Přečteno: 1167

Minulý trénink se nesl ve znaku nacvičování kata. Ukázalo se totiž, že zkoušky během letošního Toru Giga semináře minulý víkend nedopadly úplně nejlépe pro dost lidí a proto jsme ladili detaily. My jsme si jeli stále základních devět sestav s bokkenem a ačkoliv jsme to cvičili prakticky celý trénink, objevovali jsme stále další a další detaily, které musíme vyladit. Ať již šlo o vzájemnou souhru kroků, přesně mířené údery, zanshin a odpovídající načasování a reakci partnera, atd. No je toho stále dost, což mě hodně těší. Proč těší? Protože se tak mohu naučit hromadu nových věcí.

Přiznám se, že kdybych zvládnul sestavy po krátké době, asi by mě kendo přestalo bavit. Takto vidím, že sice zlepšíme jednu část, ale hned se objeví další vrstvy/stránky, na kterých je pak potřeba zapracovat. No prostě paráda 🙂 Měl jsem možnost vidět, jak vypadá sestava v podání mistra a řekněme, že “jistý“ rozdíl v provedení a nastavení mysli tam stále ještě je vidět 😉 Takže už víme, co budeme s parťákem o víkendu nacvičovat.
Ryushinkan Budo

Tahle škola vám asi moc říkat nebude, podobně jako ještě před pár dny mně. Natrefil jsem na ní v Encyklopedii japonských bojových umění (Encyclopedia of Japanese Martial Arts (David A.Hall)), kterou jsem si pořídil při mé poslední návštěvě Londýna.

A co je na této škole tak zajímavé, že ji zmiňuji v souvislosti s kendem? Školu založil Nakajima Shoshitsu, který v roce 1953 začal svůj systém vyučovat. Tento systém obsahuje techniky neozbrojeného, ale i ozbrojeného boje (například kyudo, naginatado či iaido). Systém klade také důraz na kata (sestavy) proti jednomu (futari iai) a dvěma útočníkům (sannin iai). A teď důvod, proč ji tu zmiňuji – systém obsahuje tzv. bokutó kendó (bokutó je jiný název pro bokken, kde bokutó je 木刀 v překladu “dřevěná katana“ a bokken je 木剣 v překladu “dřevěný meč”), který na první pohled možná budí dojem normálního kendó souboje, ALE….místo se shinaiem (bambusovým mečem) se cvičí sparring s dřevěným mečem (bokutó) a zcela BEZ chráničů. Mimochodem, krátká ukázka je vidět například v dokumentárním filmu Budo – Art of killing (pro ty, kteří tento dokument vlastní, přesně v čase 01:00:35 – 01:02:25).

Říkal jsem si, že již jigeiko (sparring) v bógu (brnění) s bambusovým mečem musí být bolestivá záležitost, ale tohle je….no abych pravdu řekl, nejsem si jistý, že bych do toho šel. Ve výše zmíněné ukázce je vidět jedna zajímavá věc – ani jeden z bojovníků do sebe nejdou tak „bezhlavě“ jako je to vidět (nejen) v kendu, protože ví, že případný zásah bude HODNĚ bolet.

Opět zde vidím podobnost například s filipínskými styly boje s holemi, kde například americká škola Dog Brothers většinu chráničů zavrhovala, protože „křiví vnímání skutečného souboje na ulici“. Účastníci tak mají při sparringu na sobě maximálně přilby a rukavice. Řežou do sebe docela slušně, ale pouze když ví, že zásah bude (skoro) jistý, tedy podobně jako v Bokuto kendó.

Toto porovnejte se školami boje holí, kde jsou účastníci obalení chrániči „od hlavy k patě“, a uvidíte, že tito do sebe řežou „jak hluší do vrat“. Takový sparring pak samozřejmě nelze vnímat jako sebeobranu, ale spíše již jako sportovní disciplínu, kde jde hlavně o bodování zásahů, než realitu ulice.

A nemusíme vlastně jezdit až na Filipíny – stačí porovnat formu sparringu (kumite) dvou škol karate – Shotokan a Kyokushinkai a i zde uvidíte výrazný rozdíl. Oba borci do sebe nejdou tak často a snaží se hrát na jistotu…i maximálně ušetřit své tělo zbytečné bolesti 😉

Prosím nechápejte mě špatně, to není o tom, že některá z (výše zmiňovaných) škol je horší nebo lepší než ta druhá. Jde spíše o to si vždy říci v jakém kontextu ten který sparring je, respektive co je cílem. Pokud mi jde o bodování, pak je samozřejmě lepší mít na sobě maximum chráničů, protože nemá smysl se při sbírání bodů ještě zranit. Pokud jde o ulici, pak…ale na to asi už přijdete sami.

Zpět ke kendó – jsem přesvědčen, že v kontextu samotného smyslu kendó (o kterém jsem psal v předchozích dílech) a používaných zbraní, je současná podoba bógu (brnění) velmi rozumný kompromis. Pokud budu hovořit za sebe, pak během jigeiko (cvičný souboj) budu vděčný za jakýkoliv chránič, který mě ušetří modřin…přeci jenom jsem již za chvíli pán v nejlepších letech a zranění se mi již hojí pomaleji 😉 A mezi námi děvčaty – stále mám obavy, jestli přilba (men) dostatečně odtlumí údery shinaiem na hlavu. Přeci jenom bych nerad začal na stará kolena zapomínat více, než je obvyklé…
Kendó kondiční příprava a clubbells

Asi již víte, že jsem byl u nás prvním certifikovaným instruktorem cvičení s clubbells, což je železná kuželka a od té doby s ní cvičím pravidelně 5x týdně již více jak pět let. Nezmiňuji to tu proto, abych machroval, ale abych tím prokázal, že možná už nějaké ty znalosti o cvičení s clubbells mám. Tento v současnosti již čistě kondiční nástroj byl dříve velmi účinnou zbraní a jeho kolébka je patrně někde v oblasti Persie a Indie. Odtud se rozšířila do Evropy i Ameriky.

Čím více s kuželkou cvičím, tím více poznávám její všestrannost a univerzálnost. Vím, že někteří lidé ji používají v rámci kondiční přípravy pro střelbu, (filipínský) boj nožem či holí ale i baseball, tenis, kriket, hokej, apod. Mě se hodně osvědčila v rámci přípravy v judu a (brazilském) jujutsu. Kuželka vám umožní opět nabýt sílu v úchopu, kterou jsme postupně ztratili, protože jediné, co většinou v ruce držíme je volant, myš a sem tam i klika u dveří. Ani jedno z toho nevyžaduje pevný až silný úchop. Kuželka vám také zpevní střed těla, který je teď tolik v módě a tvrdí se, že právě pevný střed (core) je klíčem ke zdravému tělu…osobně si nemyslím, že je to tak jednoduché, ale to je na jinou diskusi. Kuželka vás naučí se plně soustředit na pohyb, a pokud jen na okamžik začnete myslet na problémy v práci, či doma, místo na cvičení, doslova vám nafackuje a věřte, je to velmi bolestivé připomenutí, abyste se soustředili.

Zajímavé je, že do Evropy a Ameriky se dostalo především cvičení s lehkými kuželkami, které mají za úkol především rozvíjet flexibilitu a celkovou kondici. Varianta cvičení s těžkými kuželkami, které je možné vidět například stále ještě v Indii, se znovu „objevila“ teprve nedávno. Scott Sonnon, tvůrce skvělého systému TacFit, ji světu znovu představil před pár lety a od té doby probíhají semináře doslova po celém světě, protože lidé zjišťují, že podobně jako kettlebell, i clubbell nemá být rozhodně zapomenuta. A že nahradí drtivou většinou cvičebních strojů právě proto, že umožňuje při cvičení komplexní zapojení svalových skupin, tedy simuluje skutečný pohyb. Kdo chce více vědět, o čem cvičení s clubbells je a není, doporučuji následující články: historie clubbells, nebo povídání o kuželkách, které můžete najít na webu bojovky.info.

A teď proč o nich píšu – se studiem kendó jsem samozřejmě přemýšlel, jak propojit to, co již znám a cvičím (TacFit a clubbells) s tím, co se učím (kendo). Zvláště kondiční přípravu. Na TacFitu je dobré to, že není specifické pro konkrétní pohybovou aktivitu, protože rozvíjí tělo rovnoměrně. Tam nebyly potřeba jakékoliv úpravy pro potřeby kenda.

V případě clubbells vidím obrovský potenciál a proto postupně dávám dohromady cviky, které mohou přispět k lepším výkonům v kendó. Každou sobotu tak kromě nácviku kata, a dalších drilů, aplikujeme vybrané techniky cvičení s clubbells do kendó cvičení (suburi) a výsledky jsou více než skvělé. Celé tělo je zpevněné, rozsah pohybu maximální, úchop je pevný a kontrola pohybu 100%. Clubbells samozřejmě nejsou receptem na vše a počítám s tím, že do kendó kondiční přípravy zahrneme i švihadlo, odporové gumy, apod.

A ani v tomto případě se nejedná o žádné nové/převratné techniky. Pouze aplikujeme známé principy do dalšího pohybu. To však vyžaduje skutečnou znalost specifik kuželek. Nezkoušejte, proto prosím cvičit pouze dle videí z youtube, nebo proto, že vás můj chvalozpěv na kuželky nadchnul. Reálně totiž hrozí (vážné) zranění, protože se jedná o železnou kuželku, která ještě donedávna byla velmi účinnou zbraní. Musíte přesně vědět, jak s ní zacházet a to se z videí skutečně nenaučíte. Věřte mi, vím, o čem hovořím z vlastní (bolestivé) zkušenosti 😉

Domácí úkol: Cvičit všech devět sestav s bokkenem tak, abychom již nepřemýšleli nad tím, co bude dále (jaký úder a kam), ale ladili již detaily (načasování, zanshin…)

Předchozí část
Pokračování

Jarda Kolcun