Praktický pohyb – část 2.

Přečteno: 1659

V případě infekce je vše jasné – máme jasně definovaného vetřelce (bakterie / virus) a máme i jasně definovanou a účinnou „vojenskou“ strategii, jak se jej zbavit. Nasadíme antibiotika či antivirostatika, klid na lůžku a infekci nakonec porazíme. Díky tomu, že máme nepřítele jasně definovaného, můžeme na něj zaměřit i přesně cílenou obranu – očkování, či jiný typ léčby.

Jsme sami sobě nepřítelem?

Ale životní styl, jeho postupně upadající kvalita, to je zcela jiná liga. Nemáme tu jednoznačně identifikovaného nepřítele, spíše se jedná o kombinací více vlivů (nekvalitní / nepravidelná strava, přejídání se, nedostatečný/příliš jednostranně zaměřený kondiční pohyb, nedostatečná výchova a motivace k tělesné výchově….). Máme auta, která využíváme i v případech, kdy bychom se jindy příjemně prošli (nákup v blízkém obchodě, návštěva lékaře…). Máme výrobky, které sice chutnají jako maso, ale s masem nic společného nemají. Máme možnosti se podívat kamkoliv po celém světě, aniž bychom udělali jediný krok. Můžeme si objednat jídlo až pod nos. A takto bych mohl pokračovat ještě hodně dlouho.

Stali jsme se sami sobě nepřítelem, protože na úkor pohodlí obětujeme zdravý pohyb, na úkor ceny obětujeme kvalitní potraviny a na úkor větších výplat obětujeme zdravý životní styl. Unikají nám však i další benefity, které fyzický pohyb měl – odreagování a vyčištění hlavy od každodenních starostí. Ty se následně v naší hlavě hromadí, a protože takto vzniklý stres nemá jak se ventilovat, vznikají právě ony známé civilizační choroby, mezi něž se řadí obezita, poruchy soustředění, ADHD, apod.

Tradiční lékařství?

Někteří to zkouší přes východní lékařské metody jako je ajurvéda, akupunktura, apod. Jenže….tehdy neměli lidé takové problémy, jako máme teď. Tehdy například lidé netrpěli pohybovými potížemi díky převážně sedavému životnímu stylu, abstraktnímu stresu a nepříliš zdravým potravinám. Šamani a léčitelé netušili nic o práci na směny, potížím se změnou časového pásma (jet lag), nutkavou potřebou být online, a i maso jedli jen při výjimečných příležitostech. Jak chcete takové metody aplikovat na současné problémy? Nechápejte mě špatně, zcela jistě se najdou doporučení tradiční medicíny, které nám mohou pomoci (například zvolnit, pořádně se vyspat, kvalitně se najíst, strávit čas s přáteli), ale stejně tak jistě nám nedokážou pomoci ve všem, co nás nyní trápí.

Životní styl jeskynního muže? Ano i ne

Nedávno jsem měl diskusi s kolegou, který poukazoval na to, že v současné době je v módě se ve všem odkazovat až na jeskynního člověka. Plně rozumím jeho námitkám, jak je totiž naším zvykem, dovádíme často diskuse do nesmyslných extrémů. Na druhou stranu je však faktem, že počet obézních lidí neustále roste, takže současné metody a postupy zvyšování fyzické kondice velmi pravděpodobně nefungují. Protože v opačném případě by počet obézních lidí klesal…ale to se bohužel neděje. Proto si musíme v prvním kroku přiznat, že současné postupy nefungují a je nutné je co nejdříve změnit.

Krok dva je nalézt odkud brát inspiraci pro nový systém/přístup k řešení tohoto problému? Jedna z možností je identifikovat oblasti, kde žijí relativně zdraví lidé a zjistit čím to je. Anebo se podívat zpátky do historie a hledat podobné stopy tam.

Díky tomu najednou zjistíte, že vybrané aktivity z životního stylu (zcela jistě ne celý) pralidí se v mnohém shodují se způsobem života i současných domorodců po celém světě. A ačkoliv netuším, jestli a jak je možné zjistit, zdali i tehdy trpěli naši jeskynní předchůdci infarkty, obezitou, vysokým krevním tlakem, zborcenou klenbou, atd., u současných domorodců se to dá změřit a asi vás nepřekvapím, když řeknu, že tyto civilizační choroby jsou u nich prakticky nulové.

Takže čistě logicky je to quid pro quo…něco za něco. Buď budeme dál jíst nekvalitní potraviny, minimálně se hýbat, ale zato budeme mít mnoho peněz a chronický stres + jako bonus hromadu dalších zdravotních potíží, anebo musíme nalézt jinou cestu, díky které si budeme moci užívat života. Volba je na každém z vás a jak kdysi říkal jeden můj kamarád – vše je otázkou priorit.

Co si tedy můžeme odnést pozitivního z životního stylu jeskynního muže?

  • Každodenní pravidelný pohyb
  • Komplexní a snadno aplikovatelné pohyby a nikoliv speciální izolované techniky – propojit každodenní činnosti s pohybem a naopak.
  • Pohyb, který maximálně šetří výdej energie
  • Situační povědomí díky prostředí bohatém na predátory všeho druhu
  • 100% přírodní potraviny a nikoliv náhražky či odvozené produkty
  • Dostatek spánku
  • Otužilost
  • Nebrat si tolik osobně vše, co nás v životě potká

A co naopak můžeme díkybohu oželet?

  • Nepravidelná strava
  • Omezený výběr s vyváženým množstvím živin a vitamínů
  • Neustálé nebezpečí ze strany divokých zvířat i nepřátelského kmene
  • Vysoká úmrtnost při porodech
  • Vysoká úmrtnost i v případě běžných nemocí
  • Vyšší pravděpodobnost smrti i v případě relativně banálních zranění
  • Nízký věk díky nedostatku potravin (zvláště v zimě)
  • Zima / horko

Schopnost házet

Někteří odborníci věří, že za rozvoj mozku může právě lov, respektive forma lovu. V tomto článku jsem zmínil, že člověk je patrně jediný tvor, který umí přesně a rychle házet předměty i na pohybující se cíle. Právě tato schopnost vedla k úspěšnému lovu, díky čemuž člověk získal daleko více masa, než předtím. Přísun kvalitních bílkovin spolu s rozvojem intelektuálních schopností (stále větší přesnost při hodu) umožnil další rozvoj nejen mozku člověka, ale i jeho pohybových dovedností.

Člověk se při lovu naučil přirozeně si klást (velmi důležité) otázky, jež jeho mysl dále rozvíjely ve smyslu abstraktního myšlení.

  • Támhle vidím antilopy, ale kde je ta smečka lvů, kterou jsem včera slyšel?
  • A kde jsou právě teď hyeny?
  • Odkud vane vítr?
  • Jaké jsou překážky směrem k antilopám
  • A jsou tam i jiní predátoři než lvi a hyeny? Opravdu ne?

Právě kočkovité šelmy, náš hlavní nepřítel, nás naučil nejen ostražitosti, ale i lovu a obraně ve skupině. Díky tomu, že jsme se naučili cestovat ve skupinách, si na nás predátoři netroufli a více nás tak přežilo přesun. Pochod hlasitých hartusících lidí spolehlivě odradil většinu zvířat, které pro nás znamenaly nebezpečí. Platilo jasné pravidlo „spojeni přežijeme, rozděleni budeme sežráni“. Naši predátoři se snažili ulovit ty nejslabší kusy z nás, což opět znamenalo, že pro budoucí genofond se zachovaly jen ti nejodolnější jedinci. Možná právě proto i v současné době již nemáme takovou potřebu se osobně scházet. Nebezpečí pominulo a není tedy potřeba cestovat ve skupinách….

Velkou úlohu v tom hrál i fakt, že jsme byli schopni běžet i celý den, což většina masožravých predátorů nebyla schopna. Ti raději preferovali rychlý avšak vzdálenostně krátký útok. My jsme mohli lovit prostřednictvím hozených předmětů (tedy rychle a na krátké vzdálenosti), ale i na dlouhé vzdálenosti tím, že jsme kořist uštvali. V tom nám pomáhala schopnost ochlazovat průběžně organismus pocením celého těla.

Opět situační povědomí

Ale ani tohle všechno by nám nepomohlo, pokud by tehdy neměli perfektně zvládnuté umění situačního povědomí. Jelikož si byli vědomi, že jim nebezpečí hrozí prakticky neustále, vnímali sebemenší odchylky od běžného stavu. Své mysli nedovolili se zatoulat do historie či budoucnosti, protože museli být TADY a TEĎ, pokud chtěli přežít. Když tak nad tím přemýšlím, tak to byli vlastně takoví první zenoví pralidé🙂

 

Pokračování

Předchozí díl

 

Použitá literatura:

Exuberant Animal – The Power of Health, Play and Joyful Movement; Frank Forencich; AuthorHouseTM; 2006; ISBN 1-4259-5663-7

Jarda Kolcun

 
Series Navigation<< Praktický pohyb – část 3.Praktický pohyb – část 1. >>

Autor

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *