Praktický pohyb – část 1.

Přečteno: 1717

Měli bychom se soustředit na samotný původ, nikoliv jeho odvozené části. Původ znamená skutečnou znalost, kdežto odvozenina je pouze odrazem znalosti. Skutečná znalost je osobní vyjádření, odraz znalosti naplňuje mechanické posilování, umělé nastavování limitů a nesmyslné omezování kreativity.“ Bruce Lee

Studujeme a testujeme náš pohyb do největších podrobností. Měříme snad vše, co se při pohybu měřit dá. Vypracováváme studie, které chvíli potvrdí to a za chvíli zase pravý opak. Radost z pohybu tak postupně mizí pod návalem všech těch pseudovědeckých přístupů k tréninku, který se tak stává nudnou a vyčerpávající aktivitou, kterou děláme hlavně proto, abychom zhubnuli do plavek, případně abychom měli široká ramena a ploché bříško.

Ale skutečně je fyzický pohyb právě pouze o tom? Pokud se podíváte do historických záznamů, pak vzhled člověka, byl až výsledek jeho každodenních aktivit, nikoliv cíl jeho snažení. Námořníci byli šlachovití a silní nikoliv proto, že cvičili speciální cviky na rozvoj síly rukou, ale proto, že se neustále pohybovali nahoře v plachtoví lodi. Anebo dřevorubci, kteří nebyli mohutní a silní proto, že cvičili nadhozy a trhy, ale proto, že se neustále pohybovali v lese, kde sekali a řezali stromy, aby je pak pomáhali přenášet na schůdnější místo. Vzhled těla se tedy přirozeně budoval dle aktivit, které člověk vykonával. A pak mohl být užitečný nejen sobě, ale i svým blízkým.

Možná namítnete, že teď už nemusíme řezat dříví a lézt po plachtoví, protože na to se specializují jiní a my si od nich kupujeme jejich služby či produkty. Máte pravdu. Ale proč pak současně chceme vypadat jako oni, být silní, rychlí a vytrvalí a v dobré kondici? A hlavně….proč na to jdeme od konce – chceme mít široká ramena jako námořník? Proto teď budu posilovat na multifunkčním stroji hlavně ramena. Soustředíme se na (fakticky zcela nepodstatný) bonus a uniká nám celá postava, která funguje jako jeden celek. Nemluvě o tom, že x sérií o x opakováních, to nezní jako příliš velká zábava….

Co místo toho zkusit simulovat komplexní aktivity, které například právě ti námořníci často prováděli? Šplhali po laně, stěžni či provazovém žebříku nahoru a dolů. Tahali s sebou různá závaží ve formě plachty či nějakých nástrojů na opravu plachty. Přeskakovali z ráhna na ráhno, balancovali na malém prostoru, atd. atd. Jak by se vám líbilo takové cvičení? Skoro vidím, jak se u toho (také) nadšeně usmíváte 🙂

Víte, u pohybu mě osobně také chybí jedna důležitá věc – přemýšlení o tom, proč vlastně něco dělám (zhubnout je dle mého názoru příliš povrchní cíl), kam tím směřuji (hezké tělo dtto), na základě jakých principů se moje tělo hýbe, co při tom cítím (v srdci a hlavě, nikoliv jen ve svalech), a tak dále. Jaká je filozofie systému (nikoliv hezké tělo, ale duchovní a duševní dopad toho kterého cvičení) i jeho historie? Co vlastně iniciovalo vytvoření toho kterého systému a jaká byla geneze. Kdo jej vytvořil a jaký to byl vlastně člověk? A jak moc se liší původní idea tvůrce od současné podoby systému? A proč se liší, co způsobilo onu změnu?

Kamarádi si ze mě dělají legraci, že moc přemýšlím a hledám hlubší myšlenku tam, kde není, ale já jsem přesvědčen, že tam původně byla. Musela být. Jen jsme na ní zapomněli a místo toho se soustředili na druhotné aspekty systému – druhy technik, počty opakování, způsoby cvičení, apod. Ale to je pouze „vnější fasáda systému“, který musí mít nějakou vizi, rozhodně lepší vizi, než zhubnout do plavek. Jakou třeba? No například fakt, že když optimalizuji svou váhu, moje tělo se očistí od všech škodlivin, začne mi to lépe myslet, svět bude najednou veselejší, budu štědřejší a užitečnější a i život mě bude daleko více těšit, protože si ho budu moci užívat plnými doušky. Že se to dá aplikovat na jakýkoliv systém? Omyl.

Například vysoce specializovaný systém TacFit je o postupném zvyšování fyzické i psychické odolnosti. To byl původní cíl a to by měl být i cíl do budoucna pro tento systém. Pokud tomu není, pak systém ohýbáme k něčemu, k čemu a) nemáme stejné znalosti (jako měl jeho tvůrce), abychom to udělali správně, b) k čemu nebyl původně určen, takže se mohou vyskytnout určité vedlejší efekty (psychická přetrénovanost, fyzická zranění…) a za c) oklešťujeme/degradujeme systém o jeho hlavní účel.

