Praktický pohyb aneb cesta hrdiny – část 7.

Přečteno: 1757

Budování rychlosti a síly se netýkalo pouze mužů. Navažský rituál kinaaldá a apačský na’ii’ees byly iniciační ceremonie pro mladé dívky zaměřené na rychlost, vytrvalost a svalovou sílu.

Dívky denně vyrážely na ranní běh za východu slunce a nechávaly si masírovat paže a záda v naději, že zůstanou navždy silné a pružné. Oba kmeny věřily, že čím silnější ženy, tím silnější komunita. „V průběhu velké části na’ii’ees používá dívka sílu ke svému prospěchu,“ poznamenává jeden antropolog. „Nicméně ihned po skončení ceremonie se síla stává veřejným vlastnictvím a je k dispozici všem.“ Jde tedy o velmi podobný koncept, jako hlásal Georges Hébert – být především užitečným.

Podle některých odborníků existuje relativně spolehlivý způsob, jak odlišit přirozenou pohybovou aktivitu od té naučené. V případě přirozené aktivity totiž nebude velký rozdíl ve výkonu mezi muži a ženami. Proto například box či zápas jsou pohybem naučeným a nikoliv přirozeným.

Pokud tedy zaznamenáte velký rozdíl mezi lidmi různého věku či pohlaví, pak se zcela jistě jedná o pohyb naučený a tedy nepřirozený. Pojďme si to vysvětlit podrobněji a opět nejlépe z pohledu evoluce. Pokud by například lososí samci byli přirozeně rychlejší, silnější a vytrvalejší než lososí samice, pak by to znamenalo, že budou u zdroje potravy nejdříve a bude je i náročnější ulovit. Tím pádem dříve či později bude ubývat slabších samic a výsledkem nakonec bude úplné vyhynutí lososů, protože bude nedostatek samic ke tření. Samozřejmě, že tu vždycky budou rozdíly mezi pohlavími, ale nebudou nijak velké.

Muži i ženy mají velmi podobnou postavu a neliší se ani biologickou výzbrojí. My muži nemáme rohy, tesáky ani obří paroží, ani výrazně nepřevyšujeme ženy. Rozdíl mezi muži a ženami je přibližně 15% a nikoliv 50%, jako je tomu v případě goril. Abychom přežili, museli jsme si být co nejvíce podobní. Spolu jsme sbírali kořínky, spolu jsme lovili. Pracujeme spolu, držíme se v párech a svého partnera si (většinou) vybíráme mírumilovným způsobem. Při výběru partnerky se nemůžeme roztrhat na kusy, protože nakonec budeme mít jen jednu partnerku. To v případě lidoopů či jelenů nehrozí. Ti se mohou i docela vážně zranit a vítěz získává celý harém samic.

Vynikáme ve vytrvalosti a pružnosti. Podívejte se na ty nejnáročnější vytrvalostní závody světa a zjistíte, že ženy zase tolik za muži nezaostávají. A to samé může platit i v případě házení. Zcela jistě to není v síle a konstituci – když vědci testovali australské domorodce, zjistili, že rozdíl mezi dívkami a chlapci při lovu je asi jen 20% v maximální rychlosti hodu. Proto se zdá, že důvod, proč ženy nehází tak dobře jako muži, je čistě jen proto, že ženy netrénují tak často jako muži. Ale technická výbava tam zcela jistě je.

Kondiční systémy současnosti

Když se nad tím vším zamyslíte, začnete najednou pochybovat o všech těch fitness centrech a „dokonalých revolučních metodách“, které vás dostanou do kondice. Máme tu mnoho workoutů na ploché bříško, široká ramena, obrovské bicepsy, atd., ale nějak nám uniká pointa, proč vlastně bychom potřebovali ploché bříško, úzký pas, široká ramena? Aby tělo hezky vypadalo? Protože to je znak zdravého člověka? Opravdu?

Navíc mám dojem, že se začínáme ztrácet ve všech těch (pseudo)vědeckých studiích pohybu a systémů stravování, který rozebíráme na mechanické, chemické, biologické, ezoterické a kdovíjaké další úrovni a opět nám tak uniká samotný smysl pohybu a stravování. Dříve lidé zvládli věci, jež díky „úžasným“ výdobytkům civilizace už nejsme schopni (kolik z nás například vyleze na libovolný strom bez žebříku či lana?). Dříve si lidé nedělali hlavu se správnou výživou/dietou, technikou běhu, dřepu, zvedání nákladu a přesto dokázali bojovat, lovit…. a hlavně přežít….

Ačkoliv neustále vzrůstá počet členů všech možných center pohybu, lidstvo jako celek nezadržitelně tloustne. Obojí stabilně roste přibližně 2% ročně. Kde je tedy problém? Jak je možné, že se moderním fitness centrům, se všemi těmi vymazlenými aplikacemi a komplexními stroji tak žalostně nedaří snižovat obezitu?

S ročním obratem přes 50 miliard za jediný rok, byste přeci očekávali alespoň zastavení, když už ne ústup obezity….Nebojte, nebudu se pouštět do konspiračních teorií. Ostatně podívejte se na statistiku obezity dětí u nás a srovnejte to s rostoucím počtem různých fitness center a klubů, které vám slibují zhubnout „prakticky přes noc…“.

Je to však podobná situace jako, kdyby restaurace vyčítala zákazníkům, že jim nechutná jejich jídlo. V tomto případě byste zcela logicky a správně řekli, že je potřeba změnit jídelní lístek. Ale když jde o metody fyzického cvičení, jen velmi málo lidí se nad tím skutečně zamyslí a pokud něco nefunguje, pak požaduje změnit onen „jídelní lístek“. Místo toho zkoušíme jako pejsek a kočička “jídlo dochutit různými umělými příchutěmi a doufáme, že to nakonec bude chutné. Výsledkem pak je paskvil, který nejen že už nemá původní chuť, ale ještě tělu uškodí, ačkoliv počáteční ingredience byly kvalitní.

Pojďme se podívat na začátek konce, tedy moment, kdy nám postupně začala unikat skutečný smysl pohybu. Podobně, jako v případě technik běhu, jsme dokázali přesně identifikovat nejen okamžik, ale i konkrétního viníka. V případě technik běhu jím byl Bill Bowermann, zakladatel firmy Nike, jenž na začátku sedmdesátých let doslova vynalezl techniku běhu přes patu, aby mohl prodávat boty, jenž toto umožňuje. Výsledkem pak byly zranění, deformace chodidel, atd. atd. Doporučuji článek Proč je běhání naboso zdravé, pokud vás tato problematika více zajímá.

V případě fyzické přípravy a pohybu obecně to byl Arnold Schwarzenegger, kterého mám jinak osobně velmi rád jako herce i jako kulturistu. Bohužel však pro fyzický pohyb vykonal medvědí službu, protože kompletně změnil vnímání standardů tréninku v posilovnách. Najednou velikost, objem a symetrie byla důležitější než obratnost, vytrvalost, pohybový rozsah či funkční zdatnost. Navíc jeho způsob tréninku hrál do karet i fitness klubům, protože na rozdíl od předchozí formy tréninku, kde bylo potřeba dost místa, zde si každý vystačil s minimálním prostorem, protože při tréninku zůstával na místě, kde si odcvičil prakticky všechno. Tím pádem se do prostoru vešlo více stanovišť / strojů / činek a tím i zákazníků. Namožené a hypertrofované svaly se proměnily ve znak síly.

Do toho světu představil Arthur Jones svůj unikátní posilovací stroj Nautilus, který byl kompaktní, tichý a bezpečný, takže kluby mohly vyházet medicinbaly, kettlebelly, clubbelly, lana, kruhy a další tradiční pomůcky a nahradily je těmito posilovacími stroji.

Nikdo už na konci dne nemusel uklízet všechny pomůcky, stačilo jen rychle vytřít podlahu a prostor byl připraven na další den. Dokonce jste ani nemuseli mít proškolené zaměstnance, protože cílem byl co nejrychleji unavit danou svalovou skupinu (nebo izolovaný sval) a měli jste splněno.

Místo onoho PROČ se začalo diskutovat stále častěji JAK, a jestli je vhodnější 10 nebo 12 opakování pro rozvoj té které svalové skupiny. Zatímco předtím lidé cvičili, aby byli v kondici, teď se „jely bicáky, břišáky, prsa a široká záda“. Pamatuji si, jak v osmdesátých letech bylo snem prakticky každého chlapce „mít velký hrudník, široká záda, velká ramena a bicepsy jako Arnold.“ Už se neřešilo, k čemu jim to bude, jestli to potřebují, že by měli také zatěžovat i spodní část těla, všichni najednou chtěli vypadat jako Arnold.

A nikoho nezajímalo, jestli díky takovému tréninku dokážou vylézt na strom, vylézt po skále, ubránit se, uplavat a zachránit topícího se kamaráda, apod. Estetické tělo mělo přednost před tělem funkčním a užitečným… Někteří toto období nazývají „čas supersamců“. Stále dokonalejší anabolické steroidy umožnily několikanásobně větší nárůst svalové hmoty, než by to bylo možné přirozeným tréninkem. Stačí se podívat na nejprestižnější kulturistické soutěže Mr. Olympia před desítkami let a nyní….rozdíl je neskutečný.

Filmy začaly propagovat zcela zcestnou myšlenku, že více svalů = více sexy. A tomuto šílenství se nevyhnuly ani filmové a komiksové postavy, včetně hraček hrdinů. Však stačí se podívat například na Hvězdné války. Vybavujete si někoho, kdo by měl dokonalé břišáky a hruď, která by zastavila i kulometnou střelbu? Ale za posledních třicet let narostly svaly G.I.Joeovi, Batmanovi, Supermanovi a dalším hrdinům.

Naši dědové necvičili třikrát týdně bench press nebo série na břicho…šli štípat dříví na celé odpoledne, pracovali na poli či v lese. Jejich práce byla natolik vyčerpávající, že na další speciální fyzický trénink neměli ani pomyšlení. A přesto byli v lepší kondici, než my. Dnešní kluci (týká se samozřejmě i dívek) jsou však vystaveni takové mediální masáži na titulních stránkách fitness časopisů v podobě různých osvalených supermodelů / supermužů / superžen, se kterými je spojován i sexuální výkon a úspěch v práci, že mnoho z nich musí zákonitě trpět komplexy, protože něčemu podobnému nemají šanci se ani přiblížit. Pokud ovšem nezačnou brát anabolické steroidy, které však následně jejich tělo tak zhuntují, že o své mužství/ženství a zdraví skutečně přijdou. Lékaři již dokážou dosti přesně stanovit hranici přirozeného nárůstu svalové hmoty. Dál už se bez různých „potravinových doplňků“ zkrátka neposunou.

Ale právě v ten okamžik bychom si měli položit otázku „k čemu mi to vlastně bude?!“. Dokážu fungovat v kritických životních chvílích? Dokážu být užitečný a pomoci sobě i ostatním? Dokážu je zachránit, pokud bude potřeba? Tak proč se snažím trénovat jako hrdina, když velmi pravděpodobně jako hrdina nedokážu poté fungovat?

Pokud budeme klást důraz na vzhled a nikoliv ne funkčnost, pak velmi pravděpodobně nebudeme schopni v případě potřeby být hrdinou. Bude z nás jen směšná karikatura někoho, o kom si bláhově budeme myslet, že je tím pravým hrdinou.

Je nutné si uvědomit, že navzdory výdobytkům naší civilizace, je fyzická zdatnost základem všech aktivit naší společnosti. Toto si uvědomoval už JFK, který se hodně zasazoval, aby se tělesná výchova na školách hodně změnila. Sám šel příkladem a například za necelých osmnáct hodin urazil více jak padesát mil, čímž dal základ tzv. „Kennedyho výzvě“, jež poté s nadšením následovali skauti, studenti, policisté i úředníci.

{videobox}fISgKl8dB3M{/videobox}

A teď se podívejte na naše děti, které jsou čím dál tlustší, nemotornější a tím pádem i hloupější. Mimochodem, připravuji další cyklus článků, který ukáže blízkou provázanost fyzického pohybu a intelektuálního rozvoje i duševní hygieny. Tedy něco, co věděli už naši předci, ale my to stále odmítáme zohlednit při vzdělávání našich dětí. A místo toho postupně osekáváme hodiny tělocviku, ale i přírodních věd, protože „se při nich může dítě zranit“. Naše děti tak, patrně v dobré víře, dostáváme do stavu, že již nebudou umět řešit rizikovou situace, improvizovat a okamžitě reagovat, protože vše kolem nich bude bezpečné, předvídatelné a…uměle naaranžované.

U nás se však tělesná výchova ve školách a pohyb obecně velmi podceňuje. Tělesná výchova je nyní navržená tak, aby se nezranilo ani to nejnemotornější dítě. Hodiny ve škole postupně ubývají, protože během tělesné výchovy je velké riziko, že se dítě může zranit a to následně znamená možnou žalobu ze strany rodičů. Strategie školy je tedy logická a vina není ani tak na straně školy, jako na straně rodičů, kteří na jedné straně nemají čas se věnovat svým dětem a učit je novým pohybovým dovednostem a na druhé straně prakticky znemožňují jiným jejich děti vychovat, protože v případě zranění hned hrozí právními kroky. Jen šílenec by chtěl za takové situace mít zodpovědnost za cizí děti a riskovat ztrátu pracovního místa i svého majetku.

Pokud se tedy nezmění přístup a zodpovědnost rodičů k tělesné výchově dětí, pak z nich budou vyrůstat čím dál obéznější a hloupější lidské bytosti. No a to znamená, že budoucnost lidstva není vůbec optimistická….svět bez hrdinů se časem stane pouze historií.

A jaký je tedy závěr? Je nutné si uvědomit, že vše začíná u rodičů. Ti se musí rozhodnout, jestli budou své děti zodpovědně vychovávat ke zdravému pohybu, anebo to přenechají jiným (školy, apod.) se všemi riziky, které s tím souvisí (dítě může mít sem tam odřeniny, naraženiny a podobná zranění). Pak teprve je šance, že časem i školy na sebe vezmou riziko s vědomím a jistotou, že za sebou mají plnou podporu rodičů a následně upraví obsah předmětu tělesné výchovy tak, aby se naše děti uměly hýbat a rozuměly pohybu a jeho přínosu jak pro tělo, tak i pro hlavu. Výsledkem pak budou zdravé a chytré děti…které nám jednou budou přispívat na důchod 😉

 

Konec

Předchozí díl

 
Použitá literatura:
Běhání s Keňany (Cesta za tajemstvím nejrychlejších lidí planety); Adharanand Finn; vydala Mladá fronta roku 2015; první vydání; ISBN 978-80-204-2778-6
FAST Defense Global – Instruktorský manuál (česká verze)
MovNat Level 2 – Instruktorský manuál (anglická verze)
TacFit – Field Instructor – Instruktorský manuál (česká verze)
Takoví normální hrdinové (Jak banda svérázných dobrodruhů objevila zapomenutá tajemství síly a vytrvalosti); Christopher McDougall; vydala Mladá fronta roku 2015; první vydání; ISBN 978-870-204-3825-6
Tělo, mysl a sport (Návod, jak po celý život udržet mysl a tělo v dobré kondici a plně využít svých možností); John Douillard; vydavatelství Pragma; 1994, první vydání, ISBN 80-7205-069-9

 

Jarda Kolcun
TacFit – Field Instructor
FAST Defense Senior Instructor
MovNat Instructor
 
Series Navigation<< Praktický pohyb – část 1.Praktický pohyb aneb cesta hrdiny – část 6. >>

Autor

One comment

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *