Tipy na zvyšování odolnosti 3

Přečteno: 109

Mentálně silným se člověk nerodí, ale postupně stává. To je důležité si uvědomit a vnitřně přijmout jako fakt. Existuje mnoho způsobů, více či méně bolestivých, které z vás mentálně silného a odolného člověka udělají. V tom problém není. Uhádnete tedy, kde je ten „zakopaný pes“, proč se většina lidí skutečně mentálně silnými nestane? Jsou to oni. Mají zdroje, ví, kde co najdou, ale většinou si řeknou, že se na to podívají až večer, případně že začnou až od pondělí, příštího měsíce, roku a…pak najednou zjistí, že jim život tak nějak uběhl a…zahořknou.

Ačkoliv jsem optimista, vím, že jen malé procento z vás, kteří toto budou číst, stejně tak jako hromadu další materiálů, alespoň zlomek z toho dostanou do svého života. Většinou to skutečně skončí jen u toho, že řeknete, že je to dobrý a stojí to za vyzkoušení, ale…doplňte si svou vlastní výmluvu sami. Nesoudím, jen konstatuji.

Víte, život je o prioritách…a o čase, který něčemu a někomu věnujete. Je pro vás z dlouhodobějšího hlediska lepší nastavit si pravidelný kondiční/vzdělávací program, anebo raději zkouknete další díl seriálu Ordinace v Růžové zahradě? Vzpomínáte si na tu část, která byla věnována času a jak je tím nejdražším platidlem na světě? Více času si nekoupíte, takže je na vás, do čeho jej investujete. A přesně tohle si neuvědomují ani lidé, kteří jen donekonečna analyzují situaci s tím, že „příště“ už tedy začnou. Určitě takové ve svém okolí znáte také. A hádejte, jak to dopadne „příště“ 😉 Pojďme si proto shrnout nejdůležitější body v rámci tohoto tématu:

Vzorce chování mentálně silných jedinců

  • Akceptujte fakt, že to bude bolet…jak fyzicky, tak mnohem častěji spíše mentálně. Naučit se novou věc chvíli trvá, a ne vždy to jde snadno. Vy máte v zásadě dva úkoly – nevzdat to a udržovat si svůj smysl pro humor i v méně dobrých chvílích. Mezi námi…nic jiného vám ani nezbývá, pokud chcete dosáhnout toho, co jste si vytyčili za svůj cíl. V náročných chvílích nezmizte jak pára nad hrnce, ale aktivně se ujměte vedení a řešte situaci, protože jedna věc je jistá (kromě toho, že jednoho dne zemřete 😉 – nic netrvá věčně, a tedy i tato situace jednou skončí. Takže se staňte součástí řešení, zanalyzujte krátce situaci z dostupných faktů, zanalyzujte rizika, zvolte řešení, ale proboha pak JEDNEJTE. Jasně, že to nebude dokonalé, ale oproti těm ostatním máte výhodu v tom, že už jste několik kroků před nimi. A pokud si budete neustále opakovat že „je to stále ještě dobrý“ jako svou osobní mantru, pak svého cíle dojdete. Ať již se jedná o náročný noční přesun, zvládnutí testu či vyřešení nějaké rodinné záležitosti.
  • Neustále nacvičujte vděčnost – ono se to nezdá, ale právě díky vděčnosti si člověk uvědomí, že musí být pokorný a že rozhodně má mít mindset vítěze. Proč? Tak třeba proto, že z těch cca 50 milionů (ano padesát milionů) spermií, které jsou v jedné ejakulaci, jste zvítězili právě vy. To je dobrý důvod být vděčný, že žijete, že? Neberte nic za samozřejmé. To, že můžete stále ještě hovořit se svými starými rodiči, přáteli, či dětmi, se může v mžiku oka změnit. Z vlastní zkušenosti to mohu potvrdit. Nic není jisté a nic není natrvalo. Buďte vděčný za vše, co teď máte. A je jedno, jestli jste za to vděční svým rodičům, Bohu, či pruhovanému křečkovi. Nezapomínejte být zkrátka vděční.
  • Buďte tvrdohlavě vytrvalí – Neberte neúspěch/chybu, jako finální a konečný stav. Také to neznamená jít tupě za cílem, když na to očividně nejste připraveni. Jen pevná vůle nestačí. Musíte také znát a umět. Například znát několik způsobů, jak rozdělat oheň a pak to také prakticky umět. Nepadněte do pasti, kdy shlédnete například videa na Youtube a bude vám to připadat tak jednoduché, že se ani nebudete obtěžovat to vyzkoušet. Vězte, že budete překvapeni…. Pokud se vám delší dobu nedaří, pak se na chvíli zastavte a zjistěte, kde je největší problém. Je to ve stavu vaší (nedostatečné) fyzické kondice? Je to proto, že nemáte správné nástroje/vybavení? Nebo je to proto, že jste do této situace byli natlačeni rodičem, trenérem či kýmkoliv dalším, ale ve skutečnosti chcete něco úplně jiného? Udělejte si krátkou analýzu a následně se rozhodněte, co dál. A pamatujte, že jediná osoba, která vás může zastavit, jste…vy.
  • Přijměte výzvu – nejsem velkým příznivcem výzev, které občas prolétnou na sociálních sítích typu „udělej každý den 150 kliků“, ačkoliv částečně dokážu pochopit jejich přínos. Jen bych to asi neschovával za nějaké vznešené až filozofické cíle (typu boj proti rakovině, mír ve světě, záchraně delfínů apod.). Často je to „jen“ o tom se konečně rozhýbat a začlenit pravidelný pohyb do svého života, a to také není špatný cíl, že? A pokud tedy k tomu přistoupíte takto, pak je důležité se nevzdat, když se vám zrovna nebudete chtít. To jen šimpanz ve vás se bude snažit vás přesvědčit, že to vlastně není tak důležité jako třeba 327.díl argentinské telenovely, kde Fernando konečně zjistí, že je nemanželský syn bratra své tety… Víte, ty nejlepší věci neleží ve vaší komfortní zóně. Pokud by totiž ležely, pak by se nejednalo o výzvy. Cílem výzev je právě vykopnout vás z toho zaprděného pelechu ven do zimy a ukázat, že nejste takový mamánek/barbína, jak si možná o sobě myslíte. Říká se, že klidné moře nikdy nevychová skvělého námořníka. A vy chcete být nejlepší.
  • Usmiřte se s minulostí – rejpání v tom, co se vám kdysi stalo, či kdo vám kdy udělal nepřinese nic nového. Vzpomeňte si na kapitolu „86.400 korun na účtě každý den“. Odpusťte těm lidem, případně v duchu požádejte o odpuštění těm, kterým jste ublížili vy a běžte dál. Velice pravděpodobně ani oni už to neřeší, proč byste měli vy? Opravdu…dnes jste již zcela jiný člověk než předtím. Co se stalo, se stalo. To není fráze, ale fakt, se kterým nemůžete již nic dělat. Tak už se konečně pohněte dál.
  • Volte si své bitvy s rozvahou – nad některými věcmi je dobré mávnout rukou, protože výsledkem maximálně pak bude „ok, měl jsi pravdu“, tedy jen potvrzení toho, co vy už dávno znáte. Jenže vy jste díky tomu utratili již pěkných pár „stovek korun“, jen proto, abyste se dostali tam, kde jste se vy vnitřně již dávno dostali. Stojí/stála vám za to ta osoba? Ocenila vaše gesto? Názorně je to vidět například v internetových diskusích. Byly doby, kdy jsem zde strávil skutečně mnoho času a pokoušel se diskutovat a napravit názory některých jedinců, ale…víte co, nestojí to za to. Teď, když se zapojím do nějaké diskuse a vyjádřím svůj názor, a vidím, že odpovědi jsou založené na subjektivních názorech, nikoliv faktech, nechávám to být. Jednu dobrou věc jsem se však díky tomu naučil – dobře diskutovat o faktech J Uvědomte si, jak moc je pro vás důležité, aby i ostatní uznali, že máte pravdu. V porovnání s tím se neúčastnit přesvědčování člověka, který ve skutečnosti nechce měnit názor…. V armádě je takové rčení „raději si udělej kilometr velkou zajížďku, aby ses vyhnul boji, avšak když boj nastane, neuhni ani o píď“.
  • Udělej si pravidelný čas jen pro sebe – samota vám pomůže si vyčistit hlavu, ujasnit si další kroky a alespoň na chvíli vypnout z role šéfa, velitele, trenéra, otce, kamaráda, bratra…. Praktikujte meditaci, cvičte, čtěte si. Naučte se oceňovat krásu ticha, neboť „Dokázat být sám, ve skutečnosti zvládne jen velmi málo lidí“ Steven Aitchison.
  • Zůstaň věrný svým hodnotám – postupně si vytváříte svůj hodnotový žebříček. V tom vám pomáhají zpočátku vaše rodiče, pak i trenér, sensei či učitel. Ale i třeba starší kamarád, nebo třeba strýček či soused. A ve druhém kroku převezměte zodpovědnost za své činy a přestaňte vinit druhé z vašich selhání. Nedělejte tu hloupou chybu, že jakmile jde něco do háje, začnete obviňovat všechny kolem…kromě sebe. Jakmile jste vedoucí, padá na vás hlavní díl viny. Přijměte zodpovědnost, poučte se a jděte dále. Jednejte dle svých hodnot a následně přijměte to dobré i zlé, co z toho může vyplynout. Být šéfem/rodičem/učitelem není jen privilegium, ale i obrovská zodpovědnost.
  • Přijmi plnou zodpovědnost – buďte výsledkem vašich jednání. Soustřeďte se na úsilí, které musíte vynaložit na splnění svých cílů, byť to bude jen dojít k nejbližšímu sloupu. Přijměte kritiku, uvědomte si svoje slabé stránky a nesnažte se (dětinsky) oplácet. V okamžiku, kdy skutečně přijmete zodpovědnost za svůj minulý i současný život, získáte obrovskou sílu a zároveň i úlevu, protože teď…teď je to jen na vás.
  • Uč se z (vlastních) chyb – nedělejte stejnou chybu podruhé…nebo dokonce potřetí. Uvědomte si, že jste ji udělali, poučte se z ní a příště na to jděte jinak. A zároveň se nebojte dělat chyby. Chyby jsou výsledek vašeho konání, byť s negativním dopadem. Ale stále je to jen výsledek. To skutečné negativum tomu dodávají pouze vaše emoce. Velmi dobře je to vidět například v případě, kdy při nočním přesunu zabloudíte. Najednou vám hlavní orientační body přestávají více a více sedět s tím, co máte uvedeno v mapě. První reakce je většinou popření stavu, „mapa určitě musí být nepřesná“. A tak jdete dál (špatným) směrem. Pak vás pochybnosti začnou nahlodávat tak, že si uvědomíte, například v situaci, kdy je před vámi rybník, který na mapě zakreslený není…což vůbec nebyl můj příklad, ne ne…vůbec ne 😉 A najednou se vám zjeví pravda v celé své kráse „Do hajzlu, jdu už asi hodinu úplně špatným směrem…“ Následuje velmi emotivní reakce provázena kapkou zoufalství a když člověk nakonec překoná tuto dětinskou reakci, následuje racionální zhodnocení situace „ok, tak jsem špatně. Co s tím můžu udělat? Zjistit, kde ve skutečnosti jsem“, a pak již najíždíte na svůj naučený mód, kdy víte, CO máte dělat a JAK to udělat. Takže se postupně dostanete na správný směr…do té doby, než opět zabloudíte, ale to je již jiný příběh 😉 Důležité je, příště si člověk již směr kontroloval mnohem častěji. A z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že to pomohlo J Winston Churchill kdysi řekl: „Úspěch se rodí z neustálého dělání chyb bez ztráty nadšení
  • Nesnažte se neustále poutat na sebe pozornost – Je to často vaše ego, které vás žene i přesto, že se ve skutečnosti žádného závodu neúčastníte. Soustřeďte se na cíl, například přežít, místo často mylného cíle všemožných kurzů přežití – zvládnout úkol první. Při absolvování instruktorských kurzů technik přežití nám náš instruktor neustále dokola opakoval, že survival není triatlon. Cílem je přežití, a to přežití v bezpečí. Nikoliv přežití tak, že dojdeme na kraj sil, abychom pak zjistili, že cíl se posunul o dalších 150 km dále. Nikoliv riskováním s cílem si zkrátit cestu, když k tomu nemáme dostatečné znalosti, ani vybavení. Máte přežít, nikoliv ze sebe dělat hvězdu.
  • Obklopte si lidmi podobně uvažujícími – opakovaně se mi potvrdilo, že když mám spolupracovat s člověkem, jehož osobní život je v troskách, buďte si jistí, že to bude mít velmi velký vliv i na to, jak s vámi pak spolupracuje a co má dodat pro vás. Proto do větších projektů jdu jen s lidmi, kteří mají doma pohodu a mohou tak veškerou svou zkušenost a pozornost soustředit na projekt. Náš projekt. Ze všeho nejvíce si ceňte svých přátel. Jasně, nemusí být dokonalí (co si budeme vykládat, ani vy nejste), ale jsou to lidé, kterým můžete zavolat ve tři ráno a můžete být jistí, že přijedou pomoci. Právě s těmito lidmi dokážete zrealizovat prakticky cokoliv. Važte si jich podobně jako si važte mentorů, od kterých se můžete učit…a že jich je kolem vás nepočítaně. Jen je potřeba otevřít oči.
  • Odložené poděkování – každý touží být co nejdříve pochválen a odměněn, ale soustřeďte se na to, co je nutné udělat a vězte, že to dokážete. Ano, děti chvalte co nejčastěji, už jen proto, že potřebují vědět, že jdou správným směrem. Vy jste jejich mentoři. Úspěch vyžaduje nějaké úsilí, a ne vždy to jde hladce. Počítejte s tím. Nevzdávejte se hned po prvním zaškobrtnutí. Právě schopnost odložit oslavu na později, přesněji na dobu, až budete skutečně v cíli, vás odliší od těch, kteří nakonec nedojdou. Nedávno jsem četl jednu studii, že lidé často slaví úspěch ještě předtím, než je mise skutečně splněna. Například poleví v ostražitosti hned poté, co mají pocit, že zvítězili v nějaké bitvě, případně, kdy mají základnu záchranářů na dohled. Jenže právě v těchto chvílích se stává nejvíce zranění. Polevíte v opatrnosti, odhodíte vybavení i pozornost a rozběhnete se jak nadšený labrador vstříc záchraně. No…a pak se najednou divíte, že máte zlomenou nohu, případně se situace velmi zásadně změní a z nepřítele, který vypadal poražen se najednou stává vítěz na bojišti….

Není konec, dokud není konec.

A konec není, dokud to neskončilo dobře.

A pokud to neskončilo dobře, pak ještě není konec.

 

Předchozí část

Pokračování

Zdroj: Special Forces mental strength hacks.pdf; 2020

 

Jarda Kolcun

Můžete komentovat

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *