Houževnatost aneb záměrný trénink

Přečteno: 1920

Ačkoliv prý zatím neexistují žádné oficiální studie, které by jednoznačně potvrzovaly, že záměrný trénink lze prožívat ve stavu flow, opakovaně se mi potvrdilo, že tomu tak je. Respektive, že při jejich vypracovávání člověk zažívá různé druhy pozitivních zážitků.

A tyto jsou následně motorem do dalších úkolů. A jak zajistit, že člověk bude daný úkol plnit s nadšením?

Musí znát a ztotožnit se s „celkovým finálním cílem“
Musí se naučit na každém, byť sebevíce nudnějším, úkolu najít něco dobré a na to se plně soustředit.

A když se to na první pokus nepodaří? Je potřeba si neustále připomínat, že zkouší nové věci, které zatím neumí. A když se to nepodaří na poprvé, zjistit, co musí udělat příště jinak…a pak to opět zkusit. Přesně takto trénují (budoucí) experti.

Dále se musíme naučit udělat si ze záměrného tréninku zvyk / rutinu a pevně se jí držet. Například má rutina záměrného tréninku vypadá následovně:

  • Ráno cestou do práce čtu odbornou knihu, kde si rovnou lepítky značím oblasti, které jsou důležité, a měl bych je proto zmínit ve svých článcích (pokud jedu autem, poslouchám odbornou audioknihu)
    Jelikož jezdím do práce velmi brzo, mohu ještě tak hodinu v práci psát článek, než se vrhnu na pracovní záležitosti
  • Odpoledne cestou z práce si čtu odborné časopisy, které mi doplní znalosti a nejsou již tak náročné na pozornost, protože se většinou jedná o 1-3 stránkové články (pokud jedu autem, poslouchám odbornou audioknihu)
  • Večer před spaním si čtu další odbornou literaturu, tentokrát zaměřenou na duchovní rozvoj, anebo nějakou beletrii, abych dal hlavě odpočinout.

Díky tomu mám efektivně využitý tzv. „prostojový čas“, kdy někam jedu, nebo na něco/někoho čekám. Naučím se každý den něco nového a zároveň mám i dostatek materiálů na další články. V průměru mám tak vždy před dokončením 5-8 článků, u kterých si jen dohledávám poslední věci, abych měl jistotu, že jednak informace jsou správně a jednak stylisticky se článek čte, „jako když teče voda“, tedy hladce a bez zaškobrtnutí. Do toho ještě cvičím 5x týdně TacFit, učím jujutsu, FAST a soukromě učím i kuželky, organizuji nebo pomáhám organizovat hromadu akcí (nejen) pro děti, takže rozvíjím jak svůj intelekt, tak i tělo.

I proto si uvědomuji, jak je čas daleko dražší komodita než peníze a velice pečlivě vybírám, s kým se setkám, či jaké akce se zúčastním. Toto si moc lidí neuvědomuje a stále poměřuje hodnotu potenciálně získané informace nebo dovednosti její peněžní cenou. Řeknu to jinak – peníze jste měli a mít budete, ale jakmile jednou použijete svůj čas, je v nenávratnu pryč. Takže se pokaždé velice pečlivě zamyslím, jestli mi tak která akce za to stojí. Ať již z pozice organizátora nebo účastníka. Nu a výsledkem je, že vždy na konci roku mohu měřitelně zhodnotit svůj odborný pokrok počtem napsaných, či přečtených (odborných) knih/článků, anebo organizovaných/absolvovaných vzdělávacích seminářů.

S tím souvisí i třetí doporučení – změňte způsob vnímání tréninku. Přestaňte se neustále posuzovat. Mějte na paměti principy filozofie kaizen a pracujte na sobě jako na dokonalém výtvoru, kterým se každým dnem stáváte více a více…tedy za předpokladu, že na sobě intenzivně pracujete. V opačném případě svůj život provegetujete bez jakéhokoliv otisku do dějin lidstva. Pokud vám toto vyhovuje, pak si asi nebudeme nikdy rozumět. Z evolučního pohledu jste totiž vítězem závodu, kterého se zúčastnilo až 120.000.000 (slovy sto dvacet MILIONŮ) spermií (ano, skutečně je to až takto vysoké číslo, dohledejte si to, pokud mi nevěříte), takže vám nebyl život dán proto, abyste ráno vstali, odešli pracovat osm hodin „do Kolbenky“, přišli domu, dali si pivo, podívali se na Ordinaci v růžové zahradě a šli spát. Váš otisk v historii lidstva bude nulový….

Záměrný trénink slouží i k tomu, abyste zkoušeli věci, které vám nejdou. Co se nového naučíte tím, že budete opakovat věci, které již zvládáte? Berte trénink jako metodu, nikoliv test, jak poznat nové věci a porozumět jim. Dělat chyby je povolené a dokonce i doporučované. To, že jste udělali chybu, neznamená, že jste hloupí či nemotorní, jen že jste se právě dozvěděli, jak to nejde a proto je nutné zkusit jiný přístup. Na tohle často zapomínáme i u (svých) dětí, když se jim snažíme „pomoci“ a říkáme jim: „vždyť je to jednoduché / logické. Tohle vyřeší i prvňák. Co na tom můžeš nechápat?“ Dítě si vaše rady přeloží takto „jsi tak hloupý, že to nedokážeš vyřešit.“ Výsledkem pak bude, že se šprajcne a můžete zapomenout na to, že tohle bude jeho oblíbená činnost.
Budhistický přístup k životu

Dalším velmi důležitým aspektem je snaha dělat něco pro dobro ostatních. Zralá vášeň a houževnatost se vyznačuje právě tímto. Pokud se do něčeho pustíte s primární motivací vydělat maximum peněz, dříve nebo později zjistíte, že to za ten vynaložený čas nestálo a přestane vás to bavit. V této souvislosti si pokaždé vzpomenu na výrok Richarda Bransona, který říkal: “Stal jsem se podnikatelem vlastně omylem. Pokaždé, když jsem se rozhodl vstoupit do dalšího nového oboru, pak to nebylo kvůli výhledu výdělku, ale proto, že jsem věděl, že to dokážu udělat lépe.“

A přesně tento přístup například vedl před více jak 6 lety i nás, když jsme s kamarádem založili roztocký dětský klub jujutsu. Již v té době tam fungoval skvělý sportovní klub taekwondo, který zaznamenal mnoho vynikajících výsledků ve sportu, ale tohle nebyl směr, kterým bychom chtěli směřovat naše dcery (viz můj názor na sport obecně v předchozím díle).

Ukázalo se, že tento přístup ke vzdělávání v oblasti bojových umění s námi sdílelo více rodičů a tak od okamžiku založení již nevyhlašujeme nábor, protože máme neustále plno. S kamarádem jsme do toho šli s tím, že nám to musí nejpozději do jednoho roku pouze pokrýt naše počáteční investice (zakoupené tatami, pronájem, náklady na vytvoření klubového loga, webu, nášivek, apod.), abychom klub nesponzorovali z rodinných rozpočtů. A co bude navíc, budeme mít jako přilepšení k našim pravidelným příjmům v zaměstnání. Podle Angely Duckworthové jsme tak i my prošli třemi stádii:

Raná léta – dělali jsme to hlavně proto, že nás to bavilo a peníze skutečně nebyly (a mimochodem ani dnes nejsou) naším motivátorem.
Střední léta – které jsou hlavně o tzv. záměrném tréninku, o kterém jsem hovořil před chvíli. Pilovali jsme detaily a s každým dalším tréninkem jsme se zlepšovali jak po stránce obsahové (metodika), tak i organizační (začít a skončit včas, rozdělení úkolů, apod.).
Pozdní léta – vyšší smysl a účel – postupně jsme si uvědomovali, že to není jen o tom 1-2x týdně se poválet na tatami, ale že máme obrovskou zodpovědnost a zároveň i příležitost naučit děti mnohem více, než „pouze“ jujutsu. V budhismu se tomu tuším říká učení mahájáma (velký vůz), kdy na své cestě k sebezdokonalování zahrneme i své okolí.

I proto jsem letos vytvořil eAkademii, kde děti musí nastudovat a následně i absolvovat teoretickou část předtím, než jsou puštěny k praktické části zkoušky na ten který technický stupeň. V rámci teorie se děti naučí historii, filozofii, principy i etiku, která souvisí s jujutsu. Na pokročilých stupních proniknou do specifik (vy)řešení mezilidského konfliktu, psychické i fyzické zátěže, sestavení výuky, první pomoci, atd.

Již tedy nejde pouze o zvládnutí té které techniky, ale o její pochopení na úrovni anatomické, biomechanické, psychologické, sebeobranné a později i právní. Tedy o dovednost vidět konfliktní situaci v celém kontextu a umět ji správně vyhodnotit a poté vybrat nejoptimálnější reakci.

Tato činnost nijak nezvýšila finanční ziskovost klubu, ale jelikož jsme nalezli vyšší smysl naší výuky, šlo o zcela přirozený krok rozvoje klubu. Výsledkem budou studenti, kteří se budou od studentů jiných jujutsu klubů zásadně odlišovat svou hloubkou znalostí stejně tak jako i fyzickými všestrannými dovednostmi.
V této souvislosti si pokaždé vzpomenu na pochvalu mého kamaráda, který se věnuje praktickému pohybu. Tento rok jsme spolu pořádali dětský letní tábor a jeho úkolem bylo naučit děti všestranně se hýbat. Jak mi tehdy řekl, byl velmi příjemně překvapen, co všechno a jak dobře naši studenti techniky zvládli. To jsou přesně momenty, které dávají vašemu snažení vyšší smysl.

Dokončení
Předchozí díl

Zdroj:
DUCKWORTH, Angela, 2017. Houževnatost – síla vytrvalosti a vášně. Přel. E.Nevrlá, Vyd. 1. Praha: Melvil Publishing. ISBN: 978-80-7555-021-7
Jarda Kolcun

Můžete komentovat

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *