji, když jde do tuhého, takže právě takoví lidé mají zároveň i největší potenciál na sobě skutečně zapracovat a stát se lepší verzí sebe sama (mimochodem o růstovém nastavení mysli hovoří kniha Nastavení mysli od americké psycholožky Carol Dweckové).

Umění improvizovat i v těžkých chvílích

„Lidé se stali nejdominantnějším druhem na zemi nikoliv kvůli své síle či rychlosti, ale díky tomu, že se uměli přizpůsobit. Podíváme se na ostrý kámen a vidíme oštěp. Vezmeme kus kovu a uděláme z něho pouta. Podíváme se na sponku do vlasů…a vidíme klíč k poutům.“
seriál MacGyver série 1, epizoda 1, 2016

Před nějakými 600 generacemi byla většina lidí sběrači a lovci. A relativně nedávno jsme žili v malých skupinách do padesáti lidí. Pravidelně jsme se přesouvali z jednoho tábořiště do druhého a naše strava zahrnovala rostliny, lov a ryby.
Ještě před nějakými 10,000 lety žila většina lidí v malých vesnicích, kde farmařila, denně produkovala potraviny hlavně pro vlastní potřebu a jiný život si nedokázala představit. O svůj život bojovala prakticky každý den jak s přírodou, tak i s nemocemi a nepřáteli z řad stejného biologického druhu. Ačkoliv to tedy bude na první pohled znít nehezky, právě všemožné krizové události, ať už přírodního nebo lidského původu (mor, válka, hladomor…) nás vytvarovaly do současné podoby.
Ne všichni takové události přežili a zcela jistě ne všichni přežijí podobné události i v budoucnu. A přitom klíč není ve fyzické síle či agresivitě, ale především v naší dovednosti využít všestranné znalosti a zkušenosti i pod fyzickým/psychickým zatížením a schopnosti improvizace. Vzniká tak přirozený výběr, který se snaží co nejoptimálněji vyrovnat s podmínkami prostředí, jež se různě rychle mění. Specializace v pohybových aktivitách či dokonce ve způsobu myšlení je cesta do zapomnění, ale o tom si řekneme více až později.
A jaké adaptace se vlastně vyvíjejí? Jde o takové adaptace, které podporují naše zdraví, dlouhověkost a štěstí, ale pouze do té míry, abychom byli schopni plodit další potomky. Díky tomu neexistuje univerzální optimální adaptace, kterou bychom považovali za značku ideál, protože každý máme jinou historii, jiné předky a jsme adaptováni na jiný model stravy, lokalitu, sociální prostředí či tréninkový režim. A to je i odpověď na všechny ty mohutně propagované univerzální tréninkové plány, dietní programy, apod., které nikdy nefungují v dlouhodobém měřítku. Jejich základní předpoklad, že lidé jsou stejní, totiž nefunguje.

Biologická a kulturní evoluce

Miliony let evoluce upřednostnily ty jedince, kteří měli chuť na energeticky bohaté potraviny, včetně kdysi tak vzácných jednoduchých sacharidů jako je cukr, a kteří přebytečné kalorie ukládali jako tuk. To zaručovalo jejich přežití a možnost se co nejdéle rozmnožovat. Navíc přirozený výběr dříve nemusel zabezpečit, aby náš předek byl velmi zdravý…pouze aby byl zdravý natolik, aby mohl plodit potomky. Větší míra zdraví není fakticky potřebná.
V moderní době, která čítá maximálně tucet generací, nám jsou tyto evoluční výhody nyní spíše ke škodě. Množství fyzického pohybu se výrazně snížilo, ale velký apetit na sladké a tučné nám zůstal, protože jsme se stále ještě nedokázali biologicky adaptovat na nové podmínky evoluce…
Evoluce však není pouze biologická, jak by se na první pohled mohlo zdát. Máme tu také tzv. evoluci kulturní, což je v zásadě to, co se lidé učí a jak se kulturně vyvíjí. Zásadní rozdíl mezi oběma evolucemi, je fakt, že zatímco biologická je často dílem náhody, kulturní evoluce se mění záměrně a proto se může vyvíjet nesrovnatelně rychleji. A v posledních několika stovkách let nabrala přímo raketovou rychlost. Příběh lidského těla se tak dá shrnout do sedmi až osmi základních změn:

Biologická evoluce

První přeměna – Oddělili jsme se od lidoopů a postupně jsme se vyvinuli do podoby vzpřímených dvounožců.
Druhá přeměna – Vyvinula se u nás adaptace, která nám umožňovala se kromě ovoce živit i jinou potravou.
Třetí přeměna – Zhruba před miliony let se nám vyvinula lidská těla a trochu větší mozky, díky kterým jsme se mohli stát lovci a sběrači.
Čtvrtá přeměna – Během rozšiřování po většině území starého světa se nám vyvinuly větší mozky a pomaleji rostoucí těla.
Pátá přeměna – U moderních lidí se nám vyvinuly zvláštní schopnosti jazyka, kultury a spolupráce, díky nimž jsme se rychle rozptýlili do všech koutů naší planety a postupně se stali jediným přežívajícím druhem člověka na planetě.

Kulturní evoluce

Šestá přeměna – zemědělská revoluce, kdy lidé místo sběru a lovu začali pěstovat plodiny a chovat domestikovaná (zdomácnělá) zvířata.
Sedmá přeměna – průmyslová revoluce, která začala v době, kdy lidskou práci začaly nahrazovat stroje.
Osmá přeměna – informační technologie, kdy za člověka začínají přemýšlet stále dokonalejší technologie.

Pokračování
Zdroj:
Příběh lidského těla – evoluce, zdraví a nemoci; Daniel E. Lieberman; Jan Melvil Publishing; vydání první; 2016; ISBN: 978-80-7555-005-7
Cestopis evoluce s Markem Váchou, stanice Leonardo Plus, Radiožurnál

Jarda Kolcun