Praktický pohyb – část 10. – Děti a přírodní hřiště

Podívejte se na současná dětská hřiště a tělocvičny a schválně popřemýšlejte, jak moc plní svůj účel. Nejde mi teď o jejich technickou funkci, spíše se na ně pojďme podívat více z pohledu filozofického.

I když výrobce většinou u všech tvrdí, že „rozvíjí přirozený všestranný pohyb“, atrakce jsou vždy kolmé, rovné, čisté a bezpečné. Skutečně tak jde o „přirozený“ a „všestranný“ pohyb? A skutečně toto nalezneme ve volné přírodě?

Absolutně bezpečné překážky? Proč?

Vždyť absolutně bezpečné překážky děti nepřipraví na pohyb v přírodě….a koneckonců ani na život. Proč? Právě proto, že je vše tak krásně rovné, kolmé, čisté, dobře osvětlené a podmínky cvičení jsou stejné v létě i v zimě, ve dne i v noci. Když jako dítě strávím odpoledne v tělocvičně, zcela jistě se naučím nějakým novým dovednostem. Pravděpodobně posílím určité části těla, zlepší se mi cit pro rovnováhu a možná se i naučím nějaký akrobatický kousek. Kdybych však ten samý čas strávil v lese například lezením na strom a mezi větvemi, naučím se kromě toho také následující lekce:

• Ušpiním se a to může mít vliv na můj další pohyb
• Ne vše, co vypadá jako pevné, pevné také je
• Ne vše, co vypadá jako stabilní, stabilním také je
• Něco dnes klouže, i když včera to bylo v pohodě
• Dva stejně těžké předměty (poleno, kámen,…) nemohu odnést stejným způsobem, protože mají zcela jiný, a často i nepravidelný, tvar
• Rozdílné tloušťky větví mohou znamenat rozdílnou míru (ne)bezpečí.
• Při pohybu musím brát v úvahu i roční období, světlo, stav překážky, zvýšené tření, apod.
• Je tu i obrovský prostor pro pedagogy aplikovat předměty jako je fyzika, chemie, atd. do praxe a ukázat jejich úzké spojení s fyzickým pohybem.

Děti tehdy a nyní

Zatímco ještě Husákovy děti (tedy doba před pouhými 30-40 lety!!!) lezly po stromech, stavěly bunkry ze všeho, co našly v přírodě, dnešní děti neumí ani přelézt lavičku, natož vylézt na strom, či dokonce si postavit přístřeší, které by vydrželo aspoň jednu noc, natož celé prázdniny.

Před necelými třiceti lety více 66% dětí chodilo do školy pěšky, dnes je to maximálně 18%, které buď chodí, anebo alespoň jezdí do školy na kole.

Jak děti, tak dospělí cvičí v certifikovaných laboratorních podmínkách čistých, perfektně osvětlených klimatizovaných tělocvičen a přichází tak o podstatnou část pohybu – ono hlubší PROČ. V lepším případě dětem ukážeme JAK, a doufáme, že si naučené pohybové vzorce aplikují do denního života. Stále narůstající počet pacientů u fyzioterapeutů i psychiatrů nám však ukazuje, jak moc se mýlíme.

Příroda je v současnosti již považována za nebezpečnou oblast. Proto „musíme“ někam, kde je vše pečlivě otestované…a certifikované. Schválně kolik z vás někdy svým dětem řeklo:

• „Prší, pojď domu.“
• „Je tam bláto, nešlapej do toho.“
• „Neutíkej rychle, můžeš zakopnout.“
• „Nelez na strom, spadneš.“
• „Nechoď bosý, můžeš se pořezat.“
• „Nezkoušej to zvedat, je to těžké.“

Co místo toho říci dětem:

• „Jakmile pak přijdeš domů, musíš se převléknout hned do suchého.“
• „Pozor, bláto se chová jinak než tráva nebo chodník. Našlapuj co nejvíce shora, abys neuklouznul.“
• „Při běhu se uvolni, ať v případě zakopnutí můžeš ihned přejít do kotrmelce/džudo-pádu.“
• „Když lezeš na strom, měj vždy tři záchytné body a předtím, než došlápneš plnou vahou, vyzkoušej, že tě větev unese. Sleduj také, jestli má větev listy, anebo je suchá, či jinak odlišná.“
• „Když chodíš bosý, nechť nejprve našlápne špička a následně až pata. Choď tiše a měkce jako leopard. A pozor na psí h…a. ;-)“
• „Když to chceš zvednout, pořádně si k tomu dřepni a netahej to zády. Já ti ukážu jak na to a pak to zkusíš sám, ok?“

V kolika takových případech jde dítěti skutečně o život? Zkuste na chvíli uvažovat zcela opačně. Najděte argumenty, aby lezlo na strom, běhalo po louce klidně i bosé, pokoušelo se zvedat předmět, atd. Určitě mi dokážete vysypat z rukávu 150 důvodů, proč to nedělat, ale teď mi naopak zkuste vysypat i podobný seznam důvodů, proč ano. Najednou zjistíte, když o tom skutečně budete chvíli přemýšlet, že tu je skutečně dost velmi pádných důvodů, proč by si to vlastně zkusit mělo… a teď nemyslím blížící se konec světa a podobné paranoidní předpovědi. Teď hovořím o stále rostoucím počtu vědeckých studiích, které potvrzují pozitivní přínos aktivit, které nás vrací blíže k přírodě (chůze naboso, chodit spát a vstávat „se slepicemi“, konzumace sezónních lokálních potravin, atd.)

Profesionalizace dětského sportu

Máme stále větší profesionalizace dětského sportu, kdy už dokonce existují hokejové/tenisové/fotbalové či golfové školičky (!!!) pro děti. Zde se děti učí drily, které byly původně určené pro dospělé profesionální atlety, nemluvě o velmi omezeném počtu pohybových vzorců, které jim pak zkomplikují hladký přechod na jiný typ sportu/pohybu. A i když již existují jednoznačně průkazné studie, že specializace v tak raném období dětského vývoje je na škodu, podobné studie jsou ignorovány v bláhové vidině objevit dalšího Jágra, Lendla, Woodse či Messiho.

Kam tento trend vede?

• Ke stále omezenějšímu množství pohybových vzorců, kdy děti od malička cvičí do zblbnutí forehand a backhand a když je to (velmi často) přestane bavit po dosažení pubertálního věku, mají problém najít něco jiného, co by jim šlo podobně dobře. Často pak končí se sportem/pohybem úplně.
• S tím velmi úzce souvisí i fakt, že čím všestrannější pohyb, tím větší počet synaptických spojení v mozku a tím aktivnější a zdravější život poté vedeme. Jak po stránce fyzické, tak i duševní.
• Na rozdíl od cvičení venku je cvičení v tělocvičně velmi chudé na nenadálé situace, které by dítě muselo řešit. Představte si, že budete 10 let chodit cvičit do tělocvičny….dříve nebo později vás to přestane bavit a protože jste venku cvičili jen minimálně (maximálně opět na atletickém oválu), bude pro vás pohyb v tělocvičně logicky nudnou a nezáživnou záležitostí.
• Pohyb venku není jen výzva pro tělo, ale i potěšení pro další smysly. Vonící tráva, vycházející/zapadající slunce, rozkvetlé louky, ovoce na stromech, atd. Je to takový rozdíl, jako byste se dívali na mistrovství světa na malé černobílé televizi beze zvuku, a když jste naopak fyzicky přítomni přímo na stadionu a sledujete celou událost osobně. Cítíte, vidíte, slyšíte…prostě nebe a dudy 🙂
• Dětem bude chybět ono spojení člověka s přírodou. Nebudou chápat svou roli v přírodě, a jak moc ji lidstvo ovlivňuje. Nebudou chápat, že příroda jsou ve skutečnosti ony, že to není něco, co mají chránit a o co mají pečovat, protože je to jen hezké. Doporučuji si poslechnout velmi zajímavé rozhovory s Markem Váchou „Cestopis evoluce“. Najednou zjistíte, že nelze oddělit člověka od přírody, že nám opět uniká pointa a my se chybně stavíme do pozice jakéhosi ochránce něčeho, co koexistuje vedle nás, ale nedochází nám, že my jsme nedílnou součástí přírody a je absolutní nesmysl se od ní jakkoliv oddělovat.