Přečteno: 1238

Další trénink byl až po dvou týdnech kvůli nemoci a návrat byl rozpačitý. Překvapilo mě, kolik jsem toho pozapomněl….Zvláště v kata, o kterých tu ještě bude řeč, jsem měl pocit, že se je můžu učit komplet znovu. Opět jsem měl „štěstí“ na stejného trotla, o kterém jsme se zmiňoval v jednom z předchozích dílech, a který „musel“ opět cvičit se mnou, protože nás byl lichý počet a tak jsme museli cvičit sestavy ve třech.

Ten člověk se během celého tréninku nikdy neusmál, tvářil se permanentně nas.aně a zpočátku mi to docela kazilo požitek z výuky. Nakonec jsem si řekl, že takto špatnou náladu má možná proto, že má vlka, což je jak asi sami víte, velmi nepříjemné, takže bych s ním měl vlastně soucítit. A hned se mi cvičilo lépe 😉

Byl jsem také moc rád, že po cvičení sestav jsme se vrátili k úplným začátkům a mě tak opět docvakly další detaily. Užíval jsem si cvičení s pokročilejšími i s úplnými začátečníky a svoje nutkání je aktivně opravovat jsem naštěstí včas potlačil. Nejsem tu proto, abych učil, ale abych se učil.

Hakama

Ve většině škol jujutsu se hakama může nosit až poté, co jste držitelé černého pásu. I proto jsem si hakama pořídil teprve nedávno a hlavně s cílem, že ji budu nosit jen na jujutsu zkoušky dětí, ať má každá zkouška patřičně důstojnou formu.

Ono vůbec při výuce dětí musíte velmi citlivě lavírovat mezi splněním jejich (často fantastických) představ, jak by měl vypadat a jednat sensei, výuka i zkoušky a mezi tím, jak to má skutečně být. Na jedné straně tak máte filmové romantické představy a na druhé…nu realitu. Vzpomínám si, jak jsem poprvé zažil své rozčarování z reality, když na trénink juda přišel můj trenér podnapilý. Táhlo z něho pivo, lehce se motal a trénink za moc nestál. Jeho kolega, se kterým tehdy vedli výuku, ho omlouval, že má problémy doma a rozvádí se, ale mně se v té době zbořil svět. Najednou mé romantické představy o senseiovi vzaly za své….a dlužno říci, že se to stalo ještě několikrát během mé více jak třicetileté Cesty…ale s každým dalším prozřením mě to již šokovalo méně a méně, protože člověk dospíval a chápal, že všichni jsme nakonec bohužel jen (chybující) lidé…ačkoliv….právě učitelé by měli být vzorem dokonalosti pro své studenty, takže tam by laťka měla být přeci jenom o něco vyšší.

No a s mým kamarádem, se kterým vedeme roztocký klub jujutsu, se snažíme, aby ono prozření bylo co nejpozději a hlavně co nejjemnější. Stačí, že se děti časem dozví pravdu o Ježíškovi i jak vlastně přichází na svět 😉 Proč jim ještě kazit den tím, že se dozví, že sensei není dokonalý člověk, ale úplně normální chlap, který má nejen své starosti, ale dokonce i slabé stránky?

Zpět k hakamě – zpočátku tedy pro mě bylo velmi nezvyklé si obléknout hakamu a tvářit se, že to není nic zvláštního. Až po několika trénincích mi došlo, že v kendó jde o standardní oděv podobně, jako je pro mě standardní gi (kimono) při výuce jujutsu. Teď už jsem si zvyknul, ale ta prvotní úcta a respekt k nošení hakamy byl pro mne nový a zajímavý pocit.

Kata v kendó

Abych se přiznal, nikdy jsem moc příznivec kata (sestav) nebyl. V judo i jujutsu sice jsou katy, ale…no řekněme, že jsem neměl štěstí na učitele, který by mi byl schopen dostatečně přesvědčivě vysvětlit jejich přínos pro trénink. Takže jsem je ani necvičil a tuto formu výuky jsem přenechal studentům kungfu či karate, kde se naopak na sestavy klade velký důraz.

Pokud čtete pravidelně mé zápisky, pak víte, že v kendó jsou sestavy také. Na rozdíl od jiných stylů boje se tu však v katách nekonají soutěže (jsou pouze součástí zkoušky na ten který technický stupeň). Místo toho se sestava považuje za učební metodu, mimochodem výbornou, jak jsem postupně pochopil.

V klubu Kacubó, kam chodím, se kata cvičí hned v úvodu lekce, dokonce ještě před rozcvičkou. Ještě stále jsem na začátku, takže prakticky celý trénink cvičím buď kata, anebo základní kroky a drily. Pokročilí studenti však následně přejdou na jigeiko (sparring) v bógu (brnění), kde se otestuje, zdali dokáží aplikovat naučené pohyby i v souboji.

Jak jsem se již také zmínil v minulých dílech, kata se vždy cvičí ve dvojici a díky tomu si můžete dobře odladit hromadu věcí (budu o nich za okamžik hovořit). A na rozdíl od solo drilů (suburi), kde mácháte mečem do vzduchu, zlepšujete svou techniku seku a osvojujete si nový pohybový vzorec, je kata přínosná v tom, že skutečně vidíte, jestli byste svého soupeře zasáhli.

Musíte také vyčkat se svou obranou/útokem na správnou chvíli – několikrát se mi stalo, že jsem vystartoval ještě dříve, než můj parťák začal útok. Pro neznalého to vypadalo, že jsem „vycítil“ jeho útok, což mohlo působit hodně zkušeně. Pro znalého to však byla hrubá chyba v načasování.

Příjemně mě také překvapilo, že někteří učitelé kendó dokonce doporučují, aby studenti studovali i kata z Iaido, které je naučí lépe fungovat s katanou/bokkenem (Zennihon Kendo Renmei Seitei Iai). Líbí se mi na tom ta provázanost s jinými styly. A můžu tak alespoň obnovit své znalosti z cvičení Iaido před mnoha lety u Vládi Hotovce (psal jsem o nich hned v prvním díle Zápisníku).

Při cvičení kata se také učíte správně dýchat. Pokud budete zadržovat dech, za chvíli vám dojdou síly a naplno se projeví stres. Na stránkách kendo-guide jsem našel podrobnější instrukce k dýchání během cvičení kata, a protože je tento systém dýchání používán i v jiných systémech, které znám, dovolte mi jej zde zmínit:

Správně byste (prý) měli provést celou jednu kendó sestavu na jeden nádech a výdech.
Nadechněte se, když zaujmete postoj.
Zadržte dech, dokud nedokončíte techniku (ideálně s výkřikem kiai).
Po dokončení techniky vydechněte zbytkový vzduch tak tiše, aby vás soupeř neslyšel.
Zadržte opět dech, dokud se nevrátíte zpět do výchozí pozice.

A teď trochu vědeckého vysvětlení – tento způsob dýchání je velmi účinný, když je člověk ve stresu, srdce bije jak o závod a dýcháte velmi mělce. To pak vede k stresovým reakcím jako je tunelové vidění, nadměrné pocení a ztráta přístupu k vašim znalostem a zkušenostem. Hovoříme tu o intenzivním souboji, nikoliv o jigeiko (sparringu) s nízkou intenzitou.

Způsob dýchání, který je popsán výše, je velmi podobný tomu, který učíme studenty například v systému FAST (Fear Adrenaline Stress Response Training Systém). Zde se nazývá „modulační dýchání“. Anebo i v TacFitu, kde jde také o to se co nejdříve zklidnit po velmi intenzivní fyzické zátěži. Ale zcela jistě se využívá i jinde, pokud se potřebujete rychle zklidnit a získat tak přístup ke svým znalostem a zkušenostem (například při pracovním pohovoru, maturitě, státnicích, rande, apod. jak vysvětluji účastníkům našich kurzů).

Touto formou dýchání – 4 doby nádech, 4 doby zadržení dechu a 4 doby výdech – se snažíme co nejdříve srovnat sympatikus (aktivace organismu) a parasympatikus (zklidnění organismu) do rovnováhy, což nám následně umožní opět racionálně myslet a využít tak naše znalosti a zkušenosti.

Během cvičení kata se také naučíte soustředit svou mysl na příští krok. Jakékoliv rozptýlení povede k tomu, že vaše kroky nebudou sladěné s protivníkovými a může se stát, že na něj pak mečem nedosáhnete, anebo naopak budete až příliš blízko. Celá kata pak vypadá jako film, který chvílemi nepřirozeně (příliš) zrychlí a pak zase (příliš) zpomalí. Tohle je mimochodem asi můj nejčastější nedostatek, na kterém teď musím s parťákem zapracovat. Máme tu prodloužený víkend, takže bude čas to dostatečně odladit do příštího tréninku.

V kata se také křičí (kiai). A skutečně nezáleží, co křičíte, tedy jaké slovo, ale spíše, aby výkřik šel z břicha. Poměrně rychle pak dokážete poznat, jestli člověk jen hlasitě řve (a zbytečně si tak jen huntuje své hlasivky), anebo jde o bojový výkřik. Se správně provedeným výkřikem, který doprovází fyzickou techniku, se uvolní energie a vy tak zasahujete protivníka maximem svých „zbraní“. Nejde tu o nic ezoterického, ani tajemného. Prostě kiai je něco, co posílí váš útok, velmi obecně řečeno.

Když se tedy podíváme na to, co kendó kata má naučit, dostaneme sadu “all-in-one” 😉

Naučíte se správně zaujmout postoj (po stránce fyzické i duševní)
Naučíte se správně práci nohou (přesuny, apod.)
Naučíte se pracovat se vzdáleností
Naučíte se reagovat na soupeře
Naučíte se správně zacházet s katanou
Naučíte se správně dýchat
Naučíte se správně vykřiknout kiai

A když toto všechno zvládnete v kontrolovaném a pomalém rytmu, je čas se obléknout do kendó bógu a….kiaiiiii 🙂

Bokuto Ni Yoru Kendó Kihon-waza Keiko-ho

Již několikrát jsem se zmínil o tom, že v kendó existuje celkem devět základních sestav cvičení s bokkenem, která má naučit šermíře základním úderům, ale i taktice. Nemá cenu zde detailně popisovat průběh každé jednotlivé sestavy, pokud si ji sami nezacvičíte. Ale věřím, že stojí za to se podívat na strukturu, vzorce, které se člověk má naučit. Opět je vidět, že nejde jen náhodné seskupení několika sestav, ale je za tím velmi promyšlený systém. A právě to se mi na kendo líbí.

Pokud se podíváme na strukturu, pak tu máme devět sestav, z nichž první čtyři sestavy jsou o tom, jak začít útok (Shikake Waza). Během nich se student nejdříve naučí technicky správně:

Ippon Uchi no Waza – zasadit postupně vždy jeden úder přesně v tomto pořadí – hlava (men), zápěstí (kote), trup (dó) a bod do krku (tsuki)
Ni San Dan no Waza – zasadit dva údery za sebou přesně v tomto pořadí – zápěstí (kote) a hned i hlava (men)
Harai Waza – poté, co klepnutím špičkou odkloníte meč protivníka, se vám otevře cesta k bleskovému útoku na hlavu (men)
Hiki Waza – zaútočit na hlavu (men), soupeř to zablokuje a jak se oba do sebe zaklesnou meči, vyvolat tlakem záštity reakci protivníka (který tak zvedne svůj meč nad hlavu k protiútoku) a v ústupu zaútočit na pravou část protivníkova trupu (migi dó)

Druhá polovina sestav se pak soustředí na to, jak reagovat na útočícího protivníka (Oji Waza). A platí zde, že nejlepší obranou je útok. Během nich se tedy student naučí technicky správně:

Nuki Waza – zatímco uhýbáte útoku protivníka na hlavu (men), provedete protiútok na pravou část protivníkova trupu (migi dó)
Suriage Waza – ústupem s lehkým krytem se vyhnout útoku protivníka na hlavu (men) a hned zaútočit na jeho hlavu (men)
Debana Waza – zaútočit (na zápěstí – kote) již v okamžiku, kdy se protivník teprve začíná napřahovat k útoku
Kaeshi Waza – zablokovat úder protivníka na hlavu (men) a hned zaútočit zpět na trup (migi dó)
Uchiotoshi Waza – zablokovat útok protivníka na pravou část protivníkova trupu (migi dó) a hned zaútočit na jeho hlavu (men)

Chápu, že pokud se kendó nevěnujete, tenhle popis vám asi moc neřekne, ale zkuste se na to podívat z pohledu struktury – zjistíte, že tyto sestavy pokrývají patrně všechny možné základní formy útoku a obrany. A o to přesně jde. Díky tomu, že tyto sestavy procvičujete s partnerem, máte možnost zapracovat na rychlosti pohybu, vzdálenosti, přesnosti úderu a reakci na útok protivníka. Důraz se klade na co technicky nejpřesnější a nejsladěnější pohyb s protivníkem.

Musí být například jasné, že nezačnete dříve, než protivník zaútočí, ale reagujete až na jeho pohyb. To je ostatně stejné jako v jujutsu, kde na každou techniku máme kontra-techniku. Ale všimněte si, že se to jmenuje “kontra-technika”, jde tedy o něco, co se dělá až poté (anebo ve stejný čas), co soupeř začne svou techniku. Pokud však budete nacvičovat techniky a jejich kombinace tak, že si prakticky vodíte pasivního partnera (velmi běžné ještě před několika lety v mnoha školách jujutsu a pak se divili, že jim to nefunguje proti jinému člověku), pak budete velmi nepříjemně překvapeni, že vám to při sparringu, natož na ulici, fungovat nebude. Zrovna toto jsem na posledním tréninku studentům vysvětloval. Soupeř něco udělá, vy reagujete, tím vyvoláte jeho reakci a vy následně reagujete. Není to žádná věda, jen známý fyzikální princip akce-reakce. Není totiž možné, abyste pokračovali takříkajíc automaticky v nacvičené kombinaci technik bez toho, aby partner nejdříve zareagoval na váš pohyb. Bude tam chybět patřičná změna pozice, působící síly, atd. V případě nácviku s bokkenem je to ještě zřetelnější. Nemůžete logicky blokovat úder, který ještě nezačal….pokud ovšem nejste Mistr Yoda 😉

Takže opět máme další společný nalezený princip. Musím říci, že právě má zkušenost z jujutsu (i jiných bojovek) mi hodně pomáhá rozeznat, chápat i daleko rychleji se učit, ačkoliv předtím jsem fakticky nešermoval. Samozřejmě se jedná o jiné pohybové vzorce, ale jakmile začnete hledat společné principy, půjde vám do hlavy a těla daleko rychleji.

Domácí úkol 1 – Konečně už rozmontovat, zkontrolovat a naolejovat shinai. Parťák ke mně dorazí na trénink kendó během tohoto prodlouženého víkendu, takže si pak zkusíme zahrát na kendo kutily 😉

Domácí úkol 2 – Naučit se skládat hakamu. Zatím se mi nepodařilo ji složit tak, jak jsem viděl na videích….něco dělám blbě 😉

Předchozí část

Pokračování

Jarda Kolcun