Budování houževnatosti znamená povzbuzovat děti, aby se co nejčastěji pohybovaly mimo svou komfortní zónu. Není přitom potřeba je ze zóny drsně „vykopnout“ (ačkoliv i to má své plusy ;-), ale jen lehce „vytlačit“ o malý kousek dále. Vždy však jen o kousek, aby dítě jednak vědělo, že je to reálně dosažitelné a na druhé straně však musí vydat o něco více úsilí, než tomu bylo doposud.
V tomto je například systém TacFit vynikající, protože umožňuje „vytlačit“ z komfortní zóny každého dle jeho individuálních možností. Nedávno jsem adaptaci tohoto systému ukázal dětem na letním táboře Akademie hrdinů a byl jsem velmi příjemně překvapen, jak pozitivně k tomu děti přistoupily a s jakým nadšením to začaly cvičit. Rozhodně o tom ještě v budoucnu napíšu více, ale teď zpět k houževnatosti.
Neustále tlačit pryč z komfortní zóny
Benjamin Bloom, americký psycholog, který se zabývá aspektem mistrovství v čemkoliv, definuje každou činnost vedoucí k mistrovství jako třífázový proces:
- Raná léta – kdy vzniká zájem
- Střední léta – kdy záměrné úsilí přináší výsledky
- Pozdní léta – kdy cíl a význam je již zřetelný
Je proto velmi důležité, aby děti viděly nejen cestu, ale i konečný cíl – mistr jujutsu, světoznámý zpěvák, vítěz olympiády či držitel Nobelovy ceny za přelomový objev. Teprve pak je celý proces vzdělávání pro ně motivační a nikoliv frustrující, jelikož vidí finální a nikoliv jen dílčí cíl. Na vás pak bude „pouze“ tento zájem přiživovat, kultivovat a ukazovat jim i další úrovně a souvislosti.
Bavte se proto s dětmi o to, co je nejvíce zaujalo ten den ve škole a jak tento poznatek mohou použít i jinde. Například otázka „jak bylo ve škole?“ přímo svádí k super krátké odpovědi „dobrý“ a proto doporučuji spíše otázky, které vyžadují delší odpovědi ;-).
Otázky, které můžete dětem pokládat:
- Co zajímavé jste dneska dělali ve škole?
- Co jsi se dnes nového naučil?
- Co tě dnes nejvíce bavilo ve škole?
- Co bys dělal, pokud bys dnes zůstal doma?
- Co bys rád zkusil nového tento víkend?
- Slyšel jsem, že tvůj kamarád zkusil… Chceš to zkusit také?
- Vypadá to, že tě to baví. Co přesně tě na ní baví?
- Nevypadá to, že tě to baví. Co se ti na té aktivitě nelíbí?
- Rád bych o víkendu zkusil něco nového. Zkusíme to spolu?
- Tak jsme o víkendu zkusili něco nového. Co se ti na tom nejvíce (ne)líbilo?
- Chtěl bys to zkusit znovu?
Schopnost zvládat stres
Schopnost zůstat vytrvalý velmi závisí na tom, jestli a jak jste schopni zvládat negativní emoce, které se začínají objevovat ve chvílích, kdy to zrovna nejde nejlépe.
A přitom víte, že s tímhle má občas problém i dospělý člověk, který již má bohaté životní zkušenosti. Jak to má pak zvládat dítě, které teprve hledá svoje způsoby zvládání stresu? Připravte se tedy na „slepé uličky“, které jsou například vztekání, hysterický výlev, popírání, odkládání, apod. Tedy vše, co nevede ke splnění cíle. Je to občas hodně velká výzva, ale musíte vidět celý obrázek a chápat, že jde o pokus, byť nepříliš dobrý. Osobně se mi například u svých dvou dcer osvědčilo, když místo křiku a direktivního nařízení použiju humor a celý dramatický výstup natočím mobilem. Pak se jen stačí zmínit, že to zveřejním a najednou je klid. Holky si většinou uvědomí, jak směšně jednají a že to k dokončení svěřeného úkolu nepovede. A ano, možná i mají obavu ze zveřejnění 😉 Pokud nechcete zvolit tento způsob, pak tu mám ještě několik dalších, které stojí za zkoušku:
- Mohutně pochválit děti, pokud zvládnou náročný úkol a nevzdaly se, ačkoliv několikrát předtím neuspěly
- Pomoci jim plně pochopit důsledek takového jednání a naopak jim ukázat, čeho by (ne)dosáhly, pokud by se jen vztekaly
- Vysvětlit jim bez velkých emocí, že odkládání, či vztekání nevede k dokončení, jen dělá celou cestu mnohem (a zbytečně) bolestivější…především pro ně.
- Ukázat jim několik postupů, jak zvládat stres. Například stres ze studené vody, únavy, opakovaného neúspěchu, apod. Ukažte jim to tím, že půjdete sami příkladem. Pamatujte, že děti se spíše něco naučí, pokud to uvidí u vás a nikoliv, pokud to od vás pouze uslyší.
- Naučte je soustředit se především na benefity, nikoliv na překážky. A s tím souvisí i kamarádství s lidmi, kteří méně povídají, ale o to více konají. Díky tomu mají tito lidé výsledky na rozdíl od žvanilů, kteří jsou schopni vysypat z rukávu 150 důvodů, proč to ASI nepůjde, ale již nemají odvahu to ani zkusit.
- Vysvětlit, že negativní lidé mají především problém sami se sebou a nemá cenu na sebe vztahovat to, co řeknou. Pokud vidí, že se nikam neposouvají, pak je lepší najít si někoho, kdo je dokáže inspirovat a „být podobný blázen“, jako jsou ony.
- Naučte je, že neúspěšný pokus není nic tragického. Jen se ukázalo, kudy cesta nevede, což je také cenná zkušenost. Pokaždé se dívat na vše z toho lepšího úhlu pohledu pomáhá více, než „házet flintu do žita“ po prvním neúspěchu.
- A pokud budou mít pocit, že „to nikdy nezvládnou“, nechť se zastaví a na chvíli soustředí na to, co již mají za sebou, co vše již zvládly. A pak ať se soustředí jen na ten nejbližší krok. Někdy pomáhá vidět jen jeden jediný krok před sebe, než tu velkou dlouhou namáhavou štreku, kterou budou muset nakonec zvládnout….
- Až budou větší, připomeňte jim, že již tím, že se narodili, jsou vítězi pěkně drsného závodu, jehož se zúčastnilo několik desítek tisíc dalších závodníků… Ale zvítězili právě oni. A to už něco znamená.
- Naučte je objevovat, kde mají své slabé stránky a následně na nich pracovat.
- Naučte je rozvíjet jejich silné stránky a využít je ke splnění jejich cílů.
A co je nejdůležitější – naučte je respektovat ostatní. To neznamená je bezpodmínečně poslouchat, ale naslouchat jejich názorům a přemýšlet nad nimi. Možná zjistí něco, co i jim pomůže dosáhnout cíle snadněji.
Jarda Kolcun
