Zápisník kendo začátečníka 4

Čtvrtý trénink

Takže vlastně dobrý. Na konci však člověk odcházel z tréninku dosti rozmrzelý, protože se toho stalo více. To si totiž tak s partnerem nacvičujete techniku seku na men (hlavu), a když jede on, tak vám začnou po každém úderu lítat do tváře třísky. Jednak proto, že do toho buší „jak hluchý do vrat“ a jednak proto, že jeho meč již nutně potřebuje opravit anebo spíše kompletně vyměnit. Musím říci, že jsem byl zpočátku překvapený, když se mi jedna taková tříska zapíchla těsně pod oko a pak jsem začal být velmi mírně řečeno, znepokojený.

Nevadí mi, že jsme si zrovna s tímhle partnerem nesedli a on se snaží mi dokázat, „kdo dál dočůrá“. Ale vadí mi, že je tak nezodpovědný, že používá meč, kterým může zranit svého parťáka. A proč jsme si nesedli? Popravdě řečeno netuším. Kdo mě zná, ví, že se často a rád usmívám na svět kolem sebe. Jakmile však jdu do techniky, v okamžiku změním své nastavení mysli a bambusový meč v ruce je mečem skutečným. Každá rána je ranou smrtící. Jakmile však skončím, ukloním se a pak se zase na parťáka usměju. Kdežto tenhle trotl se pořád mračil, pořád byl nabručený, stále remcal, že nechce cvičit se začátečníkem (bylo nás více a někteří přišli úplně poprvé), apod. Nevěřím, že si trénink užil, ale koneckonců to je jeho problém.

Kihon kendo kata 1 a 2

Tak právě tady jsem včera perlil….A přitom se nejedná o nic složitého. První kihon kata (základní sestava) sestává z toho, že uděláte tři delší kroky k soupeři a postupně zasáhnete men (hlavu), kote (zápěstí), dó (břicho ze strany) a cuki (krk). Přesně v tomto pořadí. A pak se stáhnete pěti kratšími kroky vzad.

Druhá kata je dokonce ještě jednodušší – tři kroky k soupeři, zásah kote a men a pět kroků zpět. Řeknete si nic těžkého, že? No, já si to myslel také. Ale během těchto sestav musíte dávat pozor na:

• Jestli jdete se soupeřem k sobě dokonale synchronizovaní
• Kam míří špička shinaie (na krk soupeře)
• Jak daleko máte od sebe špičky shinaiů
• Jak vypadá každý sek
• Jak držíte meč
• Jestli máte nataženou levou ruku, která fakticky meč ovládá (a pravá jej vede)
• Jestli sekáte poslední třetinou meče
• Jestli jste ve správné vzdálenosti od soupeře před, během i po seku
• Jestli máte synchronizovaný kiai se sekem
• …

Uzavřeme to tím, že včera Jája neměl svůj den a proto se na to o víkendu podívá a nacvičí potřebné aspekty, aby vše již příště bylo znatelně lepší 😉

Kiri kaeshi

Tohle je sestava předem daných cviků, kdy nejdříve zasáhnete hlavu soupeře, odtlačíte jej od sebe a pak postupně útočíte v postupu (4x) i ústupu (5x) do hlavy, ale tentokrát diagonálními seky (yoko men). On drží meč blízko hlavy, abyste nezasáhli jeho hlavu, a celé se to zopakuje dvakrát s tím, že potřetí jen zasáhnete hlavu a „projdete“ soupeřem s mohutným kiai. No a tento dril se postupně zrychluje, jak člověk získává na jistotě.

Pokud bude člověk mít na sobě kendo bogu, pak již není potřeba krýt mečem, jen se nechá mlátit do helmy. Věřím, že půjde o zážitek, který si člověk bude pamatovat, no posuďte sami z tohoto videa 🙂 No, a teď jsme tohle jeli poprvé. Cvičil jsem s klukem, úplným začátečníkem, pravděpodobně odněkud z Ruska (soudě dle jeho přízvuku). Když viděl, co jedeme, podíval se vyděšeně na mě, já mu podobně vyděšený pohled také opětoval. On se pokřižoval, já v duchu také a začali jsme. Nakonec to nebylo tak hrozné. Pokud vám nevadí, že vám lítá špička meče asi 10-15 cm kolem hlavy a nejste si jistí, že to má ten druhý 100% pod kontrolou. Takže dobrý, už se těším, až přidáme na intenzitě 🙂

Hakama a Makoto

Ti z vás, kteří mě znají, ví, že v některých diskusních fórech vystupuji pod přezdívkou „Makoto“. Zvolil jsem si ji před mnoha lety a popravdě v té době ani netušil, co přesně znamená. Líbila se mi zvukově a poprvé jsem ji viděl na fotce dvou malých opic, které se držely kolem ramen a neskutečně se křenily na svět kolem sebe. Ještě tu fotku mám nalepenou v práci na zdi, aby mi připomínala, že se nemám brát příliš vážně.

Jaké bylo mé překvapení, když jsem se dověděl, že makoto v překladu znamená „upřímnost / upřímné srdce / pravda“. Asi osud 😉 A právě “makoto” symbolizuje záhyb vzadu na hakamě (záhyby vepředu na hakamě také něco symbolizují, ale k nim až někdy příště). Určitě si zkusím sehnat i šátek (tenugui) s nápisem „makoto“ v kanji (japonské znakové písmo), který se váže na hlavu pod kendo helmu. Dám tím tak protivníkům najevo, že každého budu mlátit s upřímným srdcem 😉

Kendo a Shin Ki Ryoku Ichi

Je mým zvykem, když se pustím do něčeho nového, předem si nastudovat maximum informací z dostupné literatury. Jednak chci vědět, PROČ dělám, to co dělám, zatímco mi na tréninku vysvětlují CO a JAK to dělat a jednak chci vědět, kam to celé bude směřovat. Příjemně mě proto překvapilo, že v kendo se sice doporučují soutěžní zápasy, ale pouze proto, abychom mohli cvičit svou mysl a pokoušet se o zanshin (připravenost a způsobilost mysli kontrolovaně vést boj) i proti protivníkům, které neznáme. Dříve či později se totiž dostanete do stavu, kdy budete již mít „přečteného“ každého parťáka v klubu, a proto je dobré to zkusit i proti neznámému člověku a vystavit tak svou mysl další úrovni stresu.

V kendo se často zmiňuje spolupráce mysli, ducha a těla (Shin Ki Ryoku Ichi) a snaha být lepším člověkem. Ačkoliv, když si to vezmete kolem a kolem, mlátíme se mečem, což není zrovna mírumilovná činnost. Jenže o tom to právě je. Teprve, když člověk například zápasí do pozdního věku (judo, zápas, jujutsu), začne v tom hledat jiné hodnoty, než „jak tomu druhému co nejdříve urvat hlavu“.

Názorně je to vidět například u Musashiho, který byl nejlepší šermířem své doby, alespoň to tak říkají, a na sklonku života napsal velmi inspirativní až filozofické dílo Knihu pěti kruhů, kterou jsem zmiňoval již posledně. Tohle nejsou vzpomínky tupého rváče, ale kniha člověka, který zná cenu života.

Podobnou snahu o budování lepšího sebe sama zdůrazňoval i Jigoro Kano tvůrce Kodokan judo. Bohužel pak se to posunulo čistě do sportovní verze a teď to již má s původním záměrem Kana pramálo společného. Dokonce se ozývají hlasy, že ta současná verze juda již nemá ani nic společného s názvem judo (jemná Cesta), protože tu již nejde o zdokonalení sebe sama prostřednictvím studie Cesty, ale o medaile a porážku soupeře. Jsem si jistý, že tohle na mysli Jigoro Kano neměl, když prezentoval své Kodokan judo. Ale to je na jiné povídání. I proto jsem rád, že se kendisté hodně brání tomu, aby se kendo někdy stalo olympijským sportem. Správně říkají, že pak se to posune někam úplně jinam….. Podobně jako judo, které je i přesto všechno stále mou srdeční záležitostí.

Domácí úkol – nacvičit kihon kendo kata a dril kiri kaeshi (bez bogu). Jo a konečně zkusit rozdělat shinai, jelikož minulý víkend jsem se k tomu nedostal 😉

Předchozí část

Pokračování

Jarda Kolcun