Abyste mi rozuměli, to samozřejmě není o úporném hledání smyslu tam, kde zkrátka není. Některé populární systémy pohybu ani nemají jiný smysl, než dosáhnout „ploché břicho“, případně „malý a pevný zadek“, „hlubší dřep“, „co nejdelší vis na hrazdě“, „zvednout 40kg činku nad hlavu“, apod. Z toho filozofický odkaz nevytáhnete ani, kdybyste se rozkrájeli. Osobně těmto systémům říkám „systémy pro jednozáviťáky“, protože jediným cílem je dosáhnout velmi omezené změny ve fyzické rovině.

Nicméně pokud jde však o cílenou sportovní aktivitu, pak jsou podobné cíle v pořádku, zde se poměřují výkony a/nebo estetický vzhled a pro nějakou hlubokou filozofii zde není místo.

Já nevím jak vám, ale mě v té celé problematice pohybu chybí také další důležitá věc. Vidět tělo v kontextu s prostředím, kde se pohybuje i v čase, ve kterém právě je. Ono spojení biologického těla, antropologického původu a fyzických cvičení. Vždyť se stačí podívat, jak jsou stavění lidé, kteří žijí většinu času v džungli v porovnání s těmi, kteří žijí na poušti, anebo stráví většinu svého života na vodě. Vypadají zcela jinak, žijí zcela jinak, a přesto jsou zdraví, vytrvalí, rychlí a obratní přesně pro podmínky, ve kterých žijí.

Právě možnost bydlet ve městě zdánlivě stírá tyto rozdíly a tak i když tu máme stále vysoké, nízké, zavalité i vychrtlé, vytrvalce i siláky, neznám systém, který by tyto rozdíly bral v potaz. Jako by tělo bylo dle stejné formy, jen se časem „nějak zdeformovalo“, ale „revoluční fitness systém XY“ jej dá opět dohromady….úplně stejným způsobem a pro všechny.

Nedávno psychologové dokončili studii (ano já vím, další vědecká studie…), která potvrdila pozitivní účinek pohybu na psychiku člověka. Lidé, kteří venku v přírodě pravidelně cvičili všestranný pohyb (skutečně nezaměňovat s nudným a opakujícím se cvičením v „laboratorním“ fitness centru), měli daleko rozvinutější představivost, dokázali daleko lépe improvizovat v nečekaných situacích, dokázali daleko lépe a ochotněji přijímat rozhodnutí, zvažovat související rizika a nést následně zodpovědnost za své činy. Nemluvě o tom, že takový pohyb krásně tvaroval jejich těla do symetrických tvarů. Paráda, co? 🙂

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je v současné době nejčastějším důvodem všech možných civilizačních chorob deprese. Její počet se zněkolikanásobil v posledních padesáti letech a úzce souvisí s čím dál tím horší adaptabilitou na stres, který nás obklopuje a jenž je výsledkem sedavého životního stylu i čím dál větší absence fyzického pohybu. Na tom se podepsal svou velkou měrou i velký rozvoj v dopravě, kdy fakticky můžete procestovat celý svět a nemusíte přitom udělat ani krok z pokoje. Nedostatečná či nesprávná fyzická aktivita pak nepřináší toužené výsledky a vede tak k frustraci člověka, že se mu nedaří zhubnout, zesílit, atd. a ten pak začne hledat různé zkratky ve formě diet, chirurgických zákroků, apod. A přitom stačí tak málo…

Vraťme se ještě na chvíli ke Světové zdravotnické organizaci (WHO):

„…více jak jedna miliarda dospělých mají nadváhu a z nichž je více jak 300 milionů již diagnostikováno jako obézních.

Absence fyzického pohybu byla potvrzenou příčinou dvou milionů úmrtí ročně…

V roce 2004 vyšel v časopise The Archives of Internal Medicine následující článek: “Obezita a sedavý životní styl jsou narůstající globální epidemií jak na úrovni národní, tak i globální a měla by být v současnosti hlavním zájmem výzkumu lékařů a dalších odborníků na zdravý životní styl. Právě obezita a nekvalitní životní styl jsou příčinou mnoha chronických chorob, pohybových potíží a celkové kvality života. Připisuje se jim více jak 300,000 předčasných úmrtí a minimálně 90 miliard dolarů v poskytnuté přímé lékařské péči ročně jen v USA.“

V březnu roku 2005 vydal časopis The New England Journal of Medicine toto vyjádření: „Z našich studií jsou obezita a stres jednou z hlavních příčin zkracujícího se života mnoha lidí v uplynulých dvou stoletích. Pokud bude lidstvo v tomto trendu i nadále pokračovat, budou se výdaje na zdravotní péči několikanásobně zvyšovat každým dalším rokem.“

Podle severoamerické asociace Studium obezity (North American Association for the Study of Obesity) „zemřelo na obezitu více lidí, než v jakékoliv válce či při teroristickém útoku“.

Pokud budu parafrázovat výrok H.G.Wellse „v současné době soutěžíme mezi kvalitní tělesnou výchovou a katastrofou…

Pokračování

Použitá literatura:

Exuberant Animal – The Power of Health, Play and Joyful Movement; Frank Forencich; AuthorHouseTM; 2006; ISBN 1-4259-5663-7

 

Jarda Kolcun

Můžete komentovat

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *