Přečteno: 1395

Dříve, než do čehokoliv dám své srdce a čas, potřebuji vidět „celý obrázek“. To znamená poznat například i historii, způsob i náplň jednotlivých zkoušek, protože právě v systému páskování i náplni zkoušek můžete vidět, jak je systém poskládaný. Poznat jeho esenci, chcete-li. A jelikož jsem neměl odvahu se zeptat na tréninku, aby si o mně nemysleli, že mě již po čtyřech trénincích zajímají zkoušky, našel jsem si to sám na stránkách České federace kendo a je to docela zajímavé čtení. Dovolte mi proto se s vámi podělit o zjištěné informace.

Zkušební řád

Kendo studenti nenosí barevné pásky, jako můžete vidět u studentů jiných bojových umění/sportů (karate, aikido či judo). Když kendo student udělá zkoušku, získá žákovský nebo mistrovský stupeň a jedou dál. Myslíte, že tu je šance lhát? No, zprvu jsem si to také myslel, ale pak…ale ne, ještě chvíli s tím počkejme, než odpovím.

Překvapilo mě, že vlastně v kendo fakticky nenaleznete ani zkušební řád s předepsanými technikami jako je to běžné právě v judu, karate či aikido. Když jsem si ze stránek České federace kendo stáhnul Zkušební protokol na technické stupně kyu, obsahoval celkem osm různých kritérií, podle kterých se hodnotí, jestli student zkoušku zvládnul:

Reiho aneb chování dle etikety. Zatímco Reigo je souhrn pravidel, Reiho je jejich fyzické vyjádření.
Shisei kamae aneb jak vypadá vás postoj. Jak daleko máte od sebe nohy, jak se přesouváte, jak držíte meč, ale i postoj duševní s jakým meč držíte. Vzpomínáte si, jak jsem v předchozích dílech psal o tom, že je nutné změnit nastavení mysli a přestat o bambusovém meči uvažovat jako o „hračce“? Tak právě tady to je vidět. Jak stojíte, i jak s mečem zacházíte.
Kiai aneb výkřik. Váš kiai jde z krku (nesprávně), nebo až z hara (místo pod pupkem)? Výkřik musí být ostrý, nikoliv nutně hlasitý či silný. A je fakticky jedno, i jakou slabiku křičíte, či v jaké tónině. Je to kiai a ten musí znít jako bojový výkřik a nikoliv jako když vás někdo právě nakopne mezi nohy.
Maai aneb vzdálenost. Jak si hlídáte vzdálenost a jak ji dokážete efektivně využít k útoku. Což mě napadá – neviděl jsem tam zatím žádné kryty, jen různé způsoby útoku. Hmmm, zajímavé.
Datotsu aneb jak přesné jsou vaše údery. Pokud zasahujete například men (hlavu), zasahujete ji poslední třetinou meče a skutečně jste zasáhli hlavu, nebo ji jen mečem „líznuli“?
Jigeiko aneb kumite, sparring, cvičný souboj, kde se projeví všechny výše uvedená kritéria. Patrně nepůjde ani tak o to, kolik bodů (zásahů) nasbíráte, ale spíše o vašeho bojového ducha / bojové nasazení (kihaku). Líbí se mi, že například na kendo soutěžích se dává i cena za Best fighting spirit. Jinde jsem něco podobného nezaznamenal, ale mohu se mýlit.
Kata aneb sestava. Tady je skutečně potřeba se naučit předepsané kata, a pokud jsem to dobře pochopil, tak existuje celkem devět základních sestav (Bokuto Ni Yoru Kendo Kihon-waza Keiko-ho) a pak pokročilých deset sestav (Nihon Kendo Kata), kde se již cvičí buď s dřevěným (boken) anebo pravým mečem (katana), ale i dvěma meči (tachi vs kodachi).
Test – zatím netuším.

A přesně tyto kritéria se hodnotí, ať již se jedná o 7.kyu (nejnižší) či 1.kyu (nejvyšší žákovský stupeň). Ono to dává smysl (možná větší, než drilovat desítky a stovky technik, jak je to běžné v jiných bojových stylech), protože máte celkem čtyři (smrtící) údery, takže se důraz (dle mého názoru správně) klade na jiné věci.

Když se tedy podíváte na tento systém, je z toho jasně vidět původ ve válečných bojových uměních. I nyní se často říká, že barevný pásek, byť je černý, vás na ulici neubrání. Důležité je, co se týká za ním. Zde v kendo se na to skutečně klade důraz.

Krátký výlet do historie

Dovolte mi ještě malý exkurz do historie – mladí samurajové nejdříve cvičili techniky s dřevěným mečem (bokenem) dokud techniku plně neovládli. Cvičení s pravým mečem byl nebezpečný, protože neumožňoval body či plný kontakt. Výcvik s bokenem toto umožňoval i když zásah přesto hodně bolel. Stačí si vzpomenout na film Poslední samuraj s Tomem Cruisem, kde dostává lekce v samurajském umění kenjutsu.

Po skončení hlavního období válek zde nebylo příliš šancí pilovat a testovat techniky a samurajové správně zjistili, že si svou bojovou dovednost neudrží jen cvičením sestav (kata). Proto se od 17. století začala v některých školách používat ochranná výstroj bógu a bambusový meč shinai. Díky tomu bylo možné simulovat souboj bez rizika zranění.

Někdy v letech 1910-1912 pak komise složená z mistrů starých kenjutsu škol dala dohromady nový styl, jehož úkolem již nebyl boj za primárním účelem zabíjení (kenjutsu – Umění meče), ale boj za účelem rozvoje sebe sama po stránce fyzické i mentální (kendo – Cesta meče). Nově vzniklé bojové umění Kendo tak má dvě hlavní části:

Shinai kendo – nácvik boje v ochranné výstroji bógu
Kata kendo – nácvik simulovaného boje s dřevěnými (boken) anebo pravými (katana) meči.

Obě části na sebe samozřejmě plynule navazují tak, aby jedna rozvíjela druhou a naopak. Osobně se mi líbí ta variabilita nástrojů (mečů) pomocí nichž se hlídá bezpečnost při výuce, ale zároveň se snaží držet maximální věrnost techniky a pohybu. Takže pro sparring máte bambusový meč (shinai) a pro nácvik sestav zpočátku meč dřevěný (boken) a na pokročilém stupni i meč pravý (katana).

Čím dál více se díky tomu všemu začínám na (kvalitní) samurajské filmy dívat úplně jinýma očima. Kiai výkřiky již nejsou důvodem k pousmání, protože vím PROČ, obdivuji jejich techniku i práci nohou. A ano příběh je také dobrý, ale spíše proto, abych vždy znovu a znovu obdivoval tu odvahu jít s mečem proti jinému protivníkovi. Vidět jeho tvář hodně zblízka a čelit jeho útoku. Tohle již chce pořádné „cojones“, jak by řekl jeden můj mexický kolega v práci…

No a teď, když tohle všechno víte, měli byste odvahu si stoupnout, byť v bógu, proti soupeři a zalhat mu do očí, že již máte mistrovský stupeň / černý pás? 🙂

A víte co je na tom také zajímavé? Vítěz nezvedá ruce a neskáče radostí, jako je často vidět nejen v bojových sportech. Tady se to bere jako nevhodná a dětinská manifestace ega. Cílem v kendo je neustále si udržet zanshin (připravenost a způsobilost mysli kontrolovaně vést boj) a to není možné bez mysli klidné jako ono pověstné horské jezero.

Domácí úkol – zvážit jestli a jak by se tento systém zkoušení dal přenést do jujutsu systému zkoušení v našem roztockém klubu.

Předchozí část

Pokračování

Jarda Kolcun