Profesionál, nebo obchodník s iluzí?
Bojová umění v sobě odnepaměti nesou hluboký vnitřní odkaz a specifického ducha, který se předává z učitele na žáka. Co se ale stane, když do tohoto křehkého vztahu vstoupí tvrdá pravidla trhu a snaha o maximalizaci zisku? Zatímco skutečný profesionál bere peníze proto, aby mohl učit, učitel-obchodník učí proto, aby mohl brát peníze. Tento jemný, avšak naprosto zásadní rozdíl v motivaci nevratně mění to, co se v tělocvičnách reálně odehrává. Odhalme, jak komerční tlaky, hypotéky na luxusní prostory a strach z vlastní konkurence deformují výuku, a proč snaha zavděčit se masám nevyhnutelně ničí samotnou podstatu toho, co činí bojová umění tak výjimečnými.
Jak honba za ziskem ničí duši bojových umění
Když se řeknou bojová umění, většina lidí si představí nejen propracovaný systém fyzických technik, ale také určitý etický kodex, vnitřní disciplínu a specifického ducha. Tento duch představuje neviditelné pojivo, které dává jednotlivým pohybům hlubší smysl. Předat tyto hodnoty z učitele na žáka je úkol, který vyžaduje obrovské soustředění, čisté úmysly a naprostou upřímnost. Zcela ideální stav pro takové předávání by teoreticky nastal ve chvíli, kdy by se z rovnice výuky zcela vyloučily peníze. Pokud mezi instruktorem a studentem neprobíhá žádná finanční transakce, zůstává prostor výhradně pro samotné umění.
Takový pohled je však v dnešním světě do značné míry utopický. Lidé musí platit účty a zajistit své rodiny. Existuje celá řada instruktorů, kteří se rozhodli zasvětit svůj život výhradně výuce a učinili z ní své hlavní povolání. Taková volba je naprosto legitimní a zaslouží si hluboký respekt. Pokud člověk získá prostředky na život tím, že učí, uvolní se mu ruce. Nemusí trávit osm hodin denně v jiné práci a může veškerý svůj čas, energii i myšlenky koncentrovat do osobního rozvoje a do péče o své žáky. Zde ovšem leží ten nejkritičtější bod zlomu, který odděluje dvě naprosto odlišné skupiny instruktorů.
U opravdového profesionála platí neměnné pravidlo: na prvním, druhém i třetím místě žebříčku priorit leží samotná výuka a kvalita předávaného umění. Teprve kdesi za tím vším se nachází potřeba vygenerovat přiměřený příjem. Tento instruktor zkrátka přijímá peníze proto, aby mohl dál žít a učit. Protipólem je pak instruktor zaměřený primárně na zisk, který učí jen a pouze proto, aby maximalizoval své příjmy.
Rozdíl mezi těmito dvěma přístupy se může zdát na první pohled teoretický, v praxi má ale zcela devastující dopady na podobu tréninku, metodiku a celkový vztah k žákům.
Past luxusních tělocvičen a obrácená logika
Problém často začíná u vnějších, materiálních věcí. Touha po prestiži nebo podnikatelském úspěchu vede mnohé k tomu, že investují obrovské částky do budování vlastních, moderních a drahých prostor pro trénink. Vznikají nádherné tělocvičny, které však s sebou nesou tvrdou ekonomickou realitu – obrovské půjčky a vysoké měsíční náklady.
Tento moment je pastí, ve které se zcela převrací logika bojových umění. Správný a zdravý přístup říká, že instruktor zajišťuje prostor proto, aby měl kde předávat své znalosti žákům. Prostory tedy slouží výuce. Jakmile však instruktora tlačí vysoká hypotéka, situace se obrací. Žáci přestávají být lidmi na cestě sebezdokonalování a stávají se z nich platící klienti, kteří jsou nezbytní pro udržení drahé budovy. Instruktor už nehledá prostor pro své žáky, ale shání žáky, aby uživil svůj prostor.
Tato komerční zaslepenost dokáže zcela zničit i profesní vztahy mezi samotnými učiteli. Představte si situaci, kdy je v rámci mezinárodní spolupráce plánován velký společný seminář džúdžucu, na který jsou zváni učitelé z celé Evropy. Zváni jsou proto, aby sdíleli své zkušenosti, oslavili společné umění a vzájemně se obohatili. Pokud v takové chvíli některý z oslovených účastníků arogantně prohlásí, že je „profesionál“ a bez předem zaručeného štědrého honoráře neudělá ani krok, ukazuje tím jediné – zcela u něj absentuje pochopení samotné podstaty toho, co cvičí. Omlouvat takové chování tím, že dotyčný musí splácet půjčku na svou luxusní tělocvičnu, je ukázkovým příkladem zmiňované obrácené logiky.
Pokud instruktor zjistí, že nedokáže svůj provoz finančně utáhnout kvůli nedostatku žáků, nabízí se pouze dvě čestná řešení. Buď musí radikálně zlepšit své pedagogické schopnosti a kvalitu výuky tak, aby přirozeně přilákal více zájemců o poctivé studium, nebo se musí uskromnit a přesunout tréninky do menších, levnějších prostor. Ostatně, ti největší a nejslavnější mistři minulosti nepotřebovali ke kvalitní výuce moderní haly. Své umění předávali často v nejskromnějších podmínkách, někdy doslova na holém poli.
Kvalita učitele se totiž neměří metry čtverečními jeho tělocvičny.
Ředění umění: Když komerce diktuje osnovy
Jakmile začne dominovat snaha o zisk, přichází často i snaha přilákat co nejširší masy. Pokud ale učíte něco náročného, komplexního a hlubokého, nikdy to nebude masovou záležitostí. Co tedy udělá instruktor, který potřebuje rychle zaplnit tělocvičnu, aby splatil dluhy? Začne upravovat samotný obsah výuky tak, aby se stal líbivějším, snazším a komerčně prodejnějším.
Tento jev lze přirovnat k ředění kvalitního vína sladkou limonádou. Znalec sice ohrne nos, ale davu to zachutná a vypije se toho mnohem víc. V prostředí bojových umění to znamená, že se náročný trénink začne obohacovat o nesourodé prvky. Instruktor se například rozhodne přidat do klasické výuky prvky moderního kondičního fitness nebo populární úderové techniky z jiných systémů s cílem vytvořit produkt, který osloví širší veřejnost.
Takové uvažování je však naprosto scestné. Výsledkem není obohacení systému, ale jeho zničení. Není možné vzít komplexní bojový systém s vlastní provázanou biomechanikou a naroubovat na něj nesourodá aerobní cvičení čistě proto, aby se žáci více zpotili a měli pocit, že dostali za své peníze zaplaceno formou spálených kalorií. Člověk, který vůbec dokáže takto komerčně uvažovat a necitlivě míchat neslučitelné, zcela minul cíl. Ztratil kontakt s vnitřním duchem bojových umění a stal se pouhým prodejcem cvičebních lekcí. Kdo takto jedná, nemůže být brán jako seriózní vůdce a učitel.
Ekonomika tajemství a strach z vlastní konkurence
Zdaleka nejtragičtější dopad má ziskuchtivost na samotný vztah k předávání informací a metodiku výuky. Zkusme se na to podívat ekonomickou optikou člověka, který vnímá své umění jako zboží. Takový instruktor musel v minulosti sám pravděpodobně zaplatit svému učiteli velké sumy peněz, aby se techniky naučil. Ve své tržní logice to vnímá jako obrovskou osobní „investici“. A co dělá každý investor? Očekává návratnost vložených prostředků. Chce, aby mu znalosti, které si draze koupil, začaly peníze co nejdříve a co nejdéle vydělávat.
Tento mentální posun drasticky mění to, co se děje na žíněnce. Instruktor začne hledat ty „nejefektivnější“ cesty, jak generovat zisk. A tou nejspolehlivější cestou, jak mít stabilní a dlouhodobý příjem, je udržet si platící žáky co nejdéle. Jak to ale udělat? Jednoduše tím, že je nenaučíte všechno hned. Z výuky se stanou kapky vody dopadající na vyprahlou zem.
Ty nejdůležitější a nejzásadnější principy jsou před žáky záměrně zatajovány nebo se k nim přistupuje s obrovským zpožděním. Žáci jsou udržováni v závislosti na učiteli. Nemohou cvičit a rozvíjet se samostatně, protože k tomu nedostali klíč. Musí dál a dál platit členské příspěvky, aby postupně, kousek po kousku, odhalovali tajemství, která jim mohla být jasně vysvětlena hned na začátku.
Tento přístup je umocněn dalším temným aspektem – strachem z konkurence. Pokud vnímáte výuku jako boj o podíl na trhu, pak každý šikovný a rychle se učící žák představuje hrozbu. Co když žák poroste příliš rychle, všechno se naučí, vyrovná se úrovni svého učitele, odejde a otevře si vlastní školu o pár ulic dál? Z pohledu ziskuchtivého instruktora by si tak vychoval přímou konkurenci na stejném „trhu“. Proto mnozí instruktoři volí defenzivní strategii. Záměrně neučí své žáky pořádně, nesdílejí s nimi hluboké detaily a dbají na to, aby mezi nimi a žáky zůstával neustále propastný rozdíl ve schopnostech.
Mýtus „ukradni si techniku“ jako štít neschopnosti
S výše popsaným strachem úzce souvisí i hrubé zneužívání tradičních postupů, se kterým se lze v některých kruzích, zejména u starších forem džúdžucu, setkat poměrně často. V historii skutečně existovaly metody, kdy učitel ukazoval techniku bez podrobného slovního popisu a na žákovi bylo, aby byl plně koncentrovaný, pozorný a techniku tzv. „ukradl očima“. Tento proces měl budovat pozornost a zostřovat vnímání.
Dnes je však tento přístup často cynicky zneužíván. Mnozí instruktoři, přestože si účtují velmi vysoké částky za školné, odmítají techniky korektně, srozumitelně a řádně vysvětlovat. Schovávají se za arogantní pokyn: „Jen se dívejte a techniku si ukradněte.“ Ve skutečnosti tím ale sledují vlastní obchodní zájmy. Předstírají, že jejich dovednosti jsou natolik tajné, unikátní a speciální, že je smí plně ovládnout jen velmi omezený počet vyvolených jedinců. Vytvářejí kolem svého umění umělou auru exkluzivity. Čím nedostupněji vědění působí, tím vyšší hodnotu mu trh přisuzuje a tím více na něm mohou profitovat.
Skutečnost je však taková, že zadržování informací zastavuje rozvoj na obou stranách. Mezi instruktorem, který učí s dobrými úmysly, a jeho žáky dochází k jevu společného růstu. Čím hlouběji učitel vysvětluje, čím upřímněji se snaží předat i ty nejmenší detaily, tím lepším se sám stává. Tím, že pomáhá žákům růst, prohlubuje i své vlastní porozumění biomechanice a strategii. Jen ten, kdo vychová silné žáky, si na nich může testovat své vlastní limity a posouvat je dál. Oproti tomu v prostředí ziskuchtivých instruktorů neroste nikdo. Žáci přešlapují na místě, protože nedostávají potřebné informace, a učitel stagnuje, protože se uzavřel do ulity strachu a kalkulu.
Pokud člověk vstoupí do tělocvičny a narazí na instruktora, který staví profit na přední příčky svých priorit, musí si uvědomit jednu krutou pravdu. V takovém prostředí, pod takovým vedením a od takového člověka se nikdy, za žádných okolností nenaučí ani špičkové technice, ani nenasaje skutečného a čistého ducha bojových umění.
ZDROJ: 【Series of Budo Essay vol.7】Professional teacher or profit aiming teacher ?
