Tipy na zvyšování odolnosti 1

Přečteno: 241

V rámci našich kurzů technik přežití dětem vysvětlujeme i oblast psychologie přežití. Tedy PROČ se vlastně mám snažit přežít. A s tím úzce souvisí i další téma – psychická odolnost. O ní jsem již psal v článcích SEAL-psychická odolnost, nebo NAVY SEAL principy myšlení. A dnes budu pokračovat, protože se nám na kurzech opakovaně prokázalo, že tyto rady a doporučení jsou skutečně funkční. Řadu z nich jsem i osobně použil a mohu potvrdit, že bez nich bych pravděpodobně danou situaci zvládnul mnohem hůře….ale to je na jiné povídání.

„Psychická odolnost je o tom nalézt palivo, když nádrž je již prázdná…“

Když se do těchto rad začtete, zjistíte, že vlastně nejde o žádnou „raketovou vědu“, ani o žádné ezoterické řeči. Jsou to velmi praktické a snadno aplikovatelné rady, které může použít kdokoliv. Zajímavé na nich je pak i fakt, že tyto doporučení začnete přirozeně používat i v jiných oblastech života než jen v krajně emočně vypjatých situacích, jakým válka zcela jistě je. A proč čerpáme inspiraci právě od armády? Protože zatím cokoliv, co armáda vytvořila pro své vojáky, je následně otestované ve velmi skutečných krizových situacích. Takže si člověk může být jistý, že nejde o nějaké akademické hypotézy.

Jsou však tyto rady použitelné i pro civila? Vždyť ten se velmi pravděpodobně do nějakého boje nikdy nedostane? To je sice pravda, avšak zatímco voják čelí konfliktu války, civil může čelit podobně emočně vypjatým situacím, když se například stane účastníkem velké dopravní nehody (automobilové i letecké). Když se ztratí někde na túře či když má před sebou pracovní úkol, který na první pohled vypadá jako absolutně nesplnitelný…. Víte…ono to ani není tak o vnějších podmínkách, ve kterých se často náhle ocitneme. Ono je to hlavně o naší hlavě, tedy jak na tyto změněné podmínky zareagujeme. A přesně to vysvětlujeme i dětský účastníkům na našich kurzech technik přežití. Když se nám něco nehezkého stane, máme několik možností, jak k tomu přistoupit a liší se to skutečně jen naší reakcí na situaci. Avšak to, jak zareagujeme, následně rozhodne, jestli situaci zvládneme, anebo ne.

  • Buď se na nově vzniklou situaci můžeme dívat jako na nepřekonatelný problém, který „nedáme“….a vzdáme to. To je to nejjednodušší řešení, avšak v sobě skrývá jedno obrovské ALE…až pomine počáteční stres, až budete sedět někde v klidu a teple, dříve nebo později se ozve hlásek ve vaší hlavě, který bude šeptat: „možná jsem ještě chvíli mohl vydržet, když to dali jiní. Možná….se to dalo zvládnout, kdybych si na chvíli odpočinul…možná…“ A garantuji vám, že vás to pak začne nahlodávat čím dál více a vy svého rozhodnutí to vzdát budete hodně litovat.
  • Nebo se na úplně totožnou situaci můžeme dívat jako na zajímavou výzvu (ano, přesně tyhle slova je nutné v hlavě použít), kterou chceme zvládnout. A postupovat malými kroky v před. Místo velkých cílů (přežít tenhle pochod) si dát naopak malé (dojít k té zatáčce a pak se ukáže, co dál).

V jednom případě se tak vzdáme (často dosti blízko před cílem)….a ve druhém se pokusíme situaci zvládnout se znalostí rad od lidí, kteří v ní byli před vámi…a přežili…a pak velmi pravděpodobně přežijeme tuto situaci i my.

Dětem v této souvislosti vyprávíme příběh, který se skutečně stal jednomu z našich instruktorů na kurzu – při náročném dlouhém nočním pochodu v dešti se mu úplně rozlepila bota. Měl dvě možnosti:

  • mohl začít dupat nožičkama, vztekat se, jak je život nespravedlivý, brečet, spílat atd. a…vzdát to.
  • anebo zhodnotil situaci, našel řešení – připevnil si provizorně ducktapou podrážku k botě a pochod došel. A ještě si celou cestu dělal ze sebe legraci, že vypadá jako houmlesák.

Asi dokážete uhodnout, jakou variantu zvolil. A jediný rozdíl byl skutečně pouze v přístupu. V ničem jiném, situace byla zcela totožná. Takže je na vás, jakou cestu zvolíte. Pokud první, pak dál již číst nemusíte…tohle není pro vás. Místo toho bych doporučil „zajeď si do Pelhřimova, prohlídni si krematorium, ať víš, do čeho jdeš“ 😉 A pokud zvolíte tu náročnější, ale o to zajímavější, variantu, pak jste na správném místě 🙂

Když se dělaly výzkumy, které hledaly důvody proč někteří uchazeči nezvládli tzv. Hell week, což je závěrečná část přijímacího procesu k jednotkám NAVY SEALs, zjistili, že rozdíl není ani tak ve fyzické kondici, ale v mentální odolnosti. To znamená, že jste-li v dokonalé fyzické kondici, ještě to vůbec neznamená, že výběrovým řízením úspěšně projdete. Pokud však máte správné nastavení mysli, pak se vaše šance uspět velmi výrazně zvyšují.

 

“Největším problémem v životě člověka je, že si myslí, že by neměl mít žádné problémy“ Tony Robbins

Abychom se dokázali vypořádat prakticky se vším, co před nás život/osud/Bůh/šmoula postaví, musíme pochopit, že klíčové jsou emoce a tedy, jaké emoce v nás ta která situace vzbudí. Takže začneme nejprve rozborem emocí a pak se podíváme, jak je „hacknout“, abychom vše zvládli. V rámci našeho povídání rozeznáváme celkem osm emocí:

  • Zlost – pokud se na něco/někoho zlobíte, pak to znamená, že vám na tom/něm záleží. A to je dobře. Jenže….zlost nic nevyřeší a velmi pravděpodobně vás dostane do ještě větších problémů, anebo vám celé řešení situace notně zkomplikuje. Dětem na kurzu vysvětlujeme že se mohou zlobit, že se jim rozpadla bota, utrhlo poutko, rozbil zip na bundě atd. Ale tím se to nespraví. Ba často, jak budou naštvaní, to ještě více zhorší. Mark Twain kdysi o zlosti napsal: „Zlost je jako kyselina, která často více poškodí nádobu, ve které je schraňována než cokoliv, na co je nalita.“ Místo toho proto akceptujte situaci jako něco, co je TADY a TEĎ a „hrajte s kartami, které máte“ – nalezněte způsob, jak botu alespoň provizorně spravit, utržené poutko asi moc nevadí, a roztržený zip dočasně spravíte třeba lepicí páskou. Pak najednou zjistíte, že hlavním cílem na kurzech přežití je získat správné nastavení mysli a vše ostatní (např. 150 způsobů jak rozdělat oheň), co se na kurzu naučíte, jsou již pouhými “nástroji ve vašem zásobníku”, které se můžete naučit i sami. Máte-li tedy optimální mindset, pak nástroje/způsoby vyřešení se vždy najdou, protože se soustředíte na způsoby, nikoliv důvody.
  • Nepohodlí – Tato emoce naznačuje, že jste právě mimo vaši zónu pohodlí. Opět použiju slova klasika: “Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat.“ Nepohodlí by nemělo být bráno jako důvod, proč nemůžeme pokračovat dále. Spíše se na to dívejte jako na signál, že se budeme učit nové věci.
  • Zahořknutí – závidíte někomu, že má lepší plat? Větší dům, lepší auto? Zkrátka lepší život? Že k vám byl život nespravedlivý? A jak vám tento pocit pomůže, ha? Zbavte se ho. Akceptujte svět, jaký je. Akceptujte život, jaký máte, což je první krok ke změně. To nejsou motivační kecy, ale praktická zkušenost mnoha lidí, kteří prošli peklem. Najednou zjistili, že věci, které řešíme my civilové jsou…jak to jen říci slušně…prostě hodně podružné a za ten čas, který jim věnujete, nestojí.
  • Nespokojenost – jste nespokojení, jak se situace pro vás vyvíjí? To je dobře, protože další možnost by byla apatie a rezignace. Pozor, neplést s rezignováním na situaci. Takže jste nedosáhli cíle, ok, proč? Možná bude lepší nesprintovat, když ještě ani neumíme chodit, chápete, kam tím mířím? Udělejte si revizi svých cílů a pokud nesplnění vašich cílů byla nedostatečná fyzická kondice, pak se zaměřte na její zlepšení a poté se znovu „vraťme na značky“.
  • Zášť – je známka toho, že nežijete TADY a TEĎ. To může být skutečný problém, pokud se dostanete do krizové situace. Chovat k nějaké osobě zášť za to, co vám kdysi udělala, je jako povolit této osobě bydlet ve vaší hlavě, a přitom nemusí platit nájem.
  • Vina – znamená, že velmi pravděpodobně žijete svůj život podle očekávání a rad jiných lidí. Vězte však, že žádné množství viny nedokáže změnit budoucnost. Co bylo…to již nezměníte. Asi jste to již slyšeli mnohokrát, tak proč se touto radou sakra už konečně neřídíte? Víte, to, že konečně upřednostníte vlastní zájmy, vůbec neznamená, že se z vás stal sobec. Jen jste konečně přestali žít podle očekávání jiných lidí.
  • Stud/hanba – velmi podobné jako předchozí emoce. Jde fakticky o výsledek pociťované viny. Nepomůže vám v ničem, takže se jí zbavte a budete konečně moci konat a řešit.
  • Úzkost/starosti – znamená, že buď stále žijete v minulosti, anebo se bojíte budoucnosti. Obojí ve skutečnosti (již) neexistuje. Klíčové je zapomenout a soustředit se na TADY a TEĎ. Pokud si budete dělat neustále s něčím starosti, pak nebudete mít čas ani kapacitu na vyřešení skutečných problémů TADY a TEĎ. Zvláště v případě řešení krizových situací jsou následující rozhodovací procesy velmi vhodné. Ukazují, že buď jste schopni situaci vyřešit anebo nejste. V obou případech nemá cenu se tím zbytečně zatěžovat.
    • Máš problém? Ne => Přestaň se tím trápit
    • Máš problém? Ano => Jsi schopen ho vyřešit? Ano => Tak to vyřeš a přestaň se tím trápit
    • Máš problém? Ano => Jsi schopen ho vyřešit? Ne => Přestaň se tím trápit

 

Schopnost udržet si klidnou hlavu i v krizových chvílích, je považována za super vlastnost

Stresování se vším, co se může stát a pokazit ve skutečnosti ničemu nepomůže. Stačí si zodpovědět následující dotazy:

  • Jak moje stresování pomůže ostatním? Pomůže to situaci zklidnit, pokud budu i nadále vyšilovat?
  • Co mohu se situací udělat? Můžu s tím pomoci já nebo někdo jiný?
  • Jak budu posuzovat současnou situaci za týden, měsíc, rok?

Pozor, neplést si to s identifikací všech možných katastrofických scénářů, které se mohou přihodit. K tomu slouží tzv. analýza rizik jejímž cílem je jednak identifikovat, co vše se může pokazit, ale i jak tomu můžeme buď předejít, anebo následně škody co nejvíce minimalizovat. My jsme převzali způsob analýzy rizik od našeho armádního instruktora Milana Ježka, který nás naučil, nejen, CO dělat v situacích přežití, ale i JAK kurzy organizovat, aby byly co nejbezpečnější a zároveň poskytly pro účastníky co největší prostor k ověření si získaných dovedností pod stresem 🙂

V našich kurzech technik přežití děti cíleně dostáváme do situací, které jsou pro ně „na hraně“. Nebo alespoň jim tak mohou připadat. Co už však neví, je celé to (neviditelné) zabezpečení kolem nich. Například jsme je v rámci Level 1 kurzu odvezli do neznámého terénu (cca 5-8 km od základny) poté, co jsme jim vysvětlili, jak se orientovat v mapě a s kompasem, děti dostaly za úkol se ve dvojicích dostat zpět na základnu. Každá dvojice byla vyložená jinde. Co už však děti nevěděly, bylo že:

  • POKUD BY ZABLOUDILY – Na základně jsme sledovali každý jejich krok, protože děti dostaly přikázáno aktivovat funkci Sdílení polohy v rámci mobilní aplikace WhatsApp. Každý z instruktorů měl přidělené skupiny, a to takovým způsobem, aby vždy dva instruktoři měli stejné skupiny, pokud by přestal fungovat telefon jednomu instruktorovi, ten druhý by stále skupiny viděl.
  • POKUD BY POTŘEBOVALY POMOC, PŘÍPADNĚ BY VZDALY ÚKOL – Měli jsme připravené auto, které mohlo okamžitě vyrazit na pomoc.
  • POKUD BY SE ZTRATILY (A MY JE NEDOKÁZALY NAJÍT)  – Měli jsme domluvené s místními dobrovolnými hasiči, že o nás věděli a pokud by bylo potřeba, pomohli by.
  • POKUD BY DOŠLO KE ZRANĚNÍ, ALE NEBYLO BY TO VÁŽNÉ – Měli jsme domluvenou pomoc s místním lékařem.
  • POKUD BY DOŠLO KE ZRANĚNÍ A BYLO BY POTŘEBA JET DO NEMOCNICE – Věděli jsme, že dojezdový čas do nejbližší nemocnice byl 18 minut od základny.
  • POKUD BY DOŠLO K NĚJAKÉ PŘÍRODNÍ KATASTROFĚ – Měli jsme domluvenou spolupráci i se starostkou Kytlic v případě, že by hrozila nějaká přírodní katastrofa (povodeň, vichřice, velká bouřka apod.). V takovém případě jsme mohli děti odvézt do blízké Mateřské školky, kde mohly v klidu přečkat to nejhorší.

Touto analýzou rizik jsme pokryli ty nejpravděpodobnější katastrofické scénáře a mohli se následně v klidu soustředit na monitorování a plnění úkolů jednotlivých skupin. Díky tomu se děti dostaly na určitou úroveň stresu a ověřily si, že se samy dokážou v mapě zorientovat v mapě a dostat se domů na základnu. Druhý level bude na těchto znalostech stavět, a proto bude náročnost pro děti opět o něco vyšší 😉

Pokračování

Zdroj: Special Forces mental strength hacks.pdf; 2020

 

Jarda Kolcun

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.