Praktický pohyb – část 9. – Adaptuj se nebo zemři

Vědci se shodují v tom, že přiměřená dávka stresu nám pomáhá se dále rozvíjet a zlepšuje i naši paměť a výkon. Stres nám fakticky pomáhá přežít nástrahy evoluce.

Evoluční šlechtění člověka

V určitém slova smyslu bychom mohli nahlížet na stresové situace jako zkoušky našeho vnitřního (mysl) i vnějšího (tělo) nastavení a pokud je zvládneme, vyvineme se v lepší a dokonalejší formu člověka a do další zkoušky již jdeme lépe připraveni. Je to takové evoluční šlechtění člověka, kdy větší šanci dožít se vysokého věku mají lidé, kteří pečují o své tělo, ale i o svou mysl. Lidé pesimističtí, slabí duchem i tělem mohou částečně tento handicap nahradit zvýšenou lékařskou péčí, ale přesto věřím, že nakonec vyhraje opět příroda. Právě proto je nutné pravidelně a systematicky cvičit nejen své tělo, ale i svou mysl. A nesoustřeďovat se na povrchní cíle jako je upřednostňování estetického vzhledu před funkčností a vyzdvihováním technik memorování před dovednostmi vidět souvislosti ve zdánlivém chaosu a umět filtrovat obsah všech informací, které se na nás valí odevšad.

Během svých veřejných seminářů TacFit a na přednáškách na FTVS studentům vysvětluji, o čem ve skutečnosti stres je a není. Poprvé jej definoval v roce 1932 americký psycholog Walter Bradford Cannon. Slovo „stress“ je odvozené z latinského slova „stringere“, tedy „těžce táhnout“. V současné době rozeznáváme dle intenzity několik úrovní stresu:

• Hypostres – Pokud bychom se pohybovali pouze na úrovni hypostresu, pak bychom dříve či později zemřeli. Jde o nedostatečnou úroveň, kterou zažívají například dlouhodobě nemocní lidé v LDN zařízeních.
• Eustres – Tato úroveň je relativně nově definovaná a úzce souvisí se změnami ve světě – globalizace, rozvoj technologií umožňující nám hovořit s člověkem na druhé straně planety, číst si zprávy z New Yorku, ale také být zaplaven reklamou na každém kroku. Jde tedy fakticky o “stav obvyklý/civilizační”. Je to úroveň stresu, kterou denně zažívá každý z nás a nenechává na nás prakticky žádné známky.
• Distres – Tento stres lidé většinou zažívají v době, kdy mají “den blbec”. Špatně se vyspí, hned po ránu se pohádají se svým partnerem, cestou do práce píchnou, takže v deštivém počasí musí vyměnit pneumatiku, v práci dostanou nejdříve sodu od zákazníka, aby následně byli pozváni na kobereček k šéfovi. Zkrátka “den blbec”. Anebo jde o stres, který zažívají sportovci během náročného tréninku a závodu. Případně policisté či vojáci, kteří se dlouhodobě pohybují v rizikových oblastech. Jde o stres, na který je stále možné se adaptovat, pokud ovšem člověk věnuje dostatek času přípravě/tréninku. Mimochodem, právě v této úrovni/intenzitě se odehrávají protokoly cvičení v systému TacFit.
• Hyperstres – Zde hovoříme většinou o náhle vzniklém velmi intenzivním stresu, který doslova “zaplaví” lidský mozek a svoji obrovskou intenzitou často fyzicky poškodí mozkovou tkáň. Jedná se o PTSD, o kterém jsem již psal zde. Na tuto úroveň stresu není možné se připravit a jde většinou o velice zdlouhavou a komplikovanou léčbu, než se člověk zotaví…pokud se mu to vůbec podaří.

Je veliká škoda, že stres a jeho projevy na úrovni mysli i těla se nevyučují již na základních školách. Pokud by naše děti porozuměly, jak stres vzniká, jaké jsou jeho symptomy a hlavně, pokud by teoretická výuka byla vhodně doplněná i praktickým cvičením na metodické zvyšování odolnosti vůči psychickému i fyzickému stresu, pak bychom měli daleko více vnitřně spokojenější populaci. Ostatně i to je důvod, proč vyučuji a přednáším jak o systému TacFit, tak i o systému FAST, které oba ošetřují tuto problematiku z různých úhlů a zároveň se i vhodně doplňují.

Díky škodlivému vlivu stresu (jehož projevem jsou civilizační choroby) tu máme vysokou úmrtnost prakticky po celém světě. Ale to je možná i právě díky tomu, že termín stres je dnes již tolik nadužívaný, že mu většina lidí nevěnuje pozornost a považuje jej za nutné zlo, se kterým se musí žít. Je to však veliký omyl a škoda a nám tak opět uniká pointa v řešení mnoha našich problémů. Chybně totiž soustřeďujeme své úsilí na stále koncentrovanější medikamenty, případně další „revoluční kondiční systémy“, které neřeší prvotní příčinu, ale pouze její vnější projev (obezita, svalové disbalance a jiná postižení pohybového systému, deprese, frustrace…).

Systém Praktického pohybu

Chybí nám například hlubší (filozofický) smysl cvičení. Vejít se do plavek, případně snížit svoji váhu je velmi povrchní a hlavně sekundární cíl. Je totiž nutné začít s hlavou, s naší myslí a popřemýšlet, proč jsme tam, kde jsme (obézní, frustrovaní, apod.). Zde je původ pro stabilní a dlouhotrvající motivaci něco změnit. Záměrně teď nebudu toto téma dále rozvádět, protože připravujeme s podobně uvažujícími lidmi projekt, který by k tomuto tématu měl přistupovat skutečně komplexně. A nebude se jednat o žádný revoluční / unikátní / přelomový a bůhvíjaký ještě systém. Jen jsme se vrátili do historie, kdy pohyb byl primárně užitečným pohybem, jenž pomáhal lidem zvládnout nástrahy života. A tento koncept jsme oživili v systému Praktického pohybu. V Říčanech u Prahy již vznikl první klub „Abeceda praktického pohybu“ pod vedením Kryštofa Radka, který tuto filozofii úspěšně prezentuje i v praxi.

Pokračování

Předchozí díl

Použitá literatura:
Exuberant Animal – The Power of Health, Play and Joyful Movement; Frank Forencich; AuthorHouseTM; 2006; ISBN 1-4259-5663-7
Neuropsychologie; Petr Kulišťák; nakladatelství Portál; 2011; druhé přepracované vydání; ISBN 978-80-7367-891-3
TacFit instruktorský manuál – česká verze
Dokonalý život zabíjí. Experiment na myších, který překvapil.
Cyklus přednášek na téma „Úvod do problematiky stresu“ v rámci předmětu Krizová komunikace na FTVS UK

Jarda Kolcun