Proč jsme takoví, jací jsme – náš mozek

Mít velký mozek v sobě skrývá výhody i nevýhody. Mezi značné nevýhody je velká energetická náročnost mozku. Právě možnost lovit energeticky výživnou potravu (maso) a následně ji i tepelně zpracovat, dodalo našim mozků potřebný impuls k většímu růstu. Jak může tedy mozek vlastně vyrůst?

Nu, buď bude růst rychleji anebo delší dobu. V porovnání s velkými opicemi u nás platí obojí, tedy rychleji i déle. Zatímco mozek šimpanze má po narození objem 130 centimetrů krychlových a do dospělosti se ztrojnásobí, mozek lidského dítěte má po narození 330 centimetrů krychlových a v dospělosti je až čtyřnásobný. Naše mozky tak ještě před narozením rostou dvakrát rychleji než mozky šimpanzů a po narození nám rostou také rychleji a déle. Díky tomu máme zhruba dvojnásobné množství mozkových buněk (neuronů), jež se nacházejí především v mozkové kůře (neokortexu). Právě zde se odehrávají veškeré komplexní kognitivní funkce, jako je paměť, myšlení, jazyk a vědomí.

Velký mozek také znamená větší nároky na spotřebu energie. Ačkoliv mozek představuje pouze dvě procenta naší tělesné váhy, spotřebovává až 25 procent klidového energetického rozpočtu těla. V současnosti pokryje nároky mozku zhruba jedna kobliha, ale dříve, v dávné historii, jste se museli hodně snažit, abyste takového žrouta energie uživili.

Kromě své spotřeby mozek také vyžaduje spolehlivou ochranu před poškozením při pádu nebo ráně do hlavy. Ač se to některým lidem nezdá, a dělají vše proto, aby pravidelně testovali ochranu svého mozku tím, že buď sami bouchají hlavou do různých předmětů (fotbalisté hlavičkou do míče), případně si do ní nechávají dobrovolně mlátit (boxeři), mozek je velmi křehký orgán. Představte si hroudu želé v misce. Čím více byste s miskou třásli, tím více poškození by časem vznikla. A přesto to mnoha lidem nedochází…možná těch ran do hlavy bylo až příliš mnoho a již si plně neuvědomují, co vlastně činí…

Mezi hlavní výhody většího mozku patří bezesporu inteligence a schopnost abstraktního myšlení. To je zvláště při lovu velmi výrazná výhoda, protože vám umožňuje odhadnout na základě rychlosti a způsobu pohybu loveného zvířete, kde bude za okamžik a jednak tak můžete správně namířit/načasovat svůj hod tak, abyste svou kořist skutečně zasáhli.

Větší mozek nám umožnil lepší a efektivnější spolupráci při lovu. Lidé jsou ve spolupráci nezvykle dobří – dělíme se o jídlo a další zásadní zdroje, pomáháme si vychovávat děti, předáváme si užitečné informace, abychom pomohli přátelům a někdy i riskujeme své životy, abychom zachránili jiné (tímto se podrobněji zabývá chystaný projekt Hrdina v nás). Spolupráce vyžaduje komplexní dovednosti jako schopnost efektivně komunikovat, ovládat své sobecké a agresivní impulzy, rozumět touhám a úmyslům druhých a udržovat si přehled o sociálních vazbách ve skupině (kdo s kým a proč). Nedávno jsem četl v časopise Scientific American, že právě snaha si předávat informace navzájem mezi sebou, si vynutila rapidní rozvoj komunikace – řeči. Jen díky tomu jsme byli schopni následně předat své znalosti a dovednosti i jiným a rozvíjet se i lovit jako skupina.

Další vědec, Robin Dunbar, ve své studii jasně prokázal, že existuje přímá souvislost mezi velikostí mozku a velikostí skupiny. Pokud toto přijmeme, pak se naše mozky vyvinuly pro skupiny čítající 100 až 230 lidí. Tento odhad zhruba odpovídá počtu lidí, které za svůj život mohl typický lovec a sběrač v době kamenné potkat. A ono to odpovídá zhruba i počtu lidí, které fyzicky potkáváme i v současné době.

Další výhodou bylo chápání procesů v přírodě. Dnes toho o zvířatech a rostlinách v našem okolí moc nevíme, protože to zkrátka nepotřebujeme. Když máme hlad, stačí si zajít do nejbližšího nonstopu a máme vyřešeno. Dříve to však bylo životně důležité. Vědět kudy a jak často chodí to které zvíře se napojit, jaké rostliny jsou jedlé a jaké naopak jedovaté, patřilo k „základnímu vzdělání“ každého lovce a sběrače.

Člověk a tuk

Moderní civilizace se na tuk, zvláště ten lidský, dívá s despektem. Kdo má tuku hodně, je považován za outsidera. Fitness trendy i ženské časopisy se předhánějí v metodách, jak co nejrychleji odstranit tuk, dokonce na to již máme lékařské zákroky, které vám za pár desítek tisíc korun podkožní tuk z těla chirurgicky odstraní. Ale skutečně je tuk tak špatný, jak se nám „odborníci“ snaží vnutit?

Pro odpověď na otázku užitečnosti tuku se pojďme podívat do dávné minulosti. Před mnoha desítkami tisíc let nám podkožní tuk pomohl přežít chladná období. Dokonce podle některých nálezů za to mohou neandrtálci, kteří se vyskytovali v chladných oblastech, kam postupně přicházel Homo Erectus. A zde se postupně začal s Homo Neandertalis křížit, ačkoliv existují také nálezy, které prokazují, že člověk vzpřímený neandertálce lovil a jedl….

Každopádně právě díky nim máme geny, které nám radí, abychom si přebytečnou energii uchovávali ve formě podkožního tuku. Jednak ji tak máme ihned „při ruce“ pro případ nouze a jednak fungovala jako ideální izolace. Jenže….a tady přichází na řadu civilizace…v posledních 120 letech už nemáme problém se najíst prakticky kdykoliv. Zimou také netrpíme tolik jako před desítkami tisíc let a tak už tukovou vrstvu nepotřebujeme. Problém však je, že z pohledu biologické evoluce je nějakých 120 let jen mrknutí oka. Jinak řečeno naše těla se stále ještě nedokázala těmto náhlým změnám vnějších podmínek přizpůsobit. A jako výsledek máme stále narůstající počet obézních lidí. A přitom by pouze stačilo jen a) přijímat kvalitní potravu, b) menší množství, případně c) zvýšit fyzický pohyb (tedy výdej energie).

Větší množství podkožního tuku archaickým lidem umožnilo biologický rozvoj mozku a pomaleji rostoucí těla. V jediném gramu tuku je uloženo 9 kilokalorií, což je více jak dvojnásobek energie proti gramu sacharidů či bílkovin. Když se tedy najíte, hormony nastartují přeměnu cukrů na tučné kyseliny a glycerolu na tuk ve speciálních tukových buňkách, kterých má každý člověk kolem třiceti miliard….Nejvíce tuku potřebuje hned po narození, protože se tělo rozvíjí, bojuje s podmínkami vnějšího prostředí a postupně začíná přijímat zcela jinou potravu.

U zdravého člověka je procento tělesného tuku v dětství 25 procent a u dospělých lovců a sběračů se následně ustálí na 10 procentech u mužů a 15 procentech u žen. Je důležité si uvědomit, že tuk je více, než jen tepelný izolant, nebo zásobárna energie pro mozek, rozmnožovací proces, těhotenství a kojení. Je také základním předpokladem vytrvalostních sportovců. Pokud vás toto téma zajímá více, doporučuji si přečíst knihu Takoví normální hrdinové od Christophera McDougalla, anebo již zpracované a doplněné informace i z další odborné literatury v cyklu článků Praktický pohyb aneb Cesta hrdiny.

A jak (kvalitní) energii co nejlépe získat? Mechanické zpracování potravy (krájení, mletí, drcení) podstatně snižuje energetické výdaje na samotné zpracování potravy a její následné trávení. Vaření však má ještě zásadnější význam. Z některých potravin, například z brambor, získáte dvakrát více kalorií a dalších živin, pokud je jíte vařené a ne syrové. Navíc vaření hubí bakterie, se kterými si pak již váš trávicí trakt a imunitní systém nemusí dělat starosti. Co dělali pralidé s přebytečnou energií? V zásadě měli několik možností jak s ní naložit: v mládí využít k růstu, uložit ji na horší časy, být aktivnější například při lovu, anebo plodit více potomků. A vzhledem k tomu, že dříve byla úmrtnost dosti vysoká, se našim předchůdcům vyplatilo investovat tuto energii do neustálého plození nových a nových potomků. Později se úmrtnost snižovala a tak mohli lidé investovat svou energii do budování méně početného, o to však kvalitnějšího potomstva a umožnit mu další rozvoj, aby mu rostly mozky. Větší mozky umožnily více učení, řešení složitějšího kognitivního a sociálního chování, včetně rozvoje jazyka a spolupráce. Takoví potomci měli následně větší šanci k přežití. Opět se ukazovalo, že nikoliv soupeření, ale spolupráce pomáhá k přežití…to jenom teď v té tzv. době moderní to nějak nechápeme a neustále soutěžíme a likvidujeme se navzájem stále dokonalejšími zbraněmi….
Všichni jsme bratranci a sestřenice

Vědecké studie odhalují, že všichni žijící lidé jsou potomky znepokojivě malého počtu předků. Podle jednoho výpočtu jsou všichni, kteří jsou dnes naživu, potomky populace menší než 1,400 jedinců ze subsaharské Afriky a původní populace, ze které povstali všichni Neafričané, měla pravděpodobně kolem 3,000 lidí.

A kdybyste například zlikvidovali veškerou lidskou populaci na světě kromě třeba Fidži nebo Litvy, zůstaly by zachovány téměř všechny genetické variace člověka.

Nebo jiný názorný příklad – kdybyste nyní vzali libovolnou tlupu šimpanzů v africkém pralese a otestovali jejich geny, budou daleko různorodější, než geny VŠECH lidí na planetě….

To jen tak na okraj, až budou opět holé hlavy, případně další chytrolíni vykřikovat, že jsou lepší než ostatní. Rasismus je kulturní nikoliv biologická záležitost.

Pokračování

Předchozí díl
Zdroj:
Příběh lidského těla – evoluce, zdraví a nemoci; Daniel E. Lieberman; Jan Melvil Publishing; vydání první; 2016; ISBN: 978-80-7555-005-7
Cestopis evoluce s Markem Váchou, stanice Leonardo Plus, Radiožurnál
Povídky neurovědce doby kamenné; Dietrich Stout; české vydání časopisu Scientific American; srpen 2016; str. 28-35.

Jarda Kolcun